tanuki komentáře u knih

Ideální kniha pro základní seznámení s tématikou vesmíru, života a vůbec. Reeves ji napsal, když mu táhlo na 80 a knihu pojal jako rozhovor se svou vnučkou, která mu klade ty správné a občas mírně přemoudřelé dotazy, na základě kterých může Reeves vysvětlit jednotlivé zákonitosti a témata týkající se vzniku vesmíru, jeho stáří, černých děr, temné hmoty či temné energie. Vše je pojato tak, aby s pochopením nemělo problémy jakékoliv zvídavé dítě druhého stupně základní školy. Příjemně napsané, srozumitelné a snadno vstřebatelné.

19 03.04.2022

Stejně jako první díl se jedná o přímočaré vyprávění z dob počátku českých dějin, kdy byli jednotlivé kmeny roztroušeny v české kotlině a kromě lidí byla krajina obydlená také různými nadpřirozenými stvořeními. Na posvátných místech žily rusalky, bohové byli spojeni s přírodou a mocná zaříkávání mohla měnit běh osudu.

Příběh přesně navazuje na první díl. Češi jsou ohrožování cizáky vládnoucími černou magií a musí spojit své síly, aby jim dokázali čelit. Libuše, Teta, Kazi, Bivoj, Přemysl a další postavy ze Starých pověstí českých se snaží zachránit svou zemi, své lidi, svou víru a bohy. I když je to v mnoha ohledech boj nerovný, tak je těžké se o hrdiny naší minulosti strachovat, protože každý tuší, že porážka nepřichází v úvahu, i když krve bude prolito hodně.

Druhý díl má větší spád než první část, celé vyprávění je přímočaré a bez velkých rafinovaností. Člověk si osvojí termíny ze staroslovanské doby, které se hodí při poslechu alba Návaz od Silent stream of godless elegy, které této knižní sérii dokáže udělat tu správnou zvukovou kulisu.

https://www.youtube.com/watch?v=wuN8-qP-x5E

19 30.03.2022

Fantasy ze slovanských časů, kdy kraji českému vládly tři Krokovy dceru - Libuše, Kazi a Teta. Bohužel vyprávění je napsané poněkud suchopárně a bez vnitřního náboje, takže čtenář neustále zůstává trochu mimo děj, který sleduje s odstupem a bez vtažení. Chybí tomu uvěřitelnost, chybí tomu ty správné emoce a vybroušenost. Navíc některé prvky jako by vypadly z pera Sapkowského Narrenturmu. První setkání s Jurajem tedy nedopadlo úplně nejlépe. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále.

19 23.12.2021

Občas mě znepokojuje, že jednoho dne odejdu z tohoto světa, aniž bych byť jen rámcově a zjednodušeně pochopil, o co tady vlastně jde. Lidé se o to snaží už od nepaměti. Pohledy na svět a na vesmír bývají poměrně ustálené, ale v historii se čas od času objevují silné osobnosti, které dokážou překročit práh vědomostí a obecné lidské představy o světě a vesmíru. Mikuláš Koperník, Galileo Galilei, Isaac Newton nebo Albert Einstein. Všichni museli svým netradičním způsobem myšlení udělat krok stranou od toho, co bylo bráno jako většinový názor tehdejší doby. Přes veškeré snahy však jednotná koncepce vesmíru stále neexistuje. Albert Einstein udělal svými myšlenkovými experimenty obrovský průlom, ale ten jen vytvořil mnoho návazných otázek, které se stále nepodařilo uspokojivě objasnit.

Občas si představuju sondu Pioneer 10, jak se pomalu vzdaluje od Země. Ta nejdřív zaujímá celé její zorné pole. Pomalu se však zmenšuje, je z ní obrovská koule, pak malá kulička a následně neznatelná tečka, která se ztrácí ve svitu Slunce a hloubce černého vesmíru, až zmizí úplně. A to ve chvíli, kdy sonda doletí sotva na konec naší Sluneční soustavy, která představuje jen miniaturní kousek z celého vesmíru. Je to jen za rohem a i tak už Země není vůbec viditelná, natož tak lidé, kteří na ní žijí. Mají vůbec naše zanedbatelně velké mozky někdy šanci pochopit, jak ten obrovský a téměř nekonečný systém planet, černých děr, hvězd, mlhovin, galaxií, ale i atomů, fotonů či gravitace dohromady funguje?

