Tess.96
komentáře u knih
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
J.K. miluje popisování. Popisování věcí, postav, okolí, místa, nálady, všeho, a v téhle knize si to neskutečně užívá – a upřímně to bylo hodně na škodu. Kvůli tomu je kniha až zbytečně zdlouhavá. Pokud by se to trochu osekalo, příběh by měl krásné tempo a byl by napínavější. Další, co bych knize vytkla, je, že typ na vraha jsem měla od doby, co se tam ta postava objevila. Ano, byla tam jedna scéna, která ve mně vyvolala lehké pochyby, ale stejně jsem svůj typ držela – a světe div se, trefila jsem se. Od určitého momentu je to totiž strašně průhledné. Tím ale neříkám, že to bylo špatně napsané nebo promyšlené, to ne. Jen bych očekávala větší šok nebo zvrat, který vůbec nepřišel. Postava Cormorana je ale skvělá, stejně jako jeho pravé ruky Robin – oba mají super přátelskou chemii a obě postavy skvěle fungují. Kvůli nim bych klidně v sérii pokračovala dál, ale nemyslím si, že by kniha stála za to, abych ji měla v knihovně – alespoň ne tato.
Černá kniha
Paul Verhoeven
Musím říct, že mě kniha nijak zvlášť neoslovila. Bylo z ní hodně cítit, že je napsaná podle filmu – všechno bylo takové rychlé, stručné, bez hlubších emocí. Nedokázala jsem se pořádně napojit na postavy a jejich prožívání. Kdyby tam bylo víc prostoru pro popisy, pocity nebo nějaké nové detaily, asi bych to vnímala jinak. Takhle to na mě působilo spíš jako scénář převedený do textu. Za mě tedy takový slabší průměr – neurazí, ale ani nenadchne.
Padesát odstínů temnoty
E. L. James (p)
Nejedná se o žádnou literární perlu, ale prostě o erotický román plný sexuálních scén a romantiky. Kdybychom z knihy odstranili všechny erotické pasáže, byla by poloviční. Ve druhém díle se autorka sice snaží více zaměřit na děj a přidává i pár napínavých momentů, ale i tak je těch erotických scén tolik, že mi to chvílemi lezlo na nervy. Musím ale uznat, že E. L. James píše velmi čtivě a svižně, takže jsem knihu zvládla přelouskat za tři dny. Škoda, že svůj styl nevyužila i v nějakém vážnějším příběhu – talent na čtivost by na to rozhodně měla.
Beze stopy
Eva Brykner
Začnu tím pozitivním – líbil se mi příběh a samotný námět, Černý les na kraji města byl tajemný a celou dobu jsem byla zvědavá, co z něj vyleze. Krátké kapitoly mi vyhovovaly a díky nim kniha příjemně rychle ubíhala. Co mi ale nesedělo, byl styl psaní – věty byly krátké, strohé a připadalo mi to spíš jako shrnutí děje než skutečný popis. Ze začátku jsem byla zmatená z množství postav, protože děj dost přeskakoval, ale později mě právě tohle na knize začalo bavit. Mrzí mě, že se autorka víc neponořila do emocí postav, což způsobilo, že kniha na mě působila dost odtažitě. Konec ale mile překvapil – jednu část jsem sice uhodla, ale ta linie odehrávající se v lese mě zaskočila a příjemně překvapila. Je z toho cítit, že je to prvotina, která by si zasloužila ještě nějak doladit, ale věřím, že autorka má potenciál napsat ještě něco o kousek lepšího.
Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
Více mě bavila dějová linka z minulosti, protože právě ta se odehrávala v léčebně a byla neskutečně zajímavá. Ellen Marie Wiseman si opravdu dala práci a vyhledala si metody a způsoby, jak se tehdy s pacienty zacházelo – a i když některé postupy úplně neodpovídají době, vůbec mi to nevadilo, protože příběh byl napsaný tak poutavě, že jí to s radostí odpouštím. Kniha byla napínavá, romantická, smutná i frustrující – doslova horská dráha emocí. Dlouho jsem nečetla tak silný příběh a jediná drobná výtka by směřovala ke konci, který mi přišel trošku uspěchaný. Více ponoření do emocí by tomu slušelo, ale je to jen malý detail v jinak naprosto výjimečné knize.
