Terry11 komentáře u knih

Těžko hodnotit knihu, když je určena dětem do šesti let. Ale četla jsem ji naši Sofince, té je pět a moc se jí líbila, tu o noční košilce jsem už podesáté četla bez knihy. Taky jsem byla dotčeně opravována (Není tam žížala, ale dešťovka!) Takže musím dát plný počet bodů.

8 29.10.2017

"Vyndal cigaretu a strčil si ji do úst. Jed mu pomaličku a nenápadně začal proudit do plic. Naděje - a velmi dobře si to uvědomoval - byla stejně smrtelný jed."

Už v průběhu první kapitoly jsem si uvědomila, že kniha patří do série, takže jsem neměla určité informace. Ne že by byly důležité. Příběh měl tolik překvapivých momentů, že bylo celkem jasné, že byl předem přesně vykonstruován. Některé události byly zbytečně podrobně popisovány, ačkoli nebyly nijak nosné, některé informace se objevily, aniž by byly vysvětleny. Nelogické chování postav, podivný hlavní hrdina, zabíjení psů! Nic pro mne. Jak už jsem napsala u jiné rádoby detektivky - zlatá Dallas série! To je, panečku, kriminálka! A ty romantické prvky může cynik přeskakovat.

2 15.10.2017

Ano, zajímavá kniha a zajímavé příklady. Jak už tu někdo poznamenal, i mně poněkud vadil jakýsi familiární podtón předávání informací autorkou.

1 05.10.2017

..."Člověk nemůže za to, co cítí, vysvětlovala jednou Moira, ale za to, jak se chová."

Noo, nijak mě ten příběh nenadchnul. Asi už jsem těch apokalyptických témat četla hodně a tohle nebylo tak strašné, aby mě to vyděsilo, a tak originální, aby mě to zaujalo. Vlastně mě ty vnitřní monology Služebnice nudily. Závěr nijaký, vysvětlení určitých okolností žádné. Že by se psal druhý díl?

03.10.2017

"Stařík cigaretu přijal, nechal si připálit Ušikawovým zapalovačem a s neskrývanou rozkoší vtáhl kouř. S takovou rozkoší, že měl Ušikawa dojem, že si ani ta cigareta nemůže od kouření přát víc."

Původně jsem měla v plánu si přečíst znovu druhý díl, abych se po dvou letech dostala do děje, ale bylo by to zbytečné. Murakami, jak je jeho zvykem, vše zopakoval sám a nejen jednou. Příběh se táhl, zajímavých detailů, které mě s tím vždy smiřovaly, ubývalo, takže jsem vlastně byla dost ráda, když jsem knihu dočetla. Asi jsem si už na spisovatelův styl natolik zvykla, že už mi nepřináší nic nového. "Kafka" zatím u mě vede.

2 28.09.2017

Čtivé, uvěřitelné dialogy, místy i vtipné, ale druhá část už na mě byla příliš melodramatická.

1 27.09.2017

"Její kamarádky se s Henrym nestýkaly, ale přesto měla najít nějaký způsob, jak dodržet základní pravidlo, které praví, že člověk by nikdy neměl dopustit, aby ho vztah připravil o přátele. "

O tématu stalkingu jsem toho zatím moc nenačetla (Glattauer Navždy tvůj), takže mi kniha připadala poměrně zajímavá a napínavá. Přecházení z deníkových záznamů do er-formy mi nijak nevadil, naopak příběh osvěžoval a dával nahlédnout z jiného úhlu pohledu. Soudní vyšetřování jsem chápala jako možnost srovnání s Clarrisinou situací a bylo to velmi přínosné, byť znepokojivé. Rovněž jsem přivítala postavu Roberta, jakožto jediného normálního chlapa. Trochu mě zaskočil ten rychlý a rozmlžený závěr, ale dává mi aspoň možnost si příběh dokončit podle mého gusta.

23.09.2017

"Řekl bych, " dodal Tony, "že Schopenhauer tě vyléčil, teď ale potřebuješ, aby ti někdo pomohl od Schopenhauerovy léčby."

Čtyři pětiny této knihy jsem byla jejím obsahem buď iritována, nebo rozpačitá, nebo nervózní, prostě rozhodně ne v pohodě, což asi člověk od četby především požaduje. Rozčiloval mě a znechucoval slovutný arogantní psychopatický filosof, do rozpaků mě uváděly někdy až netaktní analýzy niterných lidských konání a myšlenek a nervózní jsem byla z průběhů samotných terapeutických sezení. Až ke konci jsem neochotně přiznala, že ty rozpravy měly účel i gradaci a samotný příběh působil čtivěji a já se jen bála, aby nenásledoval nějaký melodramatický happyend.
Každopádně jsem knihu zařadila do šuplíku "vzdělávací a naučné" s tím, že jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale rozhodně se k ní vracet nebudu.

2 29.08.2017

Četla jsem kdysi na gymnáziu, mlhave si pamatuju, že šlo o Opletaluv pohřeb, demonstrujici studenty a jejich deportace do koncentračních táborů. Líbilo se mi to.

14.08.2017

Byť holka, knihu jsem jako malá četla asi třikrát. A třískala se smíchy. Mít ji doma, určitě bych ji po letech znova aspoň prolistovala.

