stesti.s.knihou komentáře u knih

Tahle kniha To je nálož. Nálož stránek, nálož textu, nálož emocí, strachu, smutku, šoku. Autorka umí s emocemi pracovat skvostně, o tom jsme se už přesvědčili v Malém životě. Kniha Do ráje to pouze potvrzuje, avšak v naprosto odlišných kulisách.
Popisovat děj je těžké; kniha je složena ze tří částí odehrávajícími se v letech 1893, 1993 a 2093. Každá část je úplně jiná, ale zároveň jsou všechny volně provázané. A když říkám volně, myslím tím to, že autorka ve všech částech používá stejná jména hlavních postav, stejné místo, ve kterém se příběhy odehrávají, v podstatě i podobnou tematiku, a jakožto čtenář zoufale hledáte nějaké propojení těchto tří částí, které možná někdo najde, možná ne. Autorka rozhodně nedává nic zadarmo, hraje si jak s příběhem, tak se čtenářem.
V Malém životě bylo také spoustu nevyřčených věcí, ovšem tady autorka dotáhla onu nevyřčenost k dokonalosti.
Ale Mně se to líbilo. Velmi. A každá část o kus víc. Ta poslední za mě byla dechberoucí, děsivá; hlavně proto, že jsem v ní skutečně viděla možnou budoucnost nás všech.
Kniha je nabitá tématem homosexuality a rasové otázky, jak už jsme u autorky zvyklí, avšak je tam toho mnohem, mnohem víc.
Za mě obrovské doporučení, ale pozor, je to fakt VELMI náročná kniha a je potřeba u ní vydržet.

6 22.12.2023

Velké léto je knížka, která by vás rozhodně neměla minout. Stejně jako další kniha autora - Staré odrůdy (těm už se blíží ideální čas na čtení, jelikož je to knížka evokující příjemnou podzimní náladu, naopak Velkému létu jeho ideální čtecí čas už pomalu ale jistě odeznívá :().
Velké léto není kniha nabitá dějem. Je to však instantní dávka příjemné nostalgické nálady, která vás donutí vzpomínat na životní období, v němž se nachází hlavní hrdinové. Těmi jsou šestnáctiletý Friedrich, který tráví léto u babičky a dědy, jeho kamarád Johann a Beate, se kterou se Friedrich seznámí na plovárně a od té doby ji nemůže pustit z hlavy. Friedrichovo léto u prarodičů má jednoduché odůvodnění - mladík ve škole propadá a léto je jeho poslední šancí naučit se na reparát. Krom učení do jeho života vstupují zvláštní a nové vjemy, násobené jeho věkem a situací: neustálá touha po Beate, hledání si vztahu s prarodiči, řešení nenadálé a závažné situace s jeho nejlepším kamarádem, to vše odehrávající se v horkém, ospalém prázdninovém prostředí.
Z knížky si ani tak nepamatuju děj, jako spíš tu atmosféru, kterou autor dokáže vykreslit a přenést na čtenáře naprosto bravurně (a stejné pocity jsem měla i po dočtení Starých odrůd).
5/5 a víc už snad nemusím dodávat :)

6 24.09.2023

Dcery dvouhlavého draka jsou skvělou knihou, která rozhodně stojí za přečtení. Jedná se o příběh mladých dívek, které ve 2. světové válce sloužily jako ženy pro útěchu pro vojáky japonské armády. Téma je to těžké, avšak v této knize popsáno velmi jednoduše. A kdo mě zná, ví, že tuto kombinaci miluju. Některé scény byly na čtení velmi nepříjemné, avšak ono to k tomu tématu neodmyslitelně patří.
Jediná věc, která mi na knize vadila, byla současná časová linka. Ta naštěstí není stěžejní částí knihy, mnohem více převládá ta historická, která je mnohem více zajímavá a napínavá.
5/5 a rozhodně všem doporučuji!
Pokud by vás tematika žen pro útěchu zaujala, mohu vám doporučit ještě komiks Tráva. Recenzi na něj najdete u mě na profilu :)

