Seabeast
přečtené 253
Tajemství Ztraceného symbolu - Neautorizovaný průvodce tajnými společnostmi, symboly a mystickými tradicemi
2010,
John Michael Greer
Kastelán
2023,
Maxmilián Kavalír
Může být život kastelána na hradě plný vzrušujících zážitků a nevšedních momentů? Odpověď je jednoznačné ANO! Vzrušujících opravdu doslova, protože po vzoru Bukowskiho je při čtení "Kastelána" jeho otisk znamenitě přítomen. Maxmilián Kavalír, jak si autor opředený rouškou tajemství sám říka, se s psaním románu doslova nepáral. Sex, alkohol, drogy a vztahové trable jsou nejčastější elementy, co propojují onen život hlavní postavy. Vše je dokonale syrové a ohlodané až na kost, a to ve zcela upřímném jazykovém podání. Tedy upřímném z toho mužského pohledu. S tím je třeba počítat, protože útlocitné ženy si možná nepřijdou na své. Ale i tak si myslím, že pro ně to může být trochu nevšední nahlédnutí pod pokličku opačného pohlaví. Román se čte prakticky sám od sebe a neklade zbytečně vysoké nároky nad úvahami lidského pokolení. Myslím, že by příběhu jiné podání naopak mohlo uškodit a svým lakonickým vyprávěním přesně odráží osud osoby kastelána. Můžete se tak dobře vcítit do jeho nitra a není třeba se s ním pokaždé ztotožnovat. V první řadě je to příběh, který servíruje jednu pikantnost za druhou a nedá s nimi vydechnout. V druhé řadě nabídne zajímavý pohled do takového života kastelána o kterém zřejmě většina nemá ani potuchy. A konečně za třetí, to nejdůležitější, nabídne vám zábavnou formu odreagování v tomto chaotickém světě. Tím, že se jedná o literární prvotinu, mě autor mile překvapil. Dokázal, byť na papíře, že i při samotném čtení má text moc takříkajíc houknout v klobáse. Dámy jistě prominou. Tedy... není se vlastně za co omlouvat. Jsem jen chlap, stejně jako nýmand kastelán v knize. Kdo nevěří, ať se bleskurychle dá do čtení!... celý text
Klíč k Šalomounovu klíči
2007,
Lon Milo Duquette
Autor sám v knize přiznává, že je zednář. Na kolik se mu dá jeho tvrzení věřit už je na čtenáři. Co se týká knihy, tak se mi líbilo její sdělení, které vám vyloženě nevnucuje svoji "pravdu" a přináší prostor pro vlastní fantazii. Informuje také o historických souvislostech spojených s templáři, zednáři a jiných okultních spolcích. Sloh je vcelku čtivý, srozumitelně uspořádáný a obsahově ucelený. Od všeho je tu něco, ale nejvíc prostoru má ve své podstatě okultismus. To se týká jak teorie, tak i praxe. Výňatek z legendárního Lemegetonu je už takovou třešničkou na dortu, ale kniha zároveň poskytne i představu, jak taková evokace probíhá a jak na ni. Není to disciplína vyloženě pro každého, ale minimálně vám ji pěkně přiblíží. Nejedná se samozřejmě o knihu pro skeptiky a ani si neklade za cíl jim změnit názor. Ovšem pro ty zvědavé a otevřené je to pozoruhodné počtení.... celý text
Kybalion: Studie o hermetické filosofii starého Egypta a Řecka
2012,
Tři zasvěcenci (p)
Před čtením "Kybalionu" jsem měl za to, že se nic moc nového nedozvím, když už jsem v minulosti nějaké ty "ezo knihy pro hledače" přečetl. Veškerý jejich obsah je takřka identický a motá se kolem toho samého tématu. Duchovno sem, duchovno tam podle kterého je třeba se pro spokojenější a harmoničtější život řídit. Stejná básnička v trochu jiném kabátě, která může zpočátku někomu pomoci, ale já už se těch "Tajemství", "Přítomných okamžiků" a "Přání do Vesmíru" jaksi přejedl. Pro někoho je tento rámec životního pohledu úsměvný, pro