sluppka komentáře u knih

Neskutečně dobře napsaná kniha o neuvěřitelně zajímavé osobnosti, se kterou bych se v žádném případě nechtěla setkat a kterou bych rozhodně nechtěla obsluhovat v restauraci. Ani kdyby mi nabízeli polovinu akcií Applu.

3 10.10.2016

Většinou dávám špatné hodnocení knihám kvůli jejich obsahu, abych dala najevo, že knihu nemá smysl číst, protože nemá nic, co by mohla předat. Této knize však dávám dvě hvězdy hlavně za to jak špatně je napsaná a jako vyjádření litosti nad promarněným skvělým tématem. Vždy jsem přistupovala dost skepticky ke knihám psaným dvěma autory, protože jsem se obávala, že není možné ve dvou lidech dosáhnout jednotného příběhu a toto je přesně ukázkový případ. Chvíli se kniha tváří jako román, který chce vyprávět, pak se z ní najednou stane telefonní seznam úspěšných proslovů. Zajímavým životním zvratům je věnován maximálně odstavec a člověku je hrozně líto, že jich autoři nevyužili, aby podali příběh zajímavěji. Ač to velice nerada říkám, jsem moc ráda, že je knížka tak tenká, protože bych to jinak do konce nevydržela.

2 25.09.2016

Celou trilogii jsem četla s velkým nadšením, celý týden jsem se od ní nemohla odtrhnout a zoufala jsem si pokaždé, když šalina dojela na konečnou a já musela knížku zavřít. K tomu mě okouzlila milým humorem. Ale! Nemohu se zbavit pocitu, že autorka ze mě dělala trochu debila. Nedokážu nějak skousnout, jak se autorka příliš snadno vyrovnává se zápletkou. Například, když se Gideonovi s Gwendolyn nepodaří zabránit minulému Gideonovi vzít krev užnevímkteré postavě, najednou se tam objeví postava úplně nová, poslaná z jiné doby, která jen řekne, že už se jí to povedlo a zas odfrčí pryč. Proč se s tou zápletkou vůbec namáhala, když ji zas hned smetla ze stolu? A nepamatuji si, kdy jsem naposledy potkala tak jednostranné postavy: Charlota protivná od začátku do konce, Mr. George naopak věčně milý,.. Bohužel už jsem asi fakt opustila pubertu (možná díky tomu jsem vůči trilogii tak kritická), ale taková dávka happyendu na mě byla vážně moc.

3 19.04.2016

Jak namíchat tuto knihu:
Vezmete superslavnou vilu, k tomu jako doplněk nejznámější kavárnu v Brně z daného období. Přidáte Sachr dort jako známku luxusu a rozhodně "dobře fungující" dobový artefakt. Pak se totálně vykašlete na veškeré popisování tohoto zajímavého období, za což byste získali plusové body. A nakonec se rozhodnete, že váš román potřebuje trochu moderního šmrncu, tak tam nasázíte jednu za vlasy přitaženou sexuální zápletku za druhou. Tadá, světový bestseller je hotov.

Prosímvás, Mawere, pokud nedokážete z tohoto tak zajímavého období a tak nabitých osudů vykřesat zajímavý příběh a aby po knize vůbec někdo sáhl, musíte si pomáhat jedním sexuálním motivem za druhým, tak si vyprávění dosaďte někam do New Yorku 80. let a laskavě neprzněte dějiny.

18 14.03.2016

Žítkovské bohyně mě provedly nádhernou krajinou, povyprávěly mi o krásných zvycích naší lidové kultury, přiblížily mi zajímavou dobou plnou zvratů, ale nedokázaly, abych si některou postavu více oblíbila, své vlastní příběhy vyprávěly odtažitě a nakonec mě ještě naštvaly úplně pitomě umělou sexuální zápletkou. Bohužel jsem od nich čekala příliš mnoho.

8 31.10.2015

Kniha určená především pro teenagery. Kniha, které jsem si všimla proto, že ji četli všichni v mém okolí. Nikdo z nich není teenager, líbila se ale všem. Takže když jsem už neměla ani výmluvu, že už jsem náctiletost překonala, s chutí jsem se do ní pustila. Líbila se i mě. Když tedy vyhodnotím tuto rovnici, dostanu se k výsledku, že příběh má hodně co říct všem a že je dobře a inteligentně napsaný, takže vám ho s klidem doporučím, zvláště pokud máte chuť na něco trochu méně náročného.

