ThePeace135 komentáře u knih

Trochu jsem se obávala toho prostředí - spolek Mefisto honící zlo - a celkově vykreslování toho, že zlo skutečně existuje a má lidskou podobu. I přesto mě kniha velice bavila, naopak jsem musela ocenit to, že žádná z knih Tess Gerrisenové není stejná, snad jen kromě stejný postav. Ale pokaždé nás dovede zavést do zcela nového prostředí, vymyslet originální motiv a zároveň to ještě vystavět na historických faktech, takže se člověk ještě, chtě nechtě, něco přiučí. A musím uznat, že dočítat knihu, ve které vás neustále někdo přesvědčuje, že vrah není člověk, ale čisté zlo, o půlnoci v potemnělém domě není úplně příjemné. Za mě jako vždy u Tess 5*.

4 22.09.2017

Další vynikající kniha od oblíbené Tess Gerritsen. Maura a Jane tentokrát musí řešit vraždu mladé jeptišky, aby ve finále zjistily, že cílem byl úplně někdo jiný a že případ navíc souvisí se zdánlivě absolutně odlišným případem nalezené zohavené ženy trpící leprou. Kniha mě stejně jako všechny knihy od Tess velmi bavila, má to spád, nejsou tam žádná hluchá místa, osobní život Maury a Jane nám autorka předkládá spíše na oživení děje, nestaví na nich celý příběh, což se mi líbí. Vše je do detailu promyšleno, krásně do sebe zapadá a finále jako vždy vynikající.

2 22.09.2017

Kdo čekal další vynikající román od Fredrika Backmana asi nepochodil, fanouškům jeho skvělého stylu psaní a smyslu pro humor ale kniha udělá určitě radost a splní svůj účel. Nejedná se o žádný román, Fredrik se zde jen vypisuje ze svých pocitů, když se stal poprvé otcem a předem se omlouvá svému synovi za to, co všechno dělal, dělá a bude ještě dělat špatně, kolikrát ho kde ztrapní a tak dále, a i když to někomu možná může připadat nudné a nezáživné, je nutné si uvědomit, že autor psal knihu opravdu ze srdce a s láskou ... Krásná oddechovka přečtěná za den na pláži, která si zaslouží 5 hvězd, vždyť je to přeci Fredrik Backman :)

11 20.09.2017

Nečekala jsem žádný brilantně propracovaný příběh a ani jsem ho nedostala, přesto na mě čekalo poutavé vyprávění jednoho malého chlapce, který se během příběhu změní v dospělého muže. Chlapce poznamenaného tím, kdo byli jeho rodiče i prarodiče, stejně tak i dobou a prostředním ve kterém vyrůstal. Syrový příběh, který nic nezkrášluje. Ano, možná tam byly až lehce fantaskní věci, jako například Bůh jezera, kterého se všichni báli a posílali mu své oběti, ale i tak se mi příběh více než líbil.

