O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby

Čarokraj klame telom. To, čo sa na prvý pohľad javí ako obyčajná rozprávka, je v skutočnosti oveľa hlbšie, a ako už jeden recenzent povedal, širšie.
Žiaľ, povedzme si na rovinu hneď na začiatok, neslúži to vždy k dobru veci - ak nemáte skutočne otvorenú myseľ alebo skutočne veľa času, pravdepodobne vás občas bude kniha štvať svojim nekonečným prívalom nových bizarností ktoré v konečnom dôsledku neprispievajú k hlavnému dejovému oblúku celej záležitosti. Lenže možno práve v tom tkvie kúzlo tejto knihy - celá tá "záležitosť" totiž v konečnom dôsledku až taká dôležitá nie je.
Dôležité je, že do čarovne detského mnohosveta vám autorka vplieta múdrosti a láskavé rady, a to nie len ústami zástupu podivných postáv, ale i zručného rozprávača. V záplave tradičných detských príbehov vytŕča toto zvláštne dielo so svojou komplikovanou štruktúrou, svojským štýlom a bizarnou logikou ako fialový palec z deravej ponožky. Spočiatku možno nenápadný, ale keď si ho raz všimnete, bude ťažké naňho prestať myslieť.

Na začátku to pro mě byl trochu chaos, ale nakonec se mi v Čarozemi líbilo a September pro mě byla velmi sympatická mladá dáma ;-) A jo chtěla bych mít za kámošku levhartici ;-)

Já tu ženu miluju! Má tak neuvěřitelnou fantazii! Kdo jiný by zkřížil draka s knihovnou? Ona je pro mě novodobý Carrol (Alenka) a Baum (Čaroděj že země Oz).
"Ani bych o tom neuvažoval být tebou. Ale zase kdybych byl tebou, nebyl bych mnou, a kdybych nebyl mnou, nemohl bych ti tu teď radit, a pokud bych ti nemohl radit, dělala by sis stejně co bys chtěla, takže klidně můžeš udělat co chceš a aspoň už to budeme mít odbyté. "

Magický realismus pro děti. Božské čtení.

Barvité snové vyprávění pro děti. Celkově pěkné (jako třeba Lesohrad nebo český Firfix), ale nečetlo se mi úplně snadno. Myslím, že podobně jako v případě těch dvou uvedených titulů brzy zapomenu o čem to bylo. Příběhu je totiž na té velké ploše poskrovnu. Pěkné výmysly a nápadité slovní obraty, občas nějaká hezká myšlenka, ale pod povrchem není nic hlubšího. Není to žádný Ohnivý vítr, jen jedna z mnoha hezkých dětských knih "jako je tahle".

Budu si muset konečně přečíst Carollovu Alenku, jakožto výchozí bod podobných pozdějších knih. A taky Petra Pana. Čaroděje ze země Oz jsem četla a co si tak pamatuji, jde o stejný koncept. Jen je to příběh napsaný o 109 let dříve než O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby. Série od Valente již reflektuje 20. století (tatínek v armádě, maminka mechanička), ale zároveň převařuje známé věci. Větší zábavu obstaral podle mě například Pullman v knize I Was a Rat!, která ale nevyšla česky.

Autorka má fakt skvělou představivost a používá parádní slovní obraty a já objevila i hodně vtipně použitých dvousmylů sice se mi obtížněji četla ale jednou se k ní určo vrátím

Už jen ten název je na pár hvězdiček. Skvělé dětské čtení, plné fantazie, alenkovský svět, kouzelné postavy, velká přátelství a velké činy. Autorčina lehkost a hravost, dialog se čtenářem, prostě paráda.

Úžasná dávka fantazie zasazená do jednoduchého pohádkového příběhu s dobrým koncem. Moc se mi líbilo hraní si se slovy a netradiční spojení slov. Aby člověk zachytil všechna podprahová sdělení a pochopil knihu ve vší své parádě i s "aha-efektem", bude asi nutno přečíst minimálně dvakrát. Je tam spousta momentů, které v ději bez povšimnutí přejdete, aby se pak znovu později objevili a vy už nevíte, jak a proč se tam vlastně vzaly.

Já tu knihu prostě miluju. Snad pro všechy věkové kategorie, filozofie jak z 'Malého prince' spojená v čtivý a moudrý příběh. Tahle kniha mi přinesla tolik ponaučení, je to pomalu moje osobní bible. Vždy když ji čtu, zažívám při tom o mnohem intenzivnější pocity než u ostatních knih. Slyším vítr foukat, moře šplouchat, zašumění pěny, zvířata okolo,plutí lodi,ruch lidí okolo...Nevím čím to je,ale to je snad jediná kniha,která ve mě vyvolává nepopsatelné pocity. Dokonce jsem 'cítila', když Louž umývala September. Cítila jsem se jako bych knihu sama prožila tím, že jsem se ve spánku probudila v Čarozemi....