3 23.09.2015

Vždy, když jsem na střední psala nějakou slohovku, jakousi záhadou se mi pokaždé podařilo navézt se do Viewegha s tím, že jeho knihy jsou brak, a to jsem od něho nikdy nic nepřečetla. Tak jsem si řekla, že si přečtu jeho nejlépe hodnocený výtvor, abych vám mohla říct, že ten docela jde, a tím pádem jeho ostatní knihy musí být rozmístěny na škále horší než docela jde a to mi stačí k tomu, abych se je nikdy nechystala číst. Chtěla jsem projevit snahu autora neodsuzovat, ale pravda je, že je mi pořád strašně nesympatický a že jeho díla nemají podle mě žádnou hodnotu. Člověk holt má asi skupinu oblíbených autorů, které bude bránit do roztrhání a stejně tak má i skupinu autorů, které bez mrknutí oka předhodí lvům a v té je pro mě Viewegh králem.

1 15.06.2015

Oscar Wilde má to štěstí, že si hoví právě ve skupině mých oblíbených autorů. Sedí si tam v čalouněném křesle, na ruce má luxusní prsteny, kouří si doutník a určitě s nadšením poslouchá, že se mi jeho Ideální manžel sice líbil, ale že věci rozhodně neprospělo, že jsem loni četla Jak je důležité míti Filipa. Obě tato díla prošla u mě velkým srovnáváním, a Filip z toho vyšel jednoznačně vítězně a to hlavně proto, že zatímco z Ideálního manžela jsem si vypsala velké množství legendárních výroků, které se musím naučit zpaměti (a hlásat je tak leda stromům v lese, protože nikdo jiný je poslouchat nechce), z Filipa bych si výroků musela vypsat tolik, že bych opisovala celou knihu a proto jsem se rozhodla si ji koupit.

3 15.06.2015

Kniha, která se věnuje velice zajímavému tématu, napsáná je dobře a má onu hodnotu, po které v literatuře neustále pátrám, přesto ale doufám, že už ji nikdy nebudu číst znovu. Po knize sem sáhla s nadšením, že se dozvím něco o hezké stránce Afgánské kultury, o které se mnoho nemluví, a to se mi dokonce splnilo, ale pak vám autor zničí všechny iluze nehezkou stránkou v podobě znásilnění malého hrdiny třemi pořízky a ač příběh pokračuje k dobrému konci, pachuť tohoto incidentu už vám zůstane celou dobu. Nemám nic proti tomu, když mi chce někdo sundat růžové brýle, ale když mi je shodí fackou, tím si mě zrovna nezíská.

1 15.06.2015

Aby se mi kniha líbila, potřebuji si v ní najít alespoň jednu oblíbenou postavu. Měla jsem například hrozný problém s Větrnou hůrkou, protože tam jsem si až skoro do konce neoblíbila nikoho a vůbec jsem nevěděla jak se s tím vyrovnat. Se Zlodějkou to bylo naopak, tady jsem si oblíbila všechny postavy. Jenže to se mi nakonec taky nelíbilo. Není to prostě normální nemít v příběhu negativní postavu (Hitlera nepočítám, ten tam byl spíš jako atmosféra zla). K tomu mi přijde, že autor má západní mentalitu, kterou nedokáži popsat jinak, než jako mentalita amerického filmu, což se na příběhu projevuje tak, že život není lehký a musíme se s ním prát a potkají nás v jeho průběhu tragédie, ale všichni se mají rádi a to je hlavní a díky tomu zvládneme všechno. Nevím, jsem z té knížky prostě rozpačitá. A moc mi nepřidává ani to, že autor není Evropan (i když má evropské kořeny), pohlížím žárlivě na celý tento podnik, že si každý druhý zasadí svůj příběh do naší historie, protože ví, že se to pak bude prodávat.

1 15.06.2015

Knihu jsem si vybrala, protože jsem od stejného autora četla před pár lety Gottland a z toho jsem byla unesena. Bohužel, Udělej si ráj mě nenadchl ani zdaleka. Bylo to zapříčiněno především výběrem osobností, Saudka ani Pawlovskou vážně nemusím, ale autor si musel dát speciální práci, aby sesbíral snůšku takových pošuků, o kterých se sice mluví kratší dobu, o to větší trauma mi ale zanechali. Musím ale pochválit část o Egonu Bondym, Davidu Černém, kapitolu o české hymně a poslední větu celé knížky - u těchto úseků jsem měla pocit, že čtu pokračování Gottlandu.