5 20.09.2017

Dívce ve vlaku jsem se úspěšně vyhýbala dva roky od doby, kdy způsobila obrovský boom nejen ve světě, ale i u nás. Do vody mě zaujalo na první dobrou, ne proto, že všude psali, že je to od autorky bestselleru Dívka ve vlaku, to se mě netýkalo, ale zaujal mě děj i zasazení do malého anglického městečka... Nejprve jsem sáhla po Dívce ve vlaku, která byla překvapením. Nelze úplně říct, že milým, ale ve výsledku jsem možná proto na Do vody těšila ještě více. Většina těch co knihu už četli říkali "bacha na velké množství postav", "ztrácela jsem se ve všech těch lidech tam, bylo jich až moc" a "pokud si nezačneš od začátku psát seznam postav, nikdy se v nich nevyznáš" ... tak jsem si poctivě od začátku zapisovala jména postav a pár informací o nich a ve výsledku to bylo k ničemu :) 12 postav vyprávějících svůj příběh mi nepřijde rozhodně moc, neztrácela jsem se v tom ani omylem, naopak bylo příjemné číst část některé ze scén z pohledu jedné postavy a její pokračování z pohledu druhé, tohle mě totiž na příbězích vyprávěných několika postavami baví nejvíce, že se můžeme na věc podívat z různých pohledů a úhlů... Trošku mě ze začátku mátlo, že některé postavy jsou psané v ich a některé v er formě, ale i na to se dá časem zvyknout ;) děj knihy byl výborný, skvělý námět, promyšlené do detailu, krásná návaznost mezi jednotlivými postavami, přesto mi to ale ke konci přišlo trošku nedotažené a ten konec byl vyloženě divný... čekala jsem nějakou akci, snahu o útěk, cokoliv a ne prosté přiznání a nastavení rukou na pouta :/ Jedno se ale musí nechat, kdo byl vrah jsem skutečně netušila až do samého odhalení a vlastně až do úplného konce knihy :) líbilo se mi i to, že na konci nám autorka prostřednictvím všech postav dala ještě nahlédnout, jak se jejich osudy vyvíjely dál. Kniha se rozjížděla celkem pomalu, ale pak nabrala krásný spád a nešlo ji odložit a vzhledem k tomu, že mi celkem hodně připomínala "Prázdné místo" od mé nejmilovanější J. K. Rowling (ať už prostředím, množstvím postav, líným plynutím si příběhu), nelze knihu hodnotit jinak než velice kladně :)

5 27.08.2017

Největší hit roku 2015! Možná proto jsem se knize tak vehementně bránila. Něco mě prostě nutí nečíst to, co čtou všichni okolo. A tak jsem po knize sáhla až teď, 2 roky poté co způsobila tak obrovský boom. Zatoužila jsem si přečíst Hawkinsové "Do vody" a řekla jsem si, že si nejprve přečtu tu její opěvovanou prvotinu. A musím říct, že to nebylo vůbec špatné. Nerozjelo se to možná úplně slibně... ono poslouchat neustálé plky notorické alkoholičky, kterak co viděla / neviděla, protože byla věčně zpitá pod obraz, že si sotva pamatovala, jak se dostala domů, není moc záživné čtení a její stalking z okna projíždějící vlaku mě taky moc nebral, ale pak to celkem začínalo nabírat spád ... žena, kterou Rachel pozoruje každý den z vlaku je najednou pryč, pohřešuje se a nikdo neví, co se mohlo stát, Rachel byla tu osudnou noc ve stejné ulici, ale jak jinak než totálně na mol, něco viděla, ale nedokáže si vzpomenout co, sama navíc utrpěla pěknou ránu do hlavy a k tomu všemu je pro policii krajně nedůvěryhodnou svědkyní - vždyť nasává jak dán, stalkuje exmanžela a jeho ženu a to co o zmizelé Megan ví, ví jen z okna projíždějícího vlaku, ze kterého jí každý den pozorovala... musím říct, že jsem si téměř do konce nebyla jistá, kdo Megan vlastně zabil, což se mi u moc knih nestává ... všechno jsem si spojila až ve chvíli, kdy Anna našla neznámý mobil a slyšela hlas toho, komu patřil, takže konec pro mě byl celkem překvapivý. Teda ani ne tak konec, jako odhalení vraha, samotný konec mi přišel docela zvláštní, hlavně Anně bych být Rachel prokopla pr**l, protože to co předváděla v závěrečné scéně u nich doma bylo na přesdržku. Po přečtení knihy jsem si hned pustila i film, dokud jsem měla vše v živé paměti a mohla porovnávat, což byla asi tak zásadní chyba. Co mi vadilo asi nejvíc, bylo to, že děj přesunuli z Londýna do New Yorku. Navíc v knize má být tak trochu mimo jen Rachel, zato ve filmu mi přišli magoři par excellence tedy všichni - například Megan mi tu přijde jako největší coura co si o to jak dopadlo naprosto koledovala, za to v knize mi přišla daleko vyzrálejší a třeba Tom mi byl ve filmu od začátku až moc nesympatický. Kladně oproti filmu hodnotím jen scénu, kdy se Rachel potká s Martou a omlouvá se jí za jednu ze svých opileckých scén z minulosti, ale ta ji vysvětlí, že k tomu nikdy nedošlo, načež si Rachel rozvzpomene, že ten, kdo byl v jejím manželství s Tomem ten špatný nebyla ona, ale on. Což mi dávalo trochu větší smysl oproti knize, kde si Rachel na všechno najednou z ničeho nic vzpomene. Suma sumárum knihu hodnotím jako průměr, možná lehký podprůměr...

