Seabeast komentáře u knih

Začnu asi tím, čeho si při uchopení knihy všimne většina. Na první pohled docela objemná bichle a po nahlédnutí dovnitř naskočí hrůza, která jímá z malých písmenek na bezmála 600 stranách! Sám jsem si říkal jestli je vůbec možné na tak obřím prostoru stále co psát, když příběh pojednává o nešťastné arktické výpravě sira Johna Franklina. Vždyť polární prostředí tolik komplexnosti, z hlediska prostoru, nenabízí - tedy aspoň jsem se domníval. Jenže Dan Simmons je naprosto geniální spisovatel! Příběh je tak vrstevnatý a omračující, že nedá do konce vydechnout. Je sice fakt, že jsem měl ze začátku problém se začíst a místy se může zdát, že "Terror" oplývá příliš popisnou nebo filozofickou omáčkou, ale chce to vydržet a člověk v pozdější fázi opravdu nebude litovat. Upřímně Simmonse obdivuji, co všechno musel nastudovat z hlediska technických vymožeností, termínů, detailů a dobových reálií, které bravurně skloubil do vybroušeného celku. Atmosféra chladu a absolutní beznaděje na vás doslova ze stránek dýchá! Jak jsem četl a četl, tak už jsem z počátečních obav počet stránek a malé písmenka přestal řešit a do vyprávění se ponořil. Pravda, je to na delší dobu, ale zatraceně se "Terror" dobře čte. Na první seznámení s autorovou tvorbou jsem byl fascinovaný a bez diskuze dávám plný počet!

24 06.01.2021

Po nepříjemné osobní tragédii spisovatele Chrise Cartera (úmrtí jeho životní lásky) viselo ve hvězdách zda-li vůbec bude schopen nadále psát a pokračovat v sérii s geniálním detektivem Robertem Hunterem a jeho kolegou Carlosem Garciou. Ačkoliv tato nešťastná událost bude navždy v Carterovi rezonovat, díkybohu psaní nevzdal. Někteří možná po přečtení nabydou dojmu, že došlo ke změně stylizace jeho slohu a možná je to celkem logické. Sice se tolik brutalitek v příběhu nedočkáme, ale napínavosti to nic neubírá. Právě naopak. I když tu v komentářích padlo, že se jedná o nejslabší díl, tak dle mě se naopak "Napsáno krví" řadí k těm jeho nejlepším. Ptáte se proč? Za prvé (podobně jako v zatím vrcholné "Zlobě") vybočuje z osvědčené šablony a příběh je více dramaticky vygradován. Záporáka bych dokonce přiřadil k Hunterově největšímu sokovi Lucienu Folterovi, který už od začátku pro celý policejní útvar znamená nedotknutelnou hrozbu. Za druhé, nosným hybatelem děje je více vedlejší postava kapsářky Angely Wood, jež stojí za hlavní zápletkou. Tím nemyslím, že druhé housle hraje hlavní duo detektivů, ale v ostatních knihách mi tento prvek tak signifikantní nepřišlel. A konečně za třetí, počet obětí a obvyklý morbidní způsob jejich konce také nehraje takovou roli k zamotání celého vyprávění a grandiozního finále. Výraznější podíl na zneklidnění má sled událostí týkajicí se jediného předmětu - prapodivný deník namátkou zcizený kapsářkou Angelou. Carter tím vším umně docílil neobyčejného díla, které přečtete jedním dechem!

