Moje levá noha

Knižné bingo: Kniha, podľa ktorej je film / seriál.
Po tejto útlej knihe som siahla v knižnici, lebo mi jej názov pripomenul film / knižku Než som ťa poznala a povedala som si, že by stálo za to si ju prečítať. Naviac prišla ku mne v období, kedy s mojím "Willom" (viď koment k zmienenej knižke) prežívame veľmi náročné obdobie po dlhšej remisii a zadúfaní sa, že by jeho život mohol viac pripomínať životy "normálnych a zdravých", prišlo nečakané zhoršenie, ktoré v podstate hádže do odpadu 2 roky tvrdej driny, odriekania a utrpenia. Musíme sa s tým vyrovnať. Niekedy pochopiť, že sny sa nesplnia, alebo sa splnia len v minimálnej miere napriek neustálej práci a snaženiu sa, nie je rezignácia, ale obrovská odvaha. Christy mi pomohol kúsok to prijať. Azda aj preto, že obaja milujú klasickú hudbu a sú skvelí spisovatelia, mnoho podobností v prežívaní tichého osamotenia a depresie. Áno, tu je skutočná depresia, dlhoročné temno, z ktorého sa neprestávajú snažiť vynoriť aspoň na chvíľku. Často je pre nás ťažké sedieť v čakárni psychiatrickej ordinácie a sledovať rozosmiatu mládež, ktorá tam prichádza "taktiež s depresiou"... "Will" sa tento rok usmial 13x, nahlas zasmial 5x, počítam to s láskou. Depresia sa rok od roka podľa mňa až toľko nerozširuje, ako sa zneužíva, pretože nejde zmerať hodnotami a tým pádom ani vylúčiť, ibaže na nás, ktorí skutočne stojíme na hrane sopky, zostáva stále menej a menej času psychiatrov a termínov, menej pochopenia okolia, menej účasti, pretože "ale prosím ťa, dnes má depku každý". Christy je príkladom boja nielen s fyzickým postihnutím, ale hlavne s psychickou samotou, dezilúziou a prázdnotou budúcnosti. A to mal pri sebe milujúcu veľkú rodinu, ten môj naopak. Rada by som čítala pokračovanie, škoda, že nie je...

Zajímavý příběh o člověku, který se nevzdal. I přes velké překážky životní i zdravotní tento člověk dokázal hodně a má můj velký respekt. Viděla jsem také filmové zpracování, které na mně rovněž působilo velice pozitivně, laskavě a z hlavního hrdiny čišela obrovská vůle a odhodlání.

Můj velký obdiv autorovi i jeho mamince, která v roce 1932 nedala na doměnky doktorů, že její syn je mentálně postižený a rady, že by měl být odložen do postele bez možnosti se vyvíjet. Tato žena se i přes to, že měla už čtyři malé děti, synovi věnovala a pomohla mu začlenit se mezi zdravé děti (sourozence a kamarády), ale i objevit jeho talent a naplnit potenciál.

Postižený člověk potřebuje od druhých i štěstěny pomoci a pokud má k tomu ještě hodně silnou vůli a velmi se snaží, dá se snesitelně žít i při velmi těžkém handicapu. Nevzdávat se, nelitovat se!

Četla jsem tak dávno, že už si moc nepamatuji, ale z dnešního pohledu stojí za přečtení právě pro povzbuzení a uvědomění si co je v životě podstatné a co téměř zbytečné:))

Není co dodat - mohu se jen poklonit!

Někdo má problémy a někdo PROBLÉMY. Je dobré si jednou za čas uvědomit, že na tom vlastně nejsme tak zle, jak si často myslíme. Tahle kniha je právě o takovém pohledu na život.

Každý by si měl přečíst takovou knihu o lidech co mají Skutečné problémy. Hleděli by na svět jinak