23 23.12.2021

Pokud je člověk soběstačný, má život ve vlastních rukou. Samozřejmě ne úplně ve všech ohledech, protože život s oblibou háže lidem klacky pod nohy. Soběstačnost znamená, že člověk má sílu bez cizí pomoci tyto klacky přeskakovat, lámat, přerážet či odhazovat pryč. Bůh mi dal ramena, dává mi i břemena, praví se v knize. Není člověka, aby si nějaké břemeno nenesl a nelze si myslet, že právě to naše je to nejtěžší.

Štěpán, jeho máma a jeho děda mají se soběstačností problémy. Štěpán pomalu dospívá, musí se k ní nejprve dopracovat. Máma bojuje s nemocí a děda se stářím. Všem se v životě dějí nehezké věci. Některé z nich to rozděluje, některé to nečekaně spojí a pomůže jim přes všechny ty zlé ztráty nalézt jeden druhého.

Konce bývají smutné a bolavé, ale téměř vždy je za nimi něco dalšího, nového, neobjeveného. Další začátek...

30 23.12.2021

Spousta planých a jalových řečí, které slouží pouze k tomu, aby na planetě ubylo o pár stromů víc, než je nezbytné. Každá zodpovědná firma se snaží šetřit počet vytištěných papírů ve snaze zachránit ekosystém naší drahé matky Země, ale když přijde na tištěné knihy, tak se nebere ohledy na to, zda je v 900stránkovém špalku bratru 300 stran úplně zbytečných. Samozřejmě kdo se v Malazské knize padlých dostal až sem, tak tyhle rádoby filozofické řeči musí číst buď s potěšením, nebo je schopný je odfiltrovat a nezatěžovat jimi své tenčící se mozkové buňky.

Jako obvykle se zde děje spousta věcí bez toho, aniž by čtenář pochopil motivy postav. Erikson se svými figurkami na šachovnici pohybuje tak, jak sám potřebuje a jelikož se kolem vyskytuje spousta magie, duchů, démonů, starších bohů a podobné havěti, tak si lze obhájit téměř cokoliv. Je to celé mírně překombinované a rozvleklé, ale nezbývá, než vytrvat a dočíst poslední dva díly. :o)

18 17.11.2021

Tequila Leila umírá. Nečekaně a bohužel násilným způsobem. Její tělo začíná pomalu vychladat, ale její mozek ještě jede na plné obrátky. Než to úplně vzdá, provede Leilu po křivolakých cestách jejího života. Říká se, že se lidem v okamžiku smrti před očima odehraje celý jejich život a Leila to může jen potvrdit. Sledujeme ji od narození v provinčním tureckém městečku, kde se potýká s neobvyklým rodinným zázemím. Dětství svázané islámem a touha vymanit se od rodičů nalinkovanému životu. Kdo se vzepře, stane se vyvrhelem. Leila se do této skupiny lidí hrdě zařadí a najde si zde přátele na celý život. Společností opomíjené, utlačované a šikanované, ale přitom ryze lidské.

Jestliže v první části knihy Leila líčí svůj život, v druhé už aktivně figurují jen její přátelé a zajímavost příběhu začíná upadat. Některé kapitoly se zdají uměle natahované, ale i tak nás dovedou k uspokojivému konci, i když cesta by to klidně mohla být o trochu kratší.

14 28.09.2021

Daleká budoucnost kdesi ve vesmíru. I když by společnost měla být přetechnizovaná, úplně tomu tak není. Lidé sice využívají výdobytky vědy a techniky, umí cestovat vesmírem, ale v mnoha ohledech žijí primitivně. Dodržují krevní msty, pořádají souboje v arénách, cvičí se v boji s nožem muže proti muži. Vypadá to jako feudální společnost s jejími rody a panovníky, kde na pozadí operuje záhadný náboženksý řád. Každý sleduje své vlastní pohnutky a na pouštní planetě Arrakis se plány několika skupin kříží a dochází k jejich střetu.

