terimila komentáře u knih

Sáhla jsem po ní v knihovně v regále čerstvě vrácených detektivek a zaujal mě popis. No... vyslovené zklamání to nebylo, ale moc mě to nenavnadilo. Návrat ke starému nevyřešenému případu a rozplétání motivací a činů zúčastněných... ok. Ale co mi nesedělo, byly postavy vyšetřovatelů, teda vyšetřovatelek. Takhle: já mám ženské policajtky v knihách fakt ráda. Ale hernajs, POLICEJNÍ tým, kde snad 4 lidi z 5 jsou ženy, to na mě prostě nepůsobí uvěřitelně. Nehledě na to, že mi ani nebyly nijak moc sympatické. Hlavní hrdinka, která je sama, vrhne se do umělého oplodnění a až pak přemýšlí, jestli bude fajn, jestli se to povede? Druhá, co zuřivě lítá z jednoho rande k druhému? Já vám nevím, no, ale od policistky-vyšetřovatelky oddělení závažné kriminality čekám, že to bude mít v hlavě srovnáno trošku líp.
Škoda, autorka psát umí, ale ty postavy se jí prostě moc nepovedly. Do dalších knih už asi nepůjdu.

6 21.08.2022

Trochu slabší než ostatní díly s Erikou, hlavně díky obrovské koncentraci fakt divných postav. Zavražděná mi byla od začátku vysoce nesympatická, což mívá ten následek, že mi vlastně je tak trochu i jedno, zda vraha dopadnou. Divní byli i ostatní. Podezřelí, co páchají sebevraždy skoro jako na běžícím páse? Další svědkové praštění, nespolupracující, alkoholici, chroničtí nevěrníci a cojávím co ještě? Ani Eričino a kolegů řešení rodinných záležitostí mě neoslovilo, kromě linie se starým Eričiným tchánem, ta se tam jaksi hodila. Rozuzlení záhady fantoma v plynové masce mi přišlo ušité dost horkou jehlou, akce Mossové taktéž. A finální tečka mi přišla naprosto absurdní. K postavě to sice sedělo, že je někdo něčeho takovýho schopen, to beru. Ale jinak... jako... fakt?
No nic, tohle mi moc nesedělo, ale číst se to dalo a na takový ty letní podvečery dobrý. Tři hvězdy, průměr.

10 03.08.2022

Ke knížce mě přivedla Čtenářská výzva a nebylo to vůbec špatné. Děj sice nebyl tak strhující, jak bych od thrilleru čekala, takže jsem se tím prokousávala docela dost dlouho... ale pořád mě to motivovalo číst dál, takže dobrý. Bylo zajímavý nahlédnout do úplně jiné společnosti, která je nám sice něčím pořád blízká, ale zároveň hodně odlišná...
Tři proplétající se příběhy byly dobrým tahem, člověka držely v mírném napětí tím, jak se sbližovaly a nakonec setkaly. Z postav a hlavních linií mě jednoznačně nejvíc zaujal Benny, tomu chlapovi hodně držím pěsti, aby se mu povedlo dát si ten podělanej život do pořádku. Thobela... no, chápu, ale vlastně jsem nevěděla, co si o něm myslet. A Christine... ta překvapila. A ještě mě zaujal závěr s Carlou. Nevímproč mám pocit, že tohle ještě není dořešeno a že překvapení nekončí.
No, pokud někdy zrovna narazím v knihovně na další díl, tak po něm asi sáhnu, ale na prioritním seznamu to není. Odpovídá to tomu, že jsem po celou dobu váhala mezi 3 a 4 (nakonec dávám 4 za to překvapivé rozuzlení jednotlivých příběhů).

