Větrná hůrka rodiny Brontëových
Hana Parkánová-Whitton
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356725/vetrna-hurka-rodiny-bronteovych-LeM-356725.jpeg
4
89
32
Strhující román zachycuje příběh výjimečně umělecky založených sourozenců Brontëových, známých spisovatelek Emily (1818–1848), Charlotte (1816–1855) a Anny (1820–1849) i jejich nadaného, ale nezdárného bratra Branwella. Autorka na základě podrobného studia nedávno odhalených pramenů i osobních návštěv míst, kde pobývali a jež inspirovala jejich tvorbu a poznamenala jejich život, zejména severoanglického Haworthu, volně rozvíjí dramatické líčení mnohdy neuvěřitelných osudů výjimečné rodiny.... celý text
Přidat komentář
Nevlídný kraj,
blata, kopce, vřesoviště, ledový vítr, to je Haworth v Yorkshihu.
Není to zrovna ideální místo pro život, jak brzy po nastěhování zjistila rodina Bronteova. Čekalo je tu, jak je známo, jen nepříliš šťastné dětství, bez matky a s emočně chladným (uvnitř milujícím, navenek despotickým, nevšímavým až sobeckým) otcem, a to si vyžádalo své oběti – bohužel i na životech!
A ti, co přežili? Sociálně izolovaní, se svým nadáním naložili po svém, byli bystří pozorovatelé okolního světa (všichni), a tak si z vlastního pozorování, a za pomocí výjimečné fantazie, jíž byli obdařeni a kterou pilně rozvíjeli (všichni), vytvořili vlastní hry, vlastní imaginární světy – a tady se započala jejich cesta … po níž se zpočátku vydaly všechny tři sestry a snimi i nezdárný bratr Branwell.
Větrná hůrka rodiny Brontëových pro mě byla milým překvapením!
V rodinném příběhu si postupně berou slovo všichni členové téhle zvláštní rodiny, jejich myšlenky se prolínají a vytvářejí tak rozhodně zajímavý, i když dost tragický, obraz. Každý z nich přispěl svým dílem, namaloval pár črtů, smělých, či nesmělých tahů štětcem, jimiž poodkryl svůj úhel pohledu, a mírně poopravil celkovou perspektivu příběhu – teprve celek pak může skutečně vyprávět - o šanci, jak vést důstojný život, o níž snil kaplan Brontë, o šanci, jak žít spokojený rodinný život, o níž snila jeho žena, o pokřivených charakterech, o lásce a o osudu …
„Člověk /totiž/ míní, pánbůh mění.“
A o tom se ovdovělý a zahořklý duchovní i celá jeho rodina, díky dramatickým životním událostem, skutečně přesvědčili …
… „pokusil se potlačit strohou přísnost … maska uměřené rozvážnosti měla zakrýt divoké výbuchy zuřivého hněvu, impulzivní záchvaty vzteku … jen Maria znala tuhle jeho temnou stránku …“
… a později … i jeho jediný nezdárný syn Branwell.
… „Tehdy jsem právě dokončovala rukopis Jany Eyrové, … během tří týdnů jsem ho odeslala – ujaly se ho schopné a mně přátelsky nakloněné ruce. To se odehrálo na začátku září roku 1847 a ještě před koncem října téhož roku román vyšel, zatímco texty mých sester Na Větrné hůrce a Agnes Greyové, které byly v tisku již několik měsíců, si dávaly na čas … konečně se oba romány objevily. Kritici je neposuzovali spravedlivě.“ …
„Co víc bych měla o sestrách ještě dodat? Nemohu a nemám potřebu toho říkat o mnoho víc. Z vnějšího pohledu to byly nenápadné ženy, jimž život žitý v dokonalém odloučení přinesl mírné způsoby a návyky.“
Životní osudy sourozenců Brontëových předčí svou barvitostí, dramatičností, romantismem a osudovostí sebelépe vymyšlený román. Příběh je navíc sepsán velmi čtivě, s citem pro atmosféru a přesné vykreslení charakterů. Stačí pár stránek a ocitnete se na rozlehlých vřesovištích, ovane vás chlad starých kamenných sídel a ze stínu vrhaného světlem čadících svící se začnou vynořovat rozličné románové postavy...
Zajímavý životopis sester Bronteových i jejich nezdárného bratra Branvella. Knížka se čte sama, všem členům rodiny je věnováno dost prostoru. Můžu doporučit podobnou knížku od Daphne du Marier - Přízračný svět Branvella Brontea.
Jelikož mám dílo sester Brontëových moc ráda, byla jsem nadšená, když jsem se dostala k této knížce a mohla se dozvědět mnoho zajímavých informací o životě těchto výjimečných spisovatelek. Autorce se podařilo jejich příběhy popsat výstižně, autenticky, čtivě a navíc s citem, takže jsem hltala stránku za stránkou a mrzelo mě, že už jsem u konce.