Sledujeme plány v plánech jiných plánů a úskoky v úskocích jiných úskoků. Vyspělejší společnost se snaží držet v šachu domorodce pouštní planety, kteří pro ně představují ideální pracovní sílu. Imperátor a jeho spojenci jsou kvůli vlastním ziskům ochotni udělat téměř cokoliv, ale jako společnost se stávají změkčilými a domorodci zocelení drsnými podmínkami a zaštítění dávnými proroctvími nemají co ztratit.

Analogie z naším světem je nabíledni. Napomáhá tomu jak prostředí, tak použitá terminologie, která vykrádá arabský svět. Náboženství a ekologie. Dvě hlavní nitky příběhu. Občas zamotané trochu neuměle, občas se na nich tvoří příliš zašmodrchané uzlíky, ale sledovat jejich plynutí je zajímavé.

31 11.07.2021

Víceméně nepřekvapivé nastínění situace po tragické pandemii, která vyhubila většinu lidstva, ze kterého zůstalo naživu jen pár imunních šťastlivců. Prázdná města, hledání zásob, rabování obchodů, snaha najít další přeživší, snaha vyhnout se dalším přeživším, budování nového společenství. Kladem je české prostředí a uvěřitelný vypravěč. Kdo má tento druh vyprávění rád, nebude zklamaný, i když po čase příběh vyvane a nic moc po něm nezůstane.

19 06.06.2021

Hutný příběh pro trpělivého čtenáře, který sleduje 4 kamarády z univerzity a vývoj jejich vzájemných vztahů. Zpočátku to vypadá jako novodobá variace na Poslední kabriolet, ale zde protagonisty nesemelou světové dějiny, nýbrž šokující minulost a tragické dětství jednoho z nich. Léta dospívání nás formují ze všeho nejvíc a jakmile se v tomto čase něco v nás poškodí, je pravděpodobné, že následky budou dlouhodobé a člověk může zůstat vevnitř nenapravitelně rozbitý až do konce života. To se stane i hrdinovi naší knihy, který sice ty nejhorší roky přečká, ale démoni a běsy už ho nikdy neopustí a trpí jimi nejen on sám, ale všichni, kteří ho mají rádi.

Kniha pojedáná právě o tomto utrpení a o snaze se s ním vyrovnat. Vyrovnat se s psychickým trápením skrze fyzickou bolest, ale také skrze lásku a ukotvení sebe sama v prostředí přátel, kterým je možné důvěřovat za jakýchkoliv okolností. Sledujeme, jak sílící důvěra pomáhá uzdravovat pochroumané nitro a jak její narušení může na druhou stranu nesnesitelně bolet. Bolesti je kniha plná až po okraj. Fyzické i mezilidské. Slova "omlouvám se" a "je mi to líto" na nás číhají téměř na každé straně, stejně jako žiletky, šrámy, boláky, modřiny, nevolnosti a halucinace. Velkou bolest naštěstí kompenzuje velká láska. Bohužel tyto dvě veličiny jsou v sobě navzájem příliš prorostlé a není možné je oddělit.

Poměrně netypicky pojaté jsou v příběhu partnerské vztahy, kdy je jejich až přehnaně velká část homosexuálních a běžný pár aby člověk pohledal. I běžní muži se často dotýkají, drží se za ruce, pláčou spolu či se objímají. Možná jsou Američani na rozdíl od českých mužů více kontaktní, ale z vlastní zkušenosti bych o tom pochyboval. Proto se člověk při takových scénách mírně ošívá. Jedná se ale o umělecké literání zpracování, ve kterém se může dít všelicos.

