Pod parou přehled

Odpad! Odpad! Odpad! Odpad! Odpad!

Tahle kniha obsahuje všechny tři věci, které na pozdějších Zeměplochách nesnáším - novou technologii, přehnanou rovnoprávnost a Vlahoše von Rosreta. Po Posledním hrdinovi se změnil celý autorův přístup a jeho svět ztratil většinu humoru a nabral mnohem temnější odstín. Podle mnohých se Terry Pratchett vyvíjel. Podle mě postupně devastoval svoje vlastní dílo.

Je pravda, že když sám autor tvrdí, že je to Zeměplocha, tak to zkrátka Zeměplocha je. Jenže já už ji v tom skoro nevidím a přiznám se, že tahle nová Zeměplocha se mi nelíbí. Jen tu a tam se ještě objeví záblesk toho původního zábavného, kouzelného a lehce ztřeštěného světa, který jsem tolik miloval v dřívějších dílech.

Až budu číst Zeměplochu příště, a já vím, že na to dojde ještě mnohokrát, přestanu číst u Posledního hrdiny. Spolu s Barbarem Cohenem totiž opravdu skončil ten starý svět, který bych tak rád někdy navštívil.

P.S. Během posledního roku jsem přečetl celou Zeměplochu již potřetí (některé díly dokonce počtvrté a poslední dva pouze podruhé, protože víckrát to opravdu nedokážu) a bylo smutné pozorovat, jak se z chytrých knih plných humoru ale zároveň i hlubokých myšlenek, stával od Podivného regimentu hyperkorektní, pseudohumanistický blábol. Kromě Zaslané pošty a těch části Nevídaných akademiků, které se týkaly mágů, jsem se musel do čtení doslova nutit.

Vnucuje se mi bohužel myšlenka, že je možná lépe, že Terry Pratchett tento svět opustil a nemohl napsat další díly, protože si ani nechci domýšlet, jak by vypadaly.

18.08.2024

Pod parou postrádá lehkost prvních knih o Zeměploše. A tady, kde se kříží vyprávění o technickém pokroku, kritika izolacionismu některých kultur a jejich násilný boj, proti ostatním kulturám a osobní pohled přepracovaného člověka, který to všechno sleduje a prožívá. Podobná těžkost a hloubka se promítá, do všech pozdějších Pratchettových knih, ale v Pod parou to dosahuje svého vrcholu.