A co když je to pravda?
Marc Levy
Ze začátku jsem si říkala, že je to psané až moc stroze a odtažitě, ale postupem času jsem si na styl psaní zvykla a začalo to být i čtivé. V knize je spousta nelogičností a autor se dost opírá o různé filozofické myšlenky, které jsou sice hezké a místy pravdivé, ale je jich tam tolik, že příběh samotný trochu ztrácí na síle. Vztah mezi hlavními postavami je navíc upozaděný, takže jsem se s nimi nedokázala úplně naladit na stejnou vlnu nebo se do nich vcítit. Asi jsem měla daleko větší očekávání, než jsem nakonec dostala, ale jako nenáročná oddechovka na léto tahle knížka nakonec nebyla úplně špatná.
Artemis
Andy Weir
Začátek knihy byl pomalejší a chvílemi až příliš zahlcený technickými detaily. Weir má tendenci popisovat vše do nejmenších detailů – od materiálů přes konstrukce až po chemické reakce – což někdy odvádí pozornost od samotného děje. Zpočátku to působilo zmatečně a zdržovalo to tempo vyprávění. Jakmile se ale příběh rozjel, začal mě bavit. Přestože zápletka nepůsobila tak silně nebo přesvědčivě, jak by mohla, oceňuji atmosféru měsíčního města, kterou autor dokázal výborně vykreslit. V některých momentech jsem měla pocit, že jsem tam s hlavní postavou opravdu byla.
Nultá hodina
Agatha Christie
Ze začátku jsem se trochu ztrácela v množství postav, které nám Christie představila. Možná je to tím, že kniha původně měla být jen povídkou, takže je příběh poměrně kompaktní a nabitý informacemi. Na rozdíl od klasických detektivek Agathy Christie tady vražda nepřijde hned na začátku. Ačkoliv jsem si v polovině knihy byla jistá, kdo je vrah, v závěru se moje teorie úplně rozpadla – Christie mě znovu přelstila a překvapila nečekaným rozuzlením a zase mi dokázala, že je to opravdu královna detektivek.
Deníky psané v korzetu
Katie MacAlister
Kniha je psaná lehkým, čtivým stylem a nabízí spoustu vtipných momentů, které mě skutečně hodně pobavily. Bohužel, romantická linka se často mění v dlouhé a velmi explicitní erotické scény, které tvoří většinu knihy a často přebíjejí samotný děj. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu scénář k filmu pro dospělé. Pokud máte rádi odvážnější romantiku, pravděpodobně si příběh užijete, ale pokud preferujete rovnováhu mezi romantikou a dějem, může vám připadat, že kniha místy sklouzává spíš k erotickému románu než ke klasické romantické komedii. Přesto je to zábavná oddechovka, která pobaví, i když znovu si ji už nepřečtu.
Harry Potter a relikvie smrti
J. K. Rowling (p)
Poslední díl byl opět naprosto ohromující. Zatímco první polovina příběhu byla trochu pomalejší, ve druhé polovině se děj rozjel na plné obrátky. Možná to v minulosti tolik nevadilo, ale tentokrát jsem si toho všimla víc. Příběh je naprosto dechberoucí, přičemž se to na konci přehoupne do pořádného tempa. I po všech těch letech mě příběh stále emocionálně zasahuje a dává nové perspektivy na postavy i události. J.K. Rowlingová opravdu umí zaujmout a vytvářet silné momenty. Jediné, co bych knize vytkla, je ten pomalejší začátek, ale jinak je to i nadále jedna z nejlepších knižních sérií, jaké jsem kdy četla!
