Vězeň času

Vězeň času https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376427/bmid_vezen-casu-W2H-376427.jpg 4 199 57

Tom Hazard má neuvěřitelné tajemství. Na pohled možná vypadá jako obyčejný jednačtyřicetiletý muž, ve skutečnosti však žije už několik století. Na vlastní kůži prožil mnohé – hrál divadlo se Shakespearem v alžbětínské Anglii, účastnil se zaoceánských výprav s kapitánem Cookem, popíjel s Fitzgeraldem v Paříži 30. let... Měnil identity, aby přežil bez prozrazení, ale nyní se ho minulost pokouší dohonit. Jednou provždy se bude muset rozhodnout, zda zůstane v minulosti uvězněn či konečně začne žít v současnosti. Ocitáme se s Tomem v Londýně, kde přijímá místo učitele dějepisu – ideální pro někoho, kdo zná dějiny doslova z první ruky. Ve škole potkává šarmantní učitelku francouzštiny, která mu pořádně zamotá život. Protože jediné, co Tom nesmí, je zamilovat se. Vězeň času je milostný příběh procházející staletími a kontinenty. Originální román o tom, že kdybychom měli dostatek času, nejspíš bychom žili šťastně až do smrti.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Metafora
Originální název:

How to Stop Time , 2017


více info...

Komentáře (57)


zdenaR
zdenaR
18.02.2024 4 z 5

Poutavý příběh o tom, kolik životů by člověk asi potřeboval, aby byl šťastný.
Velmi čtivé.

Belanna
Belanna
20.01.2024 4 z 5

Námět i zpracování knihy se mi líbilo.
To, po čem "jepice" touží, poznává Tom na vlastní kůži.
Ano, prožil již několik století, dělal mnoho věcí, potkal zajímavé lidi, ale ta samota a beznaděj. Proč nemůže žít, tak jak to cítí, jak by sám chtěl?
Autorovi se povedlo skloubit Tomovu současnost a jeho návraty do minulosti, je tu prostor pro úvahy a myšlenky pro čtenáře.
Vzhledem k tomu, že časové období je takřka 400 let a knížka je relativně krátká, u některých pasáží mi chybělo propracování víc do hloubky.
Jsem ráda, že nejen Tom, ale hlavně jemu podobní, si uvědomil, že není důležitá délka života, ale jak je prožitý.


Eva-K
Eva-K
07.01.2024 3 z 5

(SPOILER) Váhala jsem mezi dvěma a třemi *, nakonec tři díky posledním několika stránkám a tomu, že závěr měl o něco větší spád.
Opět skvělý námět, ale tak prvních 200 stran jsem se nemohla začíst, postavy mi bylo jedno, přišlo mi to jako jedna velká deprese. Ke konci to začalo mít větší spád, ale zase to bylo poněkud přitažené za vlasy. Vlastně mě na tom celém nejvíce zajímalo, odkud Toma zná Camille. A to je trochu málo.
Čteno v originále.

parvitas
parvitas
05.01.2024 3 z 5

(SPOILER) V pamäti mám ešte skvelý dojem z podobne nesmrteľnej knihy cestovaní v čase, resp. o niekoľkostoročnom človeku - Neviditeľný život Addie LaRueovej. Dilemy, osamelosť a smútok, či nájdenie nečakanej lásky majú spoločné, no zároveň sú úplne inakšie poňaté. Tu hlavný hrdina nie je nesmrteľný, ani neobetuje dušu, jednoducho len starne veľmi pomaly a to ho dostáva do nebezpečenstva. Zároveň je celý čas v akejsi neprestajnej depresii, nenachádza radosť, či zmysel života, vďaka ktorej sa teší novému dňu. Áno, chápem, že trúchli za láskou svojho života... ale utápať sa v žiali až 400 rokov? Preboha, mala som chuť ním zatriasť. A ako chce nájsť svoju dcéru, čo sa viac nesnaží?! A aj spolok, do ktorého vstúpil, toto ho fakt nezaujímalo viac, kto a čo sú tam za ľudia, lebo bol vďačný iba že mu tak nezištne pomáhali zmeniť identitu? No dobre, nie úplne nezištne, niečo za to chceli a tá služba nebola vždy ľahká.
No nebolo to iba nemtavým hrdinom, ale aj nemastným-neslaným záverom, vďaka čomu knihe nedám plný počet hviezdičiek.
Ale keď Tom Hazard začal spomínať na známe osobnosti v minulosti, na Shakespeara, Cooka a podobne, tak som si ho predstavila konečne ako muža, čo žije (a nie iba prežíva, nehazarduje). Áno, ako učiteľ dejepisu bol skvelý, no ako človek, čo má utajiť svoju dlhovekosť nie. Pár nelogickostí by sa našlo, napr. ho vôbec nenapadlo, že by využil zamaskovanie sa... parochne existovali už odkedy dospel, aj farbenie vlasov, či umelé fúzy, keďže mu tie jeho rastú pomaly?!
Takže mu to trvalo niekoľko storočí, kým si uvedomil, že sú chvíle, ktoré sa nevrátia, a že niekedy sa treba zamerať na prítomnosť a užiť si to teraz a tu, lebo čas bude vždy plynúť ďalej.
A život si treba užiť, tak ako podenky, naplno. Každý deň.
Čo sa mi na knihe páčilo, boli myšlienky, ale keďže som si ich nezapísala, tak len parafrázujem, no vytrhnuté z kontextu sú na pováženie... ľudia, ktorých milujeme, nikdy neumrú... ako starší sa nebudeme báť hovoriť pravdu... keď nie je čo stratiť, netreba sa báť zmien a ani ich vítať.