1 01.08.2017

Tak jsem si přečetla, že někde od poloviny začíná kniha být vtipná a zábavná. No, trpělivost rozhodně nepatří mezi mé ctnosti. Takže odkládám s tím, že jednu hvězdičku dávám za jazykovou pestrost českého překladu, jednu za můj oblíbený New Orleans.

2 01.08.2017

Dočetla.

01.08.2017

"Byl to jediný člověk v Evině životě, kterého chtěla obejmout, jakmile ho viděla. Přitisknout se k němu, položit si mu hlavu na rameno a jen tak...být u něj."

Kdo zná Evinu odtažitost, chápe situaci. Hádejte, o koho se jedná. A pozor -Rourke to není.

3 01.08.2017

Vždycky uvádím sve komentáře nějakou ukázkou, ale tady není nic, co by stálo za zaznamenání. Napsána ta kniha není špatně, ale obsah je prostý, misty nelogický, spoléhající na náhody, víceméně červenoknihovnický.

2 10.07.2017

Vždycky mě potěší, když je v nějaké zahraniční knize zmínka o České republice. A Nora ji má asi v oblibě, protože ji dost zmiňuje. Především tedy Prahu.

Ke knihám této série jsem se už vyjadřovala tolikrát, že mě nenapadá, co jsem ještě opomněla.

2 03.07.2017

...Když k nám Kettlovic krávy vtrhly asi podesáté, zahnal je Bob nazpátek a přiletěl ke Kettlům a dožadoval se okamžité nápravy. Pádnost a vážnost jeho vstupu byla poněkud narušena skutečností, že když došel k verandě, ocitl se tváří v tvář paní Kettlové, pohodlně usazené na otevřeném záchodku a začtené do katalogu jakési firmy. Namísto aby se spěšně a zmateně odklidila, nejenže zůstala, kde byla, ještě se živě účastnila rozhovoru, jenž následoval.

Podobně jako Saturnin, tohle je balzám na jakoukoli nepřízeň osudu.

"Pravděpodobně jediným příjemným rysem stárnutí je, usoudila s rezignovaným úsměvem Barbora, že člověk tak dobře nevidí, jak jeho tělo postupně podléhá zkáze."

Tak to byla bomba!
Někde ve třetině knihy jsem, pohlcena depresí z osudů jednotlivých postav, chtěla knihu odložit, na ty stresy nemám, ale naštěstí jsem u příběhu zůstala. Ne, že bych se začala za břicho popadat, to ne, ale děj se tak rozkošatěl a nabyl takového napětí a nenadálých situací, že už jsem se - deprese nedeprese - od knihy neodtrhla. Přemýšlela jsem, která z těch čtyř přítelkyň je mi nejbližší, a ani nyní na to neumím odpovědět. Jsou každá jiná, stály při sobě, uměly se pochopit i říci krutá, byť pravdivá slova. Moc dobrá kniha. Fakt.

3 15.06.2017

Poctivě čtu popořádku, a tak konečně mohu napsat, že třetí díl už mě začal bavit. Trochu mě zaskočily ty dvě časové roviny, občas jsem se musela vracet a zjišťovat, kdo je kdo (moc tomu rovněž nenapomáhají ta severská jména), ale aspoň jsem se trochu dověděla o nacistické minulosti norského národa. Jestli budou mít i další díly vzestupnou tendenci, bude mě těšit, že je autor při síle a bude mě zásobovat kvalitními detektivkami.

2 13.06.2017

Existují knihy, které jsem tak nějak v dětství zapomněla přečíst. Anna k nim patřila, a protože se mi zcela náhodou dostala do ruky, pustila jsem se do ní. No, neměla jsem. Asi už jsem na ni stará, ale celé mě to nevídaně nudilo. Anna mi lezla na nervy, její verbální výlevy mi vadily, vyprávěné příběhy a osudy postav mě nedokázaly zabavit. Takže nebudu ani hodnotit.

"Jestli bych vám odpustila, kdyby mě Roarke s vámi podvedl, Peabodyová? No, bylo by to těžké. Byla by to dřina. Myslím, že bych to dokázala. Vyžadovalo by to čas a úsilí, ale myslím, že bych vám oběma dokázala odpustit. Potom, co bych vás rozvařila ve velkých kádích, aby vám šla líp stáhnout kůže z kostí, pomalu a opatrně, zatímco bych tancovala za zvuků vašich bolestiplných skřeků. Pak bych vás přinutila, abyste se dívali, jak z vašich kůží vytvářím obleky pro dva androidy, které bych rozmlátila na šrot a pohřbila je spolu s vašimi roztřesenými těly bez kůže do neoznačených hrobů. Potom," dodala Eva se zamyšleným přikývnutím, "myslím, že bych vám dokázala odpustit."

Eva Dallas je zpátky. Vtipné dialogy jak s Peabody, tak s Roarkem, brilantní detektivka, skvělý team, mimořádné vztahy mezi jednotlivými postavami. Pro mne nejlepší autorka krimi, na tu prostě Nesbo ani další severští autoři nemají.

2 13.06.2017