Sestry Brontëovy mi jsou povahově tak blízké, v mnoha věcech jsem je naprosto chápala a během čtení jsem přemýšlela o tom, jak by bylo zajímavé se s nimi setkat. Byly to složité osobnosti s hlubokým vnitřním světem, což mi je hodně sympatické. Jen mě tolik mrzí, že jejich životy vyhasly tak brzy, a že nestihly napsat víc krásných knížek.
Autorka se soustředila hlavně na popis života známé rodiny se zaměřením na vnitřní pocity jejích členů. Přivítal bych více ze života společnosti této doby, prostě více historie než psychologie, ale i takto to stačilo na dobré počtení. Tragických osud všech sourozenců Bronteových je sám o sobě dost děsivý, za jiných podmínek by se určitě jejich nadání mohlo více projevit.
Navzdory tomu, že byl osud členů rodiny Bronteových z dnešního pohledu většinou smutný, až tragický a jejich životní příběh probíhal v pochmurných kulisách studených vřesovišť a neméně studeného vikářství, mám po přečtení knihy takový milý nebo spíš hřejivý pocit. Nejspíš to bude tím, že jsem se díky této knize setkala s mnoha předobrazy budoucích postav, míst a situací, které tak důvěrně znám z románů sester B.. Připadalo mi, jako bych se probírala stránkami jejich knih, které mám opravdu ráda. Je obdivuhodné, jak svou znalostí známých, ale i nedávno objevených pramenů o životě rodiny B. a také osobní návštěvou míst, kde rodina žila, tento pocit autorka dokázala do své knihy vtisknout.
Krásně zpracovaný životopisný román sourozenců Brontëových. Dozvěděla jsem se množství informací o jejich životě, dýchla na mě atmosféra yorkshirských vřesovišť. Krásné byly pasáže, které hovořily o tom, co autorky inspirovalo k napsání Větrné hůrky, Jany Eyrové, i Dvojího života Heleny Grahamové, které jsem kdysi hltala. Navíc jsem si opravila mylnou domněnku, že totožnost skutečných autorek vydaných románů odhalil až po jejich smrti Branwell. Nevím, kde jsem k tomuto omylu přišla.
Moje maminka čte ráda historické knihy od Hany Parkánové-Whitton. Tak jsem to jednou také zkusila. Moc se mi nelíbily. Na můj vkus byly moc romantické. Nebo to možná bylo tím, že jsem už přečetla z českých dějin lépe zpracované jinými autory. To humorně laděné knihy z jejího nového domova se mně líbily víc. Ovšem tato kniha, ta mne překvapila. Samozřejmě znám dost o sestrách Brontëových, ale tak nějak o každé zvlášť. Tady jsem vlastně poprvé četla o jejich životech dohromady. Vše se vším souviselo a navazovalo na sebe. Jejich rodinné i spisovatelské prolínání.
Aby nebyl román samá suchá fakta, musí samozřejmě autor přidat trochu "omáčky". Potěšilo mne, že autorka na konci knihy uvádí co je skutečnost a co dohad. Černobílé fotografie městečka a vřesovišť, které knihu doplňují jsou takovou třešinkou na dortu.
Krásné čtení, moc mě potěšilo. Autorka velmi pěkně zpracovala co nejvíce pravdivých událostí z nelehkého života rodiny Brontëových.
Díky této knize jsem si rozšířila obzory a více pochopila pozadí děl sester Brontëových.
Mám jejich knihy velmi ráda a dostala jsem chuť si je znovu přečíst.
Příjemné čtení, které mne zase o něco obohatilo, nelehký osud sourozenců a doba, která ne zcela přála jejich talentu a píli, to vše odehrávající se v krásné, tajemné a drsné přírodě.
Moc mě potěšila tato kniha o nadaných sourozencích Brontëových. Jejich život "nebyla procházka růžovým sadem", byla to procházka po větrných vřesovištích jejich domoviny. Romány sester Charlotty, Emilly i Anny mě nadchly už kdysi dávno a obdiv k těmto dílům mne nikdy neopustil. S velkým zájmem
jsem si přečetla životopisný román paní Hany Parkánové-Whiton. Úžasné.
U tohoto románu mě moc potěšilo, že do něho autorka zakomponovala co nejvíce pravdivých událostí ze života rodiny Brontëových.
Vedle toho se kniha čte velice dobře, i přesto, že je rozdělena do poměrně dlouhých kapitol.
Díky této knize jsem si rozšířila obzory a dostala chuť přečíst si i některá díla od sester Brontëových.
Od Brönteoven jsem sice ještě nic nečetla (viděla jsem jen poslední zpracovaní Jany Eyerové s úžasnou Miou Wasikovskou), ale na základě tohoto životopisu to určitě napravím. Hana Whitton píše velice lehce a svěže , takže v jejím podání i vcelku tragický život rodiny Brönteových nevyznívá až tak smutně. Ano otec Brönte byl podivín, Branwel flákač, oschlasta a feťák a sestry postupně skolila tuberkulóza (Charlotte pravděpodobně tyfus), ale celým příběhem prostupuje vzájemná láska a úcta. Člověk se musí podivovat obrovské imaginaci sester, které dokázaly ze svého osamělého a vcelku nudného života vykřesat tak úžasná literární díla.
