Sidonka3 komentáře u knih

Zhruba první polovina knihy je velmi poutavá, sugestivní, napínavá, plná napětí a nastavuje čtenáři mnoho dychtivějších otázek. Člověk se ocitne v úplně jiném tajuplném světě se zvláštní atmosférou, je zaháčkován zájmem. Bavilo mě poslouchat o nešťastném pacientovi, o blogu, vnímat články o tajuplně se ztrácejících lidech a bavila mě i počáteční interakce mezi čtenáři blogu a autorem, čekala jsem kam se situace bude vyvíjet dál. Během čtení jsem měla strach a zároveň zájem, který mě nutil číst dál až dlouho do noci, pak jsem se bála usnout.
Bohužel někdy za půlkou začíná mít kniha sestupnou kvalitu, i když po celou dobu horor servíruje náměty k přemýšlení o různých věcech a místy má autor dobré postřehy. Co mi vadilo: například se opakují stejné věty a některé nápady, až je to otravné. Příběh se stává čím dál méně uvěřitelným. Postavy si stále nadávají, parťákové na cestě jsou jen pro ty druhé hňupové, zmrdi apod., nechápu, jak by se tak nesourodá skupina, která k sobě chová odpor, mohla dát za jakýmkoli účelem dohromady a jet spolu na průzkum. Ke konci, na který jsem tak čekala, jsem měla navíc potíže udržet už samotnou pozornost, ztrácela jsem se, kniha mě do toho všeho ještě uspávala. Putování po Tribeči je chvilku zajímavé, poději už nic nového nepřináší, jen nedostatečně vysvětlené konspirační teorie o bermudském trojuhelníku, černých dírách, přecházení do jiných světů (?), které jsou ovšem podány nezáživně, už nedokáží udržet pozornost ani nejsou úplně přehledné. Klubko už je v této oblasti moc zacuchané, chtělo by to zpřehlednit. Na druhou stranu jsou některé pasáže naopak zbytečně rozvláčné a omílané, šlo by například popis cesty osekat. Možná jsem měla zvolnit tempo a číst pomaleji a více se koncentrovat, ale příběh mě už prostě v závěru z různých důvodů nebavilo číst. Musela jsem se trochu přemáhat, pořád jsem sice byla zvědavá, jak vše skončí, ale nevyhovoval mně už způsob vyprávění. Nakonec zůstala jen nechuť se v textu dále hrabat, natož se k němu ještě zpětně vracet. Konec knihy neudržel tempo ani nedokázal "přeskočit" vysoce nastavenou laťku. Za mě neuspokojivě zvládnutý text, který ztratil sílu v okamžiku, kdy měl naopak gradovat. Škoda.

15 06.06.2019

Nejdříve mě oslnil TV seriál Hra o trůny, zejména ty první série. Již dlouho jsem si říkala, že si musím rovněž přečíst i knihy, z nichž se vycházelo. A to žánr fantasy nemám příliš v oblibě, smyšlené příběhy o dracích apod. byly z mého úhlu pohledu jen naivní pohádky o bájných "nelidských bytostech". Nicméně... Toto je prostě pecka, kterou jsem musela zkusit i v psané podobě.
Líbí se mi uvěřitelný svět podobající se středověku, intriky, politické hry, psychologie postav, různorodé většinou nečernobílé charaktery, rozehrané vztahy, bastardi, s nimiž se zpočátku moc nepočítá a mnoho dalšího. Zpočátku mi chviličku trvalo, než jsem se začetla, možná i pro to, že jsem měla obrovská očekávání. Nejprve jsem byla mírně zklamaná, množství postav a dějových linek mě trochu znesnadňovalo čtení, musela jsem se vracet a připomínat si, kdo je to ten XY, který nevystupuje ve filmu, nějaké další mušky by se tam nešly. Ovšem skvěle rozehrané dějové linky mě přesvědčily, že nic se nemá předem odsuzovat a předsudky jsou opravdu špatná věc.:) Oproti filmovému seriálu je zde zase k dobru daný větší prostor pro některé charaktery a vedlejší linky.
Líbí se mi, jak na internetu vychází články dokonce i o tom, že "rozehrané příběhy mohou lidem pomoci při osobním rozvoji a v podnikání", sledovat, jak se k příběhům staví politologové nebo jak se třeba nějaká novinář či dokonce historik pokouší srovnávat postavy s reálnými historickými osobnostmi. Je to prostě fenomén, který dokáže oslovit široké spektrum lidí a kdekdo v tom umí najít nadstavbu nebo paralelu, přirovnání ke kde čemu. Píseň ledu a ohně mě překvapila a jsem zvědavá, kam se příběh posune a rozkošatí dál.

