SONP komentáře u knih

Za těch 19 let od českého vydání jsem zapomněl, jak je Zloděj času skvělý. Je to jak když zkřížíte Klášter Shaolinu s konceptem ztraceného času z Endeho Děvčátka Momo (které jsem shodou okolností četl nedávno) - možná tam nějaká inspirace byla. Ale samozřejmě se nám dostane řada dalších šíleností jako je miminštinou blábolící čerstvě reinkarnovaný opat, jeden Igor s fascinací bleskem a rukama svého pradědečka, tak trochu autistický hodinář, jezdec apokalypsy pod pantoflem a k tomu všemu jeden dost zvláštní mlékař. A že závěrečná bitva postav s auditory prostřednictvím bonboniér je pratchettovsky zmatená? A komu to vadí? Není snad psáno: "Ceš čušenku? Ceš"? Au, nechtěl jsem dostat do hlavy gumovým jakem! 110%!

11 08.12.2021

Asi jedna z mých TOP3 Verneovek, samozřejmě mocně pracuje faktor čtení v dětství (a to mi Ludvík Souček dodal ještě sequel v podobě Cesty Slepých ptáků), jinak bezesporu jde o dílko z dnešního pohledu vědecky i literárně dosti naivní. Ta rozpálená plechová zeměkoule v rukou Humphry Davyho! Ty runové podpisy Arne Saknussemma! A možná právě tato naivita v kombinaci se zmiňovanou nostalgií na mne působila i při čtení ve zralé dospělosti. Stereotypy mi u 150 let staré knihy tak nějak nevadily a tentokrát jsem dokonce byl schopen přelouskat i pasáž cesty na island a putování po tomto sopečném ostrově ke Sneffelsu, které jsem v dětství přeskakoval, abych co nejdřív po rozluštění pergamenu stanul na břehu Liddenbrockova moře, vypravil se na cestu chatrným prámem pod starou Evropou a našel tam na druhém pobřeží obrovského australopithéka (či co to vlastně monsieur Jules vybájil). Při tomto čtení jsem ovšem také rozpoznal obrovskou změnu tempa, se kterou Verne příběh ukončil - jako by ho snad příběh přestal bavit nebo jako by mu došel inkoust v kalamáři, když musel ty nebožáky vystřelit z podzemí ven během pár stránek. Nicméně ani tohle, ani jistá zdlouhavost popisů geografie Islandu a geologie tajemného podzemí, mi nezabrání dát Cestě do středu země plnou palbu. 100%

11 24.09.2021

Být Robertem Langdonem, tak nechodím na žádná senzační odhalení a vůbec ne tam, kde se objevuje nějaká lepá a chytrá děva. Mohlo by se mi totiž stát, že budu opět s touto děvou pobíhat po evropských památkách s nějakým bizarním zabijákem v patách. A nebo ne, ať to radši R.L. dělá, protože jinak bychom nedostali žádnou dávku googlovsko-wikipedického thrilleru Dana Browna. Googlovsko-wikipedického proto, že ke čtení /anebo v mém případě poslechu/ tohoto typu knih si ještě přidejte dobu, po kterou si budete informace získané čtením prohlížet na těchto vymoženostech moderní doby - půjde o známé či méně známé církevní stavby i muzea, progresivní fyziky nebo moderní umělce, kteří postavili obří pavoučici nebo si nechali patentovat zvláštní odstín modři. A to mi asi na Brownovkách vyhovuje nejvíc - těm naprosto šíleným příběhům to dává jakýsi ráz reálnosti, protože čtenář si může daná místa virtuálně či reálně odejít a říkat si: aha, tudy běželi, tady zatočili a tady se na tom schodišti se pan profesor utkal se záporákem. Možná že Brown i dostává provize z těch turistických prohlídek, které se na motivy jeho knih konají. A proč ne.
Kniha je dostatečně zábavná, což nic nemění na tom, že některé pasáže jsou až neuvěřitelně zdlouhavé a je až komické, jak například postavy letící vrtulníkem poté, co je málem někdo zabil, nahlas debatují o architektonických zvláštnostech barcelonských bulvárů. Ale i to k Brownovi patří... Akorát ten závěrečný plot twist mi nějak nesedl k tomu, jak byly postavy celou dobu popisovány (víc už ani ťuk, abych nespoiloval.
Nakonec tedy solidních 70%

11 08.06.2019

Bílá věž je asi nejválečněji zaměřené dílo z celé kyjevské trilogie. Naštestí pro nás méně akčně zaměřené čtenáře k tomu autor přistoupil tak, že nemusíme číst mnoho a mnoho stránek o tom, kterak se naše hrdinné jezdectvo přesunulo z levého křídla na pravé a šikmo zprava je proti zlým barbarům podporovali lučištníci. Nic takového - vlastně všechny znesvářené strany jsou popisovány jako do jisté míry podlé, vlastní zájmy sledující a krvelačné skupiny. K tomu dostaneme řadu pasáží o dopadu války na jednotlivce a běžné obyvatele, zkrátka nejlepší možný způsob psaní o válce pro mě.

