Simi komentáře u knih

Tato kniha není můj šálek čaje. Mám moc ráda historii i tajemné detektivní příběhy, ale po dočtení mám pocit, že tam od všeho bylo nadmíru. Příliš zamotaný děj plný krutosti a násilí. Chvílemi jsem si připadala jako při akcia CIA. Závěr mne ale naprosto zmátl, protože krutý masakr nevinných obyvatel byl podle mého úplně zbytečný. Se Jménem růže to má společný leda snad středověk a prostředí duchovních. Přesto knize nelze upřít zajímavý námět.

4 23.02.2017

Opravdu úžasná kniha. Máme šanci nahlédnout do maloměstské domácnosti jižanských dam šedesátých let minulého století, jejich rodin, služebnictva, zvyků, vzorů na stříbře, na kterých lpějí i ty, které již mají příborník zašlý a popraskaný. Osud černých hospodyň je podobný domácím skřítkům z Harryho Pottera nebo služebnictvu z románů Dickense, či prostě každému utlačovanému. Jen to vidět ČERNÉ na BÍLÉM a připomenuté v době tak nedávno minulé vyvolává tísnivé pocity. Naštěstí s každým rokem můžeme zaznamenat maličký krůček k prolnutí dlouhá léta, ba staletí zakonzervovaných černobílých rozdílů. Mohu jen ještě prozradit, že konec je dobrý a PŘEDEVŠÍM DOPORUČIT K PŘEČTENÍ.

11 21.02.2017

WS prostě naučí milovat Afriku. Nejenom tu současnou, ale i tu minulou. Příběh plný dobrodružství, napětí, hrdinů i pirátů. Také poučení o historii pro nás trochu vzdálené, ale o to víc tajemné. První díl ságy o rodu Courteney, anglických šlechticích, jejichž krev je tak vroucí a modrá, až začíná u tohoto divokého kontinentu nabývat barvy ebenu.

5 16.02.2017

Moc pěkná a milá knížka. Na sladkosti z krámku sice moc nejsem, ale teď už vím, že v podobné krámky jsou vlastně Medovým rájem, který tak zbožňují bradavičtí čarodějové. Konec dobrý. Jen připomínka toho, že na osamělém stáří není vůbec nic pěkného, hodně zabolela. Už se těším na pokračování ve vánočním příběhu.

3 18.01.2017

Není to moje první knížka z tohoto prostředí, takže jsem byla celé čtení v napětí, jak krutý a smutný bude konec. O tu jednu hvězdu méně je za to, jak všechno dobře dopadlo, ALA pravověrný muslim k rozumu přišel a hrdinky ke spokojenosti. Kdyby na konci nenakoukla smrt, mohla bych říct trochu pohádka z kruté země. Jo a také za tu 70 kg německou ovčandu, tedy to je fakt přehmat. Problém může být v tom, co se od knihy očekává. Nám, kteří jsme už něco z Afganistánu četli, se to může zdát moc nasládlé, ale pro provočtenáře řádně peprné. Oceňuji projevy domácích, typu ... chceme pokrok, ale Afgánci Afganistánu, ne importovaný. Kéžby to už pomahačům při jakékoliv pomoci došlo. Kdybych tam byla, nedokážu si představit, jak bych tam žila .... každopádně Návrat do kavárničky si přečtu také.

16.01.2017

Moc pěkné počteníčko od začátku až do konce. A mimochodem, konec je důležitý, tam autor uvádí, co je v knize pravdou a co fikcí, což je pro milovníky historie dost důležité. Kruté vraždy jsou reakcí na velikou nespravedlnost hlavního "záporného hrdiny". Jeho bezmocnost, když byl dítětem a i později, když rostl, vůči krutosti a zlu, umocňovala jeho touhu po pomstě. A to v mých očích může být slušný liberační důvod pro pomstu, i když ne pro způsob, jak ji prováděl. V knize najdeme viktoriánské "akční" hrdiny a úžasné logické úvahy de Quinceyho. A konec .... možná trochu pro někoho bude překvapivý. Vrah je vždy potrestán, ale v tomto případě to není výrokem soudců. Co si cením hodně moc, tak to je opravdovost příběhu, historických souladností a skutečností míst, kde se příběh odehrával. Kdo četl např. Rutherfordův Londýn nebo Ingwoodovu Historii Londýna, ocení jakou práci si s popisem prostředí DM dal. Moc se těším na další díl.

