Francouzská suita
Irène Némirovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/99_/99311/bmid_francouzska-suita-39j-99311.jpg
4
66
28
Nedokončený román nalezený v pozůstalosti francouzské autorky židovského původu vzbudil před nedávnem doslova celosvětový ohlas a zejména ve Francii, Velké Británii a USA se stal jednou z nejprodávanějších a nejrecenzovanějších knih. V první jeho části podává Némirovská na obrazu skupiny Pařížanů prchajících z Němci obsazované metropole plastický obraz hroutícího se světa, který byl dosud samozřejmou součástí jejich životů, a širokého rejstříku pocitů a typů chování obnažených existenciálně vypjatou situací. Druhé části, zasazené do prostředí francouzské vesnice, jejíž obyvatelé jsou přinuceni ubytovat v soukromí posádku německých okupantů, dominuje dilema mladé Lucile Angellierové, na kterou se v situaci, kdy se navzdory své vůli postupně sbližuje se svým nájemníkem, důstojníkem wehrmachtu von Falkem, obrátí sousedka s prosbou, aby v domě současně ukryla jejího manžela, který zabil jednoho z Němců. Své dějově i mravně vypjaté příběhy vypráví Némirovská vášnivým, často silně ironickým stylem, jehož zralost je o to obdivuhodnější, že prózy vznikaly prakticky přímo uprostřed dění, které popisují. Její nezapomenutelný portrét lidí ocitnuvších se náhle ve světě zbaveném základních životních jistot představuje jedno z prvních literárních děl s tématem druhé světové války vůbec a navzdory své dlouhé cestě ke čtenářům se do jejich paměti bezpochyby zapíše i jako jedno z nejpůsobivějších.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2011 , PasekaOriginální název:
Suite française , 2004
více info...
Přidat komentář
Bohužel jsem po pár stranách vzdala. Není to styl textu, který by se mi líbil, množství postav a detailů, a ani graficky se mi kniha nezamlouvá. Ale pěkná obálka a zajímavá předmluva o autorce.
Velmi zajímavý vhled do chování lidí v těžké válečné době. Je až neuvěřitelné, kolik toho autorka zvládla zachytit vzhledem k událostem a vlastnímu pohnutému osudu. Skvělá kniha i stejnojmenný film, který je věnovaný hlavně druhé části.
VÁLKA Z JINÉHO POHLEDU
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by byla tak krásně a sugestivně napsaná.
Ke knize jsem se dostala díky filmu Suite française, který mimochodem moc doporučuji.
Více mě zaujala část Dolce, která byla právě převedená do zmíněné filmové podoby. Tato část má ve výsledku jiné vyznění a vývoj než film.
Jsem si jistá, že kdyby měla autorka čas dílo dokončit, tak by to byl opravdu klenot literatury ale i přesto, že dílo není dokončeno, tak je to velice krásné a autentické čtení.
Nejvíce se mi líbí, že příběh není psán zpětně ale opravdu v době kdy se odehrává i děj knihy.
S oceněním za překlad knihy z roku 2012 souhlasím, je to moc dobře odvedená práce.
Vydáno posmrtně. Výborná kniha, velmi působivá. Dvoudílné torzo ze zamýšleného pěti dílného románu. Němci okupující Francii.
(2013)
Škoda že autorka nemohla dokončit. Zajímavý vhled do válečných událostí. Dolce bylo pro mne zajímavější a ústřední dvojici jsem přese vše potají fandila. Hold láska si vás někdy vybere sama a nezáleží na okolnostech..
Hodnotit hvězdičkami nebudu, protože autorka neměla možnost na knize dál pracovat. Ale zachované části (2 z podle všeho 5 plánovaných) se mi líbily. Jak první část, která - ač je na první pohled a pro mnohé čtenáře jen roztřístěnou mozaikou - podává krásně plastický a bezprostřední obraz doby. Také část druhá, kde autorka (i vzhledem k její situaci) ukazuje neuvěřitelný nadhled. Jaká škoda, že toto dílo zůstalo nedopsáno. Nedílnou součástí je úvod o osudu autorky, závěrečné dopisy a hlavně její poznámky, které naznačují, co s románem dál zamýšlela. Škoda, velká škoda.