2 15.06.2015

Za svého dospívání jsem měla hodně ráda romantické příběhy Jane Austenové, ale dnes si myslím, že se brontëovkám nemůžou ani zdaleka vyrovnat, protože mezi hlavními hrdinkami je neskutečný rozdíl. V austenkách dívky lehnou na smrtelnou postel, když skočí ze dvou schodů, protože to na jejich křehkou fyzickou schránu bylo příliš velké vypětí. Jane Eyre uteče z Thornfieldu a týden přespává na vřesovištích za britského počasí a to vše jen proto, aby neporušila své morální zásady. Navíc Jana je škaredá. Stejně tak její vyvolený. Řekněte mi, kdo dnes napíše knihu o škaredém hrdinovi? Láska, která je čistě charakterní. Což mě zničehonic vede ke srovnání s Padesát odstínů šedi. Jak si někdo může přát zažít pseudolásku blbky Saši (nebo jak že se ta nádhera jmenuje), když existuje tak krásný příběh o Janě Eyrové, to prostě nechápu.

26 31.03.2015

Téma rakoviny, na kterou umírají dva do sebe zamilovaní puberťáci je pro mě strašně kýčové. Autor několikrát skrze postavy uvádí, že být nemocný neznamená, že jste hrdina, ale v pozadí je cítit, že stejně chce, aby jste je pro toto jejich vyjádření považovali za hrdiny o to větší. Nic proti ničemu, právem se říká, že s rakovinou bojujete, ne že se s ní plácáte rukama jako dvě jedenáctky ve školní lavici, ale Green se tak moc snaží pomocí výroků, které jsou cíleně tak vznešené, že by se mohly rovnou nechat tesat do kamene a vůbec se nehodí do úst dospívajících puberťáků, vytvořit vůni tragičnosti, že výsledkem je takové množství parfému, že se začnete dusit. Dávám ale plusové body za to, že se Hvězdy četly velice dobře, je v nich velké množství vtipných momentů, kterým jsem se upřímně zasmála a mám mnohem větší pochopení pro ty lidi, kteří jsou nadšeni z této knihy, než pro ty, kteří jsou uneseni z Padesát odstínů šedi.

7 31.03.2015

Často poslední dobou přemýšlím, o jakých knihách z období 21. století se bude jednou učit v hodinách Literatury. Pravda, ještě je času do té doby dost a dost, ale dnešní bestsellery typu 50 odstínů šedi mě vždy spíše vedou k pesimistickým představám, že budoucí generace nás bude považovat za vymazance. Naštěstí jsem ale sáhla po Pí a jeho životě. Velice zřídka se setkávám s díly tak dokonalými. A mám velice ráda, když si tu dokonalost ani neuvědomím, dokud se autor nerozhodne mi to sdělit v překvapivém konci - a tím nemyslím konec typu, že vrahem je někdo nečekaný, ale konec který vám podá klíč k rozluštění třistačtyřiceti stránkové záhadě, která do té doby vůbec záhadou nebyla. Do té doby mi kapitola 75, která obsahovala jen jednu větu o tom, jak zpíval své matce k narozeninám, přišla jen jako legrační a nevídaný úkaz, teď mi přijde jako jedna z nejniternějších, co jsem kdy četla. Do té doby mi odvážné tvrzení, že po tomto příběhu uvěřím v Boha, přišlo jen zvláštní narážka na jeho trojité vyznání. Protože už věřící jsem, říkala jsem si jak to ten autor má asi v plánu udělat. A ono ehjle: Pí je v matematice známé iracionální číslo, které se ve vědě používá, ke zcela racionálnímu pochopení složitých problémů; Bůh je iracionální bytost, která je přesto odpovědí pro spoustu racionálních lidí, tygr ve člunu je iracionální představa oproti racionálnímu obrazu hyenického francouzského kuchaře. A uvěřila jsem tedy v Boha? Odpovídám citací japonského úředníka: "Lepší je ten příběh se zvířaty."