9 22.07.2022

Přiznám se, že tahle legendární věc mi moc nesedla. Zkonzumovala jsem to jako audioknihu a pořád jsem čekala, kdy se stane nějaký další velký NĚCO, který tomu všemu dá smysl... a ono nic. Takže jediný velký NĚCO bylo politováníhodné zničení Země vogonskou stavební flotilou (což na mě z celého díla zapůsobilo asi nejvíc)... a dál už to bylo jen jakýsi vršení komickejch situací bez ladu a skladu, jako kdyby sám autor úplně moc nevěděl, co s tím chce udělat a kam to chce dovést. I humor mi místy přišel dost přepjatej a šroubovanej, taková ta snaha vymyslet něco superoriginálního za každou cenu. Je to spíš mozaika gagů než nějakej smysluplnej gradovanej děj... a ten já mám ráda a tady mi chybí.
Sakra, teď to zní jako totální propadák :) a přitom jsem dala tři hvězdy, což není špatný. Já jsem na super-legendární klasiky prostě tvrdá a hodně od nich čekám. Tohle očekávání nesplnilo, ale pořád musím nechat, že mi některé útržky vykouzlily úsměv a výšlap při tom docela hezky ubíhal... ale že bych toužila po tom si to zopakovat, to se asi nestane. A interpretaci vševysvětlujícího čísla 42 budu i nadále odvíjet od seriálu LOST a Stopařovu průvodci jen poděkuju za to, že ho možná scénáristům vnukli. :)

10 11.07.2022

Tak tohle jsem si extrémně užila. Zaujalo mě to hlavně proto, že starej nevysvětlenej zločin... a hlavně protože Irsko, země kouzelná a tajemná, kde jsem pár měsíců kdysi strávila a zažrala se mi pod kůži - viděla a cítila jsem ten irskej déšť, zelený louky, archeologický nálezy, lesy a prastaré stavby v nich... i ty sympaťáky od Gárdy a na druhé straně ty afektované, vyumělkované irské dospívající dámičky. A očekávání nebylo zklamáno.
Frenchová umí vybudovat geniálně tísnivou atmosféru (při dočítání mi bylo fakt fyzicky nedobře, cítila jsem úzkost - ne kvůli zlu vraha a utrpení oběti, ale vlastně kvůli utrpení všech zúčastněných) a umí skvělé postavy, do kterých se lze vcítit. Umí to strhnout, bezvadně se to čte a je to celkem originální a přitom většina linií dost uvěřitelná. Jediné, co mi přišlo malounko přepjaté a přitažené za vlasy, byla ta linka s Rosalind, ale jinak... fuu. Osobní příběh mezi Cassie a Ryanem je tvrdej, hrozně tvrdej a smutnej - smutná výpověď o tom, jak snadno lze zkazit a ztratit spoustu cennejch a dlouho budovanejch věcí.
Vlastně se zkopíroval Ryanův příběh z dětství o ztrátě bezstarostnosti, radosti, blízkosti. Velkým plusem je právě linka zmizení Ryanových kamarádů a její závěr. Naštvalo mě to, protože v takhle dobře psané detektivce člověk prostě pořád čeká něco totálně šokujícího, dechberoucího a nezapomenutelnýho... ale na druhou stranu to takhle bylo mnohem, mnohem reálnější a skutečnější.
Tohle je skutečná, smutná knížka o boji se zlem a chtivosti v ostatních i v nás samých a o tom, že často ten boj nelze vyhrát, i když se postavíte na hlavu a budete se opájet optimismem. Je to knížka, ve který se nedějou zázraky a proto jí lze totálně věřit. Fajn, myslím, že mám další oblíbenou autorku detektivek.

15 01.07.2022

Jednou větou: Pokud chcete vědět něco o vraždě Anežky Hrůzové a tragédii Leopolda Hilsnera a chcete to mít velmi dobře podloženo, začněte Kovtunem. Natož pokud to chcete fantasticky zasadit do kontextu a dozvědět se něco o české společnosti od konce 19. do poloviny 20. století.

2022 - AUDIOKNIHA: Autor se hodně zaměřil spíše na sociální a společenský pohled, spíš než na samotnou záležitost vraždy. Jeho pohled dává smysl, informace se doplňují a potvrzují a to, k čemu vedou, je vlastně až děsivé. Já osobně jsem tam trošku postrádala víc pohledu "kriminalistického", chybí mi tam i nastínění možností, kdo mohl být skutečným pachatelem, a také mi chyběl bližší pohled na vraždu dívky Marie, která byla zavražděna asi rok před Anežkou. Ale každopádně je to počin výborný a doporučuji. Kupuju tištěnou a jdu si ji přečíst pořádně a pomalu.

2023 - TIŠTĚNÁ: Po dočtení papírové knihy měním hodnocení. Je mnohem obsáhlejší a obsahuje i to, co mi v audiu chybělo. Pan Kovtun odvedl fantastickou práci, zaměřil se na zmapování všeho, co se v dané době dalo k případu Hrůzová/Hilsner najít, a udělal to nesmírně poctivě, sepsal srozumitelně a v rámci možností i čtivě.