Jakožto sonda do života ve Francii v první polovině druhé světové války kniha funguje velmi dobře. Člověk si uvědomí spoustu věcí, které ve filmech jako Kam se poděla sedmá rota nebo Haló haló vyznívají naprosto jinak. Zajímavé jsou i poznámky autorky, například rozsah knihy měl být původně poloviční. Za mě by to bylo jenom dobře. Do knihy jsem se musel místy (zvláště v první části) nutit a přemýšlel jsem proč, vzhledem k tomu, že jazyk, dialogy i popisy byly naprosto dokonalé. Pak mi došlo, že příběh se příliš táhne, autorka zabředá do kontemplací o vzniklé situaci, a to klidně i z pěti šesti různých stran.
První část, jak již bylo napsáno, je velmi obtížně čitelná, není tam žádná sympatická postava a spousta příběhů, které spolu nesouvisí, nejsou nijak propojeny.
Druhá část zajímavější, příběh není tak roztříštěný a nesourodý jako v první. Počítám, že ostatní dvě by ho celý zakončily a spojily. Dokážu si představit, že po dokončení (a následném proškrtání) by to byla kniha, kterou by člověk četl jedním dechem a musel by jí dát maximální hodnocení. V této podobě ovšem nemůžu jinak.
Hutný příběh o lidech, kteří se, chtě nechtě, museli vyrovnat s okupací Paříže. A každý po svém. Velká škoda, že zůstal nedokončený, ale i tak nese poselství nám, kteří jsme útrapy války nezažili. Autorka sama neměla lehký osud.
Velice autentický pohled na okupaci Francie, na to, co dělala s lidmi – v první části úprk z Paříže, kdy na epizodických osudech různých postav dramatické události obnažují jejich charakter, ukazuje se, že mnohé chování bylo jen přetvářkou, která teď padá. Naivní vlastenectví se mísí s nevírou, nebo spíš s neschopností a neochotou pochopit důsledky situace, a se zárodky budoucí kolaborace. Druhá část knihy je ještě zajímavější, protože líčí každodenní soužití Francouzů s okupanty – na jednu stranu vlastenectví a nenávist, ale na druhé potřeba v klidu s nimi vycházet a nezhoršovat situaci. A k tomu poznání, že i mezi nepřáteli mohou být lidé kultivovaní a čestní, které válka postavila do role nenáviděných.
Súhlasím s užívateľkou sluppka. Tiež som prvú časť pretrpela. V druhej to už bolo lepšie. Aj tak by som si chcela prečítať o tom, čo bolo ďalej. Škoda, že autorka zomrela skôr, než to stihla dokončiť.
Doufám, že to nevyzní - vzhledem k osudu autorky - cynicky, ale nejhodnotnějším na této knize je skutečnost, že byla napsána souběžně s dobou, v níž se děj odehrává, a že tedy spisovatelka nekalkulovala s vyzněním svých charakteristik (lidí, vztahů, společenské atmosféry) v kontextu toho, jak to nakonec v reálu dopadlo. Celý ten příběh okupace Francie před a po dobu II. světové války je vůbec nějak snad až v posledním desetiletí více literárně zobrazován, díky čemuž se dozvídáme, že to až taková legrace, jak nám celá léta podávaly filmy Kam se ztratila sedmá rota a Sedmá rota za úplňku, nebyla. Kolaborace místního obyvatelstva s nacisty byla většinově vzorně nadprůměrná, zvláště když bylo možné s nimi výhodně obchodovat. Navíc postoj vůči Němcům byl v různých společenských vrstvách výrazně odlišný a to proslavené maquistické hnutí až tak "celonárodní" rozhodně nebylo.
Myslím, že vyznění knihy v očích čtenáře je silně ovlivněné příběhem jejího zrodu a vydání, a okolnostmi, proč nebyla dokončená. Možná, že bez poznání těchto fakt by to až taková literární událost nebyla, zvláště když přišla - až podezřele nepochopitelně - až 60 let po napsání příběhu.
Kniha se čte sama, poutavé i úsměvné momenty nahrazuje soucit s lidmi (někdy i vojáky). Sympatické krátké kapitoly.
Nádherná kniha, škoda, že se nikdy nedozvím nic o vztahu Lucile a Jeana-Marie, který byl nastíněný v poznámkách autorky...