6 16.03.2023

Byli jsme tu vždycky je vynikající nonfikce pojednávající o historii a současném stavu LGBTQ prostředí v České republice. Jedná se o rozhovory s významnými queer lidmi, které vede novinář a editor Deníku N Filip Titlbach.
Na téma queer lidí je v knize pohlíženo ze všech různých úhlů - historických, politických, sociálních, ba dokonce i lingvistických. Není to žádná motivační příručka; autor pomocí rozhovorů zobrazuje současnou dobu a její problémy bez příkras, zviditelňuje témata, která jsou pro dnešní moderní společnost tristní (věděli jste na příklad, že když se někdo rozhodne pro tranzici, musí podstoupit sterilizaci?).
Kniha mě moc bavila, rozhodně se k ní budu vracet a mám v plánu si přečíst i další tituly z Edice N!

6 16.03.2023

Tom Felton je britský herec, který ztvárnil roli Malfoye ve filmech o Harry Potterovi. Ve svých 35 letech vydal knihu vzpomínek týkajících se zejména období, kdy natáčel filmy z Bradavic, dotýká se zde však i raného dětství a toho, jak se vůbec k herectví dostal, či následných potíží s alkoholem, které nastaly poté, kdy se jako osobnost a herec proslavil.
Je to milé, velmi pokorné, vtipné, nostalgické. Tom bude dle všeho fajn chlápek, který si i přes veškerou svou slávu velmi dobře uvědomuje základní lidské hodnoty a z jeho slov je to znát.
Líbilo se mi to, dávám 4/5 a přimlouvala bych se za takové memoáry od všech hlavních protagonistů z filmů o Harry Potterovi :)

6 20.01.2023

Od autora Jérôma Loubryho u nás vyšly zatím tři knihy a já je četla všechny :) První z nich, Útočiště, byla skvělá. Pokud jste ji ještě nečetli, rozhodně vám ji doporučuji. Druhá kniha, Obr z mlhy, byla trochu zklamáním. Možná i proto, že autor ji reálně vydal ještě před Útočištěm, je to tedy úplně jiný styl, než který nás čtenáře zaujal právě u jeho první knihy vydané v Česku.
Do třetí knihy s názvem Krvavé stíny jsem se pochopitelně pouštěla s obavami: dostal se mi do rukou opět knižní skvost, jako tomu bylo u Útočiště, nebo nastane zklamáníčko? No a s radostí vám mohu oznámit, že první možnost je pravdivá!
Krvavé stíny nám představují vesnici Smrthora. Ta je sama o sobě zvláštní, vlastní ji totiž jeden bohatý muž, který se rozhodl pro tamní obyvatele vybudovat to nejlepší místo k životu. Když však jednotliví vesničané začnou postupně umírat, tušíme, že ono dokonalé místo zas tak dokonalé není. No, a realita je pak vlastně někde úplně jinde :D Pokud jste četli Útočiště, víte, že si autor umí se čtenáři krásně pohrávat. Ani Krvavé stíny nejsou výjimkou - do poslední kapitoly netušíte, co se to děje, závěrečný zlom je geniální, po dočtení ještě dlouho budete přemýšlet o tom, co jste to sakra právě zažili.
Geniální, doporučuji!

6 23.11.2022

Bál šílených žen mě zaujal hned z několika důvodů:
- děj se odehrává v Paříži 19. století
- autorka se inspirovala skutečnými událostmi
- příběh je zasazen do prostředí ženské psychiatrické léčebny
- jedná se o Odeonku
- knížka je velmi útlá :D.
Předpokládala jsem, že na základě výše zmíněných bodů budu s knihou spokojena - a měla jsem pravdu :)
Přestože se jedná o takovou jednohubku na jeden dva večery, kniha obsahuje velmi silný příběh, který vás donutí se zamyslet - nad postavením žen v historii, nad tím, jaký jsme jako ženy a vůbec lidstvo udělali pokrok, nad lidskými osudy.
Za mě velké doporučení, miluju knížky, které nezaberou hodně času, zároveň ale zanechají silný dojem.