Já o životě sester Bronteových, potažmo celé jejich rodiny nevěděl vlastně nic, takže se mi kniha líbila. I z toho, co autorka uvádí v doslovu, lze soudit, že vycházela v maximální možné míře ze skutečných událostí.
Už od prvních stran knihy se začíná odvíjet nepříliš veselý příběh reverenda Brontëho a jeho rodiny. Úmrtí jeho manželky a matky šesti dětí, jakož i následná smrt dvou nejstarších dcer Marie a Elizabeth, to vše spolu s nepříliš vlídným prostředím, ve kterém žily, do značné míry zformovalo povahu i podlomené zdraví zbývajících sester a bratra Branwella. Dcery byly uzavřené, plaché, stranily se společnosti a měly problémy navazovat kontakty, navíc neoplývaly ani přehnanou krásou, ani pevným zdravím, už od raného dětství žily ve svém fantazijním světě, z Branwella se poměrně záhy stal alkoholik.
Otec rodiny byl do značné míry zvláštní podivín, jakékoliv projevy náklonnosti ze strany otce i tety, která s nimi po smrti matky zůstala, byly dětem víceméně cizí. Navíc je v knize popsáno několik situací, kdy se k dětem - hlavně ke zbývajícím dcerám - choval dosti nepochopitelně v situacích, kdy jim šlo přinejmenším o zdraví.
Z Výše popsaného je patrné, že nejen úmrtí blízkých členů rodiny měla nesporný vliv na pochmurné ladění budoucí literární tvorby sester Brontëových. Po přečtení knihy dospěje čtenář k závěru, že převážná část jejich nevelké tvorby je napsána na základě vlastních zkušeností ze svých celkem neveselých životů, zvláště pak Jana Eyrová je vpodstatě autobiografie Charlotty Brontë.
Za mě velmi pěkně napsaná kniha, která hezky doplňuje nebo možná i trochu vysvětluje to, co jsem od sester Brontëových četl.
Moc se mi líbila, myslím, že jsem se dozvěděla spousty věcí a na základě této knihy pak přečetla i jiné knihy od Bronteovych.
Čekala jsem víc. Možná by se mi to líbilo víc, kdybych ještě o rodině Bronteových nic nečetla. Takhle mi to připadá, že autorka si přečetla několik knih a na jejich základě napsala další, a skoro nic vlastního k tomu nepřidala. Rodina Bronteových na mě působí ploše, stejně jako jazyk, kterým to je napsané.
Velmi čtivý román, vycházející ze skutečných životů rodiny Brontëových. O rodině něco vím, tak jsem si mohla porovnat skutečnost a toto zpracování. A musím říci, že je podařené. Doporučuji všem, kteří by se chtěli o Charlottě a jejích sourozencích dozvědět více, ale neradi lámou faktografie.
Životopisných knih o téhle nekonvenční rodině, do níž se narodily hned tři ženské spisovatelky, bylo napsáno mnoho. Jejich životní příběhy jsou notoricky známé. Přesto se mi tahle kniha četla dobře, doplnila jsem si některá nová fakta a chválím též za krásné fotografie.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Anna Česká: Dcera Karla IV. na anglickém trůnu |
| 2009 | Eliška Přemyslovna |
| 2006 | Zimní královna |
| 2011 |  Anna Falcká |
| 2021 | Adam ze Zbraslavi a případ královského levobočka |
Kniha Větrná hůrka rodiny Brontëových je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 116x |
| Čtenářské výzvě | 34x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 63x |
| Chystám se číst | 67x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 3x |
Jednou za čas potřebuji literární dávku mlhavých vřesovišť plných kvílícího větru, kamenných zídek, krákajících havranů v korunách černých stromů, prostě starého dobrého "ostrova". A na ponurou atmosféru severských blat je tento román o životě sester (a spol.) Brontëových dobře zaměřený.
Slabší už je samotný příběh, který do detailů zachází (rozvláčně a opakovaně) jen v milostných zápletkách a romantických představách či očekávání, což mě tak od půlky knihy přestávalo bavit. Ostatním životním mezníkům a důležitým událostem - například nemoci či smrti některé z hlavních postav - vystačí odstavec. Jistě, romantika a pro dnešní dobu úsměvné tanečky okolo zasnoubení-nezasnoubení-dvoření k tomuto prostě patří, ale ta nerovnováha je veliká.
I přes tato slabá místa jsem ráda, že jsem si román přečetla, vzbudil můj zájem o neobyčejný život i tvorbu sester Brontëových, především o poezii, na kterou občas v originále narazím (přiznávám, četla jsem jen s malým zaujetím Větrnou hůrku a Janu Eyrovou).