Zajímavá pohádková kniha, o které jsem tušila, že mě bude bavit nejen díky své obálce, dlouhým názvem, ale velmi zvláštnímu a různorodému obsazení a úžasným jménům postav. Pro mne to bylo krásné, snové, velice čtivé a oddechové čtení, které mne vtáhlo do děje, ať jsem seděla doma na posteli, nebo si našla v práci chvilku jen pro sebe. Doporučuji a už teď lituji, že u nás nevyšel třetí díl... Ale i tak teď vzhůru pod Čarozem do víru Bujaření :)

Kniha je velice dobrá, postavami a příběhem vás do sebe dozajista vcucne, nemám jí v podstatě co vytknout až na styl kterým je napsaná , kniha se mi totiž místami četla špatně a některé věty působily až krkolomně. Každopádně hodnotím příběh a ten je skvělý.

Alenka v kraji divů a za zrcadlem pro nové tisíciletí. Bohaté na fantazii a ohromující nápaditostí, přičemž famózní ilustrační doprovod španělské výtvarnice Any Juan magickou atmosféru jen podtrhuje. Jste-li fanoušek surrealismu a fascinují vás dobrodružné eskapády v pohádkových zemích, nemáte stran knihy vůbec o čem přemýšlet. Prostě si ji užijte. Naneštěstí moje hlava dubová podobné výstřelky pobrat nedokáže, a popravdě, vlastně ani nikdy nedokázala. Když není vyprávění podmíněno zajímavou zápletkou, protože v devadesáti procentech stojí pouze na imaginaci samotného tvůrce, nudím se. Výpravy, kdy každý další obraz může přinést prakticky cokoliv a spisovatel si vývoj událostí usnadňuje zvraty, jež tahá z kouzelného cylindru, to prostně není nic pro mě. A dětská fantasy Catherynne M. Valenteová je právě takového ražení. Podtext minimální a zároveň trochu laciný, ovšem v rámci cílové skupiny předpokládám, že dostačující. Avšak po stránce hrátek s představivostí doslova perfektní.

Že začátku těžké čtení ale nakonec krásná knížka plná fantazie:)

Bohužiaľ, okrem zručne zvládnutej práce s nonsensovými prvkami, ktoré nám v celej svojej majestátnosti priniesol v roku 1865 Lewis Carroll (a to na ploche necelých 15 500 slov), a vždy po niečom voňajúcich metaforách, neponúka Catherynne M. Valenteová na stranách prekračujúcich číslo 200 nič iné ako niekde niečo podobné a už dvakrát prečítané.

Aby sme však karmu tejto na prvý, druhý a aj ten tretí pohľad sympatickej spisovateľky nepriviedli k záporným hodnotám, musíme, vlastne chceme, pochváliť energiu, ktorú do svojho diela vložila a ktorá nabrala tie správne obrázkové proporcie, sprevádzajúce trošku prebytočne nakysnuté dobrodružstvo. Ako aj medzi riadkami ukryté strasti i slasti výchovy stratených malých dievčat, ktoré vám jedného dňa odídu do začarovanej krajiny, aby si v nej k vám mohli opäť nájsť cestu.

Trošičku těší na pochopení, ale dokonalé.

začátek se četl trošičku ztežka, skrz takovou nparapodivnou krkolomnost, ale když se do toho člověk dostane hodí ho to do pohádky typu Karlík a továrna na čokoládu, nebo Alenka v říši divů,,, ještě čtu, ale počítám, že do zítra mám dočteno... :,)))

Jedna z "podivných" knih - tím ji neurážím! Mám takové knihy ráda. Pohádky :)

Úžasná dobrodružná výprava! Strašně zbožňuji tento vypravěčský styl a la Alenka v říši divů střihnutý Malým princem. Pokud člověk miluje kouzla, nemusí být ani dítě, aby si tuhle knihu přečetl, dítětem se v průběhu stane...

O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby - Catherynne M. Valenteová

Říše pohádek. Nebo ne?
Dvanáctiletá September je zvláštní dívka. Moc ráda čte, dovede opravit jakoukoliv mechaniku, má velká a neohrabaná chodidla, na levé tváři má mateřské znaménko a ze všeho nejvíc se jí líbí oranžová barva a všechno, co oranžové je - listí, čas od času měsíc, květy chryzantém a měsíčku, sýr čedar, dýně v koláči i mimo něj, pomerančový džus, meruňková marmeláda. Ví, že oranžovou barvu díky své zářivosti a náročnosti nelze ignorovat.
A právě pro tuhle dívenku si jednoho dne přiletí Zelený vítr a na Levhartici mírných vánků s ní odlétne do Čarozemě. Do světa kouzel, zázraků a dětských snů, ale zároveň do země plné nebezpečí a nenávisti k vladařce Markýze. September se zapřísáhne, že v Čarozemi opět umožní žít tak, jako tomu bylo před vládou Markýzy. Netuší, jak těžké to bude nejen pro ni, ale i pro její přátele, wyverna Ela a marida Víkenda...