1 08.01.2017

Ve svém žebříčku knih, které jsem od BS přečetla, tuto zařazuji na konec. Nebylo to ono. Příběh byl odpočinkově jednoduše milý, ale buď byl nepovedený překlad nebo se mi prostě víc líbí její příběhy z minulosti. Jakoby to nebyla ta samá autorka, která napsala román o Skye. Výrazy jsou často děsivé, situace mi připadají neodpovídající a přehnané. Hmm, ten Kanál byl zajímavý, ale nepřišla jsem na to, jak prakticky funguje.

04.01.2017

Dlouho odkládaná knížka. Je útlá, ale přece jen, s náročnějším obsahem. Považuji ji za velmi zajímavou sondu do úvah charismatického vůdce Fidela Castra, které si troufám přirovnat k projevům velmi inteligentního, vzdělaného a nebezpečného tygra zavřeného v kleci. To, že je právníkem je na dopisech poznatelné na první pohled. Způsob, jak se vyjadřuje různým adresátům je přímo brilantní. Neposuzuji, a nikdy bych tak neučinila, ideu, kterou si vzal za své, ale jelikož jsem Kubu opakovaně navštívila a neorganizovaně jsem se mezi lidmi toulala, tak chápu proč heslo "žádný tanec, samá práce" Kubánce na náměstí revoluce roztančilo:-). Překvapilo mne však, jak vzpomínky či dopisy z vězení nebo exilu jsou u silných vůdců v podobném duchu (pár jsem jich už přečetla). Ta velká touha, energie v kontextu s bezmocností, to musí být těžkou zkouškou. Castro příliš nelpěl na věcech, ale na čem skutečně ano, tak to byly knihy. To, jak v dopisech popisuje jejich stěhování z vězení a uspořádání, mne zaujalo. První dopisy jsou ryze revoluční a Castro se ani netajil tím, že jsou určeny k dalšímu rozšíření. Některé jsou však osobní, třeba poslední, kde organizuje budoucí bydlení sourozenců Castrových a popisuje nutnost oddělení kanceláře od bytu a zachování soukromí především pro ženy. Ráda bych si přečetla něco z nepublikované vášnivé korespondence mezi Castrem a jeho přítelkyněmi, které prý obsahují i hluboké diskuse nad společně přečtenou světovou literaturou. Obávám se však, že toho se asi nedočkám.

2 27.12.2016

Knihy od VP jsem snad přečetla všechny. Na rozdíl od slavných obrozenců se zabývá popisem běžného života ve všech sociálních vrstvách. Velmi jsem se poučila, číst její knihy je jako procházet vesničkou, městečkem nebo zámkem a potkávat sousedy.

2 25.12.2016

Kniha, po které jsem po dlouhých letech sáhla v rámci výzvy:-). Tři mušketýři jsou báječný romantický příběh plný napětí, dobrodružství a kupodivu, napsaný na základě dobových reálií. Příběh je sice fikce, ale stojí na pevných základech. Hlavní postavy skutečně existovaly, i když bychom v nich často marně hledaly právě ty, které nám mistrně představil pan Dumas a některé se ani nikdy nesešly. Před pár lety jsem se v Paříži vydala po stopách hrdinů a míst v příběhu. Bylo to nesmírně zajímavé a poučné. Kousek od Louvre, v ulice Rue du Bac například stále stojí dům hraběte d’Artagnana:-). Pokud Vás zajímá to skutečné o třech mušketýrech, tak doporučuji dvě úžasné knihy od Jiřího Kovaříka. První je stručnější, a to D’Artagnan a Ti druzí. Druhá je již obsáhlejší i s popisy vojenských operací a jmenuje se Mušketýr.

4 15.12.2016

Milý vánoční příběh s dílem smutku a napětí a především s neotřesitelnou dětskou vírou v to, že všechno zlé se v dobré obrátí.

2 13.12.2016

Při četbě jsem prožívala hluboké pocity. Smutek, lítost, naději, radost, ale nejvíc bemocnost. Znovu jsem si uvědomila, že stačí mžik a všechno je jinak. Přímo jsem vnímala tu bolest Lou smíšenou se vztekem. Když se někdo rozhodne zemřít, zanechává vždy za sebou těžce zraněné blízké, kteří jsou přesvědčeni, že selhali. Kdo zažil, tak ví, co píšu. A tohle všechno bylo napsáno tak neskutečně pravdivě, že... no došla mi slova.