Závěr je jasný, Hilsner to nebyl... ale kdo to byl - zbývají a dodnes se pletou dva motivy, rodinný majetkový vs. sexuální napadení. Moc mě tedy potěšilo, že se toho v současnosti ujal publicista Jaroslav Mareš. Jeho nedávný postřeh o obsahu žaludku mrtvé (a to, že podle všeho KRÁTCE před smrtí pojedla mléčnou kaši, tj. nejspíše došla DOMŮ) je zcela geniální, prostý a mohl by po těch stodvaceti letech konečně navést k finálnímu objasnění. Minimálně očištění chudáka Hilsnera by proběhnout mělo, tohle je ostuda naší justice.

Obrovský respekt všem, kteří do té víc než staleté skládačky přiložili svoje dílky... a kniha pana Kovtuna, mám pocit, složila tu největší část. Takže nelze hodnotit jinak než skvěle.

6 24.06.2022

Půjdu asi proti proudu, ale mně se to líbilo hodně. Ano, je to šíleně absurdní, střelený a šíleně překombinovaný, ale do poirotovské série tím zavane závan nečekaného osvěžení. Co na tom, že to je závan značně kýčovitý a potrhlý. Poirot s Hastingsem se zašťourají do světového spiknutí a od té doby na ně narážejí furt a stále, několik měsíců jim jde o kejhák... a oni z toho stejně vyváznou, jen si Poirot musí znovu upravit knír a oprášit svému příteli zaprášený límec saka. Hrozně mi to připomnělo legendární potýkání Sherlocka Holmese s profesorem Moriartym (a i ta Poirotova narážka na ještě geniálnějšího bratra geniálního detektiva je tuze pěkná, pan Mycroft Holmes je potěšen :))
Řečeno s klasikem - to je tak blbý, až je to hezký. :)))

14 19.06.2022

Ušlo to, četlo se to dobře (2/3 knihy zblajznuty za jeden dlouhý večer)... ale žádnej zázrak. Oproti Temnému létu minimálně o stupeň dolů. Elm Havenu víc svědčí to letní upocené parno a kukuřice... Dospělý Dale je rozsypaný a vrací se do rozsypaného městečka... na místo, které ho může rozsypat úplně. Vrátit se v takovém stavu sem... no, ale zase co tě nezabije, to tě posílí, to je fakt. Jako sonda do života postaršího profesůrka, co si podělal všecko, co měl, to celkem funguje.

Jenže já, jsa ovlivněna Kingovým To, jsem čekala jaksi něco jiného. Od pokračování knihy plné brilantního dětského pátrání a odvahy čekám víc. Alespoň pokus o setkání se starými kamarády, pátrání po tom, proč se na tom místě stále dějou divné věci, i když "kořen zla" tehdy zničili... a dostala jsem obstojnou komorní duchařinu. Osvěžující je "hodný" strážný a radící duch již nežijícího kamaráda... ale kam chtěl Dalea dovést, co mu chtěl sdělit? V tomhle je to nedotažené. Nebylo to zlé, to ne, ale jako pokračování Temného léta mě to neoslovilo.

8 19.06.2022

Dobře odvedená práce paní Agathy, takže obecně nadprůměr, ale na její poměry standard (po pár měsících mi motivy splynuly s jinými jejími knihami, takže nakonec dávám 3 hvězdy).
Čte se to hezky (až na pomalejší rozjezd, kdy se všichni chystají na dovolenou), postavy jsou sice zprvu nudně smetánkovské, ale nakonec se pár jedinců vyloupne zajímavě. Celé to celkem má spád, osvěžuje to stalkerská dívčina pronásledující mladý manželský pár... a pak se dovolenková idylka pěkně rozsype a už jede jedna vražda za druhou. Kdysi už jsem to četla a velmi mlhavě jsem si pamatovala rozuzlení (a upřímně, ono to k tomu dost vede), ale detaily mě držely v napětí i teď. Dobrý kus detektivkářské práce.

