Snapeova komentáře u knih

Prvních asi 300 stran se mi četlo obtížně. Neorientovala jsem se v příběhu a novém světě. Spousta věcí nedávala smysl a nepřišlo mi to moc čtivé. Vztah dvou hlavních hrdinů mi přišel hodně přitažený za vlasy.
Pak přišla druhá část a ta to hodně otočila. Postupně se vše začalo objasňovat a propojovat. Nakonec jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Byla opravdu zajímavá, a krom toho začátku, i dobře napsaná. Mám výhrady k přehnané brutalitě a možná i k většímu počtu stránek, než by bylo nutné. Není moc dobré to číst, když máte těžší období. Možná si budete muset od knihy dát pauzu. Dost lidí je zklamaných z konce. Mně se vlastně líbil. Nebylo to něco, co by člověk očekával na první dobrou. Své nedostatky to má, ale jinak je to dobrá kniha.

Kniha prostřednictvím neotřelého příběhu vypráví o ztrátách, vině, smíření a naději z pohledu dospělých i dětí. V knize jsou zakomponovaná různá životní poselství a zajímavé myšlenky, ohledně těchto těžkých témat. Není to úplně lehké čtení, ale to by mi samo o sobě nevadilo.
Autorka měla zajímavý nápad a kniha má hloubku, bohužel mi ale moc nesedla. Hodně jsem se ztrácela v postavách a jejich příbězích a některé věci pro mě byly až moc abstraktně podané.

Nezapomeň psát bylo velmi příjemné překvapení. Romantická linka, ale ne taková ta, kde se neubráníte protáčení očí. Skvělé postavy s různými povahami. Různorodé rodinné vztahy. Zajímavé myšlenky i dostatek humoru. Není to kniha jako Každá druhá. Její čtení jsem si vážně užila.

Na tuto knihu jsem byla zvědavá, protože s jídlem celoživotně bojuji. A bylo to přínosné čtení. Dost už jsem toho věděla, ale kniha poskytla další zajímavý náhled na tuhle problematiku a různé možnosti, jak s tím člověk může dál pracovat. Autor v knize říká, že je dobré ji číst postupně, dát si čas na pochopení a realizaci jednotlivých kroků. Já jí nejdřív přečetla zaráz a budu se k ní vracet.

Musím říct, že tato kniha mě bohužel zklamala. Mám ráda příběhy o velké lásce, ale tenhle mi nesedl. Postavy mi nebyly moc blízké a kniha byla zbytečně moc obsáhlá. Děj mi přišel celkem jednoduchý bez většího napětí. Pro mě byl tento výběr krok vedle.

Je to kniha deníkových zápisků a podle toho k tomu musí člověk přistupovat. Nelze očekávat něco více. Karolínu znám a nahlédnutí do jejího života a tramvajového světa bylo fajn. Kniha byla zhruba taková jak jsem očekávala. Bylo to příjemné odpočinkové čtení.

Trochu jsem se této knihy bála, ale bylo to překvapivě fajn. Prostředí londýnských drah se zas až tak neliší od prostředí na české železnici, takže mnohé vyprávění mi bylo velmi blízké a někdy i o to více pobavilo.

V této knize mi nebyla sympatická ani jedna postava, ale namluvené byly obě naprosto fantasticky. Poslouchala jsem Sběratele jako audioknihu a považuji to za opravdu dobré rozhodnutí. Příběh byl relativně nečekaný a hlavně konec. Očekávala jsem jiný, ale jsem ráda, že jsem mohla být překvapená.

Ministerstvo času mě zaujalo svým námětem – myšlenka začlenění historických postav do současného světa je bezpochyby fascinující. Bohužel mé nadšení postupně trochu opadlo, ač byla kniha dost čtivá. Druhá polovina příběhu mi přišla méně dynamická, jako by kniha postupně ztrácela dech. Hlavní postava mi v některých ohledech nesedla a milostná linka měla své slabší momenty. Co se týče samotného cestování časem, kromě zajímavého konceptu přenosu lidí z minulosti do přítomnosti mi chybělo hlubší a originálnější zpracování tohoto tématu. Celkově tedy kniha úplně nenaplnila mé očekávání.