12 30.11.2016

Úplně jiná kniha o S. Holmesovi než příběhy A.C.D. Detektivní zápletka byla vedlejší. Trochu nádech Holmese z posledních filmů. Závěr naznačuje pokračování. Pro mne první kniha od autora, proto jsem nejspíš překvapená tím, že se nejedná o pokračování původního stylu, ale o zcela originální prostředí.

2 29.11.2016

Je bezva být zase v čarodějném světě. Nápad a příběh moc pěkný. Scénář mě ale nebere. Nesrovnalosti ( např. mnoholičný lektvar na počkání), to snad ne... Paní R., prosím, udělejte z toho pěkného příběhu krásnou knihu a osmý díl. Pak to bude zase ten náš HP.

7 04.11.2016

Hluboká sonda do různých životních situací, příběhů a vzpomínek. Autorka často čeká, že náznak pochopíme sami, takže se je třeba vracet o pár stránek zpátky. Jsem příznivcem spíš dlouhých příběhů, když jsem s hrdiny co nejdéle. V těchto povídkách je to takové ŤUK a hluboký zásah, který Vás může pobavit, rozesmutnět, zabolet nebo rozesmát. Ale často si vzpomenete na to, že v podstatě jste se s něčím podobným setkali. A najednou pochopíte, proč ten člověk mohl beze slova odejít , to dítě revoltovalo, ta stará paní mluví o něčem, co nechápete. A najednou pochopíte, a víte, že Vám jedna paní z Kanady vyprávěla příběhy, které Vás obohatily a možná v nich naleznete odpověď na otázku JAK DÁL nebo PROČ? Někdy se zase s touto autorkou pustím na další povídkovou pouť. Pro mne to bylo hodně dobré čtení.

5 31.10.2016

Přiznávám, není mnou přečtená, ale přeposlouchaná. Rétor Jiřík z Doucha je prostě zemeplošsky nepřekonatelný. Krom báječného a zamyšlení hodného příběhu, kde se setkáme z řadou známých postav z AM, konečně zjistíme, co je ten Mikuláš ze Slova nebo ikonografik Otto zač, a jak vznikla AM Kometa. Dokonale vykreslený pohled na činnost médií. Jak různě se mohou podávat zprávy, jak se málo o nich přemýšlí, neboť co je psáno, to je dáno:-) .... opravdu ještě píšu o Zemeploše? ;-) Fajn postava velitele Elania z trochu jiného pohledu. Ve svém řazení příběhů jsem Pravdu dala do skupinky k Zaslané poště a Podivnému regimentu. Ke všem se stále vracím a bavím se nad vtipnými hláškami. Jelikož jsem právník, dostala mě tato: právníci musí být chráněni zákonem.... proč? .... protože jich ještě pořád tolik chodí po městě :-D.

3 30.10.2016

První díl nebyl špatný. Měl nápad. Taková pomsta s.r.n. Druhý díl je však velmi slabý, nelogický a nedomyšlený. Škoda.

Příjemná, oddechová detektivka, bez projevů extrémního násilí a psychopatů. Má první kniha od autorky a poohlédnu se po předchozích dílech s českým kriminalistou. Velkým plusem je líčení nádherného prostředí Západofríského ostrova Schiermonnikoog, ke kterému má autorka vřelý vztah. Až mě láká k návštěvě.

9 12.10.2016

Čtivá, ale tak nějak moc populárně novinářská. Byla jsem velmi zvědavá, jak vyzní povídání o Alžbětě II. z pera české autorky, jejíž specialitou není psaní životopisů. Autorka ve své revue pospojovala zajímavé informace o panovnici (ví, co je prodejné). Z knihy je zřejmý obdiv k Alžbětě II. a s ohledem na toto si informace vybírá, klouže však spíše po povrchu. Chvílemi jsem tak měla pocit, že čtu životopis královny Viktorie. Dost mne překvapil pohled na Dianu. Říkám si, jak by tato kniha dopadla, kdyby byla psána k sedmdesátinám. Knihu jsem přečetla v letadle a vlaku při návštěvě tří výstav "90 Years of Style from The Queen's Wardrobe" a dobře jsem se bavila. Chcete-li důkladnější životopis, doporučuji spíše knihu Alžběta II. Život moderní panovnice.

1 19.09.2016

Trochu Purpurové řeky, trochu Mlčení jehňátek. Kniha je pěkně napsaná, to ano. Děj je však předvídatelný, i to, jak se v budoucnu vyvinou osoby. Doufala jsem, že francouzská detektivka nebude tak plná sadistických psychopatů, jako severské krimi, ale bohužel. Kdo však má takové příběhy rád, určitě se bude líbit.

3 10.09.2016