t.adm
komentáře u knih
Unesená
T. R. Ragan (p)
Klasický thriller se sériovým vrahem. Kniha se četla dobře, ale bylo tam všeho příliš. Příliš náhod, toxických mezilidských vztahů, nesmyslných omluv, nelogického chovaní postav. Na odreagování dobré, ale za týden si na knihu nevzpomenu, ničím mě nepřekvapila.
Žaloba
Bandi
Doporučuji. Povídky o každodenních těžkostech občanů Severní Korey Vás zasáhnou, většinou končí "procitnutím" hlavní postavy, které dojde, že je v jejich systému něco špatně. Zajímavé je, že autor stále v této zemi žije a kniha se ven dostala tajně.
Obětina
Sharon J. Bolton
Další důkaz autorčina nepopiratelného talentu. S tím co se zde a hlavně na Tronalu odehrává jsem se ještě v žádné jiné knize nesetkala, téma je originální, dobře zpracované a uvěřitelné. Asi to zní divně, ale na... "dražbách a záchraně" jsem v tomto případě neviděla nic špatného. Ovšem co se týče mystiky a rituálů (hlavně zdůvodnění proč se to dělá), za to bych některým postavám nakopala zadek. Kniha se četla dobře, místy jsem se sice lehce ztrácela v nevyřčených myšlenkách, ale dalo se na to přivyknout. Někdy mi lehce vadila postava Tory (umíněnost, neracionálnost), ovšem když přihlédnu na situaci, v níž se nacházela, dostává se jí ode mne pochopení. Nejoblíbenější postavou pro mě byla Dana, její příběh na mě velmi zapůsobil.
Muž, který maloval mandlovníky
Johannes Mario Simmel
Největším problémem knihy je asi její anotace - prozradí 80% příběhu. Zbylá část mi až tak překvapivá nepřipadala, rozuzlení se dalo čekat. Prvoplánový a příliš krátký příběh.
Netopýr
Jo Nesbø
Tak tohle se mi vůbec nelíbilo, má třetí kniha od JN (1. Sněhulák, 2. Syn - tím jsem byla 100% nadšená) a dočetla jsem jen proto, aby mi neuniklo něco podstatné z Harryho života, protože chci pokračovat v této sérii dále. Některé myšlenkové pochody mi připadaly hodně zmatené, konec useknutý a některé scény zase příliš dlouhé a u čtení jsem se nudila, příběh nebyl ucelený ..a nějak to nemělo hlavu a patu :D. Celkově mě postava vraha překvapila, ale žádný šokující efekt to nemělo, spíš jsem byla zklamaná. Myslím, že kniha je hodně přeceňovaná, překlad je trošku nešťastný. Ještěže jsou další díly hodnoceny lépe, snad mám nejhorší za sebou.
Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
Když si představím, že autor je jen o pár let starší než já, a srovnám jeho a mé dětství....Hrůza, je mi líto, že některé odsuzující názory se objevují i dnes. Jinak souhlasím s komentáři níže, také jsem měla pocit, že se vše odehrává v dávnější době (bydlení...). Stojí za přečtení. Jen konec mi připadal trošku useknutý.
Chceme to, co máte vy
John Lanchester
Místy byla kniha opravdu vtipná, je vhodná i jako čtení na pracovně nabitý týden (kapitolky jsou krátké a i přes několikadenní pauzu od čtení jsem se dokázala v pohodě zorientovat). Nicméně i přes krásnou jazykovou podobu a zajímavé životní osudy bych příběh uvítala kratší, do čtení jsem se několikrát opravdu musela nutit a některé pasáže mi připadaly zbytečné.
Seznam přání
Eoin Colfer
Tuto knihu jsem dostala jako dárek asi ve dvanácti letech, přečetla jsem si anotaci a oznámila, že něco, kde vystupuje Svatý Petr nepřečtu nikdy v životě. Zůstala mi v knihovně a nějakou náhodou jsem o ní (skoro o deset let později) zavadila, přečetla si recenze tady na databázi a řekla si, proč ne. Bylo to super!!! Sarkasmem prošpikované nebe i peklo, zajímavé nápady, dobrý příběh. Ačkoli se jedná o knihu pro mládež, vyvolala ve mně spoustu emocí (smích převažoval), ve dvanácti letech bych si ji asi tak neužila. Doporučuji všem, kteří si chtějí u knihy odpočinout a pobavit se
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Dobře napsaný příběh zabývající se rasovou diskriminací, hlavně z perspektivy dítěte. „Nezkažené“ názory a všetečné otázky Čipery dodávaly knize punc nevinnosti, nejvíce ovšem bodovala postava Atika – takovéhoto člověka potkat doopravdy, tak se hluboce ukloním (o této postavě jsem ještě dlouho přemýšlela, krása). Ovšem až tak úplně mě kniha nedostala - co se této problematiky týče, daleko více se mi líbil Černobílý svět.
