Na stráži
Povídka od:
Kristýna Sněgoňová
Z knihy:
Mlok 2018
V mikropovídce se čtenáři dozvědí pár podrobností o skryté tváři Brna a tak trochu jiné noční hlídce.
Komentáře (5)
Přidat komentář
Hele tohle bylo dobrý...přirozenej styl i dialogy (po dlouhý době s nima u českýho textu nemám problém) a vtipnej závěr...U něj mám podezření že autorka viděla jistý rozhovor na DVTV, který přesně tuhle situaci zmiňoval. Jo a někde v půlce mi navíc začala v hlavě hrát Kovyho písnička "Bločky, frčky, uniforma, čapka...takže jako první setkání s něčím od Sněgonový bez problémů:-)
Podobně jako u všech mikropovídek otištěných v Mlok 2018. Námět dobrý, ale... Pointa žádná, zpracování nic moc. Můžeme se jen dohadovat, proč když už se příběh odehrává v Brně, nemluví postavy nářečím nebo s typickým brněnským přízvukem. Navíc je z povídky cítit silná inspirace Noční hlídkou od Lukjaněnka, takže ani vysloveně originálního. Pro mě další velké zklamání touto oceňovanou autorkou.
Potenciál to určitě má, ale... Úvodní situace mi přijde zbytečně protahovaná, druhá půlka naopak lehce nedotažená a konec jako nevyužitá šance na humorný závěr.
Styl a vyprávění slečny (paní) autorky se mi líbí. Dokáže zaujmout a mnohé je takové přirozené, nenucené (dialogy a chování postav, kupříkladu). Takže jako čtenáři se mi její práce nechtěla odložit, a to i přes to, že mě popravdě vůbec nezaujal samotný příběh, což je vcelku velmi podstatné. - A konec. Obzvláště ten konec... Ve chvíli, kdy se vykládají karty na stůl se z povídky vyklubalo slabší dílo bez nějaké hlubší pointy - a jak zde zaznělo, něco podobného už jste někde jistě viděli/četli...
Jenda z těch povídek, které bych zařadil dle stylu do sborníků Žoldnéřů fantazie, kde se často takové a jí podobné povídky občas opakují...