Knížka mě bavila. Velmi působivě popsaná dobová atmosféra, včetně charakteru postav. Bonbonkem na závěr ještě autorčiny poznámky a korespondence...doporučuji.
Tato kniha mě lehce vykolejila. Celou Červnovou bouři jsem trpěla tím, že jsem si nedokázala skoro k žádné postavě najít vztah. Až na Michauldovi byli vlastně všichni takový ten morální střed, ani dobří ani zlí, jen sobečtí. Pořád jsem se nemohla rozhodnout, jak to vypovídá o kvalitě autorky. Na jedné straně vytvořila osoby, které čtenáře neskutečně iritují, což znamená, že musí mít dostatečně propracovaný charakter, aby dokázaly vyvolat tak silné pocity. Na straně druhé stojí otázka, jestli má nějaký smysl psát o takovýchto lidech a jestli tak nevytváří dílo absolutně bez hodnoty. Tak jako tak jsem byla po Bouři spíše zklamaná. S Dolce už to bylo lepší, ale pořád mě to nijak neokouzlilo. Věc, která si mě asi nakonec získala nejvíc jsou autorčiny poznámky. Samozřejmě jsem byla zvědavá na osudy postav, ale docela mi stačilo v bodech vypsáno co se s kým bude dít a nijak mě to neoslnilo a snad jsem i ráda, že se nemusím prokousat dalšími šesti sty stranami, abych se tyto věci dozvěděla. Ale to nejdůležitější v poznámkách pro mě bylo, že autorka chtěla jako hlavní poselství knihy předat popis válečné Francie. V poznámkách je jasně cítit, že scény, kdy přicházeli vojáci do městečka nebo kdy lidé stáli frontu před obchody při pařížském exodu, jsou pro ni obrazy, které neskutečně touží předat dál. Tím že mi autorka tyto scény vypíchla, jsem si konečně uvědomila, že to je ta část která má v knize největší hodnotu a atmosféru a že postavy a jejich příběhy jsou jen taková omáčka a kniha u mě hned poskočila o dvě hvězdy výš.
Pěkně psaná knížka která se doopravdy četla sama. Autorka měla opravdu dar pro lehké psaní při kterém stránky ubíhají skoro samy. Velkou škodou je, že historické okolnosti nedovolily autorce dokončit tenhle počin. Už jen z poznámek je vidět, že to mohl být silný příběh. Z toho, co stihla napsat, sálá velký potenciál pro budoucí děj, ale bohužel osud tentokrát napsal tečku sám, a podstatně dřív, než autorka zamýšlela. Nicméně i na tom, co napsat stihla je až neuvěřitelné, že i přes to, v jaké době, v jakém prostředí a v jaké osobní situaci román psala, tak si dokázala zachovat i lidský pohled na neměcké okupanty a neopoměla fakt, že ne všichni byli zvěří.
Je velmi dobrý počin, že toto dílo vyšlo v češtině. V překladu jsem je nečetl, a proto se mohu vyjádřit jen k názvu, ale právě připomínku k němu považuji za zásadní. Nazvat v překladu dílo "Francouzská suita" je nejméně šťastné, co překladatelka mohla udělat. Suita je v češtině přejaté slovo, které označuje hudební skladbu. Obsah díla žádnou hudbu či strukturu huedbní formy neasociuje. Pojem "suite" má ve francouzštině 18 významů, z nichž pouze jeden označuje hudební skladební formu, zato jsou jiné významy, které mají k obsahu díla jasnější vztah. Překladatelé do angičtiny a do němčiny například ponechali, vzhledem k záludnostem, které taková množina významů představuje, raději název v původním znění "Suite française". Rozhodně je to vhodnější a šťastnějí.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno Francie Paříž okupace vojáci Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2011 |  Francouzská suita |
| 1931 |  David Golder |
| 2022 | Podzimní mouchy aneb Žena z dávných dob |
Kniha Francouzská suita je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 86x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 48x |
| Chystám se číst | 135x |
| Chci si koupit | 19x |
| dalších seznamech | 5x |
Doporučuji. Obohacující román o okupaci Paříže a následně postupu nacistů Francií. Bohužel....autorka stihla napsat pouze tuto knihu....její život skončil právě kdesi v koncentračním táboře....