20 03.01.2021

Tak takovouhle BOMBU jsem vážení nečekal! Jedná se o první díl z kriminální thrillerové série o detektivovi Robertu Hunterovi a už takhle na začátek se jedná o vražednou trefu do černého! Napsané je to zhruba asi tak, že doslova hltáte stránku za stránkou a musíte, co nejrychleji přečíst. Napínavé jak špagát na prádlo! Oceňuji především nelineární vyprávění děje, kde jednotlivé kapitoly jsou zakončeny typickým Cliffhangerem (myšleno jako "zakočení dílu" v TV seriálech), a to z Dvojitého kříže činí dost dynamickým a poutavým zážitkem. Autor se moc s protagonisty nemaže, výborně je zároveň vykresluje (bez jakékoliv omáčky) a drsně zachází do detailů. Příběh je hodně temný a vybízí k mnoha otázkám už od začátku, bez toho aniž by se trochu dalo v průběhu tušit, kdo je rafinovaným a velmi nebezpečným vrahem. Dílů zatím vyšlo 10, ale už teď vím, že se vrhnu brzo na další Carterovku! A to nejlepší nakonec, v Levných knihách se dají sehnat v podstatě za pakatel.

20 11.10.2019

Duna. To je dílo, které v rámci sci-fi žánru znamená velký milník. A není náhodou, že se jedná o dílo zásadní. Mé první setkání s tímto univerzem proběhlo dokonce už v mládí, když jsem docházel na první stupeň základní školy. Vzhledem k "pařanskému" období se samozřejmě jednalo o druhý stejnojmenný díl, který má pro herní svět také zásadní místo. Být ověnčen titulem jako první realtimeová strategie je role vskutku významná. Ale teď už k samotné knize. Duna v první řadě není jednoduché čtení na odreagování v této uspěchané době. Je opravdu spletitá, plná myšlenek, nemalou paletou různých postav a dějových linií, které tvoří ucelenou skládačku. Ze svého úhlu perspektivy jsem nebyl pokaždé v obraze, protože se nejedná o román, který poberete a plně vstřebáte na první dobrou. Kupodivu to ale vůbec nevadí a čtivosti ani za mák neubírá. Myslím, že si každý vyfiltruje, co je potřeba a v ději se bude, při pozorném čtení, dobře orientovat. Což je rozhodně plus. Nicméně Frank Herbert v Duně znamenitě vykreslil atmosféru písečné planety Arrakis (to jest Duny), která je zdrojem oné nejcennější látky ve vesmíru. Ta látka má název "melanž" a jedná se o speciální koření, jež prodlužuje život a poskytuje uživateli mimořádné psychické schopnosti. Je smyslem a základním kamenem všeho, co se v Duně děje. Příběh je plný intrik, zvratů a napětí, což z knihy činí jedinečné dílo. Svojí rozsáhlostí si doslova říká o opakované přečtení, protože opravdu není možné pochytit vše, jak jsem zmínil výše. I tak jsem byl na konci ohromen a jsem zvědav, kam se děj bude ubírat dále!

17 15.01.2021

Naprosto právem nejlíp hodnocená Carterova kniha! Nejenže dá nahlédnout do tolik zamlčovaného soukromí detektiva Roberta Huntera, ale hlavně konečně poprvé vybočuje z Carterovi nastavené příběhové šablony! Pro mě nejvíc emotivní díl u kterého hrozí, že si okousáte všechny nehty na ruce. Možná i na nohou. Maličko mě mrzelo, že zde nebyl přítomen parťák Carlos Garcia, ale pro příběh vlastně není úplně podstatný a možná by působil navíc - resp. dějová linka je tak více koncentrována na Huntera a umocňuje prožitek. I když je obecně známo, že Carterovky za sebou nemusíte číst, přesto si myslím, že je lepší začít od jedničky. Zloba je také jediný díl na který navazuje desátý kousek Nenávist. Ale pšššt, víc už neprozradím!

16 27.05.2020

Hovor se smrtí mi přišel o něco lepší než předešlý díl Já jsem smrt, ale jak je tomu zvykem, šablona knihy je víceméně podobná. Zde tématem Carter nakousl problém sociálních sítí a přiblížil se příběhem k jednomu z nejpovedenějších zářezů - Jeden za druhým. A jak jsem nakousl, Hovor se smrtí je další v řadě těch nejlepších Carterovek. Už jsem si říkal, jestli se Carter po Zlobě napětím a atraktivností nevyčerpá a vida, naštěstí se tak nestalo! Navíc příběh nutí k zamyšlení vzhledem k současné době.