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
I když autorka umí skvěle pracovat s psychologií postav, tady se příběh od začátku vleče a orientace v postavách chvíli trvá stejně jako u předchozích děl. Zároveň už poměrně brzy u mě vyvstalo podezření, kdo je skutečný pachatel, což mi ubralo na napětí. Závěr pak působí uspěchaně, jako by se autorka snažila všechno rychle uzavřít, hlavně jednu dějovou linku, přestože právě této lince se věnovala po celou dobu knihy. Celkově tak Pomalu hořící oheň nepřináší nic nového a oproti jejím předchozím knihám jde o slabší thriller, který sice neurazí, ale ani nenadchne.
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
První část byla pomalejší a místy jsem měla pocit, že hlavní příběh ustupuje do pozadí. Naštěstí se od druhé poloviny tempo zrychlilo, akce přibývalo a posledních 40 stran bylo doslova dechberoucích – plných zvratů, odhalení a dramatických momentů. Celkově knihu vnímám jako přechodný díl, který připravuje půdu pro velkolepé události v dalších pokračováních. I když mě nebavila tolik jako první díl, věřím, že série má stále co nabídnout!
Bridget Jonesová – S rozumem v koncích
Helen Fielding
Hlavní problém pro mě byla samotná postava Bridget. Místo vtipné a sympatické hrdinky jsem dostala chaotickou, naivní a neskutečně otravnou postavu, se kterou jsem zkrátka neměla trpělivost. Chová se, jako by jí bylo patnáct, je neuvěřitelně hloupá a dělá jednu nesmyslnou chybu za druhou. Navíc neustálé používání otravných slov typu Jejda, Upsík, Hurá mě neskutečně iritovalo. Po dočtení jsem si řekla, že u této knižní série definitivně končím. Filmy zůstávají mými favority – mají šarm, humor a skvělé obsazení, ke kterému se budu vždy ráda vracet.
Zimní lidé
Jennifer McMahon
Kniha mě na první pohled zaujala svou atmosférou – a právě ta patří k nejsilnějším stránkám této knihy. Zimní krajina je popsána tak živě, že máte pocit, jako byste sami stáli uprostřed zasněženého lesa. To vytváří dokonalý rámec pro příběh, který má být děsivý a tajemný. Některé scény, například ty spojené se skříní, opravdu dokázaly vzbudit mírný neklid a napětí. Přesto jsem od knihy čekala daleko více. Místo hororu jsem dostala spíše děsivější příběh, která by možná více oslovila dospívající čtenáře.
Miluj svůj život
Louise L. Hay
I když jsem byla zpočátku trochu skeptická, protože jsem si nebyla jistá, jak moc mi kniha, která se zaměřuje na pozitivní myšlení a afirmace, pomůže, nakonec mě velmi příjemně překvapila. Louise Hay píše jasně a čtivě, což u takového typu knížek je pro mě nutnost, jinak by mi ležela na nočním stolku, kdo ví, jak dlouho. Kniha je navíc psána formou sezení, což znamená, že čtenář má možnost nejen číst, ale také aktivně pracovat na změně svého myšlení díky konkrétním úkolům, které autorka zahrnuje. Osobně jsem si z knihy vzala několik cenných rad, které bych chtěla v budoucnu v praxi aplikovat nebo to alespn zkusit. Navíc mi kniha dala nový pohled na to, jak moc je důležité mít pozitivní přístup nejen k sobě, ale i k životu jako takovému. Určitě je to kniha, kterou doporučuji každému, kdo chce pracovat na pozitivní změně ve svém životě. Není třeba dodržovat vše, co autorka píše. Každý si v tom najde to své, co zrovna potřebuje, třeba jako já.
