Snapeova
komentáře u knih
Adventní kalendář povídek: Kdysi v zimě
* antologie
Třetí období vánoc strávené s 24 (+1) povídkami na určité téma, které se většinou týká zimy a vánoc. Letos to bylo skvělé, i když bych i tentokrát našla nějakou tu neoblíbenou povídku. Knížka vyvolá nejrůznější emoce, díky rozmanitosti autorů a jejich pojetí příběhu. Byla tam minimálně jedna povídka, která mě vyloženě naštvala a bylo tam i pár těch, které mi přišly opravdu jako mistrovské dílo. Čtení jsem si užila a těším se na příští rok.
Tenkrát o Vánocích
* antologie
Kvalitní vánoční čtení od nejrůznějších českých autorů. Povídky trochu postrádají schopnost, naladit čtenáře na vánoce pozitivně. Jsou to opravdu povídky pro dospělé se vším, co dospělácký život obnáší, takže žádná velká vánoční romantika. Nejvíc mi v paměti utkvěla první povídka a pak ta o nevšedním vánočním přání, ta se opravdu vymykala a byla skvěle napsaná.
151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem
Lucie Kutrová
Lucii jsem objevila na instagramu, když šla stezku Českem. Její příspěvky mne zaujaly a když jsem zjistila, že vydává i knihy, zkusila jsem si tu první objednat. Podobné knihy jsem doteď vlastně nečetla, takže nemám s čím srovnávat. Nelituji, že jsem se do toho pustila, určitě si objednám od Lucie i další knihy o jejích cestách a třeba vyzkouším i jiné podobně zaměřené knížky od jiných autorů.
Vyprávění formou deníku se mi líbilo. Občas bych uvítala i víc popisné informace, jakým se šlo terénem a podobně, ale pokud si bude chtít člověk o PCT načíst fakta a další věci, určitě to najde jinde.
Lucka nám představila svůj, místy až neuvěřitelný, příběh, který je v lecčem i inspirující. Takovouhle dálku bych asi nikdy nešla, ale třeba nějaký hike na pár dní, proč ne.
Bylo občas trochu zvláštní číst o tom jak ji na PCT všichni znají a zbožňují, ale faktem je, že Američani jsou asi více kontaktní a navíc sama Lucka je extrovert, což já rozhodně ne.
Obdivuji, co vše ušla, v jakých podmínkách a to neuvěřitelné množství zážitků a zajímavých lidí, co potkala.
Mimochodem, proč všichni litují Gilliana? Já myslím, že na to, co se odehrálo, byli dva, bylo to zajímavé zpestření příběhu a oba věděli, že po PCT to určitě nikam nepovede dál. Jsou to dva dospělí lidé a podle mne spolu na trailu zažili něco spektakulárního, na co můžou dlouho s úsměvem vzpomínat. :D
Někomu vadilo umístění fotek, já jsem se s tím smířila. Prostě jsem se vždy těšila až se k nim dočtu a prohlédla jsem si je. Byly nádherné a popisky k nim nechyběly.
Zůstaň se mnou
Ayobami Adebayo
Kolik se toho musí stát, aby nádherná láska dvou lidí skončila v troskách? A Jak málo by stačilo, aby to dopadlo úplně jinak?
Nádherná a přesto velmi smutná kniha.
Skvěle vykreslená atmosféra smutku i beznaděje. Postavy mě občas štvaly svým chováním, ale bylo to hlavně dáno kulturou v níž žily. Někdy bych uvítala větší vhled do jejich pocitů, ale to by pak možná autorka vyzradila některé věci dřív než chtěla. Opravdu velmi silná kniha, kde pro nás mohou být některé věci hůře pochopitelné, ale i na tom je vidět jak autorka dobře popsala svou zemi, kulturu i politickou situaci té doby. Vůbec nelituji, že jsem po této knížce sáhla v rámci čtenářské výzvy. Zanechala ve mně silný dojem.
Jméno růže
Umberto Eco
Kniha jistě velmi dobrá, ale nebyl to můj šálek kávy.
Co se mi líbilo, byly dvě hlavní postavy i různorodost postav ostatních. Dobře vykreslená atmosféra té doby a toho místa. Některé myšlenky byly velmi zajímavé a samotný děj a detektivní zápletka se mi také líbí. Kniha jako celek mě ale nijak zvlášť nenadchla. Některých věcí tam na mě zkrátka bylo příliš.