někoho zase inspirující. Co se týká "Kybalionu", tak vám bude zřejmé, že všechny tito novodobí esoterici, guruové apod. jen vycházejí z Hermetismu, který má svoji dlouhou tradici už od nepaměti. O to víc jsem byl mile potěšen, že přes své útlé vzezření knížky jsem několik čerstvých pasáží pro mě našel. Vše navíc ve srozumitelném podání a dobře čtivém slohu bez přehnaného fantazírování a lavírovaní kolem tématu. Skoro bych si troufl tvrdit, že narozdíl od všech těch "ezo knih" je "Kybalion" jedna z mála, kterou má smysl si přečíst a vracet se k ní. Pěkná studnice moudrosti pro duchovní život.... celý text
Satanova synagoga
1993,
Stanisław Przybyszewski
Kniha je sama o sobě spíš taková kuriozita, než seriózní pojednání o historii Satanismu. Pro dnešního čtenáře se nejedná o lehké čtení a mně spíš prolezla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Je to i z toho důvodu, že vznik knihy je datován na konec 19. století a v jejím slohu je to dost znát. O to horší je i volba fontu, který se téměř nedá číst a nutí takřka luštit, co které slovíčko znamená. Veliká škoda. Ve finále mi "Satanova synagoga" nic moc zajímavého nepřinesla. Pro ty, co by si chtěli o historii přečíst něco relevantnějšího bych doporučil "Satanismus" od Josefa Veselého, ale hůř se už shání.... celý text
Cthulhu 2000
2001,
* antologie
Tenhle lovecraftovsky inspirovaný povídkový sborník bohužel nenaplnil moje očekávání. Jim Turner hned v úvodu pěkně shrnuje vliv HPL na moderní kulturu a glosuje zajímavé poznatky. Nicméně celkem jasně nastíní, že všechny povídky se buď o komplexní mýtus jen opírají anebo z něj vychází o něco více. To je sice pravda, ale pokud ke Cthulhu 2000 přístoupíte, stejně jako já, že se vám dostane notné dávky kosmické atmosférické hrůzy, tak možná s knihou neztrácejte svůj drahocený čas. Jen s velkým sebezapřením jsem měl co dělat, abych sbírku dočetl. Nedokázal jsem se zkrátka na jednotlivé příběhy naladit a plně si je vychutnat. Snad jen úvodní "Pustiny" a lapidárně pojmenovaná povídka "HPL" mě vcelku zaujaly, zbytek bohužel prosvištěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nemohl jsem se celkově ubránit pocitu, že veškeré lovecraftovo univerzum je zde převážně citováno na sílu, aby zapadlo do hororové antologie. Vlastně jich nemálo hororově nepůsobilo vůbec. To nemění nic na tom, že si své čtenáře třeba najde a přesně tahle stylizace jim sedne do noty více.... celý text
Záhada pro blázny
1992,
Patrick Quentin (p)
Znáte to. Občas někam razíte na cestu a horlivě přemýšlíte, co si vzít na čtení a náhodně sáhnete po knize, co na vás nenápadně pokukuje. Přesně tento případ se mi stal se "Záhadou pro blázny". Anotace z prostředí blázince, kde dochází k sérii podivným vraždám, které začne hlavní postava rozlouskávat, mě kdysi velmi zaujala. Proto jsem si knihu pořídil a zařadil do své knihovny. A jak jsem takhle namátkou tuhle rozměrově drobnou detektivku začal číst, nedokázal jsem se odtrhnout a byl překvapen úžasem. Patrick Quentin zde výborně rozehrává příběh plný paranoie, který má spád a nepostrádá potřebné napětí. Prostředí sanatoria autor bravurně využívá k budování tajemna, které pod svoji rouškou ukrývá temné skutečnosti. Komu tedy hrdina Petr Duluth může v blázinci věřit a komu ne? Jsem si jistý, že v sérii budu pokračovat, protože je kniha pěkně napsaná a postupně spěje k vygradovanému finále. Po všech stránkách naprostá spokojenost!... celý text