2 22.08.2017

PRO NĚKOHO MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER...
Kniha, která si od začátku na nic nehrála, žádná přehnaná propagace, žádné nálepky "Světový bestseller" ani mediální masáž o tom, jak si knihu musíme přečíst... Nebudu lhát, po knize jsem sáhla, protože na přebalu je moje nejoblíbenější herečka, ale už po pár stránkách jsem si uvědomila, jak výjimečný příběh mám v ruce. Ona si totiž většina lidí myslí, že Alzheimer je nemocí starých lidí, ale díky příběhu Alice se přesvědčujeme o tom, že tomu tak rozhodně není. Vždyť je jí teprve 50, je uznávanou profesorkou kognitivní psychologie na Harvardu, má milující manžela a tři skvělé děti. Jenže pak se jednoho dne při každodenním běhání ztratí, z kdysi známých budov a ulic se stává shluk domů a cest, které Alice nepoznává a nemůže najít cestu domů. Po několika podobných "záchvatech" se Alice dozvídá šokující diagnózu - raná forma Alzheimerovy choroby. A nás čeká sledování destruktivního procesu, kdy Alice přichází o vzpomínky, kariéru i soběstačnost. Scénu, v niž Alice vystupuje se svým projevem a vypráví o nemoci jež ji postihla - mimochodem už sama trpí pokročilou fází - jsem skutečně obrečela a říkala jsem si, jak neuvěřitelně těžké to musí být. Moc se mi líbil její nápad s "Motýlkem", odpovědmi na otázky i návodem na případné řešení - bylo skličující pozorovat, jak postupně odpovídá na otázky stále méně a méně podrobně a přesně, až nakonec odpovídá úplné nesmysly. Ještě větší paradox je, že i když sama sobě zanechá přesné instrukce jak celé trápení ukončit, je nakonec v takovém stavu, kdy to stejně není schopná zvládnout. Vynikající kniha s neuvěřitelně silným příběhem, stejně jako skvělý film s fenomenální Julianne Moore (jeden by jim i odpustil tu chybu ve jméně na titulní straně :))

8 19.08.2017

Harry Potter je mojí největší srdcovou záležitostí ze všech, na jeho příbězích jsem vyrostla a jeho hrdinové rostli se mnou, proto bylo nezbytností přečíst si i Prokleté dítě. Chápu, že u toho J. K. musela být, je to její dítě, které měla "prodat" na prkna co znamenají svět, ale možná se pod tohle podepisovat neměla. Kniha celkově špatná není, ale forma scénářů mi moc nevyhovuje (vyjma klasických dramat od Shakespeara) a prostě mi tam chyběla ta klasická omáčka okolo, kterou J. K. umí tak dokonale. I tak jsem se ale ráda vrátila ke starým známým postavám a přečetla jsem si, jak se jejich osudy vyvíjely dál. Malý Albus je sice trochu méně sympaťák než táta Harry v jeho letech, zato Scorpiuse jsem si vyloženě oblíbila... pravda, že některé věci tam byly tak trochu jako pěst na oko - Draco spolupracující s Harrym, Ronem a Hermionou, navíc oslovující je křestními jmény, což mimochodem dělala i McGonagallová nebo Snape ve svém lepším já, a to mi tam prostě nesedělo... Hlavně doufám, že to nebude chtít nikdy nikdy zfilmovat, protože po odchodu úžasného Alana Rickmana si ani nedovedu představit, kdo by měl propůjčit tvář Severusi Snapeovi. 5* si ale kniha i přesto zaslouží, protože když už nic jiného, je to prostě Harry Potter!