11 11.11.2014

Tato kniha mě lehce vykolejila. Celou Červnovou bouři jsem trpěla tím, že jsem si nedokázala skoro k žádné postavě najít vztah. Až na Michauldovi byli vlastně všichni takový ten morální střed, ani dobří ani zlí, jen sobečtí. Pořád jsem se nemohla rozhodnout, jak to vypovídá o kvalitě autorky. Na jedné straně vytvořila osoby, které čtenáře neskutečně iritují, což znamená, že musí mít dostatečně propracovaný charakter, aby dokázaly vyvolat tak silné pocity. Na straně druhé stojí otázka, jestli má nějaký smysl psát o takovýchto lidech a jestli tak nevytváří dílo absolutně bez hodnoty. Tak jako tak jsem byla po Bouři spíše zklamaná. S Dolce už to bylo lepší, ale pořád mě to nijak neokouzlilo. Věc, která si mě asi nakonec získala nejvíc jsou autorčiny poznámky. Samozřejmě jsem byla zvědavá na osudy postav, ale docela mi stačilo v bodech vypsáno co se s kým bude dít a nijak mě to neoslnilo a snad jsem i ráda, že se nemusím prokousat dalšími šesti sty stranami, abych se tyto věci dozvěděla. Ale to nejdůležitější v poznámkách pro mě bylo, že autorka chtěla jako hlavní poselství knihy předat popis válečné Francie. V poznámkách je jasně cítit, že scény, kdy přicházeli vojáci do městečka nebo kdy lidé stáli frontu před obchody při pařížském exodu, jsou pro ni obrazy, které neskutečně touží předat dál. Tím že mi autorka tyto scény vypíchla, jsem si konečně uvědomila, že to je ta část která má v knize největší hodnotu a atmosféru a že postavy a jejich příběhy jsou jen taková omáčka a kniha u mě hned poskočila o dvě hvězdy výš.

2 08.11.2014

Neskutečně zajímavé téma, které je napsáno neskutečně hrozně. Velice jsem se těšila, až si Císaře přečtu, ale tohle nebylo čtení, to bylo nikdy nekončící louskání těžkopádného textu plného čínských jmen a dvousečných plánů jejich nositelů. Občas zasvitly zajímavé pasáže, většinou ze soukromého života (kvůli kterým sem po knížce vůbec sáhla), ale byl to zoufalý nepoměr. Věřím, že kniha má snad nějakou hodnotu pro člověka, co se v situaci orientuje a nenechá se svést na scestí jednostranným pohledem vypravěče a komunistickou propagandou, ale jako samostatný pramen je kniha docela k ničemu.

2 07.10.2014

Kniha pro čtenářské fajnšmekry. Pokud někdo čeká knihu, která ho potáhne rychlosti svého děje, až jí bude sotva stačit, tak se velice mýlí. Naopak čtenář si musí navyknout na její mírné tempo, které udává vypravěč, jež dožívá své poslední roky života v osamění ve vile na mořském pobřeží. Obavám se, že po této knize budou další knihy co budu číst jen bzukotem mouchy v mých uších, protože už dlouho jsem nečetla téma tak krásně a kvalitně zpracované. A doufám, že jednou dosáhnu takových kvalit, že až budu na něco nadávat, vzniknou z toho ( po vzoru této knihy) tři strany opisného slohu, co se mi na dané situaci nelíbí.

4 19.08.2014

Člověk zuřivě čte, aby už mohl na konci knihy zajatce osvobodit a ukončit jejich trápení a pak nakonec zjistí, že je chce v Čangi udržet navždy, krmit je malými porcemi rýže, hrát jim divadlo, udržet jejich malý svět. Že se sám stal krysou pod nadvládou Krále.

3 03.04.2014

Celou sérii Alexa Ridera jsem jako dítě úplně zbožňovala. Kdybych je četla dnes, asi bych tak nadšená nebyla, ale z pohledu dítěte rozhodně 5 hvězdiček.

05.11.2013

Kniha, která vážně je můj šálek čaje, ať už se jedná o téma, kterým se zaobírá nebo o styl, jakým je napsána. Perfektní. A jedno velikánské plus: schopnost autora neodsuzovat jedinou postavu našich dějin, včetně Hitlera, kterého si bere do huby úplně každý, i když pomalu neví co napáchal. Mariusz Szczygieł vám nechává volné pole utvořit si o celém příběhu svůj vlastní názor, což je pro mě - člověka, který se poddá skoro všem cizím názorům - velmi příjemná změna.

2 21.10.2013