Shui-Xian komentáře u knih

Komiksy Lucie Lomové mám opravdu velmi ráda - a oceňuji její vhled, přípravu, která je na zpracování znát. Neodbývá čtenáře jen laickými pokusy o zpodobnění nějaké situace či příběhu: dává si záležet, aby skutečně byl autentický... (Např. viz i komiks "Divoši"). V tomto případě se jí podařilo skvělé dílko, které bylo radost číst. Negativem ale bylo právě rozuzlení, které bez ohledu na dynamický průběh nepřináší žádnou neočekávanost, ani důmyslné vyznění. Nicméně jde o příjemný počin, který zanechá sympatický dojem...

13.01.2016

Po tolika divadelních a filmových zpracováních je přeci jen nesnadné vnímat literární předlohu nezkresleně. Osobně si na ní cením osobitost - to, že Leroux vytvořil silný, podmanivý, mystický příběh plný touhy, napětí, zmaru... Jak poutavě vylíčil prostředí opery a podnítil zvědavost poznávat její tajemství - především vcítit se do Erika a jeho temných tužeb...
V čem podle mě kniha poněkud ztrácí na přitažlivosti, je plynulost, spádovost. Popisy jsou místy kostrbaté, chaoticky abstraktní; málo vysvětlují tam, kde by čtenář jisté navedení snesl a příliš v tom, kde by neškodilo uchovat tajemnost. Vedle toho mi vadila unylost Christine - v souvislosti s dobou a námětem to chápu, ale i tak mohla Fantomovi sekundovat lépe, živěji. Příběh pro mě nemá tak silné, romantické vyznění - závěr, kde autor nadnáší určité teorie o fantomově skutečnosti, tu linku rozmazává do ztracena... Pro teskný, neuchopitelně temný pocit z románu je to příjemné, ale pro sám význam děje a k podbarvení hlavní zápletky mi to zdařilé nepřišlo...
Přesto, pro tu jedinečnost, strhující atmosféru se k Fantomovi ještě někdy ráda vrátím.

5 09.01.2016

Napsala bych: "láska na první pohled, od prvního stripu", ale v souvislosti s misantropickým Korektorem je projevení tak pozitivních citů vysloveně nepatřičné. :-) Každopádně - jeho sarkasmy, ponurost, věcná pohotovost a sociální fobie ve mě vzbuzují ohromné sympatie. Jednotící téma, korektury češtiny, pochopitelně taky... Báječná kniha! Ideální do pondělků. ;-)

6 07.01.2016

Vynikající počin. Tam, kde je Skácel ve své tvorbě příznačně neuchopitelný a delikátní, Kožmín přesně ví, jak přiblížit čtenáři výklad, aniž by kouzlo jeho veršů rozptýlil. Výstižně reflektuje nosná témata a zásadní aspekty básníkovy tvorby. V decentních, citlivých rozborech přesně odkazuje k prostředkům, jimiž jsou básně utvářeny, uvádí do Skácelovy osobité metafyziky a přikládá k textům související postřehy z autorova života. Jde o monografii, která hluboce rozumí, s přátelskostí a lidskostí představuje, která čtenáře odborně a seriózně provází, aniž by zahlcovala či unavovala. Krásné setkání.

9 07.01.2016

Kniha pro masochistické, ambiciózní čtenáře... Je napsaná úžasně, o tom není sporu. Clarková má smysl pro poutavé popisy, vytříbený anglický humor, pro nevšední zápletky. Jenže je toho všeho jaksi moc... Poznámky pod čarou jsou nekonečné, děj se vleče a po čase znudí i jazyková důmyslnost. Čtenář pak trpí, protože by už rád dočetl, ale neustále čelí oddalování příběhu. Je to výzva, ve které jsem bohužel zrovna já neobstála - dočetla jsem zhruba do 3/4. Přesto jde o osobitý, kouzelný počin a svět, který Clarková stvořila, má ohromné charisma. Čtenářům, kterým nevadí běh na delší trať, můžu doporučit. V jistém smyslu je tahle kniha požitek.
---
Mimochodem, na seriálové zpracování jsou slibné recenze - možná by to byla příhodná alternativa pro ty, kteří by si rádi užili atmosféru, ale vyžadují poněkud akčnější tempo...