Zkonzumováno jako audiokniha a bylo to fajn. Seriál miluju už dlouhé roky, takže tohle byla jasná volba. Postavy Barnabyho a Troye se mi líbí víc v seriálu, o tom žádná, ale postavy lidí z vesnice byly v knize možná i barvitější. A fajn je, že u psané knihy se autor nemusí ostýchat s popisem brutálních vražd. :) Takže za mě hodně dobrý, užila jsem si to, i když naprostá špička to nebyla.

9 06.06.2022

(SPOILER) Výborné, strhující počtení. Perfektně napsané, krásně se to čte, zajímavé a uvěřitelné postavy dětí. Popisy, které drnkají na smysly - zejména kafilerní vůz, ten se povedl, fuj. Perfektně vybudovaná atmosféra, ať už školy nebo horkého ulepeného léta v zapadlém městečku zarostlém v kukuřici...

Líbilo se mi to moc, hlavně Duanova linie s pátráním po tajemství původu onoho zla. A Duanovy honičky na poli s kafilerním vozem a kombajnem... brrrrr, fuj. Myslím, že tahle knížka poněkud prohloubí mou fobii z velkých zemědělských strojů. :-D

Trošku míň mě oslovilo finále, to bylo na můj vkus takové až moc přehnané. Přehané mi přišlo i to hodně hojné využívání zombies onou mocí, zombíci jsou lacině nechutní a odporní :-) a skvělý horor se dá dělat i bez nich nebo s omezeným výskytem.
Podobnost s TO - ano, obrovská. Starší bratr se strachem a péčí o bratra menšího. Obtloustlý a velice chytrý kluk. Přítomnost starších, šikanujících hajzlíků. Zapojení děvčete z chudé rodiny. Zlo, které přišlo před dávnými věky odněkud tam zvenčí a chce se krmit a hledá si pozemské služebníky. Zlo, jehož projevy vidí jen ti jiní - děti, blázni, lidé na prahu smrti. Ošklivé vraždy. A nakonec nekonečně neuvěřitelná odvaha skupinky dětí jít proti zlu, žádné z nich necouvne, neuteče, nevyděsí se... Je to variace na TO a vůbec ničemu to nevadí. Je to jiný pohled na úplně ty samé strachy nejen dětské, ale i dospělé (strach ze samostatně existujícího a samovolně působícího Zla), akorát dalšíma očima.

A je to super, i když TO u mě už asi nic nepřekoná... a proto "jen" čtyři hvězdy. A koneckonců i Simmons umí napsat ještě víc vyšperkovaný hororový román (Terror stále vede). Ale to nic nemění na tom, že Temné léto vřele doporučuju.

13 30.05.2022

Uf, upřímně, to bylo trápení. Ale z úcty k Irvingovi a věcem jako Modlitba za OM, Svět podle Garpa atd. jsem ji dočíst chtěla. U některejch autorů mám potřebu vědět, kam se vyvíjejí.

Kdybych měla Irvinga soudit jen podle Ulice, tak se nevyvíjí, spíše zavíjí. V knize není snad nic nového, co bych už u něj někdy nečetla. A je tam toho strašně moc. Jasnozřivé dítě, co zná budoucnost. (Owen Meany se obrací v hrobě, Lupe mu, při vší úctě, nesahá ani po kotníky.) Pár milujících homosexuálů, které zasáhne epidemie AIDS v 90. letech a chudák, který přitom přijde o spoustu drahých. Odpor ke katolické církvi a jeptiškám. Traumatizovaní vojáci a hoši vyhýbající se vojenské službě. Poznamenaný jedinec, který nemá sex. Cirkus a nebezpečné pohrávání si s velkými kočičkami. Ještě, že se tam neobjevili medvědi a zápasení.

Četla jsem to šíleně dlouho a převážně s pocitem "musím". Zlepšilo se to až po smrti Esperanzy, tehdy mě začalo zajímat, jak to bylo s Lupe. A v závěru mě překvapilo, že jsem se dozvěděla i to, jak to je s Juanem. Ale obrovskou slabinou je, že mě to vlastně celou knihu moc nezajímalo. Diego, navzdory tomu, co má za sebou, mě nezaujal, nevyvolal sympatie, bylo mi jedno, jak dopadne - hlavně když už přestane řešit ty blbé prášky a ty dvě sexuální grácie (ano, chápu, co tam nakonec dělaly, ale pak tam toho sexu bylo moc a působil nemístně a trapně). A do toho neustálé patetické výkřiky o tom, jací podle hrdinů jsou a jací mají být čtenáři. Otravnější téma aby jeden pohledal.
Nic se mnou nedělaly ani celkem kruté scény - zmrzačení chlapce při jeho plném vědomí, smrt matky, odchod jeho sestry? Nic. A to je fakt divný. Jako by čtenář byl na těch pitomejch utlumovacích prášcích s Diegem.

