sestraJoy
komentáře u knih
Pohádka
Stephen King
„TAKOVÉ VĚCI SE DĚLY JEN VE SMYŠLENÝCH HISTORKÁCH. V POHÁDKÁCH“ Vzhledem k počtu stránek chápu, proč to začíná pozvolně Ale bacha – baví mě to! Pan Bowditch je záhadná postava a jeho tajemství je dávkovaný pozvolně, takže si moje sympatie získávaj nejen lidi, ale taky (a hlavně) pes. A v cca půlce to chytne onen pohádkovej rozměr, navíc Charlie začne bejt fajnově sarkastickej a čte se to moc dobře. Na můj vkus je pak ta poslední třetina zbytečně dlouhá a komec zase moc rychlej Ale jak se asi zakončuje takováhle pohádka, že?
Pivo na Loiře
Tommy Barnes
„POKUD SE K NĚČEMU UPNETE A PŮJDETE ZA TÍM, AŤ UŽ JE TO COKOLI, POKUD JE VAŠÍ MOTIVACÍ LÁSKA A POHODA VAŠÍ RODINY A KAŽDÁ HROZÍCÍ KATASTROFA VÁS VE VAŠEM ROZHODNUTÍ JEN UTVRZUJE, POKUD JSTE PŘIPRAVENI PŘIZNAT SI SVÉ CHYBY A POUČIT SE OD OSTATNÍCH, DOKONCE I KDYŽ TO JSOU FRANCOUZI, POKUD JSTE ZKRÁTKA OCHOTNÍ VSADIT VŠECHNO, CO MÁTE, NA TO, ČEMU VĚŘÍTE, PAK VÁS MOŽNÁ JEDNOHO DNE NĚJAKÝ PES S NADVÁHOU TAKY NECHÁ NA POKOJI.“ Tak není to „prdel k popukání“, ale takový čtení, který občas vyloudí úsměv. Tommy totiž není žádná ultra kladná postava, ale spíš takovej lůzr, dělající často nepochopitelný věci (je to chlap, takže o tom bych něco věděl) a kterej nakonec svoje štěstí najde. To není spoiler – to musí bejt každýmu přece jasný!
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
„PŘIPADÁ MU JINÁ, ZRALEJŠÍ, JAKOBY SE V NÍ PROBUDIL NOVÝ, ZATÍM SKRYTÝ PUD. JAKO KDYBY DOSTALA ZNAMENÍ OD SVÉ ŽENSKÉ PRAPODSTATY, OD MATEŘSKÉHO PODVĚDOMÍ, CO MÁ KOŘENY KDESI V DÁVNOVĚKU, ŽE TADY TO ÚTULNÉ OBYDLÍ A JEHO OBYVATELÉ JSOU TO, CO POTŘEBUJE KE ŠŤASTNÉMU ŽIVOTU.“
Příběh jedný (Zlínský) rodiny, dvě časové osy, dva milostné romány a československá historie v kostce. Hodně mě baví pohled na život v baťovském Zlíně (což mě donutilo si něco nastudovat o Tomášovi Baťovi). Možná to mohlo bejt míň zaměřený na tu romantickou notu, ale ono to tak nějak na konci celý dává smysl. A lásky není nikdy dost Rozhodně nevšední a nezapomenutelný osudy!
Do pekla a zpět
Jakub Hoza
„NA CHVILKU, ALE JEN MALIČKOU, JSEM ZAUVAŽOVAL, JESTLI SI S UVÍTACÍM VÝBOREM NEMÁM ZAHRÁT NA ZABÍJENOU (NĚCO JAKO VYBÍJENÁ, JEN KAPKU OSTŘEJŠÍ). JENŽE JSEM TU NEBYL NA DOVOLENÉ. MĚL BYCH SE ZAČÍT CHOVAT PROFESIONÁLNĚ, A NE JAKO BLBEJ TURISTA.“ Tak tohle já můžu! Asi ne furt, ale tohle je fakt parádní knižní béčko, který má všechno to, co obsahujou ty filmový: jednoduchej děj, svižný vyprávění a spoustu hlášek. A já určitě zase na nějakou výpravu s tímhle frajerem, co má vražednou náladu, vyrazím!