6 27.10.2022

Větrná hůrka je příběhem o lásce. Není to láska hrdinská, krásná, hřejivá ani romantická, ba naopak. Je to láska podlá, žárlivá, zlomyslná a sobecká. Její povahu dokonale dokresluje místo, do kterého je příběh zasazen - nehostinné kopce plné zuřivého, studeného větru, v jejichž surovosti je však ukryta krása a jedinečnost.
Psychologie postav je velice rozvinutá, je těžké najít osobu, se kterou byste ve všech směrech souzněli a rozuměli jejím rozhodnutím. Jazyk knihy je krásný a barvitý, forma převyprávění příběhu služebnou Nelly neotřelá, popisy přírody nebo emocí lehce zdlouhavé, zato důkladné a přesné.
Pokud bych měla jednoduše odpovědět na otázku, zda se mi kniha líbila, moje odpověď by byla kladná. Ač si ani krátce po přečtení nepamatuju přesně kdo s kým a proč, kdo na co umřel a s kým se vlastně měl a neměl rád :D, zůstává ve mně silný pocit, který mě provázel v průběhu celého čtení. Pocit tajemna, zakázané lásky, studené větrné přírody, silných rodinných vazeb a emocí, citů převládajících nad rozumem.

6 07.04.2022

Japonsko je láska, stejně tak knihy o něm! A stejně tak jako titul Probudím se na Šibuji.
V knize se prolínají tři dějové linky - všední život studentky japanologie Jany, děj knihy záhadného japonského autora Kawašity a magicko-realistická linka Janiny zatoulané myšlenky na Šibuji. Ono to takhle asi nezní moc lákavě, ale věřte mi, že kniha opravdu stojí za to. Myslím, že mohu říci, že se jedná o takového Murakamiho v českém kabátku, avšak pro mladší a nenáročnější čtenářstvo.
Atmosféra Japonska na vás při čtení nebo poslechu bude dýchat z každé kapitoly, magický realismus vás bude nutit přemýšlet nad tím, co je skutečnost a co sen a závěr knihy vám asi také ponechá jistý prostor pro polemizaci :D No, asi je jasné, že já jsem byla z knihy nadšená!

6 20.12.2021

Baladě o ptácích a hadech jsem se delší dobu vyhýbala. Důvodem byly ne moc kladné recenze, které se ke mně dostaly. Jakožto milovník Hunger Games jsem si nechtěla kazit dojem ze série a knihu jsem si proto nikdy nepřečetla. Až doposud.
Příběh vypráví o mladém Coriolanu Snowovi (budoucí prezident Panemu), jeho studiích a náctiletém životě. Co opravdu oceňuji je vykreslení Snowovy osobnosti, vysvětlení jeho povahy i myšlenkových pochodů, které ho dohnaly k jednotlivým skutkům. Jenže tady bych asi u superlativ skončila.
Co se děje týče, Balada o ptácích a hadech byla taková nijaká. Na to, že kniha má 500 stran, se tam toho zas až tak moc nestalo. Bavit mě pořádně začala až ve dvou třetinách, kdy už bylo pro nějaké vtažení čtenáře do příběhu dosti pozdě.
Knihu jsem ve finále ohodnotila 3/5, ale velkou roli tam hrál svět Hunger Games, který znám už z předchozích knih. Pokud by se mi do rukou jako první dostala právě Balada, obávám se, že by mne vůbec nenadchla pro přečtení dalších dílů.

6 19.08.2021

Štěstí má barvu levandule je přesně ten romantický příběh, který chcete číst v létě, nebo prostě jen ve chvílích, kdy potřebujete vypnout a přenést se do příjemného imaginárního prostředí.
Hlavní hrdinka, skoro třicetiletá Pepe, prožívá životní zlom. Rozešel se s ní přítel, vyhodili ji z práce a navíc se dozví, že její babička vypadla z okna a má vážná zranění. Pepe se proto vydává z Berlína do Provence, kde její babička žije, aby jí mohla navštěvovat v nemocnici a zároveň se v její nepřítomnosti postarala o penzion, který babička spravuje. Pepe tuto příležitost uchopí jako možnost restartovat svůj život a přijít na to, čemu se chce skutečně věnovat. A díky jistému nadhledu, který svým odcestováním získá, pomalu objeví hluboko zakořeněný cit, který si doposud odmítala připustit…
Knížka se mi moc líbila! Ano, je to typický romantický příběh, i ten lze ale pokazit. V tomto případě se tak nestalo, ba naopak. Autorka nás umně přenese do oblasti Provence, do prostředí levandulových polí a malých francouzských rodinných podniků.
Kniha mi velmi připomínala příběhy Julie Caplinové - pokud jste jejich fanoušky, Štěstí má barvu levandule by vás zaručeně nemělo minout.
(A jelikož je kniha pruhovaná, pomůže vám splnit jeden z úkolů čtecí výzvy pro rok 2021 na @databazeknih, nemáte zač :D)