20 01.04.2019

Zajímavá hlavní postava Hany se mi líbila svojí nevšedností. V naprosté většině knih je hlavní hrdinou silný nebo sice na první pohled slabší člověk, ale s řadou interesantních vlastností, které vyvažují jeho nedostatky. Tady je "nehrdinkou" realisticky obyčejná žena, kdysi v mládí snad krásná, která se ovšem dopouští řady chyb a kvůli své povaze, době do které se narodila a politickému dění, který jedinec nemůže ovlivnit, se z ní stává citová troska a tělesně nemocný člověk. Z nastavené situace není úniku, do řádné společnosti už se později nemůže ani nedokáže zařadit. A právě onou realističností to u mě příběh vyhrává. Na světě nežijí jen super schopní jedinci, ale i ti, jejichž sny z různých důvodů nevyšly a svět se jim rozbil na tisíc kousků. Kniha se dobře čte, je srozumitelná a dívá se na Hanu a jí blízké lidí z různých úhlů (očima neteře, lidí z městečka, víme i co se jí zhruba odehrává v hlavě a proč se chová tak, jak se chová).
Jen více knih ze života a méně princezen, které měly v životě " jenom" díky osudu a vrozeným intlelektuálním schopnostem, zázemí, díky "správné národnosti", díky " vhodnému etniku" a dalším atributům více štěstí než neduživci a sociálně nezdatní nešťastníci, kterým prostě nebylo zhůry dáno v životě uspět a vlastní snahou už nešťastné předurčení nenapraví!

39 30.03.2019

Četla jsem již před lety, protože mi tuto autorku poradila kamarádka. Myslela jsem, že Řeháčková píše jen pro -náctileté a chtěla jsem si udělat představu. Pročetla se lehce a protože jsem neměla velká umělecká očekávání, byla jsem s tématem i stylem psaní spokojená. Je to čtení pro ženy a přesto je to celkem ze života. Láska a náklonnost, kterou citově vyprahlá žena nedokázala udržet na uzdě. Dala bych tři hvězdy, v rámci žánru navyšuji na čtyři. Příběhy ze života mám raději než pohádky o novodobých mladičkých, krásných princeznách.
Pozor na obálku, mate. Hlavní hrdinkou je zralá žena a ne puberťačka na fotce, nevím proč nakladatelé občas dávají tak zavádějící informace k obsahu.

13 11.10.2018

Autobiografický životní příběh dívky, která onemocněla jednou z nejzávažnějších psychiatrických poruch, schizofrenií. Kniha je moc čtivě a dobře napsaná, je zajímavé dozvědět se něco o tom, jak přemýšlí psychotici a proč v akutní fázi nemoci jednají pro nás nepochopitelným způsobem. Mimo jiné poukazuje na to, jaké péče se zadarmo dostane nemocnému ve státní léčebně a jaké v soukromé péči, která se ovšem platí nemalou částkou. Jako nemajetná mladá dívka by Joanne skončila patrně doživotně umisťovaná po různých pochybných ústavech, kde si s ní nevěděli rady ani na ní neměli příliš velký prostor. Protože z ústavu zavolali do školy, že pokračování ve studiu již kvůli těžké nemoci nebude Joanna schopná, uvízla by tam s nedostudovanou školou, stala by se invalidní a vedla by s největší pravděpodobností dost neuspokojivej život. Rodiče naštěstí měli na to zaplatit dceři špičkovou lékařku, která byla k dispozici i po neordinačních hodinách na telefonu a uměla si poradit s tím, na co řadovej psychiatr nestačil. Dívka díky jejím schopnostem a odbornosti dostudovala a byla vedena tak, aby mohla samostatně fungovat. Věc, o které se může obyčejnému člověku jenom zdát. I to je realita. Na tom samozřejmě nic nemění fakt, že sama pacientka se musela dost snažit a že podobná těžká látka se musí umět napsat a vystihnout, což se ne každé autorce podaří.