Tíha vesmíru
Jennifer Niven
Milá lovestory pro teenagery, která se čte lehce a rychle. Moc mi ale neseděla postava Libby – její chování bylo pro mne málo uvěřitelné (scéna s fialovými bikinami; sebevědomí v pubertálním věku a s nadváhou). Vadil mi i onen přístup k váze – samozřejmě může každý vypadat tak, jak on sám chce, ale zrovna s tloušťkou mohou souviset zdravotní problémy – takže si myslím, že by přístup „vážím 130 kilo a jsem spokojená“ neměl být být brán na lehkou váhu – hlavně v dospívajícím věku. U Jacka mi připadalo uvažování více holčičí, ale jinak jeho postavu považuji za nejlepší. Doporučuji jako milou oddechovku.
Chirurg
Tess Gerritsen
Hodnotím 70-75 %. Za mě hvězdička nahoru za postavu Rizzoliové. Nicméně také nechápu vysoké hodnocení a umístění v žebříčku, je spousta kvalitnějších detektivek. Málo zvratů, rozuzlení mě velmi zklamalo. Není špatná, ale nic extra.
Prázdné křeslo
Jeffery Deaver
Zajímavý příběh, obě dějové linky (zdraví Lincolna a pátrání) super, typické „deaverovské“ zvraty ke konci. Kladně hodnotím upozornění na „pesticidy“, lidé by obecně o tomto temátu měli více přemýšlet. Jinak při čtení knihy mi lítal Hmyzoun mezi klaďasy a záporáky jako ping-pongový míček :D, což bylo fajn, člověk byl pořád překvapený a nemohl činit unáhlená rozhodnutí.
Prázdné křeslo byla má třetí kniha od Deavera (čtu popořadě) a zatím se mi líbila nejvíc.
Analytik
John Katzenbach
Doporučuji. Trochu odlišná detektivka/thriller, do čtení mě sice nic moc nenutilo, ale kniha mě bavila, měla dobré nápady, zajímavé situace. Promyšlenost zamotaného motivu, řešení situací. Ano, některé konverzace byly příliš zdlouhavé a hlavní hrdina by měl někdy nechat ostatní domluvit ( :D), ale když si uvědomíme, že v příběhu většinou mluví lidé zabývající se psychologií, tak jsou všudypřítomné otázky v rozhovorech na místě. Rozuzlení mě napadlo asi o 30 stránek dříve, nicméně se mi velmi líbilo. Konec s květinami a láhví vína mi připadal lehce zbytečný a ochuzený o pana R. Ale doporučuji.
Vzkaz v láhvi
Jussi Adler-Olsen
Chválím téma náboženských sekt, určitě je dobře, že se informace o „všech těchto věcech“ dostanou ke čtenářů :(. Jinak mě velmi mile překvapily Rose a Yrsa, snad se o nich v dalších dílech dozvíme více ;) . Přišlo mi, že v knize nebylo moc překvapujících zvratů, vždy byla v přesile buď jedna nebo druhá strana, a každá byla v některých chvílích všehoschopná – buď nefungovalo nic nebo se dařilo všechno. Některé věci by si zasloužily větší vysvětlení. Závěr knihy jsem čekala maličko jiný, ale i tak byl super. Skvělá kniha, stojí za přečtení, ale já se už do ní znovu nepustím.:)
Bílý Den
Jack London
Příběh plný zvratů a krásné životní poutě. Trochu mi vadilo, jaký byl Bílý Den vlastně „nadčlověk“. Na druhou stranu to bylo moc milé počtení, seznámení s životem na Aljašce a znovuzrozením člověka (vlastně dvojnásobného). Místy jsem se do čtení musela nutit, ale i tak bych knihu doporučila, protože člověk, jako byl Bílý Den, se jen tak nevidí.
Černá věž
P. D. James (p)
Černou věž bych zařadila mezi průměrné detektivky. Příliš mnoho postav, děj zdlouhavý a hlavní rozuzlení na posledních dvaceti stránkách. Kniha by se dala klidně o třetinu zkrátit, informace o pacientech byly až příliš rozsáhlé a některá fakta byla omílána pořád dokola. Zápletka byla zajímavá, škoda že autorka více nevyužila potenciálu knihy a nezačala odhalovat „činnost“ domova o trochu dříve a právě na tomto místě doplnit charakteristiku postav. Bohužel, situaci na konci pouze vysvětlila a rozloučila se. Škoda.
Stepfordské paničky
Ira Levin
Šílené. Na to, že se kniha neřadí mezi nejnovější a přečtete ji klidně za jedno odpoledne, to byla opravdu jízda. Žádné seznamování a vysvětlování, popisování na začátku, prostě vás hodí do vody (do Stepfordu) stejně jako hlavní hrdinku a jak se s tím vypořádáte, to už je na vás. Místy strašidelný, šokující, napínavý a hlavně smutný příběh – opravdu tohle muži chtějí? – vás dostane, po dočtení budete cítit mrazení v zádech a s radostí se vrhnete na učení nebo jakékoli práce – protože stát se Stepfordskou paničkou opravdu nechcete. Doporučuji – jednohubka na pár hodin četby, ale zážitek vám zůstane obrovský.
Strach a chvění
Amélie Nothomb
Jak už zde bylo zmíněno, klidně by se mohlo jednat o povídku, popř. kapitolu v celkové autobiografii, ale na knihu to bylo "takové nijaké". Obdiv autorky za vše, čím si prošla a jak se držela. Nicméně jako literární dílo mě kniha příliš nenadchla. Doporučuji k přečtení spíše pro seznámení s pracovními podmínkami jinde.