Selket komentáře u knih
Je fakt, že v mém srdci má nesmazatelné první místo Mercy, ovšem Anita je trochu jiná kapitolka a po dlouhé době si myslím, že jsem konečně objevila upíří sérii, kterou chci číst dál. Jako detektivka se moc nevytáhla, závěr mi přišel trochu utnutý, ale atmosféra mě uhranula.
Čím dál víc mě baví jakým způsobem Meyer schovává postavy z pohádek do těch v ději svých knih a i když jde o princezny, nikdo tu nečeká na prince na bílém koni. Zkrátka, vyhrneme rukávy holky, a jdeme zachránit svět...
Ze začátku jsem byla přesvědčená o tom, že knihu nedočtu, ale vytrvalost se vcelku vyplatila a snad se vrhnu i na další díl.
Kniha mě velice překvapila. Postavy působí velice dospěle a nevadilo by, kdyby byly starší.
I když je začátek pomalejší závěr knihy to všechno vylepšuje a dělá z ní pokračování, které je lepší než předchozí díl.
Zatím mi Alfa a Omega příjdou maličko slabší než Mercy, ale jen o malý kousek. Možná je to tím, že jsem si až moc zvykla na silnou a sarkastickou hlavní hrdinku.
Jednu hvězdu za vcelku nadějný začátek, dál už jsem nemohla hlavní hrdinku vystát. Přišla mi až neuvěřitelně ufňukaná.
I když jsem si knihu vychutnala, klidně bych ji snesla delší. Více možností sblížit se s postavami.
Překvapivě mě nečekala žádná složitá četba ani jazyk (když si vzpomenu co úsilí mě stálo prokousat se Stokerem...) a vcelku napínavá a zároveň i příjemná procházka pohádkovým světem. Při četbě mi atmosféra nejvíce připomněla Connollyho a jeho Knihu ztracených věcí.
Vlastně jsem ani nečekala, že to bude tak dobré. Ale přesto, že měla kniha opravdu svěží atmosféru evokující všechny roční doby a jejich tajemno, občas mě zdlouhavé myšlenkové monology z toho opojení vyváděly z míry. Možná, že kdyby byly trochu ucelenější a svižnější, pak bych přidala ještě jednu hvězdu.
Velice dobré. Podotýkám, že jsem od autorky nic jiného nečetla, vlastně jsem dlouhou dobu nezabloudila k detektivnímu žánru, ale zjevně jsem o hodně přišla. Ačkoliv mi pointy vyskakovaly v průběhu děje samy a pachatele jsem odhalila dřív než detektiv, nechtěla jsem přestat, dokonce bych si knihu klidně někdy v budoucnu přečetla znovu. Svižné, napínavé a s kapkou mysteria.
Úžasná dobrodružná výprava! Strašně zbožňuji tento vypravěčský styl a la Alenka v říši divů střihnutý Malým princem. Pokud člověk miluje kouzla, nemusí být ani dítě, aby si tuhle knihu přečetl, dítětem se v průběhu stane...
Kniha mě příliš nenadchla. Už dříve jsem od autora četla Květinovou zkoušku a ani jeden titul se mi ne a ne dostat pod kůži. Nemohla jsem se začíst, jakoby ten úžasný svět, který autor vymyslel, byl nějaký strašně povrchní. Gradace na posledních zhruba deseti stranách k celkovému dojmu také zrovna nepřispěla. Možná prostě nejsem typ čtenáře, kterému jsou Lakeovy knihy určeny.
Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst, ale zhruba od poloviny jsem se nemohla odtrhnout. Trochu mě štvalo staré vydání, které se mi dostalo do rukou - tolik překlepů a chyb jsem snad v jediné knize (ba na jediné stránce) ještě neviděla, ale doufám, že se to u novějších vydání neopakuje.
Mám strašně ráda tu kombinaci tvrdé reality, která se přelévá ve frašku a zase zpět.
Myslím, že to mělo mnohem větší potenciál - kniha se skládá z pěkných momentů, které ale nejsou nijak propojené. Mnohdy mi přišlo, že autor prostě neumí chytit šanci za pačesy.
Svojí strukturou mi trochu připomínal Dům v růžích, detaily, na kterých pak záleží, návraty do minulosti, nadpřirozené schopnosti. Moc se mi to líbilo.
Pořád mi příjde nejslabší první díl. A čím dál se pročítám touhle sérií, tím víc se v tom utvrzuji.
Ke knize jsem přistupovala s trochu jiným očekáváním. Chtěla jsem víc akce, větší odhodlání, možná i víc krve a zubů a méně vysvětlování a opakování (vždy, když se na scéně objeví někdo, kdo při prvním vysvětlování nebyl...). Zápletka mi nakonec přišla značně překombinovaná, až jsem došla k názoru, že hlavní padouch si vybral tu nejsložitější možnou cestu k cíli. Ale i přes tyhle moje lamentace musím říct, že nejsem zklamaná a s chutí se vrhám na druhý díl.