2 05.01.2016

Poutavý příběh jistě - ale autentický? Tomu mám problém věřit... Cítím spíš silnou stylizaci a splácání motivů, které se hodily pro podtrhnutí tématu. (Připouštím, objasňujícího Sokrata a další knihy D. Millmana jsem vynechala - takže mi možná chybí informace.) Cením si Pokojného bojovníka jako inspirace a strhujícího vylíčení cesty hledajícího člověka - je to kniha, která umí nadchnout a nějakou dobu udržet v opojení. Z dlouhodobějšího pohledu ale zjišťuji, že ve mě osobně nezanechala žádnou silnější myšlenku nebo dojem. Snad chyba v načasování...

1 02.12.2015

Jestliže mě někdy oslovila psychoanalýza a freudiánství, tak díky této knize. Osobně jí dávám přednost před texty S. Freuda, které jsou sice zajímavé, revoluční, promyšlené..., ale v řadě ohledů idealistické a myšlenkově absolutní. V případě tohoto textu je možné lépe sledovat projevy složek osobnosti člověka, jejich manifestace v chování a praktické otázky s tím spojené. Anna Freud si všímá specifických detailů a skrze ně lépe objasňuje celý systém psychoanalýzy.
Přitom nejde o hutný, nesrozumitelný text - naopak, kniha obsahuje poutavé příběhy a výstižná pojednání, aniž by pozbyla na sdělnosti.

1 25.11.2015

Ráda bych doporučila pro zásadní informace o podhoubí platónské a aristotelovské filosofie - ale Gadamerova práce mi nepřijde ani tak objevná, jako popisná. Text je poměrně hutný, protkaný řečtinou a detailnost, s jakou si pohrává s nuancemi tradičních paradigmat, je k užitku spíše úzce specializovaným filosofům. I v případě, že dojde k pochopení závěrů, vkrádá se (alespoň v mém případě) otázka: "no a co s tím?"

25.11.2015

Hugo si uměl vybrat námět... Stejně tak ovládal umění ho věrohodně ztvárnit, dodat k němu prvotřídní, strhující kulisy a udeřit na strunku řvoucího vlastenectví. Není divu, že Bídníci/ Ubožáci jsou dílo, na které se nezapomíná. Síla Valjeanova, Cosettina, či Javertova a Fantinina příběhu je nevyčerpatelná. Jsou to osudy, které budou inspirovat, dojímat a podněcovat ještě za další dekády let. Klasika, která si právem zaslouží žít v povědomí čtenářů - i diváků.

6 25.11.2015

Co dodat... - báječné příběhy plné správného humoru. :-) Ze série o žácích Kopytovi a Mňoukovi asi mé nejoblíbenější.
---
"Bičiště je kosmický mameluk!"

24.11.2015

Zajímavý pohled do tváře dneška... Cením si toho, že autor poměrně přitažlivě vykreslil řadu konspiračních teorií, esoterických témat a vůbec otázek, nad kterými není od věci se zamýšlet. Nakolik jimi tnul do živého a nakolik pouze předhodil čtenářům fantasmagorické bludy, je těžké odhadnout - osobně mi řada z těch motivů až tak za vlasy přitažená nepřijde.
Příběh hezky graduje, zápletky jsou zajímavé. Styl psaní je ale bohužel dost nešťastný - nedokáže vypíchnout pointu, dialogy jsou prkenné a umělé, hlavní hrdina nudný a šablonovitý. (Otcova výchova je mimochodem jak ze žurnálu pro moderní pedocentrické rodiče.) Přesto poutavé, inspirující čtení...