20 06.06.2021

Pokud se vydáte na vesmírnou misi a v kosmické lodi je místo jen pro jednoho, tak si můžete být jistí, že během té dlouhé cesty stihnete popřemýšlet nad všemi aspekty svého života. Vezmete to ze všech směrů a ze všech úhlů, které Vás jen napadnou. Vrátíte se do svého zpackaného dětství, které mohlo být vlastně celkem hezké, kdyby se nezačaly lámat řetězy starého režimu. Co pro některé bylo završením cesty ke svobodě, mohlo pro jiné znamenat katastrofu. Ale mladý člověk se dokáže vyrovnat se vším, vzpamatovat se a jít dál. Najít si lásku, užívat si života, věnovat se zajímavé práci.

Daleko od domova však i to hezké začne dostávat nepříjemné trhliny. Gravitace přestává působit nejen na statky hmotné, ale i záležitosti citové, a kde se kdysi nacházely sotva znatelné trhlinky, tam se najednou tvoří krátery a propasti. Půjde přes ně ještě někdy přejít, přeskočit je, postavit most? Jakub by chtěl. Chtěl by strašně moc. A to chtění se pro něj stává jediným smyslem života, posedlostí a svého druhu prokletím - především pro ty, co se mu snaží pomáhat.

Občas fantasmagorické, občas příliš se pitvající ve vlastních pocitech a bolestech, s krátkými výpady do české historie a filosoficky neopodstatněnými vsuvkami, které nejsou natolik originální, aby měly v knize své opodstatnění. Autor vystudoval tvůrčí psaní a jistá akademičnost je tu znát. Ale co jednoho nudí, může druhému přijít zajímavé, záleží na našem vnitřním založení...

23 04.04.2021

První dva díly Narnie si byly mírně podobné a obsahovaly rozsáhlé bitevní scény, které mi moc neseděly. V tomto dílu přichází na řadu dobrodružství z objevování nových zemí, plavba po moři a všechny možné nesnáze, které tento druh cestování obnáší. Možná ke konci už jednotlivé objevené ostrovy se svými kouzelnými specifiky začnou čtenáři splývat, ale je jich nakonec tak akorát, aby se v nich neztratil úplně.

Při tak dlouhé a náročné plavbě se najde prostor pro všemožné hrdinské činy, překonávání různých pokušení, cizelování charakterů i řešení sporů, kterým nelze zabránit. Nejsem příliš fanouškem Aslana s jeho všemocností, ale v tomto díle zase tolik prostoru nedostal a hrdinové se z většiny šlamastyk museli dostat vlastními silami. A tak to má být.

23 27.03.2021

Pokud jste zapálený vědec každým coulem, může se Vám stát, že se dostanete do fáze, kdy pro objasnění objektu svého výzkumu obětujete cokoliv. Johannes je mírně namyšlený a arogantní elegán a snob. Myslí si o sobě, že dokáže přechytračit úplně každého, ďábla nevyjímaje. Dohodne s ním tedy obchod, čímž mu začíná krušný rok na kolejích s ďábelským karnevalem plným pekelných bytostí a stvůr všeho druhu. Aby však na to nebyl sám, nejdříve k podniku přivede i svého bratra, kterého však musí vysvobodit ze šlamastyky, do které ho před lety sám dostal.

Úvod skýtá mnohé přísliby do budoucna, ale jakmile se ďábelský karneval rozjede, kniha trochu ztrácí na tempu a popisuje pouze sled událostí, které ve vztahu k hlavní zápletce mají jen okrajový význam. Tento směr vyprávění může být pro čtenáře mírným zklamáním, ale není důvod si zoufat, i tak se jedná o zajímavé příhody, které nás pomalu zavedou ke konci ďáblem stanoveného času k provozování karnevalu. Dostáváme se k okamžiku, kdy "karneval sváru naposledy otevře svou bránu a všechno se monumentálně podělá". Napětí začne stoupat, události dostávají spád, Satan intrikuje jako zběsilý, Johanes se nechce nechat zahanbit a navíc se vyostřuje konflikt mezi bratry a jejich vnímáním morálky, což Johannesovi na klidu nepřidá.

