Teron komentáře u knih

Druhé kolo...pořád cestujeme, tentokrát míň, zato zajímavěji. Jordan odhaluje další vrstvy svého světa stejně jako vlny minulosti, které stále více prosakují a chápou se současníků. Postavy se více usazují na svých chtěných i nechtěných místech na šachovnici a každá má dostatek potenciálu na vlastní linii. Vyvstávají třecí plochy, vlákna a vztahy, budoucí možnosti dalších konfliktů, pádů i triumfů.
A ve finále...tam se stejně jako u Oka světa dotkneme legend, pověstí, utrousíme několik geniálních hlášek a odškrtneme další z doteků archetypálna. A autorovi to nelze vyčítat, naopak je to vítáno...protože tady to není recyklát, tady je to tesání klasiky do kamene.

3 08.05.2020

Odkládám nakonec někde v půlce ad acta, protože je mi čím dál víc jedno, co se stane dál. Začátek byl fajn (je to moje první setkání s Červenákem), člověk se seznamoval s prostředím, postavami a zákonitostmi. Jenže pak to začalo připomínat rutinní 90kový akční příběh (ambush klidného prostředí a zdrhačka přeživších) a popisy, které byly předtím přínosné, začaly být spíš bezbarvou výplní. Kromě toho se nejspíš opět projevila skutečnost, že mě moc netáhnou věci odehrávající se v tuzemském prostředí. Zkrátka čtu fantasy obvykle proto, abych se podíval někam jinam.

3 11.09.2019

Autor si sice místy protiřečí a plete pojmy s dojmy, nicméně furt platí, že z esoterických "vrhů" je to ještě ta lepší sorta, protože myšlenky samotné jsou celkem použitelné. A hlavně je to ještě předtím, než se Ruizův kult chytnul jako mašina na prachy.

3 26.06.2019

Odkládám ad acta, protože se v půlce už čistokrevně nudim. Terrymu nesvědčí dvě věci - psaní na jiné než domácí, tedy Zeměplošské půdě, a za druhé kooperace s dalším autorem nebo autory. Přesně tohle se mi totiž stalo u Vědy na Zeměploše, kde ani jedna z linií nebyla dostatečně silná.

Dobrá znamení mají několik vynikajících pasáží, ale tyhle úseky se topí v jezeru dosti natahované a přinejlepším průměrně komediální omáčky, která mi často přišla i dost nucená. Záchvaty smíchu se nekonají, spíš občasné uchechtnutí nad drobnou narážkou nebo pozvednutý koutek.

3 25.05.2019

Dorazil jsem do někam do dvou třetin a nemůžu si pomoct, už se do toho nutim, takže odkládám na neurčito. Čte se to sice dobře a jsou fajn lekce podobné Umění války. Pointu znám už někdy od 15ti, kdy mi to kamarád vykládal, což by ale moc nevadilo. Jenže mi to celý přijde hrozně repetitivní - Ender se dostane do nových podmínek a před těžký úkol, nakonec s tím nějak totálně vyjebe a prakticky jakoukoli situaci obrátí ve svůj prospěch, což mi přijde zkrátka hrozně plochý a celkově bez "opozice" a náboje.

3 19.04.2019

Někde na stránce 118 odloženo ad acta. V základu průměrná kulhánkovina která je výborná v několika konkrétních scénách zasazených ovšem do dosti plochého těla. Líbí se mi systém magie a vůbec struktura nadpřirozena včetně duše zbraní, potěšila reversní zvěromagie.

Irituje mě hláškování skoro v každém odstavci a tendence upozorňovat větami navíc na vtipná místa, což je z ve valné míře posílá do kytek. Asi jako když se Luděk Sobota začal smát na novácké estrádě, aby publikum pochopilo, že to, co právě řekl, je vtip. Poprvé jsem se zasmál na straně 87 při nástupu komanda a pak u shrnutí vojenské síly Slovenska.

Frost už sice není hlavní postavou a jen součást týmu, jeho absolutní nedostižnost ale zdá se zůstává, takže je nástrojem deus ex machina bez zřetelných slabin.

3 27.02.2019

Tak nakonec doraženo. Obsahově průměr, který se občas posune dolů, občas nahoru. V součtu se to tak celé udrží někde na třech. Mezi miniaturami (ne, opravdu to nejsou povídky) je jeden nebo dva slušné kousky (Tvůrci kruhů a Velký test) a pak je fajn akorát závěrečná - už opravdu - povídka Válkotvůrci.

Právě miniatury jsou problém, protože na malé ploše nestihnou vybudovat žádný náboj a další kousek spolehlivě dočasně přebije ten předchozí.

Kyšův jazyk to nezachraňuje ani nestrhává, protože opět nijak neutkví v hlavě.