Takže nakonec jen 2, moje asi vůbec nejslabší hodnocení u Irvinga. Původně jsem dala 3 hvězdy, ale když jsem poté viděla, jak se dá hltat dobře napsaná a dobrými postavami obsazená kniha, které jsem pak dala "jen" 4, nedalo se nic dělat a musím tady hodnocení snížit. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, se pro to dá použít parafráze jedné věty z knížky - ty tři hvězdy byly hlavně "z úcty k zesnulým". A jen tou se člověk řídit nemůže.
Každopádně, jedno plus to má - dostala jsem strašnou chuť přečíst si znova Owena. A hodí se mi to do letošní čtenářský výzvy.

8 25.05.2022

Jedna z nadprůměrně dobrých věcí paní Agathy. Není to Deset malých černoušků a není to Vražda v Orient Expresu, ale je to vynikající. Nádech starých krásných časů, luxus leteckých cest, setkání smetánky a děvčete z lidu a samozřejmě vynikající Poirot. O neobyčejnosti díla u mě svědčí i to, že jsem si i po letech od předchozího čtení pamatovala, kdo je vrahem (i když motiv už samozřejmě ne). No a vosa. Vosa v letadle, to fakt nechcete. :-) Čtyři hvězdy, a to jen proto, že srovnávám s tím nejlepším od paní A. Napsat to kdokoli jiný, má pět hvězd, ale tohle už je osud dobrých autorů - kladu na ně jiné nároky než na jiné. :-)

14 04.05.2022

Přiznám se, že tento kus mě příliš neoslovil, a to i navzdory nesporné překvapivosti řešení. Bylo osvěžující pozorovat pátrání z pohledu někoho jiného, ne z nejtěsnějšího okolí páně Poirotova. Rozuzlení nakonec dávalo smysl, všecko dobrý...ale přesto mě to nějak moc nestrhlo. Takže bohužel jen průměr.

7 23.04.2022

Coby někdo, kdo na Velký pátek pravidelně podniká pouť ke hrobu otce Toufara, tuhle knihu nezbytně potřebuju. Stejně je zvláštní, jak se můj život motá kolem toufarovských míst; pocházím z Vysočiny, žiju na Praze 8 v docházkové vzdálenosti od ďáblického hřbitova, kde otec Toufar desítky let nuceně odpočíval v neoznačeném hrobě, a za odpočinkem jezdím do míst kousek od Číhoště. Je ten svět malej. Ráda si proputuji i místa další.

Průměr. Četlo se to pěkně, smysl to dávalo, některé věci jsem tušila, některé motivy zajímavé... ale už 14 dní po přečtení už si vlastně nepamatuju motiv vraha. Překlad podivný, Poirot s Hastingsem skákali z tykání do vykání. Divné, ale mně osobně to zas tak strašně nevadí. Nu, průměr. Neurazí, nenadchne.

7 20.04.2022

Přečteno podruhé, s velkým časovým odstupem od čtení prvního. Nakoplo mě shlédnutí představení v Divadle Pod Palmovkou. No a i podruhé přečteno rychle, s totálním ponořením do příběhu i atmosféry toho místa neznámého, trochu tajemného, a přitom syrového a drsného.. Tentokrát jsem to už nečetla se zvědavostí, jak to Dora rozmotá a jak to dopadne, ale četla jsem to jako smutnej příběh o hrůze a těžkostech ženství, ženské síly a jak bojovat s ní... nebo proti ní. Takhle se u mě pozná skvělý dílo, že ho čtu víckrát a pokaždé v něm najdu něco nového.

