šneki komentáře u knih
Super oddechovka, nic jiného bych v tom nehledala. Samozřejmě pohladí duši všech knihomolů, ale neokouzlí epickým příběhem ani postavami či stylem.
Buď jsem vyrostla, nebo je to dlouhou pauzou mezi díly, nebo nevím, ale prostě mě to nebavilo. Osudy hlavních postav jsou předvídatelné, o Aelin se nedá říct než to, že je blbá nána (jako sorry, ale za její vyloženě nelogické chování bych jí dala pár facek) a bohužel ani Dorian s Manon tento díl nezachránili. Bohužel šla tato série s kvalitou jen dolů.
Miloučká oddechovka a zároveň moje první kniha ve francouzštině. Hlavní postava je taková typická trochu ztřeštěná holka, s nejlepší kamarádkou, pro kterou bych zabíjela a love hate vztah je moje oblíbené klišé, takže doporučuji všem, kteří chtějí sáhnout po něčem nenáročném.
Skvěle ukryté odkazy na věci, kterým malá Helenka nemůže rozumět, jinak bych si však přála trochu víc děje - kniha je spíš takové okénko do života, než že by vyprávěla nějaký určitý příběh.
Knížky donutí člověka zamyslet nad životy černochů v Americe, které jsou opravdu velmi rozdílné od těch našich. Jinak mi postavy k srdci nijak nepřirostly, konec byl celkem fajn.
Nečekala jsem, že kniha napsaná před 70 lety by se mohla číst tak lehce a vyznít stále pravdivě. Rozjezd trochu drhnul, ale pak uú se četla sama a postavy byly velmi sympatické.
Tahle knížka je naprosto jedinečná v tom, jak popisuje pocity zamilování. Nikde jinde jsem se nedokázala takhle ztotožnit s tak sáhodlouhým popisem emocí, tak jako v Dej mi své jméno - takhle se asi cítí lidé, kteří milují poezii, když čtou svou oblíbenou báseň.
Autor se velmi často pohybuje na hraně vkusnosti, což je zajisté klíčem k věrnému popisu lidské psychiky. Koneckonců u několika momentů jsem si říkala: To je moc, takhke přece nikdo nepřemýšlí... ale pak jsem si sama vzpomněla na chvíle, kdy se moje mysl vydala do temnějších míst. Bohužel pro každého je tato hranice jinde a asi 2 věci byly za hranou i pro mne. Přesto však hodnotím velmi kladně.
Celkem mě bavila, ale zase ne tolik abych si přečetla další díl.
Klasika, přesto velmi čtivá. Zajímavé, jak jsou některé postavy (Eduard Rochester, Jan Křtitel) morálně šedé, kdežto jiné jsoi docela jasné dobré/špatné.
Takové nijaké... Název přesně popisuje, o čem knížka je, ale něco tomu prostě chybělo.
Kupodivu docela čtivá a vtipná knížka. Čekala jsem přeslazenou červenou knihovnu, ale vyklubala se z toho příjemná prázdninová oddechovka s velmi sympatickými postavami a příběhem.
U série Illuminae se rozhodně nemůžete nudit! Jsem ráda, že tenhle díl měl trochu pomalejší rozjezd zaměřený spíše na postavy a jejich vývoj. Jediná věc mě zamrzela a to byl konec... Ta stejná písnička jako u předchozích dvou dílů (ti, co četli snad pochopí).
Po druhém přečtení stále skvělá, ale romance by mohla být trochu rozvleklejší, vzhledem k počtu knížek.
Výborná komedie, počáteční přestřelka mezi Petrucciem a Kateřinou briliantní, škoda, že konec je slabší.
Prvních 200 stránek jsem si říkala, co na téhle knížce může někdo vidět. Pak se to ale obrátilo k lepšímu, děj se rozjel a postavy mi více přirostly k srdci, dokonce jsem jednou uronila slzu. To však nic nemění na tom, že 200 stránek je příšerně dlouhá rozjezdová doba a konec byl takový nedomrlý - vím, že je pokračování, ale nijak mě nenavnadil si ho přečíst. Zkrátka lehký, ale opravdu lehký nadprůměr.
Opravdu průměrných 2,5*. Nápad skvělý, provedení dobré, ale samotný příběh a postavy nezaujaly a ke čtení jsem se skoro nutila.
Moje třetí a asi poslední knížka od Meyerové. Renegáti byli asi nejlepší, ale pořád to nebylo nijak ohromující. Velká škoda je, že se to na začátku nerozjíždí rychleji a taky mě naštvala jedna "akcička".