6 03.08.2021

Další kousek ze série Romantické útěky přečten! A opět to bylo moc milé, příjemné a odpočinkové :)
S hlavní hrdinkou tentokráte cestujeme do Tokia. Miluju, jak autorka dokáže vykreslit atmosféru daného místa - při čtení knížky jsem se ocitala postupně v čajovně, v zenových zahradách mezi rozkvetlými sakurami či v centru velkoměsta. Romantický vztah je samozřejmě součástí, to už tak nějak ke knihám Julie Caplinové patří a pro mě se jedná o příjemnou součást autorčina “cestopisu”. Ostatně kdyby se na takových příjemných místech, které autorka popisuje, odehrávala nějaká silná dramata, zřejmě by to odvracelo čtenářovu pozornost od toho, co je v knihách opravdu důležité, tedy detailní, avšak nenásilné popisy lokalit a míst.
Autorka na mne atmosféru přenesla dokonce natolik, že jsem si při čtení musela koupit sushi :)

6 21.04.2021

Nová, originální neotřelá detektivka, u které se rozhodně nebudete nudit!
Hlavním tématem knihy je, jak už název napovídá, spolčení vrahů a násilníků, kteří zdánlivě nemají nic společného, jejich styl zabíjení je absolutně odlišný, pojí je však znamení, které zanechávají u všech svých obětí - “*e”. Do pátrání po těchto zločincích se vydává pařížský detektivní tým, jelikož si jako první spojí všechny tyto zločiny pod jedno seskupení lidí. Tým detektivů tvoří sympatická parta lidí, kterou si dozajista brzy oblíbíte. Pátrají po zločincích, kteří vraždí po celém světě, a snaží se přijít na to, jaké pojítko krom zmíněného symbolu existuje mezi těmito na první pohled různorodými ničemy.
U čtení jsem se moc bavila, kniha má spád, zaručeně vás několikrát překvapí, autor si nebere servítky a popisy některých vražd jsou opravdu detailní a poměrně nechutné, zároveň se jedná o zápletku a vyvrcholení, jejichž obdobu jsem doposud v žádné jiné detektivce nenašla (a uznejme, že originálních zápletek v detektivkách je fakt málo). Plusem je pro mě také prostředí, ve kterém se velká část děje odehrává (jakožto naprostý pařížomil hltám vše, kde se objeví Paříž).
Za mě jedno velký dobrý!

6 17.03.2021

Ač nejsem častým čtenářem young adult žánru, v rámci knižní štafety jsem měla možnost přečíst si tento dystopický příběh. Jak zřejmě většina z vás ví (po svém vydání kniha obletěla Instagram a bylo těžké si jí nevšimnout), hlavním motivem je v knize období sucha. Jednoho dne zčistajasna přestane téct voda ve všech domácnostech a začíná se, pomalu ale jistě, odehrávat boj o přežití. Je všeobecně známo, že člověk si uvědomí, co měl, až když o to přijde - a stejné je to v tomto případě i s vodou.
Hlavními hrdiny je parta náctiletých, kteří byli kvůli situaci nuceni postavit se na vlastní nohy a vydat se za hledáním pitné vody. Potýkají se s lidmi, kteří jsou pro kapku vody schopni ublížit či zabíjet, brzy však zjistí, že ani jim zřejmě nezbývá jiná možnost, pokud chtějí zůstat naživu.
Nápad skvělý, zápletka perfektní, rozjezd knihy napínavý - a zde bych se superlativy asi skončila. Celkový děj bohužel nebyl propracován dobře, chybělo spoustu důležitých detailů, které každého čtenáře nutně musí během čtení napadnout (ku příkladu jak se vůbec mohlo stát, že k suchu došlo - proč se příděly vody neregulovaly už dříve, proč se na to daná oblast lépe nepřipravila, jelikož z děje vyplývá, že o tom lidé věděli už dříve apod.). Když se ale na knihu podívám jako na youngadultovku, která seznamuje současnou mladou generaci s problémem plýtvání vodou a nutností uvědomovat si, co máme a co se potenciálně může stát, když o to přijdeme, je kniha velkým přínosem.