18 10.10.2018

Svého času módní záležitost, fenomén, který mě osobně bavil zhruba do třetiny knihy. Pak se zájem rozplynul. Situace se často opakovaly, prostředí Keni už bylo popsáno dostatečně a vzpomínková kniha už neuměla přinést nic nového pod sluncem. Postavy mi moc sympatické nebyly.

19 10.10.2018

Tento skvěle napsaný příběh mě zasáhl a četla jsem ho s velkým napětím. Poprvé jsem se dozvěděla o existenci prádelen, v kterých byly již v minulosti zneužívané nebo zlomené dívky vydané napospas mnohdy ještě větší krutosti ostatních trýznitelů, takže jejich utrpení bylo nekonečné. To vedlo k narušení jejich morálky, pokažení výchovy, poničení charakteru vlivem prožitých traumatických událostí. Nejstrašnější je, že je vedli představitelé církve a že prádelny existovaly a vydělávaly ještě v 90.letech 20.století. Poslední prádelny byly uzavřeny z důvodu nikoli týrání svěřenců, neúměrné dřiny a špatného zacházení se svěřenkyněmi, ale díky tomu, že církev přestala mít tržby kvůli masovému zavedení automatických praček v domácnosti a dostupnosti levnějšího praní v jiných firmách.
Těžko uvěřitelný, údajně pravdivý příběh. Mučení a zneužívání nejdříve dívka zažila doma, pak v prádelnách a nakonec byla týrána dokonce i v psychiatrické léčebně, kde byla využívána pro změnu lékaři, jakožto bezprizorní dítě nemající ve světě zastání. Byla prý půjčována na nebezpečné pokusy, oficiálně nezákonné. Nedivím se, pokud po takovéto "výchově" bez lásky a morálních pravidel svěřenkyně zvlčila ještě více, pokud zkaženou dívkou vůbec kdy doopravdy byla.
- I pokud by byl tento konkrétní příběh zveličený a životní příběh nepřesný, věřím tomu, že v prádelnách končily i nevinné dívky, některé zde prožily takřka celý svůj život, bez citu a lásky, jejich osud byl tragický a hlavně nikdo neměl právo je takto neúměrně trestat a zneužívat. (Církev se má opět za co omlouvat, je mi z toho opravdu smutno.)

14 09.10.2018

Poměrně odbyté, nesugestivní, po čase v hlavě zůstane jen mlhavá vzpomínka na otcem prodané děvče, které šlo k soudu a zvítězilo nad dospěláky - muslimskými muži. Už nevím, kdo jí pomohl, evidentně nějaká instituce nebo příbuzný, protože nedospělá dívka si odskočila pro chleba a rozhodla se, že se už nevrátí, prostě normálka, která bezprizorním dětem asi běžně prochází, mají alternativu kde klidněji žít, spát a kde jíst?
Pamatuju si na dvě silnější scény - novomanželská noc s manželem, jenž byl opilej a smrděl česnekem,vžila jsem se do děvčátka, jak pro ni musela být první noc odporná. Také vzpomínka na přísnou tchýni, která dohlížela na správně vydrhnuté těžké nádobí, zatímco holčička si chtěla jít hrát ven s dětmi. Vše, co se mi z knihy vybavuje. A to je při takhle silném námětu opravdu málo. Velice povrchní podání a neuvěřitelně snadný vykročení ke svobodě. Realita musí být v řadě případů drsnější, bez možnosti úniku. Toto bylo trochu o ničem, ani jsem si k hlavní postavě nestačila udělat silnější vztah.