Pavlaj
Pavlaj
01.01.2024 4 z 5

U knížky mě zaujal námět, podle anotace jsem se na čtení moc těšila. A to byl možná ten problém, že jsem měla moc vysoká očekávání. Zápletka je sice originální, ale zpracování nemastné neslané. Místy jsem se nudila a bylo mi vlastně trochu fuk, jak příběh dopadne. Je to takové předvídatelné, mravoučné a prvoplánově motivační. Nevím, možná jsem prostě jen nebyla ve správné náladě. 75%.

matogeminimato
matogeminimato
22.11.2023 4 z 5

(SPOILER) Tom Hazard má neuveriteľné tajomstvo. Vyzerá na štyridsať, ale v skutočnosti má cez štyristo rokov. Stretol sa z kapitánom Cookom na ceste okolo sveta, Shakespeare mu dohodil prácu.... Aké je to vedieť, že môžte žiť tisíc rokov? Pre Toma je to skôr prekliatie,, nesmie"sa zaľúbiť,prakticky každých osem rokov sa sťahuje na iné miesto, aby si ľudia nevšimli že nestarne. Dokáže využiť tento dar, po ktorom túžime asi všetci, alebo bude stále utekať pred životom?
Parádny príbeh na zamyslenie aj o tom že nie je dôležité ako dlho žijeme, ale skôr ako žijeme .

broskev28
broskev28
02.09.2023 4 z 5

Vězeň času a Věc Makropulos, to jsem si dala okamžitě dohromady, když jsem zjistila, co je Tom Hazard zač. Na rozdíl od Čapka pesimisty (nebo realisty?) se ovšem Haig zařadil mezi romantiky, možná lépe optimisty, a proto se jeho příběh čte lépe (a hlavně má příjemnější konec).
Takže určitě doporučuju, už jen pro srovnání. Mně se příběh člověka, který se narodil 3.3.1581, četl velmi dobře. Osobní setkání s velikány té které doby mě zaujalo; byla bych moc ráda, kdyby třeba W.S. byl právě takový, jak ho autor v téhle knize popisuje! Rose musela být úžasná žena, která přerostla dobu, do níž se narodila. A Camille byla logické vyústění i lidský život běžné délky umožňuje, aby si jedinec, který ztratí životního partnera, našel podobně spřízněnou duši, což teprve hrdina žijící násobně déle.
Takže zcela v duchu děl velkého alžbětince: v každé době se rodí lidé omezení, zlí a závistiví, stejně jako lidé inteligentní, soucitní a empatičtí. Právě proto nás i v 21.století oslovuje příběh Julie a Romea, stejně jako Desdemonin a Othellův . . .

"Mám tuhle práci rád. Právě teď mě nenapadá, co by mohlo mít větší smysl než být učitel. Když učíte, máte pocit, jako byste byli strážci času a střežili šťastnou budoucnost světa prostřednictvím myslí, které ještě nejsou dotvořeny. Není to jako hrát na loutnu pro Shakespeara nebo na klavír v Ciros, ale je to něco správného. A správné věci v sobě mají jistou harmonii."