14 27.05.2020

Předešla Zloba byla pořádná nálož a trochu jsem se bál jestli další díl v řadě může být lepší. Já jsem smrt sice trochu mé obavy naplnily a začátek byl poněkud pomalejší - naproti tomu, jaké svižné úvody Carter nabízí. Ale později samozřejmě vše hezky kompenzuje a konec náramně graduje. Navíc s pěkným příběhovým twistem. Carterovy knihy miluji a nemůžu vyloženě říci, že má slabý díl. Rozdělil bych je pouze na "povedené" a "výborné". Já jsem smrt mě nezničila, ale jako vždy, co se série týká, mě bavila.

13 27.05.2020

Mé první setkání s Jozefem Karikou byl hororový počin "Strach". V několika elementech volně navazující "Trhlina" mě překvapila o to více. Dle autora se jedná o zapsaný příběh z diktafonu vycházejícího z vyprávění člověka, který na základě "Strachu" autora kontaktoval. Nelze samozřejmě říci, že je celý příběh postavený na skutečných událostech a s vysokou pravděpodobností se jedná o Karikovu mystifikaci. Co ovšem mystifikace není je tajemné slovenské pohoří Tríbeč, které je pověstné nevysvětlitelným mizením lidí. Doslova se jedná o "Slovenský bermudský trojúhelník". A nejenom to. Poblíž se nachází nechvalně proslulý úsek silnice číslo 65 na kterém se stalo nejvíce dopravních nehod z celého území Slovenska. Tudíž celé prostředí samo o sobě nahání hrůzu. A v tom je síla téhle knihy. Nejde tolik o propracovanost postav, příběh, ale o stupňující atmosféru, která v poslední třetině nabírá na smrtících obrátkách. Jednoduše jsem se nemohl odtrhnout a musel jsem dočíst. V atmosféře pro mě "Trhlina" předčila "Strach" a poskytla děsivější zážitek - za předpokladu, že přijmete hru "o skutečném příběhu" a vcítíte se do něj. Nesmím taky zapomenout zmínit stejnojmenný film z letošího roku. Mám-li být zcela upřímný, tak mě kniha bavila mnohonásobně víc!

12 03.09.2019

Rok 1959 v ruském pohoří Severního Uralu pod Mrtvou horou. Kdo ještě o této dosud neobjasněné tragické události neslyšel, ať zbystří. Přišlo zde o život celkem 9 (převážně) studentů záhadnou smrtí. A nejednalo se zrovna o nějaké začátečníky z oblasti turistiky. Těla se našla potažmo velmi spoře oděná s ponožkami na nohou a byla roztroušena různě po okolí od stanu, který byl rozříznutý zevnitř (!). Do toho zpřelámané žebra, někomu chyběli oči, jedné člence i jazyk a na některých oděvech se našly stopy radioaktivity. Pár těl bylo kompletně ohořelých. Veškerá fakta shrnuje tato bravurně napsaná kniha od českého autora a předkládá možné scénáře spolu s pro i proti. Zcela bez omáčky a fantaskní konspirace. Navíc je doplněná o vsuvky, které jakékoliv tápající zasvětí do problematiky termínů obsažených v textu. Je v ní plno černobílých fotografiích (dokonce i z fotoaparátů expedice) ilustrujících veškeré dění v posledních dnech výpravy. Toto fascinující mrazivé čtení nedá doslova vydechnout. Hledačům záhad můžu jednoznačně doporučit. Poslední vydání knihy můžete za zlomek ceny najít v Levných Knihách, takže o dostupnosti není nouze. Velmi zajímavá teorie ke které se osobně přikláním je zde rozebrána úplně dole na tomto blogu:

http://haunted.blog.cz/1808/djatlovova-expedice

A co vaše teorie?!?