Posilování stresem: Cesta k odolnosti
Pavel Kolář
Název knihy je trochu zavádějící. Člověk očekává, že se autor podělí aspoň o nějaké své zkušenosti jak sám sebe posílit stresem. Jak s tím pracovat, abychom to lépe zvládali, když už musíme stres zažívat.
O praktických radách a návodech tato kniha není. Spíše vysvětluje jak funguje stres v těle člověka a jak je vše se vším provázané. Pak už si z toho každý musí vzít, co potřebuje. Já se o tato témata celkem zajímám a i přesto, že to bylo místy celkem odborné, bylo to psáno poutavě a povětšinou srozumitelně. Kniha se četla pomaleji než jsem čekala, ale bavila mne a zajímala.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Kniha byla hodně předvídatelná, ale líbilo se mi, že se hlavním hrdinům stavěly do cesty různé překážky, i když se to dalo čekat. Ze začátku mě to moc nebralo, když se na scéně objevil Ben, bylo to lepší. Pak přišlo několik momentů, kdy jsem musela protáčet oči a pak už to bylo fajn. Četlo se to rychle a bylo to nenáročné. Jelikož jsem teď delší dobu knihu podobného žánru nečetla, tak mi ani moc nevadilo to jak je předvídatelná a klišoidní. Byla to taková příjemná pohádka pro dospělé. Líbilo se mi zapojení Kodaně, Hygge a nesourodé skupinky lidí.
Upálené
C. J. Tudor
Tento žánr nečtu moc často, takže to pro mne byla zase trochu změna. Bylo to ponuré a většinu času prostě fajn, zajímavý příběh. Celkem to i bylo napínavé a bavilo mne pomalé odkrývání některých informací.
No a na závěr na mně autorka shodila bombu v podobě velkého rozuzlení a odhalení. Za to musím dát plné hodnocení, protože mně si opravdu povodila a až do konce jsem netušila jak to je. To mně na tom bavilo.
Ajznboňské pastorále
Oldřich Antonín Hostaša
Nejsem zrovna čtenář básní, ale po tomhle díle jsem sáhla, protože je z mého oblíbeného světa železnice od člověka, který na dráze pracuje, tak jako já.
Něco se trochu opakovalo. Některé básně mně zaujaly více, jiné méně. Celkově to bylo velmi milé čtení.
Děti jsou taky lidi
Zdeňka Šíp Staňková
Ač je to nelehké čtení, knihu jsem opravdu hltala a bavila mne.
Ne každý, kdo se jí rozhodne přečíst, pochopí její poslání. Já jsem nedávno narazila na tento projekt na instagramu a tušila jsem proto, co od knihy čekat.
Celý projekt i kniha mi hodně dávají. Přišlo strašně moc “aha” momentů. Ať už ohledně vlastního dětství a kým dnes, na základě způsobu jeho prožití, jsem nebo i ohledně mého názoru na děti a přístupu k nim.
Způsob jakým spousta rodičů s dětmi jedná, je kolikrát opravdu smutný a to se nebavím o týrání a podobně. Mnoho rodičů v nejmenším nechce svému dítěti ublížit a přesto mu kolikrát způsobí obrovské šrámy na duši, proto, že oni sami byli takto vychováváni. Takto se k nim doma chovali a přijde jim to normální a tudíž v pořádku. Neuvědomí si, jak málo někdy stačí k přetržení tohoto řetězce a k tomu aby byla celá rodina šťastnější. Proto myslím, že knihu by si měl přečíst klidně úplně každý. Nemusíte chtít mít děti. Stačí už jen uvědomit si a pochopit své vlastní křivdy z dětství. Může to být hodně léčivé. Díky za tento projekt.
1984
George Orwell (p)
Toto dílo jsem dlouho chtěla přečíst, ale vůbec jsem nevěděla co od toho čekat. Napsané je velmi dobře, ale je to celkem depresivní čtení, když nad tím vším začne člověk přemýšlet a uvědomovat si kolik z toho je nebo může být, realita dneška i budoucnosti. Určitě není dobré knihu číst v nějakém špatném období, ale jinak je skvěle napsaná. Jen některé pasáže byly příliš zdlouhavé a bylo nutné se jimi prokousat.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Norské dřevo má relativně minimum děje. Příběh se nese v takovém zvláštním melancholickém duchu. Některé popisy od autora mi přišly příliš strohé. Kniha nenadchla ale ani neurazila. Zkrátka to bylo celkem příjemné, ale ne až tak oddychové, jak by se mohlo zdát. Postavy to nemají jednoduché, potýkají se složitostmi života mladých lidí a musí se vyrovnávat se ztrátami svých blízkých. Žádná z postav mi nebyla příliš blízká a jejich počínání jsem mnohdy moc nerozuměla, ale dojem z knihy si odnáším dobrý.
Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Nelze hodnotit stylem líbila nebo nelíbila. Nelze příliš řešit styl psaní a podobně.
Ano, asi by to šlo udělat trochu lépe. Monologů mnoho. Zřejmě nebyly nikterak upravené nebo okleštěné, takže občas to bylo zbytečně zdlouhavé a opakující se, ale o to tady vlastně vůbec nejde.
Podstatné je, co kniha předává, a v tomto ohledu byla odvedena skvělá práce. V tomto díle nemůže člověk hledat nic pěkného. Opět se ukáže jak mohou být někteří lidé prohnilí do morku kostí kvůli své sobeckosti a touze po moci a odnesou to obyčejní nevinní lidé.
Před přečtením knihy by mne ani nenapadlo kolik toho bylo ohledně Černobylu špatně. Ani ne tak kolem samotné havárie, ale hlavně kolem toho jak se lhalo lidem, jak je nikdo dostatečně nechránil a ještě tam spoustu z nich poslali zemřít při likvidaci následků. Nejhorší na tom je, že umírali až později. Pomalu, ohavně a krutě.
Opravdu náročné čtení, ale dozvěděla jsem se z něj víc než dosud a bez příkras.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Příběh o lásce v době války. Autorovi se povedlo vykreslit pocity a dilemata spojená s životem mladých lidí právě v takové době. Člověk žijící s válkou všude kolem sebe se chová a myslí jinak než člověk, který má relativně bezstarostný život.
Kniha nic zbytečně nepřikrášluje, o čemž svědčí i to jak je zakončena. Příběh je uvěřitelný. Ačkoliv styl psaní už většině lidí v dnešní době nebude moc blízký, kniha je dost krátká na to aby to zásadně vadilo. Číst v tomto stylu delší knihu, asi by mne to nudilo. Tohle bylo tak akorát.
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
Už delší dobu se mi nestalo, že bych knize mohla dát plný počet hvězd a taky se mi delší dobu nestalo, že bych nějakou knihu přečetla tak rychle.
Ono by se klidně dalo říct, že se tam toho až tolik neděje, že to není plné akce a podobně, ale mě to tak vůbec nepřišlo. Příběh mě uchvátil, hltala jsem každé slovo a byla jsem spokojená od začátku až do konce. Po dlouhé době kniha, která se mi fakt naprosto trefila do noty. Ještě, že mi ji kamarádka ukázala :)
Helix - I ty budeš nahrazen
Marc Elsberg (p)
Autor se opět vrhnul na zajímavé a určitě dost aktuální téma. Tohle téma ho asi zajímalo a bylo pro něj lákavé, ale zdálo se, že do něj nechtěl až tolik zabředávat a případně se zamotat a dát najevo svůj názor, který by třeba mohl být nepopulární. Celá kniha vlastně vyznívá trochu do ztracena a čtenář nemá moc šanci, prožít nějaké emoce.
Autor si jako vždy o tématu dost zjistil a psal o něm velmi uvěřitelně a čtivě, ale něco tomu prostě chybělo. Oproti předchozím dvěma knihám ta třetí ztrácí dech.
Osud Tearlingu
Erika Johansen
Pořád se nedokážu rozhodnout, jestli ten konec zabil celou trilogii nebo to byl skvělý tah.
Opravdu tenhle závěr měla autorka celou dobu vymyšlený? Takhle to bylo v plánu a celý příběh k tomu směřoval? Po dočtení jsem byla rozčarovaná. Něco mi na tom přišlo skvělé a neotřelé. Líbí se mi, že to nekončí jako většina knih a není potřeba, aby se hlavní hrdinka zamilovala se šťastným rozuzlením. Boří to mnoho stereotypů, ale na druhou stranu, neztratil tím koncem celý příběh význam? Přišlo mi, že zůstalo dost věcí, které nebyly řečeny, vysvětleny a některé postavy se zdánlivě trochu odkláněly od chování v předchozích knihách.
K celé trilogii musím říct, že mě bavila, dobře se četla. Hlavní hrdinka byla inteligentní a dost mě bavily ty výlety do minulosti. Jen ten konec to asi chtělo lépe zpracovat a vysvětlit. Nápad jako takový, na to zakončení trilogie, mi proti srsti není.