Sobolosh komentáře u knih

Kniha mě nadchla. Nezvyklá "du" forma nevadila, styly se střídají od pasáží popisných, po poeticko mystické. F. Drtikol byl zajímavá postava a velký umělec. Hledač světla v umělecké fotografii a světla ve smyslu osvícení a cesty životem, fotograf, malíř, pisatel, filosof, mystik, buddhista. Obdivoval ženy a jejich těla, ale přístup k nim měl poněkud zvláštní. K svojí dceři neměl vztah žádný. Kniha je plná dějinných souvislostí, vazeb na umělecké směry a jejich představitele, defilují kulturní a politické osobnosti, mystici. Velmi podnětné k dalšímu rozvoji a hledání souvislostí. Zároveň krásné čtení.

“Hledající vždy hledají hlavně jiné hledající, pravdu až potom.
“Lidé nehledají světlo, ale teplo, a jen okolnost, že se světlo a teplo tak často vyskytují pospolu, to může na chvíli zastřít.

4 21.04.2024

I když by leckdo mohl mít ke stylu psaní výhrady, je kniha velmi čtivá. Užíval jsem si to. Málokdo je ze stejného těsta jako Mašíni. Já také nejsem. Ale pochopil jsem, že se někdo rodí bojovníkem a má to geneticky dané. Pak je z něj voják do války, voják tělem i duší. I když i Mašíni v Americe svou jiskru postupně ztratili (viz konec knihy). Ale klobouk dolů nejen před Josefem a Ctiradem a jejich otcem, ale hlavně před Emmou a oběma Zdenami. Kniha určitě pomůže s utvářením názoru na rodinu Mašínů, ale výsledek bude zřejmě závislý na tom, jak má každý z nás zpracovaný komunismus.

9 17.02.2023

Četl jsem v jiném výboru: Velitelem města Bugulmy a jiné povídky - I vyklepal prach z obuvi své... Hašek měl velmi pestrý život a velkou fantazii a svérázný humor. Neměl to vždy úplně lehké a ani si to neulehčoval. Zábavná knížka, a nejen to.

10.02.2023

(SPOILER) Knihu bych doporučil všem, kteří se zajímají o sport, zdravý životní styl, těm, kteří vynakládají úsilí na hlídání váhy i těm, kteří chtějí kila ztratit. Autor je evoluční antropolog, který dlouhodobě studuje příjem a výdej energie u sportovců, i těch extrémních, dietářů, u zbytků civilizace na úrovni lovců sběračů, usuzuje na skladbu potravy z archeologických nálezů, má přehled o našich nejbližších příbuzných primátech i jiných zástupcích živočichů. Studuje výdej energie pomocí dvojitě značené vody a vzorků moči. Celou knihou se prolínají jeho opakované pobyty v etniku Hadzů v Tanzánii, kteří žijí na úrovni lovců - sběračů. Jejich denní pohybová aktivita je mnohem vyšší než aktivita průměrného Američana, a přesto na kg váhy vydávají za den prakticky stejné množství energie. Pro mě byl nový pojem limitovaný (omezený) energetický výdej, který tento paradox vysvětluje a také objasňuje mnohé neúspěšné pokusy o zhubnutí. Kilokalorie spotřebované při aktivitách nelze jen prostě sčítat. Naše tělo se umí ztrátám bránit a snaží se vydané kalorie na jiných činnostech uspořit. Pokud nejde o extrémní vytrvalostní námahu, je výdej energie navzdory činnosti omezený. Pohyb je velmi zdravý, ale při snaze o hubnutí málo účinný, pokud není podložen omezením příjmu. Navíc náš poťouchlý mozek nás navádí, abychom ztracené kalorie doplňovali, a to velmi účinně. Také se dozvíte, že je jedno, zda držíte dietu nizkosacharidovou, nízkotučnou, ketogenní nebo jíte junk food a omezíte příjem kalorií. Při stejném příjmu bude úspěch zhruba stejný, snad při některých dietách budete mít větší hlad. Hadzové nikdy nejsou v ketóze (dnes u některých tak oblíbené), jí spousty medu a škrobů z vykopávaných hlíz. Také náhled na paleo stravu získáte dosti odlišný od populárních knih. Člověk je všežravec a může se dle prostředí, ve kterém žije, živit převážně rostlinami (kytičkami) nebo zvířátky (viz rozdíl mezi obyvateli teplých a velmi chladných krajin). Na závěr se objeví apel na naší obrovskou energetickou náročnost, která není udržitelná. A dozvíte se mnohem víc. Při prvním listování jsem byl z knihy úplně nadšený, při podrobném čtení strhávám jednu hvězdu, protože mě napadají i polemické myšlenky a rád bych si přečetl nějakou odbornou kritiku.