8 09.10.2018

Události jsou popisovány tak, že nevyznívají úplně bezmocně a depresivně. Psychicky silná, svým způsobem charismatická dívka má svojí hrdost, je si například vědoma hodnoty svého mládí a krásy, svojí stárnoucí paní opovrhuje, zažívá stravitelné ústrky, určuje si například, kde bude spát (ne v kójích pro zaměstnance, chce být v luxusním obýváku, aby se nebála, je jí vyhověno...), svůj život umí v rámci možností ovládat, v sedmnácti letech je vysvobozena a ujímá se jí organizace, která jí poskytuje vzdělání, ubytování, zázemí a vlastně z ní ještě i udělá "celebritu." Myslím, že zkušenosti některých dětských služek jsou mnohem krušnější a končí podstatně hůře. Na druhou stranu se kniha i právě pro tuto skutečnost dala snadno číst. Příběh vyzněl spíše zajímavě než přímo tragicky a jako otrokyni jsem jí úplně nevnímala, ve světě jsou bohužel ještě méně svobodnější, ponižovanější a zneužívanější děti. Zhltla jsem před lety, ještě si to snad dobře pamatuju.:) Jako nástřel problému dětských služek postačující, i zde jsou jistě mnohé rozdíly a horší osudy, kasty, možnosti kam se mohou takové dívky ubírat dál. Tato měla ještě štěstí.

10 09.10.2018

Autorka nám nenabízí žádný literární skvost. Podle mě nemá novinářka talent ani předpoklady takhle těžkou látku správně umělecky uchopit. Zůstává tudíž nestravitelná pachuť "na jazyku", respektive spíše v hlavě, pocit těžkosti a hnusu po líčených sadistických praktikách, brutalitě, zvrácenostech, které nejsou vykompenzované nějakou autorčinou dovedností, která by sdělované vyvážila něčím jiným... A navíc zůstává nezodpovězená otázka: co to je za úchylné osobnosti, které své vlastní děti zapůjčují k mučení a trvalému poškozování? Každý člověk se nedá zmanipulovat nebo vydírat a ne každý pedofil je ochotný nabízet k týrání své vlastní dítě. Tato otázka pro mě zůstala nevysvětlena.
Četla jsem už více knih o různých traumatických událostech a zneužívaných lidech. Velice těžko se věří tomu, že se něco takového skutečně odehrálo, ale protože vím, že někdo má skutečně velice těžký osud a některým obětem se dějí pro běžného smrtelníka nepředstavitelné věci, rozhodně popisované události nehodlám zpochybňovat. Přesto však... Nad některými věcmi zůstává rozum stát, něčemu se opravdu těžko věří. Například jedna z osobností pracovala jako prostitutka pod vedením pasáka., kde s ní nezacházeli zrovna jemně. Manžel si nevšiml, že mu domů chodí žena se zraněními?? Jak mohlo obyčejnému zdravému chlápku nevadit, že se jí v průběhu dne různě mění identita, že jednou žvatlá jako děcko, jindy si o sobě nemocná myslí, že je chlap? Nevadí mu, že jeho žena má často amnezii a neví, co kde dělala před chvílí? Pokud vím, partnera má potíže sehnat i pacient s depresí, natož takhle silně narušená osobnost. O jejím muži se toho vůbec moc nedozvíme, docela bych ho chtěla vidět. Když jsem to přelouskávala, šla mi z toho doslova hlava kolem. Z popisů toho, co prožívá mnohočetná porucha osobnosti a proč hlavní hrdinka takto onemocněla, mi bylo opravdu zle.
Dobře, že na satanské sekty někdo upozornil, ale lehce se to nečetlo. Téma mě původně zajímalo, brutality předčily moje očekávání, těžko uvěřit, čeho jsou někteří zvrácení lidé vůbec schopní a že to není trochu přestřelené. V této formě jsem to ovšem opravdu nedávala. Divná a nehezká knížka. Snad nejhnusnější, jakou jsem zatím četla. Pár stránek jsem v prostředku musela přeskočit. Prostě hrozné a ještě špatně napsáno.