11 03.09.2019

Jestli byl Sochař smrti pro mě jedna z nejpovedenějších "Carterovek" a nedala mi spát, tak Jeden za druhým mě totálně uzemnil!!! Zde se jedná možná o nejnapínavější díl ze série vůbec. Aby taky ne, dočetl jsem ji za dva dny a je to jedna z mála knih, u které nejdete spát, dokud nedočtete. Ano, hodiny mi ukazovaly něco málo po třetí ráno. Příběh Carter rozehrál už od začátku velmi dobře a v kontextu internetu se jedná o zamyšlení hodný případ. Vynikající díl!

10 27.05.2020

Sérii s detektivem Robertem Hunterem a jeho parťákem Carlosem Garciou čtu hezky posloupně a zrovna Sochař smrti mě po prvních třech dílech velmi nadchl! Přestože má v kontextu Databáze vysoké hodnocení přesahující devadesátku, tak je z nějakého důvodu na posledním místě v objektivním hodnocení série. Pro mě ale z nepochopitelného důvodu, protože se kvalitou přiblížil k vynikající prvotině Dvojitý kříž a řadím jí k těm nejlepším "Carterovkám". Ano, šablona příběhu je opět podobná, ale příběh zase nedá vydechnout až do úplného konce. Nevím, jak to ten Carter dělá!

10 27.05.2020

Po Dvojitém kříži se pro mě nejednalo o pokračování v sérii, které by překročilo vysoko nastavenou laťku debutu, ale i tak se kvalitativně jedná o výborně čtivý počin! Přestože je šablona víceméně podobná, nelze si prostě duo Robert Hunter a Carlos Garcia nezamilovat. Chris Carter mě rozhodně nezklamal.

Díky rodičům jsem byl v mládí odkojený na sešitové sérii z konce 60. let a na prvním stupni ZŠ, jako dárek k Vánocům, dostal souborné vydání všech komiksů v pevné vazbě. To samé filmové zpracování z roku 1993 bylo pro mě pěkným překvápkem od táty tenkrát na VHS. Nebudeme si nic nalhávat, Šípáci jsou kult a já mu v dětství také propadl. A mám ho rád dodnes. Jenže mezery je třeba vyplňovat, a tak jsem musel nedávno (pravda, poněkud delší doba od juniorských let) sáhnout po románové předloze Záhada hlavolamu. Zjistil jsem, že došlo na stejné pobláznění jako tenkrát a příběh vůbec neztrácí na své atraktivnosti a napínavosti i dnes. Vlastně i to klukovské dobrodružství v knize trochu závidím, protože v dnešní uspěchané době už zřejmě éru, kterou prožívali Rychlé šípy, naše mládež v době smartphonů už nezažije. O to krásnější bylo pro mě se díky knize do tohoto období ponořit (byť na papíře) a v představách znovu prožít. Momenty úžasu jsem měl takřka při čtení neustále a jako další mezeru hodlám vyplnit černobílým seriálem z roku 1969. Co mě na příběhu překvapilo byla atmosféra temných uliček ze Stínadel a jakási ponurost, která byla patrná na sto honů. No zkrátka kniha neztratila své kouzlo. Je to i také díky nádhernému novému vydání od Albatrosu (2019) a znamenitými barevnými ilustracemi od Jiřího Gruse. A jak to tak vypadá, ve vydávání dalších dílů ze Stínadelské trilogie a Foglarovy tvorby vůbec, hodlají pokračovat. Hned druhý díl "Stínadla se bouří" spatřil světlo světa teprve nedávno a je ve stejném duchu zpracování. Koneckonců, jsem neskutečně rád, že takové Dílo vůbec vzniklo, protože se dá číst neustále a doufám, že bude nadále oslovovat i další generace.