3 29.01.2023

Dle mého nejde o úplně lehkou knihu, jistě alespoň do poloviny mně dělalo obtíže si zapamatovat, co se vztahuje k jednotlivým postavám, kterých je příliš mnoho. Mnohdy jsem se v textu vracel. Z druhé strany jsou to postavy tak bizarní a nápaditě popsané, že jsem si situace a charakteristiky i prostředí, v němž žijí, užíval. Jazyk je až básnický. Oceňoval jsem mistrný překlad pana doktora Miroslava Jindry. Stížnosti nájemníků na mě doléhaly o to víc, že sám pronajímám a s nájemníky jednám. Kniha mě začala více bavit od chvíle přerodu hlavní postavy, pana Moonblooma. Klíčem je trojice Láska - pochopení a empatie k bližním, Snění - smělé až nesplnitelné cíle a Odvaha - pohotovost k akci a snaha sny naplnit. To je klíč, který mění ušlápnutého výběrčího nájemného v unaveného, ale přesto šťastného člověka, který dokáže strhnout k akci i málo motivované pomocníky. Jde o proměnu správce v tvůrce, zpovědníka v pomocníka, opakovaně poraženého ve vítěze. Vyvrcholením je scéna s vydutou stěnou. Myslím, že přes počáteční nedůvěru ve mně kniha zůstane. Škoda, že autor zemřel mlád a nemohl se dále vyvíjet.

3 05.01.2023

Kniha Exodus vypráví o nesmírné a vytrvalé touze znovu osídlit historické židovské území, vytvořit stát Izrael a vybudovat z močálů a kamení zárodky rozvíjejících se sídel, pracovat do úmoru a přitom se neustále bránit nájezdům a zvůli. Je to kniha o víře nejen náboženské, kterou si Židé na celém světě i přes život v ghettech, ústrky, pogromy a holocaust uchovali, ale i o víře v budoucnost, rozvoj, ve smysl tvrdé práce, v principy humanity, spravedlnost a právo na obranu. Proč jen čtyři hvězdy? Zpočátku mě poněkud zarazil styl vyprávění, který mi připomněl trochu červenou knihovnu a trochu dobrodružnou literaturu mého mládí. Až po té jsem si všiml, že kniha je napsána v roce 1958. I tak knihu nelze vnímat jako literární skvost. Některé pasáže jsou však strhující, nejvíce mě snad zaujala kapitola o letecké přepravě Jemenitů z Adenu. Další výtkou je nevyvážený a jednostranný pohled, i když chápu důvod. Ne všechny události odpovídají historickým skutečnostem. Neustále se mi vracela otázka, proč byli Židé tak pronásledováni po tolik staletí a na tolika různých místech světa (všude byli imigranty, kteří se neměli kam vrátit), ale také, jak si v diaspoře dokázali svou víru po tisíciletí uchovat. Zajímavé jsou i informace o postoji různých zemí k Izraeli a roli Britů. Knihu mi nabídl přítel aniž by věděl, že hledám nějakou literární přípravu před cestou do Izraele. Na to, a nejen na to je kniha ideální.

