Teron
komentáře u částí děl
Výborný nástup, krásný průběh a useklý podivný závěr. Lovercraft se mi začíná hodně líbit tím, kudy, jak a kam se hrdina dostává, na co naráží a jak s okolím interaguje. Rostoucí problém je v autorově stálé neurčitosti. Vím, že je to asi jeho hlavní deviza, ale pro mě je to uhnutí tehdy, kdy začínají být věcí fakt zajímavé. Prakticky v každém takovém momentu u něj narazím na vyjádření typu "mimo lidskou představivost, nepopsatelné hrůzy, něco, co není možné slovy zprostředkovat apod." Sorry, tohle mi pohřbívá tak třetinu dojmu. Když už má ten maník takhle dobrej jazyk, tak bude schopnej popsat i čáry a barvy, před kterými tady taky uhnul.
Připomíná má to jeden achievement ve hře Amnesia: The Dark Descent. Když vypnete hru v momentě prvních hrátek s obrazem, napíše vám to něco ve stulu "You quit just when the things started to get interesting."
Perfektní náběh i prostředek, jen to finále je hrozně utnutý a zahraný do autu. Přišlo mi, že autor úplně nevěděl, kam to směřovat, tak prostě Conana nějak vyprovokoval k tomu, aby se kolem sebe začal ohánět mečem.
Docela příjemná dungeon exploration záležitost. Je otázkou, zda by si Conan šrktl bez přítomnosti další postavy. Taky mi přijde zvláštní, že echt mocný čaroděj nemá nějakou detekci cizí přítomnosti ve svém domě a Conana tak zachytne až v momentě, kdy k němu fyzicky dorazí.
Hrozně fajn námět a velmi příjemné zpracování včetně teoretického a pojmového aparátu. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že ten přerod byl hrozně nahuštěnej v jednom fleku, čímž se ztrácel jakýsi efekt cesty, která trvá dýl.
Egyptské prostředí je atraktivní a deníková forma má spád. Jenže je to už z principu hrozně předvídatelný v šabloně "expedice v Egyptě do něčeho rejpla a dostala přes prsty".
Krásně napsaná existencieální věc, kde se trochu střetává Planescape Torment a Červený lev...jen ten konec mě trochu zklamal.
Přestože jde vlastně o popis a vnitřní monolog, neztrácí text jiskru a má velmi příjemný jazyk. Trochu mi to připoměnlo Času navzdory z Dračího řádu, jen tady je vyústění jiné.
Až na ne úplně jasný závěr moc příjemné jak stylem, tak nápadem a jazykem. Konečně povídka, která stála za to.
Hele tohle bylo dobrý...přirozenej styl i dialogy (po dlouhý době s nima u českýho textu nemám problém) a vtipnej závěr...U něj mám podezření že autorka viděla jistý rozhovor na DVTV, který přesně tuhle situaci zmiňoval. Jo a někde v půlce mi navíc začala v hlavě hrát Kovyho písnička "Bločky, frčky, uniforma, čapka...takže jako první setkání s něčím od Sněgonový bez problémů:-)
Krásnej náměť, kterej zoufale chce delší formát, protože jako mikropovídka naprosto nemá šanci po sobě cokoli zanechat. Takhle to působí spíš jako bleskový náčrtek autora, který si chtěl poznamenat myšlenku na pozdější podrobnější rozpracování.
Po nějaké době povídka, která ve mě přes slušný a zajímavý jazyk nevzbudila naprosto žádnou emoci. Jo, prostě mi to vlastně bylo celý naprosto u prdele, navíc teprve z nalezené recenze jsem zjistil, že je to povídka z nějakýho světa, kterej autorka už někde představila. Hmm..dobrý, tak dál. Obsahově mi to přijde jako vytržený z něčeho delšího, akorát že tady nám někdo sežral začátek a k postavám přicházíme až po průseru. To výsledku taky moc nehelplo. Takže sakum prdum takové amorfní nic. Nějak jsem si vzpomněl na Donutilovo: "Co to mělo byt?" z Tankového praporu...celkem shrnuje moje pocity.
Takže znova, páč koment se neuložil...
Hmm...tohle mělo být asi něco hrozně hlubokého a silně metaforického, možná rozbor nějakého společenského či lidského vnitřního problému. Text měl být asi buď ještě kratší, nebo naopak mnohem, mnohem delší. Takhle je z toho jen totální WTF, i když psané krásným jazykem se zajímavými obraty.
Hmm...většina "stopáže" je dost na nic kvůli trvající nucené drsnosti a vtipnosti, což ještě podtrhuje skutečnost, že jde prakticky jen o popis. Takže přehlídka hlášek skoro v každém odstavci, stokrát omletých přirovnání a toho, jakej je hlavní hrdina bourák, jak mu vlastně skoro nic nevadí a věznice na Měsíci je pro něj skoro havaj. Asi jsem se tomu měl tlemit...no zdvižený koutek se za celou dobu objevil možná dvakrát.
Závěr se "systémem duší a těl" je hezky navržený, pointa očekávatelná - nejde o to, jestli se něco podělá, ale jak. A něco podobnýho tomuhle bylo tušim v závěru druhýho nebo kterýho Nekroskopa.
Na rovinu...furt jsem čekal na něco zajímavýho, nějakej zvrat a na nějakou opozici ústřední postavy...a vono nic...
Je to někde mezi 2 - 3. Úvodní námět fajn, konec minimálně rozpačitý, celkově takové genericky nevýrazné a nenechávající trvalejší dojem.
No konečně...asi jediná slušná žánrovka z celé sbírky. Pravda, drží se stejné struktury, jako ty předchozí, ale protože je to fakt povídka a ne miniatura jako ostatní, tak funguje a má i nějakou myšlenku.
Neurazí, nenadchne, někomu možná ukápne slzička, vzápětí bude přebito něčím dalším.
Taková průměrná kulhánkovina popisující přepadení již dříve zméněné planety pro důchodce. Problém je trochu v tom, že jak jsou pánové vytunění, jejich duchodcovství, které by mohlo text oživit, tak nějak zaniká. Výsledek je prostě o komandu maníků, jejichž planetu přepadla banda idiotů a oni je jdou vystřílet. Neurazí, nenadchne, nezůstane v hlavě.