6 06.01.2021

Aplikace lásky je takovou oddechovou jednohubkou, která vám vykouzlí úsměv na tváři. Od knihy nečekejte žádnou velkou literaturu ani hlubší význam, obsah přesně odpovídá anotaci, která nenechává moc prostoru pro představivost.
Sledujeme zde osud dvou lidí, muže a ženy, kteří se živí jako ghostwriteři - za své klienty obepisují v internetových seznamkách potenciální kandidáty a snaží se s nimi domluvit rande. No a jaké to pak je, když se náhodou střetnou dva ghostwriteři spolu na jedné seznamce a zjistí, že mezi nimi přeskočila jiskra, přestože vlastně vystupují za jinou osobu? Přesně o tom a ještě dalších romantických klišé je tato knížka.
Pro mě to opět byla příjemná oddechovka, kterou jsem slupla za dva dny, ono je potřeba si ty dny občas zpříjemnit nějakým takovýmhle příběhem, nad kterým nemusíte přemýšlet a můžete se poddat typickým romantickým stereotypům, jejichž pravděpodobnost je v reálném životě téměř nulová :)

6 29.10.2020

"Marmeláda v srdci. To je ten pocit, když člověk někoho silně miluje." A přesně láska je tématem, které prolíná tuto knihu od první stránky až do té poslední.
Med v hlavě, marmeláda v srdci je hezkým příběhem o lidských citech, rodinných vztazích a ranách osudu, které mohou obrátit život naruby.
Hlavní hrdinka Tilda vzpomíná ve sledu současných událostí na své dětství, které prožila po boku dědečka s alzheimerem. Kniha nenásilně, avšak zřetelně zobrazuje pomíjivost lidského života. Poukazuje na to, jak zapomínáme na chvíli se zastavit, vychutnat si okamžik, radovat se z lásky, přítomnosti svých bližních, být vděčni za to, co máme. Ukazuje, jak jsou malé děti a staří lidé ve svých citech mnohem více upřímní, nezatíženi starostmi o práci a každodenní povinosti.
Ale nebojte, kniha není pouhým soupisem srdcervoucích událostí (ačkoli jich tu je spousta). Najdete zde i vtipné příběhy, které může zažít pouze zapomětlivý dědeček se svou ztřeštěnou vnučkou. Ta jediná je schopna díky svému dětskému entuziazmu dědečkovi jeho stáří a postupné zapomínání zpříjemnit co nejvíce.
Oceňuji poselství, které kniha přináší a které rozhodně stojí za zamyšlení. Na druhou stranu byl na mé poměry příběh až moc sladký, v některých momentech (cesta do Benátek) až přitažený za vlasy...

6 17.06.2020

Manželovo tajemství je knihou s typickým Lianiným rukopisem. Ženské hrdinky jsou stavěny do patových situací, jakými jsou např. nevěra, zásadní lež, zrada blízké kamarádky. Jakožto čtenář sledujeme jejich schopnost se s nelehkými událostmi vypořádat a ponechat si alespoň zbytky důstojnosti.
Knihy Liane Moriarty jsou na jednu stranu snadno čitelné a srozumitelné, na druhou stranu ukazují situace, které jsou všude kolem nás a které se třeba i nám samotným dějí. Hlavní hrdinky jsou inspirativní, často se jedná o úspěšné sebevědomé ženy, jejichž život je zdánlivě dokonalý. Tuto dokonalost naruší tvrdá rána, s níž se musí vypořádat.
A nejinak tomu bylo i v Manželově tajemství. Mám však jednu výtku. Před asi měsícem jsem shlédla obě série Sedmilhářek, což je seriál natočený podle Lianiny stejnojmenné knihy. A Manželovo tajemství bylo Sedmilhářkám tak strašně podobné... Osudy postav se mi prolínaly - matky, jejich děti, základní škola, trable v manželství, historická tajemství... Vzhledem k tomu, že Manželovo tajemství vyšlo dříve, Sedmilhářky jsou lepší a propracovanější verzí obdobného tématu. Avšak když to nedejbože někdo vezme v opačném pořadí (stejně jako já), Manželovo tajemství působí jako chudý příbuzný Sedmilhářek :)
Z toho tedy plyne ponaučení - pokud jste ještě ani jednu knihu nečetli, začněte Manželem :D