5 19.08.2017

Hedvábník doputoval do mé knihovny zcela automaticky, nemohla být vůbec řeč o tom, že bych si další případ Cormorana Strika a Robin nechala ujít... pravda, kniha je stejně jako její předchůdkyně, trochu delší, J. K. nám ráda všechno popisuje do nejmenšího detailu, ale kdo by se za to na ni zlobil... i když je pravda, že při pasážích popisujících jednotlivé postavy a děje z Quinovi knihy, se mi místy dělalo nevolno... jinak další perfektní detektivní příběh, kdy mě opět čekalo odhalení vraha, až když mi to autorka dovolila, protože dřív to prostě nešlo :)

2 19.08.2017

Knihu jsem prostě musela mít, vždyť ji napsala J. K. Rowling, to co na mě ale čekalo uvnitř jsem nečekala... na její rozvláčnější styl psaní jsem si zvykla už z Prázného místa, všechno se pomalu rozvíjí, nic uspěchaného, všechno promyšlené do nejmenších detailů. A to je přesně to, co na jejích knihách miluji, nic neponechá náhodě, všechno má svůj důvod, všechno se včas vysvětlí... Cormoran Strike mi byl neuvěřitelně sympatický od samého začátku, i když ho autorka zrovna v barvách nevylíčila, Robin taky nebyla k zahození, ale nejvíce oceňuji to, že narozdíl od většiny knih, kdy už ještě před polovinou vím jak to dopadne, případně i kdo je vrah, tady jsem byla naprosto vedle jak ta jedle až do samotného konce... prostě mistr svého řemesla se pozná a na poli detektivního žánru se Rowlingová uvedla naprosto excelentně :)

5 18.08.2017

Po "Chlapci v pruhovaném pyžamu" jsem samozřejmě musela sáhnout i po "Chlapci na vrcholu hory" a musím říct, že pro mě ještě lepší příběh než ten předchozí... Zatímco u Chlapce v pruhovaném pyžamu jsem už téměř od začátku tušila kam se příběh bude ubírat (když nepočítám, že jsem před tím viděla film), u Chlapce na vrcholu hory tomu bylo jinak... na začátku se setkáváme s malým Pierrotem, vystrašeným chlapcem, který nejprve přijde o otce, poté i o matku a nakonec i o psa a domov v milované Paříže. Odjíždí do Německa za tetou Beatrix, která si ho z dobroty srdce vezme k sobě, i když to znamená ubytovat chlapce na Berghofu, horském sídle samotného Adolfa Hitlera, kde Beatrix pracuje... a pak nastává něco neuvěřitelného... jsme svědky toho, jak se z malého, ustrašeného chlapce stává pod tíhou pozornosti a vřelosti Adolfa Hitlera tvrdý a neústupný "muž", který dospěje ještě rychleji než vyroste... z Pierrota se stává Pieter a my jsme svědky toho, jak válka a lidská krutost mohou nevinou dětskou duši zkazit natolik, že se tomu nechce ani uvěřit... Pravda je, že zatímco v Chlapci v pruhovaném pyžamu jsem oplakávala naprosto zbytečnou smrt malého Bruna, Pieterovi jsem jeho osud na konci tak trochu přála... vybral si sám, mohl mít alespoň částečnou rodinu, ale on si vybral náklonnost vůdce a strany a za to mu na konci náležel patřičný trest. Líbilo se mi, že autor ho zpodobnil stejně jako se chovala většina nacistů na konci války - já nic "soudruzi", já nic...

