slunečnice_
komentáře u knih
Atómové návyky
James Clear
Mě se kniha líbila, autor je systematický, vše je doplněno tabulkami, grafy, shrnutími. Mnoho věcí se zde opakuje, ale nepřišlo mi to moc rušivé.
Chlapec, krtek, liška a kůň: Kreslený příběh
Charlie Mackesy
kniha je nádherná, ale sama o sobě nemá vůbec žádný příběh, je plná obrázků a sem tam pár vět, které na sebe nenavazují- pro mě vyhozené peníze
Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
Petra Dvořáková
Tato kniha mi nesedla, přišla mi přitažená za vlasy, nevím..
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Musím říct, že tato kniha mě velmi příjemně překvapila. Katalpa sice píše zvláštním, odosobněným stylem, informace spíše sděluje, nechává čtenáře přemýšlet, vcítit se do postav. Ačkoliv podobný typ psaní například u Petry Soukupové nemusím, tady se mi to moc líbilo. Kniha má zvláštní ponurou, těžkou atmosféru, možná ji umocňuje právě ta strohost vyprávění. Nezanechala ve mě sice obzvlášť silný zážitek, ale četla se skoro sama. Hvězdu strhávám za velký počet mísení linek a hodně jmen postav, přičemž jsem se musela opakovaně vracet a ujišťovat se, že jde o toho, o koho si myslím.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Úžasné čtení, kniha se četla skoro sama a přečetla jsem jí za jeden volný den. Je vtipná, silná a má spoustu částí které bych nejradši podtrhnula zvýrazňovačem a četla si je opakovaně. Poselství je zde jasně viditelné, moc se mi líbily zmínky o filozofech. Místy se to trochu táhlo, člověk už věděl jistě, jak to dopadne, ale celkově nemůžu dát méně, než 5* a koupi této knihy bych doporučila snad úplně každému, zejména v těžších chvilkách.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
První část knihy byla asi nejsilnější, pak se děj místy trochu táhnul. Stejně jako ostatní knihy, i tato musela dát autorce neskutečné množství práce a času nad poctivými rešeršemi.
Vězeň času
Matt Haig
Kniha má zajímavou myšlenku, četla se docela jednoduše, ale vlastně nemá hlubší zápletku, docela se to táhlo. Bohužel jsem asi stejně jako mnoho dalších četla po Půlnoční knihovně, která je nesrovnatelně lepší dílo. Kniha má navíc příšernou obálku a pro mě žádné hlubší poselství, které by ve mě rezonovalo.
Sex a lži
Leïla Slimani
Co dodat, kniha přečtena za hodinku, ale ta message je silná. Jen doufám, že se od roku 2017 skutečně něco změnilo.
Smrtholka
Lucie Faulerová
Tahle kniha byla docela psycho. Nemohla jsem se začíst, tápala jsem v tom, co je realita a co si hrdinka jen představuje, neorientovala jsem se v čase, v myšlenkových pochodech, asi vůbec v ničem. Tenhle zmatek ale podle mě dost dobře ilustroval zmatek v Mariině hlavě. Věřím, že mnoho lidí se v tom najde, že mnoho lidí kniha velmi zasáhne. Ale já se do příběhu nemohla dostat, vcítit, neměla jsem na čtení trpělivost. Možná se ke knize vrátím později.
Listopád
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Tato kniha je podle mě nejslabším dílem Aleny Mornštajnové (četla jsem vše kromě Hotýlku). Děj je jen těžko uvěřitelný, autorka zrecyklovala reálie 50. let a cokoliv, co k nim přidala bylo neuvěřitelné - masové mizení tisíců lidí, žádné technologie ani na počátku 21. století, nebo i to jak se po revoluci najednou v noci objevily stovky vojenských vozidel s mladými Čechoslováky, kteří v noci za střelby a křiku tahali lidi někam do tělocvičen.
A co teprve ty “ozdravovny”…
Kniha je díky tomu velmi nevěrohodná.
Použila jsem sice slovo příběh, ale přijde mi že většina knihy byla vlastně jen popis těchto stěží uvěřitelných okolností a jediný náznak příběhu bylo tradiční prolnutí linek dvou postav (zde Marie a Magdaleny) na konci příběhu.
Jenže i tento krátký úsek byl velmi předvídatelný a nepřekvapil mě.
Jsem poměrně rozpačitá. Ačkoliv se kniha snadno čte - jako všechna autorčina díla, a téma alternativní historie je populární, toto se nějak nepovedlo.
Hana
Alena Mornštajnová
Musím se připojit k zástupům pochvalných komentářů - jde bez debat o nejlepší knihu od Aleny Mornštajnové. Luxusní příběh, kousek po kousku se odkrývá mozaika souvislostí, ještě na posledních pár stránkách překvapeně koukáte, jak do sebe všechno najednou zapadá.
Dnes v noci jsem ji viděl
Drago Jančar
Zajímavě napsaná skládanka příběhů s otřesným koncem. Ale bohužel na mě nezapůsobila tak silně, jako na ostatní zde komentující - a to je mi líto. Možná to bylo stylem, jakým je napsána? Těžko říct.
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Stále stejně oddechová jednohubka, ale máte pocit že čtete to samé, jako v prvním díle, jelikož humor i vtípky jsou pořád stejné.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Čtivě napsaná oddechovka na jedno odpoledne, která sice postrádá větší pointu a zápletku, ale pokud vám v první kapitole sedne styl humoru, zhltnete ji celou a dobře se pobavíte. Do pokračování jsem se ale moc nehrnula, vtípky rychle začnou být na jedno brdo a vy máte pocit že čtete pořád to samé.