15 09.10.2018

Kdyby měli Svědkové Jehovovi tu možnost číst i tzv. nevhodnou, zakázanou literaturu, doporučila bych jim tento svazek. Protože tu svobodu nemají, doporučuji alespoň čtenářům, kteří dají na líbivé, leč lživé povrchní řečičky o tom, že mezi nimi panuje láska a každý je v jejich milující rodině vítán. Není. Vybírají si z uchazečů ty co vyhovují a ostatní uchazeče o víru odmítají. Ne každý se umí s jejich velkými nároky na věřícího vypořádat, včetně vymývání mozků a braní svobody-může se papouškovat jen to, co ústředí dovolí. Dějí se mezi nimi špatnosti, které nesmí být zveřejněny. Říkají, že je politika nezajímá, ve skutečnosti tajně spolupracují s vládami jednotl. zemí, aby jejich pochybné náboženství v té dané zemi uznali a nevedli je jako sektu. O něčem z toho je tato kniha, kterou sepsal muž, jenž ve vedení této "církve" dlouhodobě žil a dobrovolně z ní odstoupil. Jeden z mála, kterému, ač kritizoval nepravosti, nebylo jako vyloučenému znemožněno komunikovat s ostatními. "Na tváři sladký úsměv, v srci jed," říká se v jedné básni. Samozřejmě i zde žijí věřící, kteří to myslí naprosto upřímně a čistě, ale i ti po čase musí nad něčím přimhouřit oči... Včetně slovního napadání a zesměšňování ostatních věřících z jiných církví, například římskokatolíků apod., které se běžně děje při jejich shromáždění.

8 09.10.2018

Nesmírně sugestivní fantasy pro děti a mládež, nejpůsobivější sci-fi mého dětství (i když... SF jsem jinak příliš nečetla). Svět popisovaný v knize jsem viděla přímo před očima, byla jsem skoro součástí popisovaného příběhu. Velice ráda bych se do této skvělé knížky zase opět podívala a připomenula si děj, který mě kdysi tolik uhranul.

11 01.10.2018

Jednoduše napsaný životopisný příběh o sourozencích, kteří byli všichni talentovaní a předčasně vyspělí (dokonce i ta děvčata, která zemřela již v dětství). Čte se zlehka jako ženská četba, ačkoli osud Bronteových nebyl vždy snadný. Na druhou stranu byli obdařeni velkou fantazií, díky níž unikali do krásnějších světů a uměli nacházet tajemný půvab i na zamlžených vřesovištích, opuštěném polorozbořeném stavení poblíž jejich domova a v tom, co jiní lidé považovali za nepohodlí. Toto zdánlivě nehostinné prostředí je inspirovalo k tvorbě. Dívali se prostě na svět jinýma, uměleckýma očima. Jejich osud nebyl o mnoho krutější než osud většiny tehdejších obyvatelů jejich kraje, umíralo se a živořilo ve většině zdejších rodin. Naopak měli ještě štěstí, že pocházeli z vážené rodiny a pořád ještě patřili k vrchnosti, ač neměli nikdy peněz úplně nazbyt. Více prozrazovat nebudu, abych nespoilerovala.
- Kniha má mnoho klišé (například asi třikrát se tam zase nějaké ženě "svezl do očí neposlušný pramen vlasů, uvolněný z účesu"...), prostě již jinými autorkami dokola omílané, tolik obehrané obraty.- Na můj vkus se tam příliš opakují některé situace, autorka vykrádá sama sebe. Nejvíc mně vadil nezdárný bratr, který jen chlastal a vcelku mě iritoval, spisovatelka o něm málo sděluje a přitom mu dává poměrně velký prostor. Opakují se velice podobné věty a o osobnostech se toho sděluje málo, například se neustále omílá jen: Emily byla uzavřená.
---- Na plné čáře však vyhrává snadné až chvilkami napínavé počtení, které umožňují i velká písmena. Zkrátka: biografie pro romantické ženy, psaná beletristickou nenáročnou formou. I protože mám nadané sestry v oblibě, dávám i přes předchozí kritické poznámky slušné 4 hvězdy.

