Senga komentáře u knih

Bezva kniha. Technické termíny a popisy jí dodávají jakoby na uvěřitelnosti, ovšem někdo s lepšími znalostmi fyziky, chemie a astronautiky by v tom asi nalezl "díry". Každopádně pobavila, její myšlenka by se dala snad shrnout na "neskládejte ruce do klína, i když situace vypadá sebevíc bezvýchodně a neztrácejte humor"...a ještě si na cestu do vesmíru vezměte kvalitní hudbu.

21 18.10.2023

Knížka, ke které se vracím, když je mi trudno. Přístup autorky k drsnému, tvrdému životu na farmě v primitivních podmínkách je popsán v humorné nadsázce. Myslím, že jsem asi poslední generace, která si Vejce a já a trilogii Co život dal a vzal přečte a pobaví se. Ty, které jsou narozené v devadesátých letech a hlavně v novém tisíciletí budou spíš vidět a řešit nerovnoprávné postavení žen v předválečné Americe, zjevný rasismus vůči Indiánům ad. Ale pro mě je to oddychovka - řeknu si, že můj život s tekoucí vodou a splachovacím záchodem je vlastně skvělý: ))

12 18.10.2023

Klasická upířina. Současný čtenář musí přijmout styl doby, kdy byla kniha napsaná. Chování a vyjadřování je někdy lehce teatrální, ženy jsou bezbranné květinky, jejichž životní metou jsou vdavky a následná péče o manžela, běžně omdlévají, roní slzy.... Menší výjimku představuje Mína, které byl dán "mozek muže". Kniha je fajn, má svou atmosféru, netřeba potoků krve, aby byla nastolena strašidelná atmosféra. Čteno opakovaně, ale pořád baví :)

11 10.02.2023

Moje snad nejoblíbenější kniha, které se stále vracím. Po přečtení deníků Jeleny, partnerky Bulgakova, jsem poznala i pozadí, jak román vznikal, zajímavé.
Povedená je i dramatizace, kde Wolanda hrál Miloš Kopecký - doporučuji k poslechu.

8 09.02.2023

V nějaké recenzi na tuto knihu stálo, že "ji lze číst s přestávkami na zvracení". Ano. Naturalistická, drsná, libující si v detailním popisu všech hrůz a zvráceností. Pro mě byl nejhorší samotný závěr, kdy jsem si říkala, že taková lidská svině snad nemůže existovat ani v knize. Vím, že podruhé už ji přečíst nedokážu.

6 26.01.2023

Knihu nelze posuzovat z dnešního pohledu. Mějme na paměti, že byla psána v 19. století, kdy ženy měly jiné postavení, to, co je nám dnes fuk, mělo svrchovanou důležitost. A dneska by některé věci nebyly vůbec možné, protože by se na to hned přišlo:) Při čtení jsem si vzpomněla na B. Stokera, psát příběh jako vyprávění z pohledu různých osob a deníkových záznamů bylo asi v módě. Každopádně to bylo čtivé. Ale Laura si za své svízele mohla sama, ve jménu pochybné cti vlezla do pasti, a pak se divila. Naštěstí měla vedle sebe Mirky Dušíny, kteří by pro ni do ohně skočili....Ten konec mi přišel úsměvný, ale což. Oddychovka dobrá.

5 15.08.2023

Ze začátku příběh vyprávěl dům, to bylo ještě přehledné. Pak se z toho stal příběh rodiny Vlkovských a dalšího spletence lidí provázaných vztahy, o kterých neměli někdy ani tušení. Vyprávění přešlo na samotné aktéry. Jejich životy prostě plynuly, čas běžel, dům stál a kniha skončila. Přišlo mi to nějak bez myšlenky, pointy - pominemi-li tu, že vše se mění, jen kamenný dům vzdoruje času, vyjma tedy jeho zubu.....

5 30.01.2023

I když jsem zažila jen závěr totalitní doby, a to jako batole, takže dobu, kdy ti tři studují, znám z vyprávění, jsem Severočeška a Krušnohorec, tudíž prostředí, kde se vše odehrává, znám víc než dobře. Věci jsou popsané bez sentimentu, trefně. Celkově to bylo vlastně dost smutné, ale kolikrát jsem se smála i nahlas. Musím si najít další knihy pana Fahrnera.