6 25.05.2020

Tahle série s detektivkou Josie Quinn je prostě sázka na jistotu. Detektivky mě moc nebaví, přijdou mi dost na jedno brdo, ale Josie, tu já můžu. Pokaždé dokáže překvapit, příběh má spád, děj je napínavý a 400 stránek vám uteče, ani nevíte jak. Postavy si navíc musíte zamilovat - u tohohle sedmého dílu je znám už natolik dobře, že dokážu předvídat jejich reakce :)
Některým čtenářům vadí, že je Josie případem vždy zasažena osobně, někdy méně, někdy ale až extrémně, což už hraničí s uvěřitelností - pokud by se detektivové vždy stávali zároveň oběťmi, myslím, že by na tuto funkci nebylo moc dobrovolníků :D Každopádně ani tenhle aspekt mi nevadí, přidává to na napětí a tak nějak mi to tam dokonce sedí.
4/5, super oddechová detektivka (ostatně ta hodnocení na Databázi knih u všech dílů mluví za vše) a už se těším na další :)

5 18.04.2024

Annin útěk je krásným, nostalgickým příběhem staříka Severina, jenž se vydává hledat svou zmizelou manželku Annu. Ta před rokem náhle odešla a už se nikdy nevrátila. Severino putuje po Sicílii, po stopách jejich dlouholetého vztahu, a snaží se najít jakoukoli indicii, která by mu Annu přiblížila. Spolu s tímto putováním retrospektivně vzpomíná na jejich vztah a důležité milníky, které mohly nějakým způsobem ovlivnit Annino rozhodnutí.
Příběh je to krásný hned z několika důvodů: nádherné popisy Sicílie, díky kterým máte pocit, že po ní cestujete společně se Severinem; myšlení žen, které se v druhé polovině 20. století cítily jinak, než po nich společnost a zakořeněné tradice vyžadovaly; a hlavně to, že každý vidíme jednu a tu samou věc naprosto odlišným pohledem.
Knize jsem dala 4,5/5, v podstatě nemám co vytknout, ale 5 hvězd si šetřím na knížky, které mě přece jen ohromí ještě o kousek více. Annin útěk vám každopádně mohu s klidným svědomím doporučit.

5 05.09.2023

Další Soukupová do sbírky, opět nezklamala!
Autorka je známá a ceněná její schopností naprosto dokonale vystihnout lidské povahy, emoce a vztahy. Při čtení jejich knih máte často (možná častěji, než byste chtěli) pocit, že stejné vzorce chování znáte od lidí ve svém okolí. Když jsem si zjišťovala, o čem je kniha K moři, okamžitě mě svým námětem zaujala.
Jedná se o takovou typickou Soukupovou: rozpadlá rodina, kapitoly z pohledu otce, pohledu matky, pohledu dětí. Do toho nová žena, nové děti. Každý z nich má naprosto odlišný názor na věc a zásadní je problém v komunikaci, kterým trpí naprosto všechny postavy. Když se část téhle sestavy vydá na dovolenou k moři, kde jsou všichni odkázáni jen sami na sebe bez možnosti úniku, dochází někdy k úsměvným, často však ale bolavými situacím; o to víc, že jakožto čtenář vidíme do hlav všem postavám. Mnohokrát jsem při čtení měla sto chutí některé z postav říct bože, neřeš to, nepřemýšlej nad tím tolik!, no, jenže pak jsem si uvědomila, že přesně takhle se v mnoha případech chovám i já :D
Skvělý to bylo, jako vždy!

5 20.04.2023