Kaduri
Kaduri
20.08.2023 5 z 5

Od knižky som nemala žiadne veľké očakávania. O to väčšmi ma prekvapilo, ako ma príbeh pohltil.
Páčil sa mi autorov štýl písania. Aj zvolená téma.
Ako by to vyzeralo, keby sme mohli žiť storočia?
Tom Hazard to vie. Hral so Shakespearom, klábosil s Fitzgeraldovcami, plavil sa s kapitánom Cookom...
Ale už je unavený. Unavený prežitými storočiami.
A vtedy sa na obzore objaví nová láska...
Krásna knižka. Je v nej niečo dojemné, sladkobôľne, ľudské...
Ako autor uviedol - bavilo ho túto knižku písať. A mňa ju zase bavilo čítať:).

"Historie není něco, co je nutné oživovat. Historie je živá sama o sobě. My jsme historie. Historie nejsou politici, králové a královny. Historie je všechno. Tahle káva. Většinu z dějin kapitalismu, císařství a otroctví byste mohla vysvětlit jen tak, že byste mluvila o kávě. Je neuvěřitelné, kolik krve a utrpení bylo třeba, abychom tady mohli být a pít kávu z papírových kelímků."
"Hned jsem na ni ztratila chuť."

"Minulost si můžete jenom nést s sebou, vnímat, jak její tíha pomalu narůstá, a modlit se, aby vás nikdy úplně nerozdrtila."

"To je ten problém s časem. Není pořád stejný. Některé dny - některé roky - některá desetiletí - jsou prázdné. Nic v nich není. Je to jen klidná voda. A jindy můžeš prožít rok, den, nebo dokonce jenom odpoledne. A je v něm všechno. V tom to celé je."

tereza0319
tereza0319
24.04.2023 3 z 5

(SPOILER) Opět skvělý nápad, stejně jako u Půlnoční knihovny. Jenomže Heig si toho nabral moc. Čtyři sta let a tři historické postavy v rozmezí tří set stránek. Všechno tak působí zploštěle, povrchně, protože na širší rozvinutí není prostor. S postavami nemůžeme navázat hlubší vztah. Moc se mi líbila pasáž o Shakespearovi, připadala mi uvěřitelná. Na takového Fitzgeralda, kvůli němuž jsem tu knížku četla, zbylo pár řádků.
Stejně jako u Půlnoční knihovny mě zarazil konec. Matt Heig něco rozvíjí, a na konci z toho vytvoří akčňák ve zběsilém tempu, který popře předchozí děj, a vyvolává otázky. Celou dobu se Tom na základě vlastní špatné zkušenosti snaží skrývat, ale na konci zjistí, že to najednou není potřeba, že k tomu byl vlastně nucen, rozhodne se, že o svém tajemství teď všem řekne, aby to nakonec zase neudělal? Najednou všechny problémy a lidská přirozenost, kvůli které se tak chránil, prostě zmizí? Jaké měl Hendrich motivy ke svému chování? To, že byl paranoidní je málo. Proč za všechno můžou Němci? Proč musí mít konec zářivý happyend? Tím, že čas od času do textu přihodí větu filosofa vytrženou z kontextu, ze své knihy hluboké dílo neudělá.

yonda
yonda
16.04.2023 4 z 5

,,Půlnoční knihovna" Matta Haiga se mi vážně líbila a tak jsem byla zvědavá na autorovu další knihu. Příběh muže který stárne několikanásobně pomaleji než ostatní a spíše než výhodu, bere svůj život jako velké utrpení. Stejně jako u ,,Knihovny" přichází čtenáři na mysl, co by kdyby. Za mě velmi dobré.

finka
finka
15.04.2023 5 z 5

Jsem nadšená jepice! Konečně skvělé a uvěřitelné zpracování mého oblíbeného tématu. Miluju filozofické úvahy. Nemám ještě dočteno neb si to šetřím a mazlím se se slovy. Pokud se hodnocení změní, uberu, ale nemyslím si. Po dlouhé době kniha, které bych dala hned 6 hvězd, kdyby to šlo.
Už mám připravenou Půlnoční knihovnu - když to tehdy vyšlo, odrazovala mě ženská hrdinka, tak třeba nezklame. Bojím se i proto, že ostatním se to líbilo víc...
Obálka je příšerná, rodina si myslela, že čtu dětskou knížku.
EDIT: po dočtení ubírám jednu hvězdu, takže ne 6, ale 5. Co proboha ten konec?!?
Půlnoční knihovnu mám připravenou, začala jsem, ale... musím se přenést přes začátek - neláká. Překlad? Dám tomu čas.
EDIT2: dočtena Půlnoční knihovna. Na straně 205 jsem ji chtěla odložit, ale vydržela jsem do konce. Jako terapie pro nás zoufalce dobrý...