15 30.09.2018

Vůbec si už nepamatuji o čem tato kniha byla, ale vím, že jsem ji měla jako dítě velmi ráda. Protože mi však vymizela z paměti a už bych si na ní nebýt náhody ani nevzpomněla, patří mezi mé zapomenutelnější dětské knižní lásky.

8 28.09.2018

Tak dlouho jsme si s mladším bratrem prohlíželi na chatě "Říkanky celé bílé", až byly chudinky celé černé. :-) Na chatě byla nouze o knihy.

5 28.09.2018

Kniha o morové ráně se čte sama. Je nenáročná, ale nikoli zbytečná. Po zaklapnutí knížečky na mě nepadla beznaděj. Doporučuji.

12 27.09.2018

Postižený člověk potřebuje od druhých i štěstěny pomoci a pokud má k tomu ještě hodně silnou vůli a velmi se snaží, dá se snesitelně žít i při velmi těžkém handicapu. Nevzdávat se, nelitovat se!

11 27.09.2018

Super. Bezdomovci, noclehárny plné myší, ziskuchtivci a podnikatelé, které se nezastaví před ničím, kosmonauti... Pestrý nepřikrášlený život, verze pro děti, popsaný víceméně takovej jakej ve skutečnosti je. Život není jen o dokonalém Slunečním městě. Já z knihy byla v dětství nadšená a klidně se do ní podívám i dnes, zda zůstal názor nezměněn. Každopádně se neztotožňuji s názorem některých zdejších uživatelů: prý že je tam až moc někdejší politiky a tato půvabná knížka je poplatná režimu. Ale pednrek! Se zápalem jsem to kdysi četla, se zájmem si prohlížela ilustrace od Jaromíra Zápala... Jo, a před chvilkou jsem dala jednomu bezdomovci drobný, aby měl na svoje potřeby. A pak že to neni ze života.:) - No, možná byl Nosov trochu chycený pod krkem a přinucen, aby napsal trošku i o těch světlejch zítřcích. Nevím, jako děcko jsem to nezkoumala a už tehdy příběh brala s rezervou, je to především pohádka. Každopádně život byl pro někoho těžký za socialismu a je pro někoho obtížný i teď. Knížka má z dětského úhlu pohledu drive, je celá taková povedená... a vypovídá mimo jiné i o nespravedlnosti světa a o tom, že není radno hned všem věřit. To platilo za komoušů a to platí i dnes. A basta. Komu se to nelíbí, může říci dětem, že nic není černobílé a spustit přednášku o zlu před rokem 1989. Za mě - převažuje názor: "Nikolaji Nosove, podařilo se ti to!"

22 27.09.2018

Kouzelná knížka pro malé děti s nádhernými ilustracemi od spisovatelky a zejména výtvarnice D. Mrázkové mně dostala, i když jsem jí četla již jako dospělá. Jako dítěti mně utekla a tak jsem si až v dospělosti doplnila během pár minut vzdělání. :) A nelitovala jsem.

12 27.09.2018

Hned se pozná příběh napsaný podle skutečných událostí. Je pravdivý, přesně o tom, jaký život je, o lásce i nevděčnosti, o tom, že někdo neumí odhadnout své limity, o zamilovávání se do nevhodných mužů a snaze se jim mermomocí za každou cenu zalíbit, o nerozumném rozhazování peněz ( je třeba si život užít a spoustu věcí si člověk koupí jen díky financím nebo díky postavení, no jo, ale co pak, když peníze dojdou, paní Bovaryová?...)... Zkrátka reálný život ve své kráse i ošklivosti.

19 27.09.2018