Je pravdou, že bych na tuhle knížku dřív nebo později narazila. Jsem však moc, opravdu moc vděčná Fée, která mi ji doporučila. Na seznam knížek, které si chci přečíst, jsem si ji tedy po přečtení Féeiny recenze a doporučení přidala, ale měla jsem dost rozečtených příběhů, takže Čarozem upadla v zapomnění. Tedy, až do té doby, než jsem šla s mamkou kolem knihkupectví, v jehož výloze byla slevněná zářivě červená knížka s dlouhým názvem vystavená. Uprosit mamku nebylo až tak těžké, jak bych si myslela, a proto se kolem května objevila v mé knihovničce.
I přesto jsem se k ní však dostala až na přelomu července a srpna, neboť jsem dočítala sérii Tajemná země Rondo a jiné knížky vypůjčené z knihovny nebo vlastní.
Zprvu jsem nevěděla, co si myslet. Fée mi ji vřele doporučovala, tvrdila, že se jí moc líbila, ale já jsem nechápala proč. Začátku vyprávění zkrátka nejde asi porozumět, nebo ta schopnost možná chybí jen mně. Nicméně mi na prvních stránkách připadal děj moc rychlý, neuvěřitelný, nepromyšlený, pohádkový, příliš jednoduchý, popsaný suchými slovy a postaven do vět, ve kterých se objevovaly zvláštní fakty o hlavní hrdince, September.

Tenhle pocit mi z hlavy rychle vyhnalo udivení, když jsem se na Levhartici mírných vánků, společně se Zeleným větrem a September, dostala do kouzelné, ale zároveň nebezpečné Čarozemě. Nejenže jsem žasla nad novým, kouzelným světěm, ale i vyprávění autorky mi náhle přišlo živější, propracovanější, barevnější. Na scéně se objevovala podivná místa, tvorové se zvláštními jmény a taky nesmyslná čarozemská pravidla. I September se mi zdála příjemnější, než na předchozích stránkách.
A ani udivení nezůstalo dlouho. Poté, co jsem se ocitla v Čarozemi a společně se September jsem ji obeplula během několika letně zamračených odpolední, jsem byla ohromená. Okouzlená a naprosto nadšená z knížky, kterou držím v rukou.

Je pravdou, že Čarozem trochu připomíná Říši divů od C.S.Lewise nebo zemi Oz od L.F.Brauma, ale to nic nemění na výjimečnosti příbehu. September se do Čarozemě i z ní dostala dobrovolně, i své poslání si sama vybrala, žádné předurčení v Čarozemi neměla.
Knížku bych vřele doporučovala všem, kteří se nebojí číst fantastické, trochu pohádkové a přesto okouzlující příběhy. Protože to knížka O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby dozajista je! :) Pěkné jsou i ilustrace od Any Juan, které mi představu o September nebo jiných postavách sice mnohdy kazily, ale i tak se do knížky hodí. :)

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ★ ★

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Na doporučení blogerky Fée.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Zrádná pohádka.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Odhodlání.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Se September bych se možná dokázala ztotožnit. Když se nad tím zamyslím - taky ráda čtu, nejsem zrovna jak z obálky módního časopisu a mí vrstevníci mě moc neberou. Pravda, nejsem ulítlá na jednu barvu, už vůbec ne na oranžovou, ale to je vedlejší. Nicméně být September bych, i přes zajímavost toho bytí v příběhu, být nechtěla. Mnohem víc mě fascinuje marid Víkend, se kterým se September spřátelí.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Pozitiv je na téhle knížce dost. Kouzelný příběh, nové originální bytosti, jako je wyvern, velocypédy, púky, zcela výjimečně popsaná smrt a spousta dalších. A kromě toho se mi líbí jedna pěkná myšlenka a sice, cituji z knihy "Moje paní říkávala, že člověk nikdy není úplně nahý, pokud sám nechce. Říkávala, že i když odložíš každičký kousek oblečení, pořád ještě máš svá tajemství, své příběhy, své skutečné jméno. Když se člověk před koupáním vysvleče, to ještě není nahý, ne úplně. To jen ukazuje svou kůži. A lišky a medvědi mají taky kůži a nestydí se, takže ani já se nemusím stydět." (str.59).
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Negativem by mohl být autorčin styl psaní. Příběh se mi líbil moc, chválím za nápad, ale zároveň některé pasáže bych nejraději přepsala jinými slovy. Nu což, co je psáno, to je dáno. :) A druhým, avšak malým negativem, již zmíněným, jsou ony ilustrace, které mi i přes svou nápaditost jaksi kazily pohled na věc. :)