Je těžké držet palce a fandit někomu s tak pokřivených charakterem, jako má Johannes. Ale přece. Na druhé straně stojí sám velkorohý a lidské plémě má tendenci držet proti pekelníkům při sobě, i když jeho zástupcem je člověk veskrze pochybný a nejednoznačný. Naštěstí závěr dává naději, že v něm přece jen jiskra lidství stále mihotá.

15 27.03.2021

V rámci předchozích dílů trochu úkrok stranou. Samozřejmě je tu všechno, co máme na Pratchettovi rádi, ale zároveň to není úplně ono. Jak už název napovídá, celé je to parafráze na starověký Egypt - takže hlavní roli hraje náboženství, dlouhá dynastie vládců, našptávající kněží, balzamovači, mumie, stavitelé pyramid a také samozřejmě pyramidy samotné, se svou zvláštní geometrií, která může křivit a prohýbat prostor i čas. Moc mi to v konceptu Zeměplochy nesedělo, ale pár povedených vtípků bylo i tady, především co se tajného intelektuálního života velbloudů týče. :o)

Možná se nám jednou s postupujícím věkem začne svět zamlžovat, ztrácet a rozpadat pod rukama. Nebo se my začneme rozpadat v rukou světa. Soukolí našeho organismu začne zadrhávat, kolečka se budou naprázdno protáčet, informace nenajdou cestu do míst, kam by měly doputovat, myšlenky budou zastřené a my si bolestivě uvědomíme, že některé procesy jsou nevratné. Důležité je nebýt na to sám a mít oporu v někom blízkém.

Sledujeme příběh, který je smutný a nevyhnutelný, ale zároveň dojemný a plný naděje, že když něco odchází, tak vždy i něco nového vzniká. Koloběh života, kterému se nelze vyhnout ani vzepřít. Až jednou přijde náš čas, snad nebudeme sami.

32 25.01.2021

Oproti předchozím dílům ne tak nabité dějem a akcí. Průběh minulé knihy byl natolik adrenalinový, že nyní si museli autoři a s nimi i postavy jejich příběhu vzít oddechový čas. Všichni se snaží vzpamatovat z prožitých a přežitých dobrodružství, srovnat si v hlavě myšlenky, vyléčit si šrámy a odřeniny nejen na těle a následně se strategicky rozmístit do postavení, které umožní další pokračování příběhu. Ne že by se zde nestalo vůbec nic, opět se dozvíme pár zajímavých střípků, párkrát se hrdinové dostanou do ohrožení, ale cítíme, že nyní k ničemu převratnému nedojde. Nicméně figurky na šachovnici jsou rozestavěny v nové pozici a příští partie bude určitě zajímavá.

Na počátku byli tři přátelé a jejich osudy se rozlétly jako holubi po výstřelu. Rushdie nám předkládá příběh cizokrajný, který chutná po tureckém medu a kořeněném čaji. Setkáváme se s ženskou krásou tak výjimečnou, že vede až ke zbožňování. Sledujeme mužskou odvahu a sílu vůle, která poráží armády a dobývá cizí území. Zaplétáme se ve vyprávění, které může vyslechnout pouze indický císař, protože kohokoliv jiného by stálo život. Mughalský vládce váhá, zda se něco takového mohlo opravdu stát. Tahá ho snad tajemný Evropan za nos, aby si získal jeho přízeň a postavení u dvora, nebo se jedná o zapomenutou část minulosti, která již nikdy neměla být vytažena zpět na světlo? Rozhodování je obtížné...