4 18.08.2017

Zajímavá a poutavá kniha, která mě zaujala už jen tím, že se v ní autor věnovala záhadě, kterou vlastně nikdy nikdo neobjasnil, narozdíl od některých jiných autorů, kteří rádi stále dokola a dokola píší o něčem, co už všichni dávno víme. Nejedná se o klasické vyprávění, ale o popis cesty Djatlovovy expedice doplněné o reálné časové údaje, záznamy z deníků některých členů, autentické fotografie z jejich vlastních fotoaparátů i fotografie z "místa činu"... je pravda, že tak od poloviny knihy se stále dokola opakovaly ty stejné hypotézy, co se asi mohlo stát a konec už mě trochu nudil... I tak jsem ale ráda, že si autor nehrál na vyřešení záhady, nepředhazoval nám svoje teorie a pravdy a nepřesvědčoval nás o tom, co se tehdy určitě stalo, ale sesumíroval dohromady všechny dostupné informace, dokumenty a fotografie a poskytl nám ucelený pohled na průběh výpravy, která skončila strašlivou smrtí všech jejích členů (krom jednoho, který se kvůli zdravotním komplikacím vrátil) a i když se pravděpodobně nikdy nikdo nedozví, co se tehdy skutečně stalo, kniha mě velmi bavila...

5 18.08.2017

Podle názvu a možná i podle obálky jsem čekala nějaký šílený příběh o společenství Hitlera se Stalinem, kterak na tripu vyloupili banku... A ejhle, vyloupl se z toho výlet do historie, kdy jsem se dozvěděla věci, o kterých jsem mnohdy neměla ani potuchy :) Giles Milton to navíc umí podat krásně zajímavě, poutavě a zároveň i lehce zábavně, aby se člověk při tom "biflování se" historie nenudil :)

3 18.08.2017

Přečteno na jeden zátah... kniha rozhodně splnila svůj účel, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí podaných zábavnou a poutavou formou :)

18.08.2017

Kdysi dávno jsem viděla film a synovi nacistického pohlavára, který se v novém domku na venkově nudil, až si našel nového kamaráda, co celý den nosil pruhované pyžamo a povídali si spolu skrze ostnatý drát... netušila jsem, že film má knižní předlohu, a když jsem na ni narazila, musela jsem si ji přečíst, protože film ve mě zanechal nesmazatelnou stopu, ostatně jako většina filmů s tématikou holocaustu... a udělala jsem dobře, kniha je totiž, jako ve většině případů, ještě lepší než film... příběh vyprávěný očima malého Bruna, který se prakticky ze dne na den ocitá mimo domov v Berlíně na místě plném utrpení a smrti, aniž by to sám tušil. Je pravda, že finále ve filmu je daleko dynamičtější než v knize, ale i tak si člověk asi nedovede představit strach malého chlapce, když se ocitl v temné místnosti bez oken ( i když on se vlastně možná ani nebál, v tom je to kouzlo dětské naivnosti a bezprostřednosti) a hrůzu, kterou museli prožít jeho rodiče... jen mě zamrzelo, že příběh ještě kousek nepokračoval, ráda bych se dozvěděla, jak se k celé věci postavil jeho otec, který byl za celou věc ve své podstatě odpovědný (i když jak všichni víme, po válce se každý z nich tvářil že on nic, on muzikant)... Neuvěřitelně silný příběh o něčem tak skutečném, až z toho mrazí...

4 18.08.2017

Přečteno v rámci Čtenářské výzvy, protože když už přečíst pohádkovou knihu, tak raději nějakou krásnou českou klasiku, jakou Krkonošské pohádky bezesporu jsou...