23.11.2015

Těšilo mě ji číst a ráda se k ní vracím - Anna Karenina je pojem zaslouženě. Přesto jsem silně proti nutit ji v povinné četbě, nebo tento titul předhazovat jako literární elitu. Je to znamenitý způsob, jak od četby ruské klasiky odradit jednou provždy. Nelze čekat, že z hlediska dnešní optiky budou pasáže o Levinových hospodářských vizích poutavé, nebo že Annino dilema vyzní v původní naléhavosti. Její rozháraná povaha, umocněná vášní a frustrací, Vronského distancovaná bezmocnost, společenské tanečky... - to jsou zkrátka náměty pro čtenáře, který je schopný tyto motivy pojmout a užít si je. V opačném případě je to spoustu promarněných hodin, protože kniha je skutečně obsažná, dlouhá.
Mně osobně se líbily hlavně vedlejší linky příběhu - zejm. Stiva a Dolly, necitlivé a kruté zacházení s Anniným synem... V tom pro mě byl Tolstoj nejrealističtější. Sentimentální láska Levina a dramatické osudy ústřední dvojice mi popravdě nakonec utkvěly mnohem méně.
Těším se, až si zas po letech tenhle román přečtu a najdu v něm zase další významy, drobnosti, myšlenky...

2 23.11.2015

Deníky Sukuby jsem si báječně užívala. Nečekala jsem od nich nic víc než zábavu a lehké vzrušení, a přesto mile překvapily vtipem, svižným příběhem a uspokojivým závěrem (Jackie ve 4. díle překvapila. :-) Jestliže byla její podnikavost a "životaschopnost" v předchozích dílech spíš úsměvná, v tom posledním díle předvedla, že v cestě za cílem umí být i disciplinovaná drsňačka.)
Tenhle "brak" byl lepší, než řada seriózních románů, skutečně... Andělé, upíři, sukuby a jiná havěť jsou dost prvoplánové, laciné figurky, ale tady prostě fungují skvěle.

2 23.11.2015

Na Quo vadis mě nejvíce zaujala linka Viniciova přerodu a Petroiovo charisma. Sienkiewicz sepsal poutavé, vyzrálé dílo. Právě proto mu těžko odpouštím motivy, které vnímám jako plytké a nábožensky černobílé (Lygiina panenská unylost, ctnostní křesťané vs. dekadentní Římané, Chilónovo srdcervoucí prozření)... I přesto, že dávám stranou své ateistické přesvědčení, nedokážu vidět v Quo vadis zajímavý příběh: oceňuji pokus o zachycení doby a situace (byť tendenční), líbí se mi popisnost a gradace děje, ale tím to končí.

3 23.11.2015

Dojem z téhle knihy pro mě asi nikdy nevyvane - připomíná se mi v hořké kávě, v zimní pošmournosti a při pohledu na zažloutlé fotografie. Děsivé tajemství okolo Harriet, které Mikael a Lisbeth pomalu rozplétají, pro mě neztrácí na poutavosti a vábivém napětí, i když už teď dějovou linku znám. Závěr je přesně tak drsný, jak má (vzhledem k předznamenávajícím indiciím) být a dohra po něm ideálně vystihuje okolnosti případu. K hlavním postavám snad není ani co dodat - Larsson dal světu hrdiny, kteří mají v žilách krev, provází je pozoruhodná minulost a které jsou předurčené k dalším pohnutým peripetiím. Nesmírně si mě získal autorův styl psaní - jeho praktická popisnost, prodchnutá přirozenými dialogy, které neprozrazují víc, než musí. Postupný úvod k Lisbethině životnímu příběhu (jak ho dále rozvíjejí další díly), skvěle navnadí zájem, ale nepřipraví o dráždivou nevědomost. Zkrátka propracované, skvěle napsané dílo - ať už ho čtete pro detektivní napětí, nebo si spíše užíváte psychologickou rovinu...

Mimochodem, jako audiokniha v podání M. Stránského je naprosto vynikající!
K originální filmové adaptaci se také ráda vracím...