Film mě tolik neoslovil.
Agnes a Zakázaná hora
Veronika Hájek Hurdová
(SPOILER) Na knize mě nejdříve zaujala hezká obálka, a taky váha - kniha mi připadá hrozně těžká, ale ve finále by listů mohlo být mnohem méně, protože kolem textu je hodně prostoru a je to psáno poměrně velkým písmem - to má ale asi usnadnit čtení mladším.
V knize jsou zajímavé ilustrace a i příběh je vymyšlen moc hezky. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že já asi nejsem cílovka. Myslím, že kniha může být skvělá na čtení a povídání si s dětmi, protože má hezké interaktivní vsuvky. Ale mě nějak nechytla, nenašla jsem v ní nic navíc, nic nového. Příběh je pohádkově milý, ale myslím že by si zasloužil taky pohádkový happyend, připadá mi že pro děti je konec trochu zašmodrchaný a rozhovor se Smrtí moc nedával smysl ani mě. Čekala jsem, že Agnes přivede poutníky zpátky a nějak magicky zachrání i svého tátu.
Jak už tu někdo zmiňoval, i já našla v knize hodně chyb, korektorka svoji práci trochu odflákla.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Druhý díl se mi líbil o trochu méně než předchozí, ale je to způsobeno čistě subjektivně tím, že mě knihy z období druhé světové války poslední dobou prostě už nebaví číst, a více jsem se těšila na život obyčejných lidí na pozadí těchto dějin, jejich zvyky apod... ale to nechme stranou.
I pokračování si stále zachovalo úroveň prvního dílu, opět dostáváme širokou paletu hlavních hrdinů kdy se každý postupně připojí k jinému názorovému proudu a na jinou stranu, takže můžeme dobře poznat život každé skupiny lidí. Stejně jako jsem zmiňovala v komentáři u prvního dílu, i zde je vidět že i za války bylo v česko-polském pohraničí hůř, než jinde, na hrdiny se v této knize valí jedna katastrofa za druhou a je smutné se zamyslet nad tím, jak málo klidných a šťastných let jim bylo dopřáno .
Líbilo se mi větší použití místního nářečí, myslím že tento region je tím naprosto specifický a vzhledem k tomu, že po našymu se tu mluví do teď, je správné ho začlenit i do knihy. Spisovná čeština by z úst lidí tohoto drsného kraje zněla strojeně a knize by to ubralo na autenticitě.
Po druhém dílu určitě sáhněte, je příjemné vidět pokračování stejně kvalitní jako první díl, který byl skvělý a velmi silný.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Kniha se mi moc líbila, škoda že autorka více nerozvedla linku Blanky. Ale bylo vážně nutné, aby z Bohdany udělala trvale němou ženu? Připadá mi, že tato informace, předhozená až na závěr knihy, shodila velkou část příběhu. Vždyť Bohdana měla vystudovat průmyslovku, najít si tam přítele, mít s ním dítě... a na konci se dozvíme že u toho všeho byla němá? To bylo tak zbytečné a nesmyslné...
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Moje první kniha od této autorky, moc se mi líbilo jak velké období dějin zasáhla pomocí tří žen, z nichž každá má jinou náturu a názory.
Vrány
Petra Dvořáková
Dvě hvězdičky za pěkné provedení obálky, pohled Vrány a ukončení příběhu. Jinak upřímně nechápu vysoké hodnocení knihy, přišlo mi to jako kniha pro dívky ve věku hlavní postavy - takže tak 12 let. Ale možná byla jen příliš krátká na to, aby mě více chytla, těžko říct. Nelíbil se mi užitý nespisovný jazyk, nelíbilo se mi časté omílání menstruace, aby čtenář pochopil že Bára je skutečně v pubertě, vlastně ani ten příběh pro mě nenabízel nic převratně nového nebo silného - matka silně preferuje starší dceru, otec to neřeší, mladší dcera je nešťastná, situace bezvýchodná, konec asi jediné možné rozuzlení nalinkovaného příběhu,...
Jsem poněkud rozpačitá, ale kniha v zásadě není špatná.
K moři
Petra Soukupová
Knihu jsem sice přečetla rychle, takže čtivá svým způsobem je, ale po přečtení ve mě zůstal jen zmatek: co jsem to právě přečetla?
Celé je to napsané divně, strohé věty bez sloves, osekané na minimum, ale dobře, autorka asi má svůj styl, dejme tomu,..
Postavy jsou hrozní "solitéři", jejich životy se nijak neprolínají, vůbec je nezajímá co se děje kolem nic, absolutně se neohlíží na city druhých, nikdo a nic se nezmění k lepšímu, je to jako průlet životem hrstky beznadějných existencí, a to docela kosmickou rychlostí.
Odpočinkové čtení to taky není, ve mě osobně nezůstal jediný pozitivní pocit. Bylo mi řečeno, že autorka i v ostatních knihách vyjadřuje to, jak jsou si blízcí lidé vlastně vzdálení, a jestli vypadají všechny takhle, už nemám chuť dát jí druhou šanci.
Myslím, že autorka sama musí být vnitřně hrozně nešťastná, a jestli je tohle její způsob terapie, ok, je to legitimní.
Ale brát život tak, jak byl vykreslen v tomto dílku, je podle mě smutné.