Celek pak strhává naprosto idiotské formátování sborníku a prasárny typu názvu povídky ležící na posledním řádku stránky. Působí to stylem, že kdokoli ebook vytvářel, jen zkopíroval dodaný materiál a už se nijak nezaobíral tím, že stránkování má nějakou vlastní logiku.

3 15.01.2019

Eeeek??? Jako jo, nápad fakt dobrej, prostředí hezký, postavičky dobrý, ale jak už tady někdo řekl, asi je to srozumitelný pro Japonce, který si tam něco najdou a odnesou, protože u mě to končí jen totálním WTF momentem. Soráč...

3 27.12.2018

Další výborný doplněk Zeměplošského portfolia...obrázek Smrtě s golfovou holí rozebírajícího problematiku překážek nemá chybu:-)

3 09.12.2018

I když mi osobně vadí některé stránky Muskova přístupu, jde asi o nejinspirativnější svazek od doby, kdy jsem četl Zdroj Ayn Randové, a to je co říct.

Dosud jsem měl na vrcholu oblíbených miliardářů Richarda Bransona, ale asi je sesazen. U Muska se mi hrozně líbí schopnost propojovat různé obory, znalosti a postupy a vidět tato spojení tam, kde by je nikdo nehledal. Stejně tak popření mýtu o tom, že znalost více oborů vede zákonitě k povrchnosti v jednotlivých.

3 27.11.2017

Bez výraznějšího zaujetí končím na 101. stránce a jdu se věnovat něčemu dalšímu.

Je milé, že to nezačíná toulavým rytířem nebo žoldákem, ale normálním obchodníkem někde na tržišti. Pak ale přichází problém absence zájmen a synonym, který u prvopisů zachytávám opakovaně. Pokud máte v jednom odstavci 4x slovo zboží (dvakrát dokonce v řádcích nad sebou), máte stylistický problém. Po technické stránce to tímto nekončí. Styl psaní je na tom stejně, zaměnitelný s mnoha dalšími svazky nebo ebooky. Nekloní se k humoru, básnictví nebo něčemu podobnému, co by výrazněji zaujalo. Jména jsou naskládána v obrovské míře obvykle na malém prostoru, není čas vytvořit si k ním jakoukoli vazbu, nenesou žádný náboj.

Jednou za čas kopne opravdová bota - opakující se předložka, nesmyslné rozdělení vět, rozdělení slova uprostřed řádku, matoucí odstavce, které komplikují přiřazení konkrétní promluvy k mluvčímu.

Jména - záplava měst, pohoří, šlechtických rodů a dalšího by nebyla zvláštním problémem, protože během čtení ji člověk stejně částečně vypustí a soustředí se na ta, která nějak souvisí přímo s děním. Ale pokud má každý název v sobě X vlnovek, oušek nahoře a dalšího balastu, díky kterému si na něm zlomí jazyk, je to další mínus. Ne tím, že by šlo o mizernou cestu vytváření názvů cizích zemí, ale protože je to opět stejný způsob jako u X dalších knih. Jejich výslovnost nepatří k běžné znalosti a tenhle postup už patří mezi klišé.

Samotné prostředí neurazí, ani nenadchne. Křížky šlechtických rodů, nedávná katastrofa, pohromy a nájezdy barbarů, démonů či pekelníků (pojmenujte si je jak chcete, furt jsou to ti samí). Svět bez výraznějších rysů, které by ho odlišily od armády dalších.

Příběh je směskou očekávatelných motivů i zvratů, od osvojení dítěte, proroctví o dědicích, vědmách, hoře učitelů a přechodových rituálech nebo záchranách nečekaných cizinců. Been there, done that.

Oceňuji ale přítomnost reálií na webu a dohledatelnost mnoha údajů jako pozdravů, platidel a dalších pojmů. Druhá hvězda za obálku hezky evokující dávný orientální grimoár. Už podruhé zažívám obrovskou záplavu reálií a údajů o světě nesenou fádním příběhem.

3 21.06.2017

Když to člověk poprvé otevře a všimne si vlastně jen tři kapitol - anatomie spiknutí, anatomie stíhání a anatomie zabití, možná ho napadne, že má v ruce něco výjimečného. Po dočtení to už lze jen jistě konstatovat. Forsyth dosáhl dokonalého spojení politického thrilleru, kterým navíc zručně proplétá historická fakta tak, že je člověk hltá stejně napjatě, jako samotnou zápletku. A užívá si každý detail a řádek, i když od začátku ví, jak to skončí. Ale je kniha, která se nečte kvůli pointě, ale kvůli mistrovství Pana vypravěče.