U severní zdi
Petra Klabouchová
NEODPOUŠTĚJ ODPOUŠTÍ JENOM BŮH A ON NEODPUSTÍ NIKDY. ANI NA OKAMŽIK.
Historický drama? Revenge thriller? Jak se to vezme Hlavně často smutný čtení o době, kdy si obyčejnej zamindrákovanej bachař, mohl připadat jako nadčlověk. Padesátý léta jsou skvělou výkladní skříní komunistickýho režimu. I díky takovýmhle knížkám
Zatmění
Jo Nesbø
MUSÍME SVĚTU DOKÁZAT, ŽE JSEM NEVINNÝ. MUSÍME SI NAJMOUT VLASTNÍ VYŠETŘOVATELE. TY NEJLEPŠÍEXISTUJE OSOBA, KTERÁ JE MOŽNÁ NEJLEPŠÍ. MÁ POVĚST NEKOMPROMISNÍHO ČLOVĚKA, KTERÝ DĚLÁ, CO SÁM UZNÁ ZA VHODNÉ, A KAŠLE NA TO, CO SI O NĚM MYSLÍ OSTATNÍ
Už po pár stránkách jsem si uvědomil, jak mně Harry Hole chyběl. A ze stylu vyprávění mám dojem, že stejně to měl (má) i Nesbø. Harry je prostě jen jeden a ta jeho alkoholem a ránami osudu poznamenaná osobnost má furt čím zaujmout. Poslední třetina dokonalá! Příběh rozvrstvenej jak cibule, s prostorem, pro další (ne)alkoholickou etudu H.H.
Ať vejde ten pravý
John Ajvide Lindqvist
MŮŽU DÁL? ŘEKNI, ŽE MŮŽU DÁL. MUSEL JI POZVAT DÁL, ABY MOHLA VEJÍT K NĚMU DO POKOJE, DO POSTELE. A ON JI DÁL POZVAL. UPÍRA. BYTOST, KTERÁ SE ŽIVÍ LIDSKOU KRVÍ. ELI. NA SVĚTĚ NENÍ JEDINÝ ČLOVĚK, KTERÉMU BY TO MOHL POVĚDĚT. NIKDO BY MU NEUVĚŘIL
Tak předně kniha je jiná než film a úplně jiná než (teď už zrušenej) seriál. Je lehce depresívní, na šťastnýho člověka vlastně nenarazíte. Pedofil, alkoholici, šikanující mládež, upír ten příběh no není pro děti, ale zase taková hrůza a děs to nejsou. Nejvíc mě bavilo posledních cca 80 stran. Měli tempo a chystalo se rozuzlení osudů více postav. Škoda, že nebylo víc flashbacků do minulosti Eli. Kniha lepší filmu. A beru ten nápad zimní depresivní Švédsko a v něm malej upír.
Návrat Krále Šumavy
David Jan Žák
OD TÉ DOBY SE ZAČÍNAJÍ MEZI HRANIČÁŘI ŠÍŘIT LEGENDY O KRÁLI ŠUMAVY, O NEPOLAPITELNÉM HASILOVI, O DÉMONOVI S CHLAPECKOU TVÁŘÍ .... Čte se to moc dobře! Takový dějiny kopečkářství a (kousek) biografie jejich krále. Viděl jsem ten novej seriál a vůbec ničemu to nevadilo, protože tady je toho mnohem víc. Stejně zajímavej je Epilog o tom, jestli to vlastně celý mělo smysl...
Smrtící tajnosti
Robert Bryndza
TENHLE PŘÍPAD JE ODPORNÁ BAŽINA. VŠICHNI JI NENÁVIDĚLI .... Erika a její vánoční případ. Jede si to svoji pohodičku, jako ostatní knihy a možná i proto se autor snažil konec nějak osvěžit a speciálně vykombinovat. Je to fajn, ale asi si dám chvíli pauzu.