KodalSa
KodalSa
22.02.2023 4 z 5

Musím přiznat, že Půlnoční knihovna mě oslovila víc, ale i tak se to četlo dobře. Nápad je hodně zajímavý, ale celkové provedení mi připadlo zbytečně rozvláčné. A konec se mi zdál trochu uspěchaný.

Peyka
Peyka
16.02.2023 2 z 5

Bohužel já jsem hodnĕ zklamaná. Po Půlnoční knihovnĕ jsem si tuto knížku přivezla z Londýna a dle anotace jsem se moc tĕšila.
Nicméně to neustálé přeskakování v čase mně strašnĕ vadilo a vězněm času jsem se stala já. Každá kapitola, jiná doba, musela jsem se kolikrát vracet, abych se našla.

Myšlenka je zajímavá, ale obsahově značně rozvlečené. V originále se kniha jmenuje "How to stop time" - Jak zastavit čas - odpověď - přečtěte si tuhle knihu!
Mám ráda symboliku, jméno hlavní postavy Hazard bylo příznačné, v životĕ musel hodnĕ riskovat, vzhledem k jeho "problému."

Jazykově bez problému, četlo se to svižně, ale kompozičně špatenka.

Mrzí mĕ to, ale asi jsem čekala víc. :( za mě 50%

terezarath
terezarath
09.02.2023 4 z 5

První se mi do ruou dostala Půlnoční knihovna a díky ní jsem měla velmi vysoká očekávání. A opět jsem dostala velmi zajímavé téma a nečekaně dobrý styl psaní. Pravda je, že Půlnoční knihovna byla rozhodně čtivější a člověk se do ní mnohel víc "zažral". Ale nic, co by na knize bylo vyloženě špatné jsem nenašla. Za mě velmi povedené.

Staanis
Staanis
13.01.2023 4 z 5

Po Pulnocni knihovne byla kniha zklamanim. Myslenka je skvela, ale jaksi nedopecena, dej je predvidatelny. A casto jsem si rikala, ze kdyz si clovek prozil tolik, co hlavni hrdina, bude s tim umet nalozit. Presto jsem si moc uzila pribehy z minulosti. Kniha se cetla snadno a pres nedokonalosti se mi libila. Libila se mi pro to, cim je: lehka, odpocinkova, terapeuticka. A po precteni dodatku autora jsem nakonec prihodila i tu ctvrtou hvezdu, protoze takova podle neho i mela byt (cetla jsem v originale): "I wanted to write a book that you enjoyed reading and I enjoyed writing, and I guarantee I achieved at least the latter. I have never had as much fun writing a book. It was time travel and therapy session in one, minus the psychiatrist's fees and the DeLorean."

slunečnice_
slunečnice_
25.12.2022 2 z 5

Kniha má zajímavou myšlenku, četla se docela jednoduše, ale vlastně nemá hlubší zápletku, docela se to táhlo. Bohužel jsem asi stejně jako mnoho dalších četla po Půlnoční knihovně, která je nesrovnatelně lepší dílo. Kniha má navíc příšernou obálku a pro mě žádné hlubší poselství, které by ve mě rezonovalo.

Pert
Pert
16.09.2022 5 z 5

(SPOILER) Mně se kniha líbila, konec Hendricha byl překvapením.
A zajímavá obálka. Výstižná.

Terezz1
Terezz1
25.08.2022 3 z 5

Kniha má velmi zajímavou myšlenku, děj se ale bohužel dost táhne, chybí tam větší zápletky či zvraty, a zklamal mě i závěr, který byl dost předvídatelný.

jaroiva
jaroiva
05.08.2022 3 z 5

Asi chyba, že jsem knížku četla až dlouho poté, co jsem si ji pořídila, a to až po Půlnoční knihovně, kvůli které mám u autora už nastavenou laťku trochu výš.
Začátek mě i chytnul, ale postupné vysvětlování bylo zdlouhavé, i když v některých částech mi připadalo ploché.
Celkově se tak knížka dostala na šedý průměr. Přestože některé myšlenky jsou k zamyšlení, jako komplet mě nepřesvědčila. Svůj výtisk pošlu někam dál do knihobudky.

Alma-Nacida
Alma-Nacida
04.08.2022 4 z 5

Milé překvapení, knihu jsem koupila za pár kaček v Levných knihách a bohatě jsem si tu cestu staletími užila. Nebylo to jen oddychové dobrodružství, kniha aspiruje s úspěchem na nějaký ten filozofický přesah. Postava Toma je uvěřitelná a zajímavá, hvězdu ubírám za konec, který se mi zdá trochu uspěchaný. Celkově ale hodnotím knihu jako hodně čtivou, zajímavou a propracovanou.