3 15.06.2017

Vetinari cvičí Temné úředníky...
Skřeti jsou součástí Morporku....
Po klasických golemech přichází koně-golemové...
Važuzel a Patricij objevují kouzlo vláčkových modelů a jednu trať mají přímo v Paláci
Trpaslík a trollka si dávají rande
A hlavní město Zeměplochy se ocitá Pod Parou, protože přichází geniální inženýr Mandlík Štědrovka, vybavený dostatkem kolomazi, špinavých hadrů a všudypřítomným logaritmickým pravítkem. A stojí na řídící plošině lesknoucí se Železné vrtilky, královny lokomotiv...která navždy změní tvář Plochy

Kdybyste si všechny přechozí díly Zeměplochy představili jako jednotlivé hudební nástroje a tedy součástky orchestru, pak je Pod Parou koncertem, kde je tento orchestr zapojen prakticky celý. Protože je to příběh o železnici, projel se Terry jak hodně velkou částí Plochy, tak i skrze velkou část své tvorby. Pod Parou je vlastně taková malá Zeměplocha v Zeměploše.
Nejen volbou postav, ale tím, že nádherně pomrkává asi opravdu na všechno, co se na téhle placce kdy událo, od mágů až po Cori Celesti. A ten svět se vyvíjí, pracuje, žije a Terry nás ve střípkách zásobuje informacemi o tom, kdo se jak změnil a kam se od posledně dostal. Je jedno, jestli je to tam jako jeden z motivů, jeden odstavec nebo jediná věta, ale je to tam...a já jsem s touhle poslední návštěvou Ankh-Morporku i jiných částí absolutně spokojen;-)

3 26.01.2017

Námět dobrý, ale z textu je hrozně cítit snaha o stálou vtipnost za každou cenu, která vede k provoplánovitosti. Humor málokdy graduje do něčeho, čemu se člověk zasměje třeba ještě za několik stran a ty opravdu povedené vtípky jsou většinou ty drobné a napůl neúmyslné. Nedočteno.

3 25.01.2016

Snadno dostupný příklad toho, jak napsat naprosto průměrnou fantasy, se kterou si odbudete svůj čas slávy a obliby, bude hitem vánočních trhů, bude průměrně zfilmována, pak z ní udělaj nudnou mlátičku na několik herních platforem, ale za pár let po posledním dílu si na ni nikdo nevzpomene.
Nečetl jsem originál, nicméně první díl je psán natolik průměrně jak obsahově, tak i jazykově, že mi v hlavě neutkvělo prakticky nic a nemám potřebu v četbě pokračovat.
O vyprázdněnosti svědčí i to, že místo další tvorby vycházejí maximálně průvodce po jeho světě a de luxe komplety již publikovaných svazků. Je věčná otázka, zda by si autor "škrtl" v případě, kdyby neměl rodiče nakladatele.
Takže tentokrát bez odkazu, protože tohle mi za recenzi nestojí. Jedna hvězdička za přínos vytvoření učebniceového příkladu průměru, druhá proto, že se mi líbí Fragmentová vazba.

3 23.11.2015

Jak okomentovat svazek, jehož informace v čase nestárnou? Jak okomentovat něco napsaného tak srozumitelně, že jakékoli přepracování by bylo zásahem do perfektní argumentační harmonie? Jednoduše - doporučením k přečtení všem, kteří si chtějí rozšířit obzory a pochopit, proč jedna z nejhorších vět, jaké můžete zaslechnout, zní: Dobrý den, já jsem z vlády a chci vám pomoct.

3 21.11.2015

1-2/5
Do Půlnočních vln jsem se poprvé pustil asi týden před vypuknutím ruské invaze na Ukrajinu. Během června 2022 jsem zjistil, že jsem někde na stránce 200 a už si nepamatuju, jak to vlastně začínalo. Takže jsem se do toho někdy na přelomu září a října pustil znova, tentokrát úspěšně, dočteno během letošního února.

Jak a kde se bude odehrávat finále je poměrně nabíledni. Tedy vzhledem k anotaci a k tomu, že u Eriksona moc diplomatických řešení nehrozí a prakticky každá kniha je tak jen souběhem linií k nějaké závěrečné řeži. No surprise there. Tragikomický je v tomhle ohledu taky to, že Erikson píše hrozně tajemně a krypticky, ale vývoj dalších událostí jasně ukazuje anotace dalších dílů a seznamy postav.

Terry Pratchett kdysi prohlásil že "V prvním draftu vyprávíte příběh jako autor jen sami sobe." Pak ovšem přichází fáze, kdy je potřeba tuto perspektivu opustit a přepsat ho pro čtenáře. Půlnoční vlny mě opět utvrdily v tom, že Erikson nikdy nepřekročil hranici právě onoho prvního draftu. A že celý Malaz je vlastně vedlejší produkt jeho ujetosti na popisy kultur, pseudofilosofování, detailní popisy zranění a soubojů a taky podivné posedlosti členy rodiny v různých pozicích (tady bratři Beddiktové, v rámci Malazu pak sourozenci Paranovi). Jenže ty další revize jsou nejen o tom, co autor psát chce, ale také o tom, co je potřeba napsat.