9 21.04.2021

Řada autorů třeba hororů si hraje se strachem, Chuck Palahniuk si zahrává se zhnusením a je v tom opravdu mistr nad mistry. S větším zájmem se dívám na Goyova Saturna požírajícího svého syna než na odlesk západu slunce v jezírku mezi břízkami, mám raději krvavě šťavnatou Artemisii Gentileschi než od sebe těžko rozpoznatelná zátiší holandských mistrů, ale šlehání nasáklým menstruačním tamponem přes hlavu a šlapání bosou nohou na vazký chrchel, který už asi nikdy nepůjde úplně smýt, to mít nemusím. Různý stupeň hnusu je snad v každé povídce. Pro začátečníky bych doporučil začít třeba Paličem, Studenými kontakty, Ťuky ťuk a například Kanibala si raději nechat až nakonec. Naštěstí kniha není jen o odpornostech Chuck Palahniuk je bravurní vypravěč, humorný glosátor a pronikavý pozorovatel. Na knížce si nejvíce cením, jak se dokáže vysmívat absurditám současnosti, které plíživě začínáme považovat za normální, jak dokáže vyhmátnout různé “knoflíkáře”. Dokážu si představit, že kniha nadchne nebo odpudí. Zůstanu s hodnocením uprostřed. Znovu ji číst asi už nebudu. Od. Ch. P. bych si rád přečetl něco, kde převažuje ta druhá strana mince, tedy ta společensko kritická až satirická.

5 29.01.2021

Hodnotím zde zpětně po dočtení třetého dílu. Prosím proto laskavé čtenáře/čtenářky nahlédnouti do mého komentáře u Armabetton III, výstižněji bych to již asi nenapsal. Každopádně knihu doporučuji ke zvednutí nálady.

5 12.11.2020

Knížku jsem četl v návaznosti na předchozí dvoudílnou, při které jsem se výborně bavil (a ani nevím, proč jsem tenkrát nehodnotil). Knížka je nápaditá až k absurdnu a svižně pádí. Nejcennější je ovšem mazlení a žonglování s jazykem. Dovolím si ochutnávku: "...řada odhodlaných bojovníků (robotů) s železnými svaly, ocelovými nervy, kovovým pohledem a plechovými hubami." Některé perly se musí hledat: "Zasunul (robot) svůj konektor PY74 do nejbližší síťové zásuvky a spustil komunikační program." Tady jsem si nápad musel ověřit ASCII kódovací tabulkou. Ponouká to dát 5 hvězdiček, ale přeci jen nemohu knížečku vložit do etuje světových perel. Pokud si chcete vyztužit odolnost proti blbé náladě doporučuji Betton nejlépe Armovaný.

6 12.11.2020

"Toho, čeho jsem se dopustil já, byste se bývali dopustili taky... Možná jste měli víc štěstí než já, ale nejste lepší." Slova hlavního hrdiny důstojníka SS, který projde vyvražďováním na Ukrajině, Stalingradem, koncentrační lágry, transporty do nich a porážkou Německa, bombardováním a zmarem posledních dnů války v Berlíně. Nečekal jsem, že to bude snadná procházka. A nebyla. 850 stran prakticky jednolitého textu v dlouhých až nekonečných větách prakticky bez odstavců, do kterých je začleněna i přímá řeč, navíc však komplikovaná struktura říšské moci, řada německých složenin (ale ty hodnotím kladně, protože jsou výstižné), nezapamatovatelné zkratky, množství postav, nepřehledné vojenské a policejní hodnosti, výčty faktů, dlouhé pasáže zabíhající do podrobností (např. kavkazských národů a jejich jazyků), to vše a mnohé další cestu neusnadňuje. Stejně jako všichni musím ocenit přípravu autora a ovládnutí obrovského množství podkladové látky, to je až neuvěřitelné. Jako poznatek o válce z pohledu příslušníka SS jistě velmi poučná kniha - rozpoutaná mašinérie války a vyvražďování, řešení technických a logistických problémů hormadného zabíjení, i to, že to nefungovalo a ani nemohlo fungovat bez šumu, skřípání a zadrhávání. Cenné jsou úvahy o nacistickém Weltanschaung, úžasný je rozhovor se sovětským špionem a porovnání obou režimů. A našlo by se toho jistě víc k ocenění, namátkou např. setkání s tlupou zdivočelých militarizovaných dětských sirotků. Ale nemohl jsem se ztotožnit s větou, kterou jsem vepsal na začátek. Snažil jsem se dr. Aueho pochopit a zpočátku se mi to i dařilo, ale postupně se odhaluje jako do sebe zahleděná anetická zrůda. Nechci kazit budoucí zážitek ze čtení prozrazováním děje, ti kteří četli pochopí. Pochopil bych jeho anomálie i zločiny řekněme do 3/4 knihy, ale celá závěrečná část, zejména pobyt v Pomořanech a úplný konec, to mě zhnusilo. Stala se z něho zrůda v důsledku válečných hrůz nebo to v něm bylo? Tohle přeci už není obdoba Stanfordského experimentu či Pána much. Vytkl bych příliš vyhraněné a vykonstruované zápletky i přespříliš barvité a protahované líčení jak zvrácených osobních intimních prožitků, tak apokalyptických válečných hrůz hlavně v Berlíně (tím myslím to opakované narážení na oběšence a plovoucí mrtvoly). Knihu jsem si vytipoval na základě recenzí, vůbec nelituji, že jsem ji četl, určitě ve mě zůstane, ale doporučit ji bez znalosti osobnosti případného čtenáře nemohu. Moje hodnocení v průběhu čtení klesalo od pěti ke třem, u kterých zůstávám. Je to průměr, něco by bylo jasně na pět a něco jako odpad.