Šesté dítě
Jonathan Dylan Barker
NEMŮŽEŠ SI HRÁT NA BOHA, ANIŽ BYS POZNAL ĎÁBLA... Fajnový ukončení série! Těch postav, těch zvratů... i když si občas můžete pomyslet, jestli jako vážně... Ale nakonec bych řekl, že tenhle propletenec postav a zločinů dává smysl.
Pavouk
Lars Kepler
"MÁM KRVAVĚ RUDOU PISTOLI MAKAROV. V ZÁSOBNÍKU JE DEVĚT BÍLÝCH KULEK. JEDNA Z NICH ČEKÁ NA JOONU LINNU. ZACHRÁNIT HO MŮŽEŠ JEDINĚ TY." Mám Keplerovce rád, ale tohle je nejslabší díl. Nejen že je to zbytečně překombinovaný, ale nejvíc mě štve, že se občas chovaj jako idioti. A to v týhle sérii nebejvá zvykem. Jinak je to samo čtivý a dramatický, ale někdy je míň víc...
Nejsem z ledu
Anne Frasier (p)
„ZE ZAMRZLÉHO JEZERA NA NĚHO VYKOUKL OBLIČEJ – POKUD TO OBLIČEJ BYL. DOOPRAVDY VYPADAL JAKO TVÁŘ DÍTĚTE.“ … Jude a případ mrtvejch chlapců… a jednoho (?) živýho. Dobře napsaná detektivka, která některými postavami navazuje na předchozí příběhy, takže je asi lepší je znát. Jinak nejlepší díl, možná kvůli těm dětem.
Nejsem živá
Anne Frasier (p)
„VŠECHNO, CO HLEDÁM, JE UŽ VE MNĚ“ … Jude je sympatická hrdinka a spolu se svým taky „rozbitým“ parťákem tvoří zajímavou dvojici. Moc už mě teda neberou ty jejich bolístky, ale chápu, že si podle toho děláme jejich obrázek. Zločiny (zločiny) jsou fajnový, protože pachatel se nespokojí jen s aranžováním, ale jede podle Fibonacciho posloupnosti. Navíc autorka do nich znovu přimíchá nebohou Jude. Nevím, možná jsem to neměl číst hned po prvním dílu, ale zdálo se mi to slabší. Takže teď si dám od Jude pauzu a pak…
Poslední, kdo zůstal
Riley Sager (p)
„BANABERRY HALL NEZAPOMÍNÁ“ … Hezky napsaný! Nejdřív takovej ten úvod a pak střídavě čteme TU knihu a prožíváme současnost s Maggie v TOM domě. Líbí se mi pointy a baví i to, že je to tak trochu jinej strašidelnej barák…
Nejsem mrtvá
Anne Frasier (p)
KDYŽ JI POŘÁDNĚ OSPRCHOVAL, UTÁHL KOHOUTEK. DIVOCE SE TŘÁSLA ZIMOU. ZVLÁŠTNÍ VĚC, TENHLE TŘAS, POMYSLELA SI S URČITÝM ODSTUPEM. „MAZEJ ZPÁTKY DO CELY!“ … čte se to hodně dobře. Je to svižný, Jude je sympatická postava, nejn díky tomu, jak se vypořádala s tím, co prožila. Její parťák má taky svýho kosťáka ve skříni, takže je zajímavý sledovat, jak si mezi sebou budují „vztah“. Příběh se odehrává v neurčité době, morálka lidí je špatná (i díky častým výpadkům elektřiny) a tomu odpovídá i drsnější povaha zločinu. Konec přišel tak nějak rychle, ale aspoň nebyl čas na zbytečný vykecávání. Už se těším na další díl!
Dámský gambit
Walter Tevis
OBČAS SE NAJDE ČLOVĚK, KTERÝ SE ŠACHISTOU NARODÍ… Už dlouho mi čtení nedělalo takovou radost (a to znám ten (skvělej) seriál). Ač šachovej lajk (fakt ani teď nezačnu tahat figurama…), ale díky spisovatelskýmu kumštu Waltera Tevise, jsem nucen obdivovat umění i vůli Beth Harmonové. Krásná knížka...