Kniha pojednává o nelehkém tématu a o tom, jak se hrdinové vyrovnávají se svými traumaty. Z tohoto pohledu je dost zajímavá. Není to jen obyčejný románek, ale je to spíš o tom, jak si dva lidé vzájemně dopomůžou k určitému zlepšení psychického stavu a vyrovnání se s těžkými událostmi v jejich životě. Dávám tři hvězdy za celkový nápad, ale jinak mě kniha neoslnila. Autorka to myslela dobře, ale spoustu se jí toho nepovedlo prodat. Cařino tajemství bylo na sílu utajované co nejdéle. Místo napínavosti to bylo spíš otravné. Takových věcí tam bylo více. Knížka ve mně bohužel nezanechala větší pozitivní dojem.

Velmi poklidný příběh na oddechnutí a vypnutí.
Zde je hlavním tématem fotografování a Japonská kultura. Když pominu romantickou linku, která v těchto knihách v zásadě ničím nepřekvapí, tak je moc fajn, poznat trochu zemi, kam se nejspíš nikdy nepodívám a různé vedlejší postavy, které jsou velmi milé a hezky napsané.

Poměrně zajímavý příběh. Téma už bylo sice použito mnohokrát, ale vzhledem k postavám, to bylo trochu netradiční. Postavy byly dost zajímavé, ale rozhodně ne sympatické. Vanessa mi přišla poněkud narušená a nedávalo mi to moc smysl, když doma bylo všechno v pořádku. Rozhodně to hodně nutilo k zamyšlení. První půlka se dobře četla, pak už to trochu ztratilo dech. Kniha by klidně snesla být kratší. Nebylo to špatné, ale mohlo to být určitě lepší.

Velké plus této knihy je, že je podle skutečných událostí, o reálném člověku. Není to tedy žádný vybájený příběh. Z počátku se mi četla trochu hůře. Později už to bylo zajímavější. Je to velmi zajímavé a k zamyšlení. Z čtenářského pohledu nic, z čeho bych si sedla na zadek, ale za přečtení stojí.

Měla jsem trochu tendenci knihu přejít, kvůli jejímu názvu. O cukru už jsem knihy četla, tak jsem se bála, že to nebude nic nového. Jsem ráda, že jsem si ji nakonec přečetla. Pracuji na svém přístupu k jídlu a lepšímu stravování obecně, a kniha mě obohatila o několik zajímavých poznatků a rad, které teď co nejvíce aplikuji v každodenním životě.

Musím uznat, že tohle byla velmi nenásilně a příjemně podaná kniha. Žádné otřepané fráze nebo nabádání k falešné pozitivitě.
Posloucháno jako audiokniha a nejspíš si to někdy zopakuji. Když člověk text opravdu vnímá a zamyslí se u toho, může mu to dost dát a třeba i pomoct, aby byl více spokojený, když si dovolí být sám sebou.

Dobré zakončení série. Nejlepší byla asi první půlka. Tam to mělo slušný spád. Druhá část byla hlavně válka, a to mě v knihách obecně moc nebaví. Také už tam pak nebyly žádné moc převratné momenty, které by člověk nečekal. Vše skončilo zhruba tak jak jsem tušila. Jsem s tím v zásadě spokojená, ale autorka si mohla nechat něco i na ten závěr.

Hodně mě bavil a překvapoval Dorian. Konečně dostal pořádný prostor a bylo to skvělé. Třináctka - pro mě paradoxně nejemotivnější moment celé série.

Série pěkně promyšlená, postavy jsem si oblíbila. Autorka by se v některých chvílích mohla méně rozepisovat. Nevím jestli je to tak i v originále, nebo jestli je problém v českém překladu, ale v knihách se hodně opakovaly různé zvláštní slovní obraty, které mi někdy ani nedávaly smysl, vzhledem ke kontextu.