11 10.11.2020

Asi jsem od nositele Nobelovy ceny zvolil špatnou knihu (moje první od Singera) nebo to prostě není můj šálek čaje. Líčení pravda barvité, ale dle mého fantasmagorické, nelaskavé. Nenašel jsem druhý plán či vyšší smysl. Knihu jsem po páté povídce odložil. Ještě zkusím dočíst dle komentáře Changaj Ševčíky a Stařec a pak možná jinou knihu. Zatím zklamání.

21.09.2020

Dvacet povídek, dvacet útržků ze života lidí, jejichž kolo štěstí zrovna není nahoře. Povídky zapůsobí svojí atmosférou, laděním, vcítěním do duše či situace, obrazností, nápaditostí, asociacemi, barvitostí... a pak se rozplynou. Těžko bych mohl i těsně po dočtení, natož zřejmě pak s odstupem, nějakou z nich vyprávět. A přesto ve mně nějak zůstaly. Stejně tak nejde vyprávět lyrickou báseň nebo hudbu. Označují se jako existenciální, psychologické. Já bych je označil za prchavé, éterické.

4 03.09.2020

Odložit sex až po vzájemném sblížení a poznání se není nic nového. Autor je jednostranně zaměřen. Hledá všemožné podpůrné argumenty pro předem vykonstruovanou teorii. Například biologický a imunologický význam mikrochimérismu není dosud zcela jasný ani vědcům a lékařům, kteří se touto problematikou zabývají. Z druhé strany nelze autorovi a knize upřít celkem rozumná doporučení. Třeba věk navázání vztahu a svatby, prožít na počátku vztahu cestu (třeba do Jiljí), společnou práci apod. Nejsem nábožensky založen a jiné knihy autora jsem nečetl, ale možná i přečtu. Kniha se mi dostala do ruky náhodou při návštěvě kostela na cestách. Dala mi jí studentka církevního gymnázia, kterou obsah oslovil.

1 19.08.2020

Filozofické, historické, sociologické, velmi široký záběr, neotřelé pohledy, překvapivé dedukce a přitom velmi čtivé. Jistě inspirující.

6 05.08.2020

Kniha pro mě zajímavá celkem zábavnou prezentací myšlenkových proudů různorodých skupin Blízkého východu, Izraele a Palestiny zvláště, i tím jak okolní svět tyto protichůdně myslící skupiny podporuje či zavrhuje. Autor zaslouží také uznání za množství procestovaných míst a kontaktovaných osob. Bohužel si nazachoval nadhled a nestrannost. Příliš z toho čouhá "všichni pomáhají neprávem ukřivděným Palestincům a nás chudáky Židy považují za rasisty". Kniha je dlouhá, ale rohovory často zkratkovité. Méně a hlouběji by bylo lépe. Vtipné jsou titulky kapitol, autor nezapře novináře - upoutat první větou. Obsah už mi tak humorný nepřijde. Poslední třetinu jsem četl již s určitou nevolí, protože je to omílání téhož.