Celkově skvělé, jen jednu hvězdu srážím za to, že to možná bylo až moc dlouhé..

10 13.06.2023

Po předchozích dílech série, které byly co do historického pozadí velmi uvěřitelné, byl Anděl v podsvětí pro mě až moc přizpůsoben současnému typu lehce bizarní detektivky. Celá ta zápletka s prazvláštními orgiemi sodomitů a nastražování umělecky znetvořených mrtvol v plzeňském podzemí mne jakoby vytahovala z toho báječně napsaného pozdního středověku z Krve prvorozených někam jinam. Ale četlo se to báječně a chemie mezi všemi protagonisty je zpět. 70%

10 14.07.2022

Docela fajn sbírka kingovských povídek:

Telefon pana Harrigana, surfující trochu jinak na podobné vlně jako legendární Nadaný žák.
Chuckův život mne též zasáhl, jde o poměrně originální zpracování oblíbeného Kingova tématu - smrti.
Titulní Když teče krev je spíš už novelou patřící do detektivní Kingovy série Finders Keepers, která začala panem Mercedesem a zatím skončila Outsiderem. Podobně jako v posledně jmenovaném dílku si i zde užijeme variace na příběhy McBaina, ale já prostě tu titulní postavu - mirně švihlou Holly - nemám rád, a tak to pro mne tak docela nefungovalo. Za tuhle povídku srážím jednu hvězdu - sorry mistře, sice jsem se dočetl v doslovu, že Holly milujete, ale já se od ní budu držet dál.
A konečně Krysa byla povídkou, které chvíli trvalo, než se zakousla, ale pak už nepustila. Je v ní totiž vše, co mám na Kingovi rád. Koktejl smrti, rodiny, vnitřních monologů i vnějších okolností, které se dějí nebohým spisovatelům, je korunován nadpřirozeným jevem, který se stal a možná nestal. Bravo.

10 02.01.2022

Čteno podruhé po deseti letech a první díl démonské série ani po delší době neztratil nic ze svého kouzla. Nevím čím to je, ale ačkoliv na námětu, ději ani postavách není nic prudce originálního , stejně se autorovi daří vtáhnout mě do svého světa a nepustit. To se vždy pozná na tom, že se čtení knihy odmítám vzdát i přes den (jinak totiž čtu beletrii v podstatě jen před spaním) Snad je to tím realisticky a do všech detailů popsaným fantasy světem snad je to vykreslením hlavních postav, snad tím, že mě něco táhne na skrývání se za chranami před tím příšerným nočním světem. Zkrátka skvělá práce a mohu doporučit všem milovníkům klasické fantasy. A jsem zvědav, zda při druhém čtení budu mít takový problém se třetím dílem. 100%

10 30.05.2021

Jedna z nejlepších povídkových knih, jaké jsem v poslední době četl. Vlastně nechápu, jak jsem mohl tohoto autora až do současné doby míjet - ke koupi knihy mne pohnulo, že podle jeho povídky byl natočen film Arrival, který se mi vlastně provedením moc nelíbil, ale ten nápad mne nadchl. A taková je většina zdejších povídek. Ty se řadí do žánru, který jsem si sám pro sebe nazval "co kdyby". Každá povídka plyne z premisy, že došlo k nějakému vynálezu nebo události, a autor rozvíjí, co by něco takového udělalo s člověkem nebo společností.

V povídce "O kupci a alchymistově bráně" je to vynález časové brány v prostředí islámské Tisíci a jedné noci. Úzkost je závrať ze svobody se zabývá vynálezem prismatu, které umožňuje po omezenou dobu nahlížet do paralelních realit. Životní cyklus softwarových objektů debatuje práva organismu, žijících uvnitř počítače. Daceyho patentní automatická chůva řeší otázku, zda dítě může vyrůstat bez mateřské lásky.

Zajímavý byl i závěrečný komentář autora k jednotlivým povidkám, kde se čtenář dozví, jaké dílo či přednáška ho k danému námětu inspirovaly.