10 13.05.2020

Pro fanoušky H. P. Lovecrafta se jistojistě jedná o povinnou četbu a krásné doplnění sbírky povídek, které u nás (krom dvou) ještě nevyšly. Ačkoliv zde HPL "hrál druhé housle" a v erudovaném úvodu vše S. T. Joshi uvadí na pravou míru, jak to s autorstvím bylo, tak je z knihy hodně znát typicky šroubovitý Lovecraftův sloh, obraty a příběhové prvky. Ovšem máme zde také nemálo ženských postav (!!!) a dokonce romantickou zápletku! Kupodivu klišé typu "ta hrůza se nedala ani popsat" je zde poskrovnu. Co mě ale do očí tlouklo nejvíc bylo spojení "s to", které je zde v podobné míře jako Lovecraftovo "nepopsatelno", ale nechci být za škarohlída a krásný překlad hanit. Vedle toho musím vyzdvihnout stylovou obálku a atmosféricky laděné ilustrace, které se povedly na výbornou! Nicméně na univerzum z pověstného Cthulhu mýtu také dojde, ale ne v takové míře, jak by někdo očekával - dočkáte se ho až u posledních kousků. Co se týká kvality, tak se bude možná pro někoho jednat o ryze subjektivní záležitost. Mně se kupříkladu líbila zhruba jen polovina a ta druhá byla trošku "prokousávačka" - bohužel zrovna ty delší příběhy. Zbylé tři povídky v dodatcích, u kterých se nedá říct, že by byly ovlivněné větším zásahem HPL, jsou spíše takovou zajímavostí navíc. Přičemž dvě z nich jsou v původním znění a je pozoruhodné je porovnat s těmi na kterých má HPL spolupodíl. A je to sakra znát, protože ono přetvoření je místy markantní. Třeba povídku "Elektrický popravčí" HPL pozvedl na takovou úroveň, že v tomto souboru patří dle mě k těm lepším a nejnapínavějším. Závěrečné Joshiho poznámky ke každé z povídek jsou opravdovou třešničkou na dortu, protože prozrazují nejenom pozadí vzniku, ale také spoustu vysvětlivek ke slovům v textu. Jedinná nevýhoda knihy je, že určitě není vhodným startem pro seznámení se spisovatelovou tvorbou anebo lidem nezasvěceným do tvorby HPL možná nic neřekne. Každopádně za mě spokojenost a na druhý stejně laděný svazek "Smyčka medúzy a další příběhy" se těším jako malej Jarda!

10 13.02.2020

Konečně jsem se dokopal k přečtení něčeho od Stephena Kinga a začal jsem na doporučení Osvícením. Možná jako drtivá většina jsem první viděl opěvovaný film od Kubricka a přišel mi docela vydařený, i když posazený na zadek jsem z něj nebyl. Teď se přidávám na druhou stranu břehu. Kniha je prostě LEPŠÍ! Doslova po všech stránkách. Byl jsem překvapený kolik toho Kubrick svým zásahem "vykastroval", předělal a některé věci totálně překroutil - ne-li zmršil. V knize jde především o takovou tu "Lovecraftovskou" hrůzu z nehmatatelna/nadpřirozena a oplývá dusnější a zlovolnější atmosférou. To samí hlavní postavy. Proměna Jacka Torrance je velmi postupná a zpočátku by člověka nenapadlo, jakou vnitřní metamorfózou projde. Wendy není taková bezmocná puťka a Danny pošahaný klučík kroutící prstíkem skřehotající při tom. Suma sumárum, film je zkrátka slabý odvar a vy si tu knihu koukejte přečíst pokud ho žerete s navijákem!