4 22.04.2024

Příběh mi přišel chvílemi až monotónní, Růža se motala pořád v kruhu, opakovala tytéž, řekněme, "chyby". Což však bylo dáno i sociální vrstvou, z jaké pocházela. Čína, jako většina Asie, je společností rozdělenou na kasty, vzájemně neprostupných. Neměla tedy moc šancí prorazit. Zajímavější byl pro mě ale příběh Lídy než Růženy. Zajímavé bylo zachycení začátku prosazování politiky jednoho dítěte (s jejímiž dopady se Čína potýká dnes) - kruté, bez ohledu na práva jednotlivých osob a jejich souhlasu. Za co jsem ubrala hvězdy, byl ten konec, to jsem nějak nepobrala, jakoby autorka nevěděla, jaký tomu dát závěr.
Mimo jiné: Souhlasím s těmi, komu česká jména přišla poněkud divná. Přezdívka Tygr mi seděla líp jak Čenda. Pokud si vzpomenu na jinou literaturu z tohoto prostředí , tak např. rostlinná jména či vztahující se k živočichům by byla případnější a rovněž by usnadňovala orientaci mezi postavami (například Astra, Pivoňka, Vlaštovka apod.).

4 07.04.2024

Velmi zajímavý pohled na Wericha ze strany jeho bližních. Není zlato všechno, co se třpytí.... Fanči mi bylo hodně líto, ten její život bych nechtěla. Ani po smrti všech blízkých neměla klid, sloužila jako "živý Werichův pomník".

4 01.02.2023

Skvělé, četlo se jedním dechem. Strašné mi přišlo, jak to celé muselo být utajené, aby ho nestihl někdo varovat - jak byli nacisté stále chránění. Škoda, že jim Mengele uklouzl...

3 01.02.2023

Kniha mě nezklamala v tom smyslu, že bych ztratila iluze o Betty. Není to asi zrovna správné přirovnání, ale B. Němcová si taky svůj nešťastný život odreagovávala v knihách, v Babičce si idealizovala svoje dětství. Stejně tak Betty si nešťastné první manželství "vylepšila" ve Vejci a já. Dozvěděla jsem se zajímavé detaily z jejího života, i o jejích dcerách, o druhém manželovi, se kterým to taky nebyla idylka. Překvapila mě její matka, Sydney, která byla podle mě dost nezodpovědná. Dost jsem se snažila o Betty zjistit víc už dříve (např. že její první manžel Bob byl zabit v roce 1951), tahle knížka byla první, která je poskytla uceleně.

2 17.10.2023

No...čekala jsem originálnější rozuzlení. Naivka z nižších vrstev bez patřičného "vychování", s ošumělým vzhledem, ke štěstí přišla, ale po příjezdu do luxusního domova jejího staršího manžela se to začalo kazit, k tomu ta podivná hospodyně... Ten závěr je diskutabilní, nechci vyzradit zápletku, ale těm, co měli být kladní, jsem moc nefandila, nepřišlo mi nijak OK, že špatný skutek může projít a ještě se to vydává za klad. A je jedno, jak padouši byli padouští:) Favel měl nakonec mé sympatie. Jinak to byla taková slaďárna. Ale za ten slibný rozjezd dávám 3.

2 15.08.2023

Každá kniha má svůj čas, ke každé musí člověk jaksi dozrát. Tuhle jsem přečetla napotřetí - poprvé jsem skončila na stránce 20, po roce to zkusila zase a opět ke stránce 20.... Za další rok a půl asi nastala ta správná chvíle a já četla, četla a četla. Za mě skvělá.

2 08.02.2023

Annu ze Zeleného domu jsem milovala, další díly mi přišly trochu na jedno kopyto, ale Annin vysněný domov mě opět zaujal, pobavil i dojal. Anna, už jako dospělá žena a manželka lékaře, má stále své kouzlo.

2 31.01.2023

Od paní Marshové jedna z mých nejoblíbenějších. Mám od ní ráda, když popisuje život v divadle, umí být velmi poutavá, baví mě popisy hereckých povah, drobné řevnivosti, pověry.Tady sledujeme vznik představení "skotské hry". Samotná vražda mi přišla jen tak mimochodem, na okraj :) Ale inspektor Alleyn opět nezklamal a opět v divadle Delfín všechno vyřešil...

2 23.01.2023

Trochu zklamání. Čekala jsem něco obsáhlejšího na způsob "Móda v ulicích protektorátu". Všeobecné, opakující se informace proložené citáty např. z dívčích románků atd. Více fotek by také nebylo na škodu. Ale k základnímu seznámení se s módními trendy 1. republiky kniha stačí.

1 14.01.2024

Hutná, živá, obsáhlá. Přiznávám ale, že mi Lygie šla na nervy a fandila jsem Viniciovi, aby se mu jeho temné spády podařily.....

1 10.02.2023

Výborná kniha, čtivě napsaná. Rozebírá všechny etapy života ženy v 19. století - dobré pro ty, kteří mají tendence si tuto dobu idealizovat.

1 24.01.2023

V devíti letech mě naprosto okouzlila, nemohla jsem se odtrhnout, pak jsem ji chtěla číst znovu a .... to kouzlo zmizelo, už to nebylo ono. Ale i tak na ní vzpomínám ráda.

1 23.01.2023