Zkrátka a dobře, nutně si potřebuji sehnat vše, co Ted Chiang kdy napsal. 100%

10 02.04.2021

Romantická a místy vtipná časovka z roku 1957, jejíž nápad s dlouhotrvající kauzální smyčkou později vykradl kdekdo včetně filmu "12 opic". Pravda, sám autor už předtím napsal povídky s tímto tématem, ale zde jej rozvinul do románové šíře. Více o tom psát nechci, abych nespoiloval. Časová linka se mi opravdu dost líbila i přes datum vzniku knihy už jen proto, že to není 8. klon téhož, ale opravdu jedna z původních prací tohoto typu - to už se ale moc nedá říct o fantastických prvcích, z nichž tedy 50. léta čiší na všechny způsoby (obě časové linie, tedy roky 1970 a 2001 byly v době psaní vzdálenou budoucností, a podle toho to vypadá) - zde mám na mysli zejména rozličné kybernetické vynálezy, které hlavní protagonista tvoří a které mají názvy jako "Flexibilní Frank" nebo "Rýsovač Ralph". Nemohl jsem při čtení nevzpomínat na přitroublé robíky z Červeného trpaslíka, ale trocha naivity do starších sci-fi prostě patří, ne?
Přesto ale nedávám plný počet hvězdiček, protože jednak mi byl hlavní hrdina - garážový vynálezce a záporáky obraný "loser" dost nesympatický a jednak mi úplně neseděla rozvleklost některých pasáži. Heinlein opravdu neměl problém s tím, aby popsal několik stránek vypočítáváním způsobu, jak a z čeho vlastně hrdina své výtvory sestavil, jak fungují a co všechno umí (to vše tím elektronkovým naivismem 50. let). A přitom valného smyslu tyhle "technické" pasáže moc nedávaly - to už byly zábavnější popisy časových pojišťoven. Z klasického věku sci-fi mi holt spíš vyhovují futurističtější Clarke s Asimovem.
P.S. Jo, a taky nemám moc rád kočky a autor zjevně ano :)

10 02.07.2018

Dvacet let od českého vydání (a od mého prvního čtení této knihy) a stále originální. I dnes Les mytág převyšuje velkou měrou většinu fantasy produkce typu sword and sorcery. Jen škoda, že mi jakožto českému čtenáři není více známá keltská a vůbec celá staroanglická mytologie, s touto znalostí by zážitek byl ještě o stupeň vyšší! I tak je ale v knize i pro našince úžasné mystérium a kančí bůh společně s dalšími mytágy mě ještě dlouho bude pronásledovat ve snech. 100%!

10 23.09.2014

Po "Hrrrr na ně" další díl pomyslné humanistické hlídkové série, i když Elánius je zde vyloženě jen v epizodní roli. Od Pratchetta to tu v první části schytávají zejména vlastenecké a válečnické směry politiky - kdo někdy viděl úryvky ze současné ruské propagandy, budou mu některé výroky povědomé: "Naše země je obklopena vraždícími cizinci" nebo "Borogravské matky s radostí posílají své syny do války, neboť největší ctí muže je padnouti za vlast".
Postupem času se ale objevuje jednak podstatný feministický nádech knihy (který může konzervativního čtenáře dost podráždit) a jednak explorace remarqueovského válečného kamarádství řadových vojáků, které Pratchett vyjadřuje heslem "nepřítel je stejný zoufalec jako my, ale musíme ho zabít dřív, než on zabije nás".
Jak už se píše níže v komentářích ostatních - kniha není k popukání, ale je zde mnoho zábavných momentů: nezklame pochopitelně Igor, ale ani trollí romantika není k zahození, stejně jako poněkud potrhlý důstojník Rubaška, absolvent od života odtržené oficírské školy. A trochu na hlavu postavené rozuzlení celého příběhu jsem taky ocenil.
99%

9 13.01.2023

Je úžasné, co se díky četbě žánru, který je příznivci seriosní literatury někdy považován za pokleslý, lze všechno dozvědět. Kniha je sice prudce akční (na můj vkus je zde toho vojenství až moc - o to více jsem ocenil intermezzo s lesními upírkami), ale mezi akcí se autorovi podařilo propašovat tak obrovské množství reálií z historie daného regionu i slovanské mytologie. Po přečtení prvního dílu bohatýrské ságy tak může čtenář donekonečna vyhledávat více o jednotlivých kmenech, starobylých městech Povolží nebo postavách ruského bájesloví. A díky němu si taky můžeme uvědomit to, co nám někdy už v současnosti uniká: tj. že základ ruské říše položili varjažští vousáči ze severu. 80% (20% si přičtou všichni příznivci vojenství)