3 18.08.2017

Tak nevím... když jsem u prvních dvou dílů série viděla nejprve filmy a pak až četla knihu, chtěla jsem to teď udělat naopak... i tak mi samozřejmě neuniklo, že ve filmu už nebude Hugh Grant, ale nahradí ho Patrick Dempsey... tak jsem si říkala, jak to asi bude v knize... byla jsem potěšená, když Daniel v příběhu stále figuroval a co víc, byl jedním z potenciálních otců - jak by taky ne, když v "Láskou šílené", která se dějově odehrává až po "Dítěti" je Bridgetinou velkou oporou po ztrátě Marka - navíc jsem byla ráda, že mi autorka umožnila prožít s Bridget další rozchod a usmíření s Markem, její těhotenství a nakonec i svatbu, tedy to, o co mě v "Láskou šílené" připravila a co mi tam hodně chybělo... i když mi bylo trochu smutno z toho, že jsem věděla, jak chudák Mark nakonec skončím... film byl oproti knize naprostým zklamáním (u prvních dvou dílů jsem to měla rozhodně naopak)... když už Hugh Grant nechtěl v projektu účinkovat, nemuseli alespoň Daniela nechat zemřít - vždyť pak už děj "Láskou šílené" nedává žádný smysl - a ani tvář až nechutně pohublé a strhané Renée Zellweger už mi nepřipomínala tu starou, dobrou a milovanou Bridget - díky bohu za Emmu Thompson, protože její postava gynekoložky byla oproti knize asi milionkrát vtipnější :D

18.08.2017

Když jsem vzala knihu do ruky a zjistila, že se dějově posunula o poměrně velký kus a obrala mě nejenom a svatbu, ale i těhotenství a začátky Bridgetina mateřství bylo mi z toho smutno... Když jsem ale vzápětí zjistila, že mi autorka nedopřeje přítomnost zbožňovaného Marka, který zemřel za tragických okolností, chtělo se mi hystericky plakat a hodit knihou proti zdi... Zachránilo ji to, že byla půjčená a proto jsem ji raději otevřela... a hle, pro mě se z toho stala asi nejlepší kniha z celé série. Bridget je už dospělejší, i když něco ze svého starého já v sobě pořád ještě trochu má... no tak dobře, trochu víc než trochu :) a Billyho s užvatlanou Mabel prostě nejde nemilovat... z knihy jsem prostě byla zklamaná ještě před jejím otevřením, a i když jsem od ní nečekala prakticky nic, co by mě na ní ještě mohlo bavit, byla jsem nakonec velmi mile překvapená :)

1 18.08.2017

Zatímco film se téměř celý odehrává v Thajsku, v knize si na výlet za všechny prachy musíme počkat téměř až do konce a předchází mu opět celá řada trapných, trapnějších a nejtrapnějších situací milované Bridget :) B. J., jak ta filmová, tak ta z papírových stránek, je jednou z mých největších srdcovek, bohužel mě ale druhý díl jejích životních eskapád moc nenadchl a nebavil... Bridget, která se na konci prvního dílu konečně dala dohromady s Markem, s ním na začátku druhého dílu zase není, aby se nakonec zase dali dohromady, kdo by to byl řekl :D ale budiž jim odpuštěno, protože šílenou Bridget, upjatého Marka a nenapravitelného Daniela prostě nejde nemilovat. Tak či tak, pro mě nejslabší díl z celé série.

1 18.08.2017

Když jsem se vydala se Zibim na 40 denní pěší túru do Turecka a Izraela, nemohla jsem si výlet do Nepálu a Číny prostě nechat ujít :) a neprohloupila jsem. Stejně jako u první knihy jsem se bavila jeho smyslem pro humor i stylem psaní, který oproti první knize z denních záznamů přešel do ucelenějšího textu. Nevadilo mi to, rychleji to utíkalo, což jsem ocenila hlavně v závěru knihy. Tam se přiznám, že už mě to trochu nebavilo a těšila jsem se, až Láďa vyrazí vstříc domovu. Celkově mě více bavila první část o cestě po Nepálu, Čína mě zrovna moc nebrala, ale byla součástí cesty :) Láďa opět popisuje co viděl, kde spal, co jedl, koho potkal, o čem se spolu bavili, čím ho pohostili, kde ho nechali přespat, a to pořád dokola a dokola... Milovníky klasických cestopisů nepotěší, nás, kteří ale Zibiho rádi provázíme na jeho pěších túrách zcela určitě ano a už se těším na jeho třetí knihu.

3 11.08.2017