Stále tak trvá lhostejnost k tomu, co se komu stane a kdo zemře. X událostí mí mít asi hrozný význam a mají mi vyrazit dech. Jenže já prostě nevim, proč bych si z nich měl sednout na prdel. Těch pár vynikajících pasáží se dá spočítat na prstech jedné ruky, třeba Trullovy interakce se Šeříkem, případně Šurk a nemrtví.

Zde se ještě navíc přidala skutečnost, že autor vytváří dějové linie, pro které neexistuje předchozí základ. Vývoj se tak sice odkazuje na předchozí části, ve kterých pro něj ale nejsou žádné informace. Krom toho nevěřím, že reálná totožnost některých aktérů byla záměrem od počátku, spíš si Erikson tak 200 stran před koncem usmyslel, že by tam mohl prdnout zase nějakýho Deus Exe, protože mu to vyřeší pár problémů při vepsání se do kouta.

Mimochodem zrovna bohové mi u Malazu přijdou čím dám tím trapnější. Při nástupu někoho takovýho na scénu ve mě má hrknout, ale tihle joudové ve mě už vyvolávaj jen pokrčení rameny.

U Tehola a Bugga se mi docela líbil základní koncept, jeho podání vypadalo ovšem jako snaha o výběr toho největšího bizáru a hrozný tlačení na pilu. Několikrát jsem si u těhle scén vzpomněl na starý estrády s Luďkem Sobotou, který se musel sám po vtipu zasmát, aby publikum pochopilo, že to měl být vtip a má se smát taky. Pravda, několik pasáží bylo fakt výborných, většina ale hrozně nucená.

2 02.04.2023

Jeden z mála případů, kdy jsem dal při čtení přednost české produkce před zahraniční a to je u mě co říct. Jenže tady se mi poprvé u české urban fantasy s týmem magic maníků stalo, že humor nebyl nucený a stylem podání to tak nějak celé fungovalo včetně dobře volených hlášek umístěných na správné místo. Felix a jeho tým jsou v pohodě, jejich vzájemný špičkování má grády a dialogy jsou v cajku. To je na celé knize tak to nejlepší.

Dobrý, teďka jsem se koukl na začátek dvojky a ujistil se, že přesně navazuje tam, kde jednička končí, což pár námitek k ději vysvětluje, i když nijak valně.

Mám problém s detektivní linkou. Jeden její dost podstatný článek vnímám jako náhle vyloupnutý z ničeho a imo k němu nevedly žádné náznaky, indicie či další předvlákna. Stejně tak mu podle mého neodpovídá svou anatomií jedna z počátečních scén celého příběhu, kde k této věci mělo dojít.

Linie s démonem mi přišla trochu nadbytečná a klišovitá, což ještě podtrhuje to, že naopak linie s jinou frakcí, která měla Felixe taky v merku a evidentně věcí nedořešila, se následně v cca druhé polovině vůbec neprojevuje a to ani na konci.

Finále má jednu část, která se hrozně táhne a na kterou navazuje jedno rozuzlení, které je pak jen na pár stránek. No a na závěr vlastně cligghanger, takže dojem viz výše.

Celkově velmi dobré stylem a postavami, horší kočírováním příběhu, kiksem v logice a neuzavřeností na fleku, která slouží jako laciný háček na druhý díl.

2 30.08.2019

Po třetím kusu odkládám ad acta, abych se mohl pustit do něčeho zajímavějšího. U swingers povídky mi docvaklo, proč mě to nezaujalo - postavy jsou normální lidi bez schopností, což to jako kulhánkovinu dost podsekává. Fuchsův Frost byl mág, Pragocalypsa má tým mutantů, v Nářezech jsou upíři...tenhle prvek tady zkrátka chybí a je to stejnej problém, jako když se v Langdonovi neřešej hádanky.

2 11.01.2019

Četl jsem pár prvních kousků přímo na blogu, pak viděl seriál na Streamu a teď jsem to dojel jako audioknihu. To je u mě dost rarita, protože s audioknihami mám obecně problém - můžu poslouchat jen ty, kde znám text zpaměti, jinak mám problémy sledovat, co se vlastně děje.
V případě Marie mi ale sedl její projev a několikaminutové tracky jsou tak akorát. Některé kousky jsou slabší a občas se Marie hrozně zaplétá do komplikovaných souvětí, která jdou v audiu sledovat hůř než na papíře, ale v celku jde o velmi příjemnou záležitost.

2 26.12.2018