3 10.02.2020

Nebudu se rozepisovat, hodně bych se překrýval s komentářem čtenáře mirektrubak, děkuji mu za ušetřený čas. Kniha je výborný průvodce na procvičování kritckého myšlení a měli by jí číst hlavně lidé, kteří se k ní přes svoji sociální bublinu ani nedostanou. Výhrady mám stejné: místy rozvleklý didaktický styl opakovaného omílání (pro sebe mu říkám americký) a za příkladnými příběhy ze života jsem cítil hodně přibarvenou stylizaci. Na druhé straně je přínosné praktické shrnutí podstatného v závěru každé kapitoly i jednostránková pomůcka na konci knihy.
Ke čtení jistě doporučuji, v naší české kotlince nejlépe masovému. Kdybych byl učitelem občanské nauky a základů společenských věd servíroval bych takovou knihu žákům na stříbrném podnose.

7 02.11.2019

Autorka se narodila v Essexu v konzervativní baptistické rodině obklopená klasickou anglickou literaturou, kterou později spolu s tvůrčím psaním studovala. To je asi klíč k tomuto poklidnému a přesto poutavému čtení z konce 19. století. Jako bych slyšel ozvěny Austenové, sester Bronteových či Daphne du Maurier nebo Thomase Hardyho, byť nejsem ani zdaleka jejich znalec ani milovník. Jistě zaujme jemné předivo vztahů - přátelství i averze, láska i potlačovaná erotika. V hlavních charakterech - vzpurná a osvobozená Cora uctívající princeznu paleontologie Mary Anning, pokrokový farář, bojovnice proti chudobě Mary, odvážný chirurg Luke - se odrážejí problémy doby - pověry a tmářství, rozpor vědy a víry prohloubený novými vědeckými objevy, postavení ženy v manželství i ve společnosti, sociální rozdíly a byrokratické překážky při jejich řešení.... Zajímavé jsou i postavy s nějakým postižením - manželka faráře stravovaná vnitřním žárem, beznohý žebrák, chirurg skřet, autistický syn. I dětské charaktery jsou vykresleny velmi živě a podrobně. Lahůdkou pro mě, v tomto trochu staromilce, byly krásně stylizované dopisy plné nálad, náznaků, nad kterými dlouho přemýšlí pisatel i adresát.

1 29.08.2019

Jako průprava před zájezdem na Island skvělé.

1 23.08.2019

Tato kiha je mi blízká - snažím se hýbat, musím se hýbat, protože mám potíže s páteří podobně jako autor, jsem lékař. Vždy obdivuji, když je někdo zapálený pro svoji práci, má hluboké znalosti, dlouhodobě rozvíjí svoji praktickou dovednost a dovede o tom krásně vyprávět a navíc má ještě filosofický nadhled a umí se dívat z nejrůznějších úhlů, hledá souvislosti. Takové čtení je vždy zážitek.

6 22.08.2019

Už podle naprosté převahy komentujících žen je patrné, že knihu moc mužů nečte, a připadám si jako na Monologách vaginy, kde jsem byl v několika řadách jediný muž. Mám za sebou první dva díly a dám si pauzu. Stejně jako redaktor - vydavatel prvotiny hlavní hrdinky nevím, v čem je síla té knihy. Obsahově dívčí román (nechci to snižovat na červenou knihovnu) a místy i dost rozvleklý. Jistě, román má socilání a historické pozadí, ale to určitě není to hlavní. Je to příběh především vztahový. Snad je to román o spříznosti dvou dívčích - ženských duší, které se navzájem inspirují i spolu soupeří přesto, že se jejich osudy rozcházejí. Snad je to příběh o snaze a talentu, o píli, ukázněnosti a spontaneitě, o pachtění se a zápalu pro věc, o cílevědomosti a prožitcích či požitcích, o tom, jak je nesnadné překročit hranice dané prostředím, o životní síle, která se prosadí i přes zábrany a úskalí. Ano, je to zvláštně napsané, místy to připomíná autobiografii místy až upravené deníky. Knihu jsem četl před odjezdem do Neapole a jistě jsem pak viděl město jinýma očima - přínos. Váhám mezi tři a čtyři. Po srovnání s jinými přečtenými knihami dávám za mužskou část publika trojku.

7 19.05.2019