Celkově by bylo co zlepšovat, ale i tak je to pro mě asi jedna z nejlepších sérií, co jsem četla.

Na knihu byly nadšené ohlasy, a já čekala nějakou pecku. Nakonec jsem byla lehce zklamaná, ale bylo to i tím, že jsem až tak nevěděla, o čem má vlastně být.
Je to dost těžké čtení a já podobně těžkou knihu četla už před touto.
Není to veselé a vlastně ani moc odpočinkové, protože autor zvládá psát tak, že si sami nejste jisti, jestli je to tak, jak se to zdá z pohledu hlavní postavy nebo ne. A nikdy se to ani nedozvíte, protože autor to jasně neřekne.
Je to napsané dost dobře a zajímavě ozvláštněno tím, že v knize jsou jen události, které se dějí vždy v srpnu.
Líbilo se mi to, než přišel konec. Knihy, které přibližují nějaké vážné téma a mají třeba ambici i pomoct obětem takového chování od jiných lidí, by podle mě, měly obsahovat kompletní příběh. Tady končíme v asi nejhorším bodě, kdy to s postavou vypadá beznadějně a nikdy se nedozvíme, jestli se povede pozitivní zvrat.

Z této knihy jsem stále v rozpacích. Spisovatelka skvěle píše, čte se to samo. Období i životní osudy, byly zajímavé. Střídání dvou linek, které se po čase propojí, také. Postavy ale nebyly dostatečně uvěřitelné a do knihy se tak nedalo naplno vcítit. Nejvíc mě naštval konec. Nejsem proti otevřeným koncům, ale tady to, podle mě, byl vyloženě špatný krok. Kniha se konečně víc rozjela a někam směřovala a najednou nic, konec… pro mě celkem zklamání.

V tomto díle nebyla Aelin, takže byl takový poklidnější. Možná taková oddechovka před velkým finále. První půlka byla trochu slabší. Druhá už byla zajímavější. Romantické linky mi opět přišly lehce na sílu, ale opět vzniklým párům fandím. Nejzásadnější bylo jedno odhalení, které má velký význam pro budoucí děj a v knize o Chaolovi a Nesryn bych ho nečekala. Chaol se v předchozích dílech proměnil ze skvělé postavy v trochu blbce. Tady to konečně, postupně zase napravuje.
Konec byl opět akční a plný překvapivých zvratů. zatím furt váhám ohledně pocitů, jak to dopadlo s Chaolem. Moc to totiž příběhu nedodává na důvěryhodnosti.
Kdo se na sérii teprve chystá, doporučuji číst zároveň s Říší bouří, mně to hodně vyhovovalo, jelikož se obě dějové linky odehrávají ve stejné době. Na internetu lze dohledat návod jak číst.

Na téhle knize mě nejvíc dostal konec. Bylo to naprosto zničující, ale určitým způsobem skvělé. Díky tomu jsem opravdu napjatá a opět netuším, jak vlastně bude vypadat závěrečná kniha.
Jinak to bylo trochu zklamání, oproti předchozímu dílu. Myslím, že tento díl už byl trochu zbytečně natažený. Chvilkami jsem vůbec neměla pocit, že potřebuji číst dál, takže než přišlo cca posledních 200 stran, četla jsem dost pomalu. Po tolika knihách už mě taky trochu iritují opakující se slova a slovní obraty. Co se týče děje, tak je autorka nepřekonatelná, ale ta omáčka kolem jí tolik nejde. Musím také zmínit to náhlé párování všech. Působilo to až přehnaně, ale chápu, je válka, to se lidi chovají trošku jinak. A všem párům konec konců fandím. Sexuální scény mi nevadily, ale přišly mi dost podobné a lépe by to celé působilo víc rozprostřené v té knize a ne všechno ve stejné části. Trošku mě překvapoval Dorian, jako by byl trochu mimo charakter, ale možná jen dostal málo prostoru a taky nevím nakolik ho změnilo to, co prožil.