Spasitel
Andy Weir
JE TO OPRAVDU MIMOZEMSKÝ ŽIVOT? MÁM TAKOVÉ ŠTĚSTÍ?! ŽIJU V DOBĚ, KDY SE LIDSTVO POPRVÉ SETKÁVÁ SE ŽIVOTEM MIMO NAŠI PLANETU?! ... Stejně jako v „Marťanovi“ (nečetl jsem, pouze viděl) sledujeme osamocenýho jedince. Současnost se střídá s minulostí a (naštěstí) technický údaje nejsou ubíjející, ale spíš takový samozřejmý. Občas nějakej vtípek – hele nevím, jestli tohle půjde zfilmovat – sám člověk ve vesmíru si pokládá otázky, sám si na ně odpovídá… Jasný „Marťan“ to dokázal, ale … Zas tak moc sci-fi jsem nepřečetl, ale takhle nějak jsem si představovat, že bude vypadat „Setkání s Rámou“. Postupně zjišťuju, že mě baví i ty odborný plky. Baví to po celou dobu a potěšil i ten bez senzační (střídmej?) a (možná) nečekanej(?) závěr.
Chladnokrevně
Robert Bryndza
UVNITŘ KUFRU BYLO TĚLO BÍLÉ ŽENY. ODDĚLENÁ HLAVA, ODDĚLENÉ KONČETINY.… Brynza je můj oblíbenej autor a detektiv Erika oblíbená postava. Tentokrát se autor celkem dost věnuje dvojici pachatelů, ovšem nezapomíná taky na Eričin život, takže i „Chladnokrevně“ můžu s klidem doporučit. Navíc – nevím jestli je to pro vás plus – přitvrzuje. Hvězdu dolů dávám za několik podivností a odfláklej závěr. Sice to na funkci nemá vliv, ale …
Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
LIDSTVO SE CHYSTALO UVÍTAT SVOU PRVNÍ NÁVŠTĚVU Z HVĚZD… Tak tohle není nic pro mě! Takový množství technickejch serepetiček… Já když čtu, tak fakt nechci přeměřovat působení gravitace, nebo počítat, kolik se odvede práce v kilogrammetrech. Tolik popisování viděnýho… Chápu, že Ráma je úkaz, ale mě to nebaví. Čekám, kdy jako se to rozjede, ale vono je to furt to samý. Často jsem se přistihl, že nedávám při čtení pozor (a ne, fakt jsem se nevracel zpět!). Pak jsem aspoň doufal, že třeba – víte jak je to bejvá v těch filmech, že přijdou poslední stránky a ty mě odrovnaj kurevskou pointou… A tady? – ty vole, vážně? A.Ch.Clarke má fajnovej styl psaní, ale já na tyhle serepetičky nemám buňky. P.S: Jestli tohle má zfilmovat rejža Duny (Denis Villeneuve), tak to mu fakt nezávidím…
Pchjongjangská akvária
Čchol-hwan Kang
V OČÍCH MALÉHO DÍTĚTE BYLI KIM IR-SEN A KIM ČONG-IL DOKONALÉ BYTOSTI. VŠICHNI JSME BYLI PŘESVĚDČENI, ŽE NEMOČÍ ANI NEKADÍ… Co napsat k takový knížce… Je to (prý) první kniha, která vypráví o životě v poslední baště stalinismu. Jedná se o skutečnej příběh člověka, kterej si užil výdobytků komunistickýho státu, takže bída, kulty osobnosti, lágr... Kang pochází z rodiny, která vyslyšela volání „z domova“ a s ideály se vrátila z buržoazního Japonska budovat socialismus. Ideály brzy vystřídala realita. Nejde jen o praktiky dozorců, režim, vztahy. Je to takový memento pro všechny obdivovatele a příznivce totalitních režimů, který se dobře čte a já nemusím přemejšlet, jestli je to, co se tady píše pravda.