7 23.11.2015

Typologie by to byla zajímavá a snad i dobře padnoucí... Kdyby v ní bylo více psychologie a méně křesťanského dogmatismu. Chápu východiska autorů (a taky proč se jim v jejich domovině daří), ale od naučné/ populárně vědecké literatury bych čekala přínos i v případě, že nepatřím mezi nábožensky založenou část populace. Bohužel, ateista nemá možnost v této publikaci nahradit tak frekventované slůvko "Bůh" ničím jiným a značná část pouček, charakteristik i doporučení jej zkrátka míjí. Četba tohoto textu nebyla ztráta času dík chytré popisnosti jednotlivých typů matek - jinak ale těžko mohu doporučit jako solidní zdroj pro výchovu, životní směřování či vztahovou sebereflexi.

1 09.11.2015

Docela jsem Vieweghovi ukřivdila, když jsem si o něm udělala názor na základě filmových adaptací jeho knih. Sáhnout rovnou po jeho textech, připíšu mu mnohem větší kredit. Psát totiž umí docela dobře...
Účastníci jsou příjemně ironická oddychovka, s přiléhavě vylíčeným panoptikem postav a velmi nápaditými vsuvkami o autorské krizi. Jestliže je ve filmovém zpracování Max lehce vyžilý a plytký, tady má rozhodně co říci a svoji vyžilost a plytkost ventiluje v celkem pozoruhodných postřezích. Dle předešlých komentářů řada těch literárně kritických úvah nudila, ale mně příběh hezky ubíhal - o to se postarala Jolana s Ignácem a dvě slečny "filosofky". Co na tom, že je Viewegh podbízivý a servíruje čtenářům účinnou směs sexu, křiklavého humoru a personifikovaných životních hořkostí? Dělá to zdařile. Motto, které osočuje Maxe z toho, že humor a lacinost používá jako lubrikant k protlačení nějaké zajímavé myšlenky do povědomí svých konzumentů, je příhodně výstižné. Zas si s Vieweghem ráda zahřeším, až budu mít po hutné, seriózní klasice chuť na vzletný románek...

1 09.11.2015

Měla jsem to štěstí dostat se na šňůru autorského čtení - a to bylo brilantní. Payne pro něj s herci připravil přesně ty pasáže, aby příběh svěže, poutavě navazoval a proběhlo letmé seznámení s postavami... Hodně jsem se nasmála a těšila se na četbu doma. - A právě během ní mě Payne poprvé silně zklamal. Přišlo mi, že z námětu bylo vytěženo poměrně málo, zápletky jsou křečovité, postavy nesympatické, humor místy dost plochý a trapný. Ne že by šlo o špatnou knihu, ale v Paynově tvorbě pro mě představuje menší propad.

2 02.11.2015

Velmi potěšující. Paynovi retro sedí... Námět dýchá příjemnou nostalgií 50. let a Colmovy romantické eskapády jsou půvabně bezstarostné. Návaznost na Mládí v hajzlu se nekonala jen v dataci děje, ale i v tradičním humoru, chytrému slohu, pestré škále postav a bláznivých zápletkách. Oddychovka, která má styl. :-)
Drobným zklamáním je jen ta prvoplánová jednoduchost (vzhledem k tomu, že Payne obvykle dokáže vyždímat z každé situace maximum a stvořit postavy, které mají svébytný charakter; nemluvě o neustávajícím humoru). Ale což... - ideální četba pro léto a dovolené. ;-)

5 02.11.2015

Kdo hledá, jistě najde v knize moudrost, která jej povzbudí, postrčí k duchovnímu směřování, Kdo nehledá, možná bude zbožností, duchovností a hloubavostí knihy otráven. Mně osobně nepřišla ani záživná, ani zajímavá, ale třeba se s jejími myšlenkami ještě potkám časem. Prozatím si uchovávám dojem z legendárního citátu:
"O Dobru v tobě mohu mluvit, ale o Zlu ne. Vždyť co jiného je Zlo než Dobro, mučené vlastním hladem a žízní? Když má Dobro hlad, hledá potravu dokonce i v temných jeskyních, a když má žízeň, pije i z mrtvých vod." ...

1 02.11.2015