9 18.08.2021

Toto ranější Kingovo dílo, notně ovlivněné pány Stokerem, Vladem Napichovačem a hrabětem Orlokem, obsahuje zárodky toho, co na pozdějších kingovkách mám tak rád. Mluvím zde o životem již notně pošramoceném spisovateli v roli hlavního hrdiny, sympatické postarší obyvatele malého mainského města, kupu dětí (které autor jako vždy nikterak nešetří), tu a tam nějaké popkulturní odkazy. Jenže tím jak se King nechal svázat tou upírskou látkou v tom nejklasičtějším slova smyslu - hlavní velemocný upír, jeho lidský pohůnek, množství jeho malých přisluhovačů, rakve, kříže, česnek apod., si v této knize nemůžeme užít jeho kreativitu v plné síle. Radši bych si četl o nějakém novátorském kingovském upírovi než znova o Drákulovi v Americe (i když se tak nejmenuje). V moderním upírském příběhu tak pro mě zatím vítězí Lumleyho Dragosani proti Kingovu Barlowovi. I tak se ale Kingovi podařilo mě vyděsit (zejména nemrtvými dětmi za okny visícími ve vzduchu), a tak je to solidních 70%

9 18.06.2021

Většina komentujících má svatou pravdu. Kdo hledá další příběh ze Středozemě a nemá za sebou alespoň Silmarillion, ten ať se o Pád Gondolinu ani nepokouší, protože bude těžce zklamán. Naopak ti, kdož přelouskali jedním dechem Nedokončené přípěhy (a nebo i elita tolkienofilů, která má ve své knihovně ohmatanou Historii Středozemě v angličtině) budou v sedmém nebi, protože jim tato kniha opět umožní prohloubit jejich znalosti o vývoji našeho oblíbeného alternativního světa v mysli autora v průběhu jeho života už od raného mládí.

Já jsem někde mezi těmito dvěma skupinami. Silmarilion jsem si užil až v dospělosti obklopen mapami a internetovou tolkienologickou encyklopedií, Knihu ztracených pověstí i Nedokončené příběhy jsem však již nedal. Pád Gondolinu jsem přečetl tak, že jsem se s jistým vypětím prokousal přes rané verze příběhu s Gnomy, pak se ponořil do Poslední verze a prožil zklamání z toho, že je nedokončená; též jsem z těch, kdo od tohoto díla čekal něco jako od Húrinových dětí. Dávat kvůli tomu nízké hodnocení ale nechci, protože to by bylo něco jako stěžovat si, že Bídníci Victora Huga jsou proti muzikálu rozvleklí a nezábavní. A Christopher Tolkien si za své celoživotní dílo nezaslouží nic jiného než 5 hvězd, protože toto je už opravdu to poslední okno do tohoto báječného světa.

9 05.04.2021

No teda! Blake Crouch už od Pines opravdu ví, jak na mne. Zhroucený čas (kdoví, proč se to tak jmenuje, v originále "Recursion", což je podle wikipedie jistá programovací metoda) jsem si sám pro sebe zařadil do žánru "Knižní Krajní meze", do níž spadnou knihy s dějem vázaným obvykle na současnou realitu, v niž se objeví něco neočekávaného.

Nechci sice tvrdit, že autor vymyslel něco převratného, s čím v žánru časových fikcí dosud nikdo nepřišel, ale jeho biologický přístup k cestování časem považuji za poměrně originální. K tomu pak Crouch dodal "kingovskou" první polovinu knihy, v níž si postavy získají čtenářovy sympatie, aby jim pak autor začal dělat opravdu nepěkné věci. A od této části knihy mne v podstatě nešlo odtrhnout a zhltl jsem ji během pár hodin (fanoušek Kinga se nezapře). S tou druhou polovinou, kde už bylo vše propleteno a postavy hledaly, jak z toho všeho ven, už to bylo o něco horší, ale přesto mne mírný pokles pozornosti neodrazuje od plného počtu hvězdiček. A teď jsem rád, že jsem trochu nepochopitelně přeskočil Temnou hmotu, takže se brzy mohu těšit na další Crouchovu lahůdku. 95%

9 12.12.2020

Součkova přiznaná variace na Wellsův stroj času, šmrcnutá jeho vlastní časovou verzí dänikenismu (místy dost vtipnou - třeba Enoch byl prý televizní celebritou!) . K tomu samozřejmě přidejte klasické součkovské propriety v podobě specifického mixu západu a východu jeho doby (zpravidla skupinka lidí z obou světů) a typické dost nevěrohodné květnaté rozmluvy aktérů navzájem. Vznikl z toho tak trochu pulpový guláš, který sice pobavil, ale trvalejší stopu asi nezanechal.