17 25.01.2021

Princ Kaspian se drží totožného schématu jako předchozí díl Narnie. Děti jsou přivolány do Narnie z našeho světa, aby pomohly vyhnat krále usurpátora. Půl knihy zabírá vyprávění, co se stalo v Narnii v minulosti a druhá půlka se již odehrává v současnosti. Možná je to mým věkem, ale příběh pro mě postrádá napínavost. I vypjaté momenty jsou pojaté tak, že se o hrdiny vůbec nebojím. Aslan je kapitola sama pro sebe. Stejně jako děti zřejmě přichází z jiného světa, vždy přesně v ten nejpříhodnější čas, kdy ho všichni potřebují nejvíce, aby jim ukázal cestu, sestavil armádu, vytvořil Dveře. Je všemocný, vševědoucí, umí probouzet vědomí, léčit zranění, vytvářet průchody mezi světy. Evidentně se jedná o vyšší bytost, která by všechno dokázala zařídit mávnutím tlapy bez cizí pomoci, ale přece jen část práce nechává našim lidským hrdinům. Správně delegovat úkoly se vyplácelo odnepaměti a to i v jiných světech. :o)

17 23.12.2020

Nepřísluší se mi hodnotit dílo nesmrtelného klasika, ale pár poznámek přece jen s pokorou učiním. Naposledy jsem Kytici četl ve školním věku, kdy o internetu vědělo jen pár zasvěcených (alespoň v ČSSR) a dnešní děti ve stejném věku již zápisky do čtenářských deníků skenují a posílají do Google učebny. Co jsem tím chtěl říct: svět se mění, Kytice zůstává.

Jednotlivé balady mám rozdělené přibližně na dvě poloviny. Tu první hltám zas a znova se zatajeným dechem, kdežto tu druhou konzumuju vlažně a bez valného nadšení. U první poloviny mám pocit, že verše samovolně tryskají do výšky jako gejzíry na Islandu, v druhé jen líně pobublávají a zvláštní skupinu tvoří těžkopádné Záhořovo lože a obrozenecká Věštkyně, které si dokážu úplně odpustit bez pocitu, že jsem o něco přišel.

Kytice patří k našemu základnímu kulturnímu dědictví a kdo nečetl Kytici, není Čech. Dobře, mohl ji taky poslouchat na Spotify nebo vidět na YouTube. Svět se mění, Kytice zůstává. Ale to jsem už asi říkal.

35 23.12.2020

Opět jedna kniha, která nám připomíná, co tu bylo a že je dobře, že už to tu není. Politická strana, která to všechno zapříčinila, stále ještě ovlivňuje legálně naše životy, ale volební výsledky dávají naději, že v horizontu pár let zmizí pod hranicí 5%. Potom už ji budeme znát jen z učebnic dějepisu a výstředních prvomájových průvodů zbytků pomýlených věrných.

Zápletka je jednoduchá. Dva bratři slíbí otci, že se postarají o mlýn, který je v majetku rodiny po mnoho generací a soudruzi na všech úrovních státní správy nemohou vystát, když někdo disponuje soukromým majetkem, který odmítá s budovatelským nadšením odevzdat státu. Soudruzi z vesnice jsou při řešení sporů benevolentnější, přece jen to jsou taky sousedé a známí. Soudruzi v Praze už třídního nepřítele dokážou zmáčknout nekompromisně a tvrdě. Aby toho nebylo málo, tak se v knize mihne i zástupce šlechty a farář, takže je ukázáno, kdo všechno pykal buď za svůj původ nebo vyznání. Takto to může znít jako klišé, ale do příběhu to zapadá hladce. Klišé na druhou stranu je, že většina kladných postav je vysokých, tělesně zdatných a fyzicky silných (bratr Tyrš by byl potěšen), kdežto záporáci jsou bezebytku neduživý skrčci s deviantsky pokřiveným charakterem.

Máme před sebou silný příběh o vytvalosti a snaze žít si po svém mimo systém, i když to může vypadat jako bláznovství a výstřednost. Kdo má ale právo zakazovat lidem jejich styl života, pokud nikomu neubližují a nikomu neškodí? Jen chtějí žít tak, jak byli vychováni, ve staletí vyjetých kolejích, které možná nevedou ke světlým zítřkům, ale zároveň nikomu nekříží cestu, aby je musel znárodnit a postavit místo nich asfaltovou silnici, na které bolí nohy a při chůzi schází konejšivý stín starých lip...

31 15.12.2020