Alan Rickman: Deníky
Alan Rickman
Co mě na této knize nejvíce oslovilo, je její jednoduchý styl psaní. Rickmanovy zápisky nejsou detailní kronikou každého dne, ale spíše sbírkou úryvků, nápadů a dojmů. Inspirovalo mě to k tomu, abych si vedla podobný deník – bez tlaku na pravidelnost či délku zápisů. V knize se pak sice objevuje výčet několika jmen, kteří mi třeba ani nic neříkali, ale nevadilo mi to natolik, aby se mi kniha nějak zprotivila. Když jsem dočetla poslední stránky a přečetla si Rimin doslov, neubránila jsem se slzám. Připomnělo mi to den, kdy jsem se dozvěděla o jeho smrti, a jak moc mě tato ztráta zasáhla. Tato kniha je nejen nádherným svědectvím o jeho životě, ale i inspirací k tomu vážit si každého okamžiku.
Smolný rok
Joshilyn Jackson
Celkově byla pro mě kniha spíše průměrným čtenářským zážitkem. Po delším čtecím bloku jsem doufala, že mě příběh vtáhne zpět do světa knih, ale bohužel se tak nestalo. Trvalo mi dva měsíce, než jsem se prokousala ke konci, a to zčásti proto, že kniha jednoduše neměla tu sílu, aby mě přiměla číst dál. Začátek byl trochu rozpačitý a delší dobu mi trvalo, než jsem se do příběhu opravdu začetla. Musím ale ocenit autorku za to, jak skvěle popsala postavy, které byly propracované a uvěřitelné. Konec byl navíc dojemný, což příběhu dodalo trochu potřebné hloubky. Nicméně celkově mi přišlo, že knize chyběla jiskra. Příběh na mě působil odtažitě, jako by postrádal emoce, které by mě vtáhly naplno do děje.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Kniha mě naprosto uchvátila. Jedná se o můj první hororový žánr, který jsem kdy četla, a musím se přiznat, že jsem se neskutečně bála. Už po pár stránkách jsem se od příběhu nedokázala odtrhnout a knihu jsem doslova zhltla za tři dny. Často mi při čtení bušilo srdce strachem, což je trochu problém, protože si nejraději čtu před spaním a po této knize usnout nebylo vůbec snadné. Příběh je skvěle napsaný, plný napětí a tajemna. I když byla dějová linka místy lehce předvídatelná, vůbec mi to nevadilo. Naopak mě to bavilo až do poslední stránky.
Plavat se žraloky
Claire Bidwell Smith
To, že nevím jaký žánr je kniha, kterou si čtu se mi jednou nevyplatí. Tentokrát to pro mě bylo vážně překvapení. Čekala jsem totiž romantiku a dostala jsem autobiografický příběh. Ze začátku jsem byla trochu skeptická, koho by zajímal příběh nějaké holky z Ameriky, která má problémy? Problémy má předse každý. Ale čím víc jsem se knihou pročítala, tím víc jsem soucítila s hlavní hrdinkou. Nejvíc si mě Claire získala kapitolou o úzkostech a panických atakách, kterými sama trpím. A jejich popis byl tak přesný a reálný, že jsem cítila každé slovo a každou její emoci. Bylo to zvláštní a kouzelné zároveň. Rozhodně musím před autorkou smeknout, kolik toho v životě překonala a i přes to všechno se dokázala postavit na vlastní nohy.
Na lovu
Meagan Spooner
Kniha jako taková se hodně inspiruje původní pohádkou. Co tu ale máme navíc je třeba pták ohnivák, lesní víly nebo přechytralého lišáka, kterému můžete položit tři otázky. Osobně mi to přišlo moc. Folklór jako takový mám ráda, ale spojením příběhu Krásky a zvířete a dalších pohádkových bytostí, mi to prostě nesedělo. Co se mi ale líbilo byla hlavní postava, byla to samostatná, statečná holka, která se ničeho nebála. A vztah mezi jí a Zvířetem se v průběhu krásně rozvíjel. Samostatné kapitoly Zvířete jsou v knize krásně navrhnuté a podle nich vidíte, zda je víc člověkem nebo zvířetem. Celkově se mi to asi líbilo. Chvílemi je tam toho zbytečně moc a je to ke konci moc zrychlené, ale to gró příběhu Krásky a zvířete je napsané krásně a zajímavě.