9 29.11.2020

Hyperion je zkrátka gejzír imaginace ve všech ohledech. Každá z pospojovaných povídek je docela jiná a jak tomu u povídek bývá, některé čtenáře zachytí více a některé méně - podle toho, jakému stylu holduje. Pro mě osobně je špičkou livingstonovský příběh Paula Durého a Lenara Hoyta a trochu jinak pojatá časovka Sola Weintrauba, méně už military bojovka od plk. Kassada, byť ozvláštněná jeho Nemesis. I ve spojovacích textech se ale dá najít ledacos zajímavého, za sebe musím ocenit netuctové technologie tohoto světa: dům Martina Silenuse, který má každý pokoj na jiné planetě, stromoloď, která jako by sem přiletěla ze žánru fantasy, kolovůz pro cesty mořem trav nebo hermetizovaná lanovka. Zkrátka a dobře, i při nějakém třetím čtení mi měl Hyperion co nabídnout. Navíc lépe funguje, když není samostatně stojícím (četl jsem cihlovité vydání "Kantos Hyperionu") a nepřináší níže popisovanou frustraci z díla bez konce.

9 20.04.2020

Je mi líto, ale Cormoran Strike už bohužel asi není pro mě - ale pozor, co není pro mě, může třeba být pro Vás. I když jsem s touto serií jak na houpačce: 1. díl nadšení; 2. díl zklamání; 3 díl spokojenost a čtyřku už jsem četl trochu se sebezapřením. Na mě totiž Smrtící Bílá zapůsobila jako strašlivá limonáda, kterou se mi nechtělo číst. Robin vlastně pořád neví, koho chce a to samé vlastně neví ani sám Strike. Přitom ale Strikea chtějí skoro všechny a Robin je tak super (ať už je převlečená za kohokoliv), že jí chtějí už úplně všichni. Do toho všeho běží poněkud překombinovaná detektivní linka, tentokráte zasazená do prostředí anglické elity, kde nic není tak načančané, jak by se zvnějšku zdálo. Takže jsou tu hlavně koně, vesnická sídla, parlament a staré vraždy (proč ne, ale celé se to tak zamotalo, že si to vyžádá celou jednu vysvětlovací kapitolu - pátere Knoxi?). Takže jsem to dočetl, ale stopu to bohužel nezanechalo žádnou. A s příštím dílem nevím, nevím... 50%

9 13.10.2019

Velmi příjemné překvapení z tuzemské sci-fi scény. Bareš vymyslel parádní sociálně rozervaný budoucí postapo svět a obsadil ho zajímavými postavami. Věk těch hlavních sice naznačuje, že by se kniha mohla řadit do žánru young adult, ale vůbec to nevadí, dá se to číst i jako běžná a po čertech kvalitní scifárna. Je zde sice nezbytná akce, bez které se současná fantastika asi neobejde, ale kromě toho je tu řada pěkně popsaných úvah hlavních hrdinů, které mají hlavu a patu. Podtrhnout musím i pěkné výtvarné zpracování knihy, kdy každá kapitola má vlastní ilustrované záhlaví, za nímž následuje obrázek úryvku z novin, deníku či dopisu - to vše je pěkně převedeno i do e-knihy. 80%

9 24.07.2019

Když jsem Zajímavé Časy četl asi před 24 letech v angličtině, nevěděl jsem nic ani o samurajích ani o terakotové armádě ani o asijských historických filmech, a tak mi to přišlo nějaké celé zmatené a nezanechalo to ve mě nějakou významnější stopu. Ale ona je to ve skutečnosti velká taškařice, když víte, o čem to celé je!V mém druhém cyklu zeměplošského čtení, který jsem zahájil po smrti páně Pratchetta, je 17. díl asi tím nejzábavnějším zážitkem, asi proto, že jsem si pamatoval jen tolik, že kniha je parodií na Asii a v podstatě jako bych tuhle knížku nikdy nečetl. Je tu všechno - parta více či méně senilních postarších barbarů (So říká?), z nichž jeden je pensionovaný učitel ze základky, slavičí podlaha, nindžové, acházští úřednící píšící básně o ponících, pádících přes rýžová pole a samozřejmě Velký Mák a mistr útěků odkudkoliv Mrakoplaš. Celé je to pojato jako pokračování prvních dvou dílů a čte se to opravu skvěle. 90%! P.S. Tvoje žena je obrovský hroch (znak pro močícího psa)!

9 18.05.2019