Líbí se mi na tom snad všecko. Soucítím a trošku se v něčem vidím v Doře, která kvůli šrámům z dětství nedokáže vést úplně běžný život, i když se s tím poprala úžasně a vytěžila z toho to nejlepší, co mohla. Vidím se v Surmeně, která se záměrně některých věcí vzdala, aby ochránila sebe i své blízké, ale nakonec na ni osud stejně přišel, i když odjinud, než možná čekala. Líbí se mi i vsazení příběhu fiktivního, ale naprosto uvěřitelného (podobné příběhy msty, převlékání kabátů, ubohosti a zoufalosti se děly) do prostředí skutečného, velmi dobře nastudovaného a s využitím skutečných postav. Vím, že příbuzní Irmy Gabrhelové měli vůči jejímu objevení v knize výhrady, ale mně to špatné nepřijde. Tučková připomněla památku neobyčejné ženy, která je v knize vylíčena jako žena dobrá, silná a laskavá. Nepřijde mi to jako něco špatného.

37 21.03.2022

(SPOILER) Tohle myslím bude jedna z mých best-of od paní Agathy. A přitom to celé celou dobu bylo takové tak trochu nijaké, postavy nic moc, nikdo mě moc nevtáhl a nezaujal... a pak ten závěr. :-) Ne, ta paní fakt věděla, jak překvapit a jak udělat těžce překvapující závěr. Když si vysázíte vedle sebe několik jejích děl s neovyklými rozuzleními - namátkou Deset malých černoušků, Vražda v Orient Expresu, ale i míň známé věci jako právě Ackroyd nebo třeba Opona... tak to je přehlídka detektivkářské originality a trošku snad i zdravé, milé odrzlosti. A proto to plným právem dávám do Agathiny topky.

17 21.03.2022

Moc příjemná kniha. Líbí se mi skloubení něčeho, co pro mě je důvěrně známé (prostředí Filozofické fakulty a autorčiny narážky na bloudění a orientaci v budově, kolik já jsem si toho taky užila :-) a něčeho naprosto cizího. Japonská kultura je mi vzdálená na hony, nijak moc mě neláká, ale tenhle vhled byl nesmírně zajímavý. Četlo se to nádherně, postavy jsou propracované, jako živé. No... vlastně asi ne jako, ale živé, žejo? :-) I závěr se mi líbil, rozuzlení příběhu s hledáním stop skoro zapomenutého autora a skoroprovázání linie Jany tehdy a Jany dnes bylo fajn. Na prvotinu je to super počin a budu se kdyžtak těšit na něco dalšího.

13 14.03.2022

Tak tohle bylo neuvěřitelný čtení. Den po dočtení jen těžko hledám slova. Teď vím jen to, že mám další špičkovej hororovej román, kterej zaujme čestný místo v mojí knihovně po boku tak promyšlenejch věcí jako Kingovo To, Temná věž nebo Holdstockova série z Ryhopského lesa.
Fantasticky napsaný a odvyprávěný. Syrově, přitom s mírou pro přiměřenost (nikdy se mi u ničeho neudělalo vysloveně nevolno, a to si o to spousta motivů říkala). Perfektně vylíčená mrazivá atmosféra, člověk chvílemi cítí ten příšernej mráz, tmu, všudypřítomné vlhko a nepříjemno. Výborné a uvěřitelné postavy, které člověka nesmírně upoutaly, přál jim ze všech sil záchranu... i když věděl, jak to skončí. Ale ty občasné záchvěvy naděje byly tak silné, že věřím tomu, že je podobně museli prožívat i ti vyčerpaní muži. A když už jim člověk nemohl přát záchranu, tak aspoň co nejmilosrdnější konec.
Skvělým tahem byla mytická linka s nestvůrou. Půl knihy jsem přemýšlela, jestli nestvůra není jen kolektivním mámením vyčerpaných lidí, kteří začali dělat příšerné věci dřív, než si to dovedli připustit, a jestli z toho, co udělali sami, neviní nějakou abstraktní zrůdu. Ale ten závěr... V knize inspirované skutečnýma událostma bych tohle neodkývala každýmu autorovi. Ale Simmonsovi jo. Fantasticky zapracováno, fantasticky rozuzleno, fantasticky zakončeno.
Prostě... tahle kniha je absolutní špička. Jdu si ji objednat a už se neošklíbám nad cenou za celkem blbě dostupné vázané vydání...
PS: Odteď se dávám se na modlení, aby se Simmons jednou ujal beletristického zpracování příběhu Djatlovovy expedice. Přesně takovýho autora ten příběh potřebuje.

31 17.02.2022