10 03.09.2019

"Barva z kosmu" od nakladatelství Carcosa (jak trefná spojitost s fiktivním městem z hlavy Roberta W. Chamberse, který Lovecrafta svým "Králem ve žluté" přímo ovlivnil) je vynikajícím startovním sborníkem pro ty, co chtějí s Lovecraftem začít, ale nemají tucha kde. Obsahem je prakticky totožná se starším, takřka už rozebraným, vydáním "Stín nad Innsmouthem" (2014) od Laseru. Ovšem Carcosa přihodila dva bonusy navíc! Nového překladu se tak dočkaly povídky "Číhající děs" a "Věc na prahu" a celek náramně doplňují. Asi netřeba dodávat, že vedle titulní povídky "Barva z kosmu" jsou zde další zásadní kousky z pera HPL. Jmenovitě třeba "Šepot v temnotách", "Stín nad Innsmouthem", "Pickmanův model" a moje vůbec nejoblíbenější povídka "Hudba Ericha Zanna". Sám jsem muzikant, takže mi je tematicky velmi blízká. Opomněl jsem už jen "Krysy ve zdech" a "Rytina v domě". Kdo by chtěl přečíst další reprezentativní výběr, tak má Carcosa k dispozici ještě sborník "Zjevení Cthulhu" (2017), které se svými 6-ti povídkami také skvěle seznamuje s autorovou tvorbou. Pro neznalé rozhodně nedoporučuji začínat prvním spisem "Hrobka" (2010, Plus), který ocení spíše znalci, protože celé spisy, čítající pět svazků, mají povídky seřazené chronologicky dle svého vzniku. Dále asi netřeba tolik toho dodávat. Snad jen... Iä! Iä! Cthulhu fhtagn!

9 25.08.2020

Podobně jako u předchozího Popravčího jsem měl po dočtení dojem, že Dvojitý kříž Carter nezastínil, ale opět předvedl pořádnou dávku napětí od které se nelze odtrhnout. A také opět máte silné nutkání knihu, co nejdříve dočíst a dočkáte se překvapivého rozuzlení. Carter je géňa!

9 27.05.2020

Bird Box jsem si chtěl před shlédutím filmu nejdřív přečíst, abych měl to správné porovnání s knihou. Jak to tak většinou bývá, tak obecně jsou knihy lepší než film. Jen výjimka potvrzuje pravidlo. I přes poměrně kladné hodnocení této knihy mě bohužel příběh tolik nesebral. Paralelní dějová linka se mi líbila, ale samotné podání příběhu bylo zkrátka dlouho nezáživné. Kniha mě zhruba do tři čtvrtiny nechávala chladnou a až poté mě začala bavit. K postavám jsem si nijak moc vztah nedokázal vybudovat (jsou ploché) a sloh mi přišel až příliš plytký s nijak zajímavými dialogy okolo. Za mě slabší průměr, co neurazí, ale ani nenadchne.

9 11.05.2020

Po vynikajícím Strachu a Trhlině se jedná o moje první zklamání od Kariky. Slibný start následně vystřídá dost nezáživný sled událostí, které trýzní hlavního hrdinu. K němu si vůbec žádný vztah nevybudujete a navíc je krajně nesympatický. Povětšinou je Tma docela nudné čtivo a konec taky dojem nevylepšil - měl jsem vůbec problém dočíst. Nic, co by si člověk musel od Kariky mermomocí obstarat, což je škoda.

9 11.12.2019

Alan Moore - jak je u něho zvykem - je perverzně explicitní a stejně je tomu u "Neonomiconu". Jacen Burrows svými podmanivými a hlavně sugestivními kresbami pozvedává temný příběh na vrchol piedestalu. Výborně rozehraný začátek tak docvakne dvojice nebojácných agentů o které se při čtení a kochání malbou budete hrůzyplně bát. Mýtus Cthulhu a odkazy na Lovecraftovo dílo smrdutě vyčuhují na každé stránce a pro znalce bude jistě plnohodnotnou satisfakcí jako chapadla temného panteonu z Mistrova pera. Krásně jsem si u komiksu pochrochtal blahem a přestože četba nezabere tolik času, tak opakované rozjímání rozhodně bude člověka vábit znovu. Surrealistické kresby při zakoušení drogy ve spojitosti s magickými formulemi jazyka Aklo mi nedají jen tak spát. Ale najdete tu řadu dalších nezapomenutelných bizarních scén, které potěší každou zvrácenou dušičku. Alan Moore opět nezklamal, jen bych byl neskonale potěšen, kdyby si příběh zasloužil mnohem více stránek!

8 10.03.2021