Seabeast
přečtené 253
Svatyně odpornosti (8 povídek)
1999,
Robert Ervin Howard
Vynikající výběr povídek z Howardova univerza, kde není vyloženě slabý kus! Náramně jsem si každou užil ve které je vám představena trojice rozdílných hrdinů. Jmenovitě Kull, Bran Mak Morn a Solomon Kane. Jasně, Barbara Conana zná asi každý, ale zmíněná trojice rozhodně stojí za probádání též, pokud máte rádi podobně nebojácné charaktery. Milovníkům konspirace o reptiliánských shapeshifterech udělá radost povídka "Království stínů", kde o nich zde vůbec poprvé padla zmínka. Vedle klasického fantasy světa, kde vládne meč a magie dojde i na horror a střelný prach z puritánovi pistole. Variabilita scenérií je vskutku rozmanitá. "Svatyně odpornosti" je znamenitý reprezentativní sborník!... celý text
Královna plesu
1993,
Robert Lawrence Stine
Řekl bych, že Stine už napsal silnější kousky. Možná je to částečně i tím, že mi téma volby královny školního plesu nepřipadá tolik atraktivní, ale měl jsem z příběhu dojem, že se maličko vleče a krom závěrečného vyústění není tolik napínavý.... celý text
Rosie
2020,
Jan Hlubek
"Rosie" je sympatická útlá jednohubka, která je inspirovaná sérií Stopy hrůzy a formou je určená pro ty menší čtenáře. Ale i přesto se jedná o příjemné počtení pro dospělé. Jan Hlubek má ovšem pěkný, vytříbený styl slohu, který nepostrádá spád i napínavou děsivost. Oceňuji zasazení příběhu do českých luhů a hájů - resp. do autorovi domoviny, jenž prošpikoval text patřičným výrazivem. Vzhledem ke svému menšímu formátu a velkým písmenkům se jedná o novelu a dá se přečíst rychle, takže nenudí a odsýpá jako na běžícím páse. Milé zpestření knihovničky a jsem zvědavý na jeho další počiny.... celý text
Dějiny magie
2008,
Richard Cavendish
"Dějiny magie" jsou takovým pěkným startem do historie okultismu. Mně stručnost vůbec nevadila, právě naopak. Vzhledem k obsáhlosti tématu se jedná o základní a ucelený pohled na dějiny magie. Řekl bych, že obsahuje všechno zásadní od počátků až do druhé poloviny dvacátého století. Pro nezasvěcené do problematiky se jedná o vcelku stravitelné počtení, které možná některými termíny zamotá hlavu, ale někde se zkrátka začít musí. Kniha nepostrádá spád a text je logicky uspořádán. Pro remcaly - z hlediska neúplnosti - přeci existují mnohem objemnější publikace. Za mě maximální spokojenost a "Dějiny magie" plní svůj účel na jedničku.... celý text
Neonomicon
2021,
Alan Moore
Alan Moore - jak je u něho zvykem - je perverzně explicitní a stejně je tomu u "Neonomiconu". Jacen Burrows svými podmanivými a hlavně sugestivními kresbami pozvedává temný příběh na vrchol piedestalu. Výborně rozehraný začátek tak docvakne dvojice nebojácných agentů o které se při čtení a kochání malbou budete hrůzyplně bát. Mýtus Cthulhu a odkazy na Lovecraftovo dílo smrdutě vyčuhují na každé stránce a pro znalce bude jistě plnohodnotnou satisfakcí jako chapadla temného panteonu z Mistrova pera. Krásně jsem si u komiksu pochrochtal blahem a přestože četba nezabere tolik času, tak opakované rozjímání rozhodně bude člověka vábit znovu. Surrealistické kresby při zakoušení drogy ve spojitosti s magickými formulemi jazyka Aklo mi nedají jen tak spát. Ale najdete tu řadu dalších nezapomenutelných bizarních scén, které potěší každou zvrácenou dušičku. Alan Moore opět nezklamal, jen bych byl neskonale potěšen, kdyby si příběh zasloužil mnohem více stránek!... celý text
Hrůzný stařec
1991,
* antologie
Krom tři průměrných povídek, jmenovitě "Berenice" (E. A. Poe), "Lidé od vedle" (P. C. Smith) a "Strašná povídka" (I. A. Bunin), se jedná o výbornou kolekci; v nichž výrazně pro mě dominuje ta nejdelší - "Neodbytný duch" (Joseph Thomas Sheridan Le Fanu). Co autor, to jedna perla vedle druhé. A vzhledem ke své sympatické délce se dá antologie slupnout jako malina, protože jsem prakticky nenašel místa, kde bych se nudil. Není nutno asi dodávat více, pokud máte rádi hororově laděné příběhy. I přes jejich stáří vzniku, - v rozpětí 1835 až 1952 -, neztrácejí nic na svém šarmu a stále se čtou dobře. Pokud tápete jakou hororovou antologií začít, tak kniha "Hrůzný stařec" je jeden z vynikajících archetypů tohoto literárního útvaru.... celý text
Vnitřní světlo
1993,
Arthur Machen
Arthur Machen, původem z velšska, je jedním z průkopníků fantaskní literatury a jeho vliv na dílo H. P. Lovecrafta nelze upřít. Ostatně sám HPL Machena adoroval a k jeho odkazu se hlásil. Tím jsem se vlastně dopracoval k objevení Arthura Machena - jasné, jak facka. "Vnitřní světlo" je tak pro mě prvním shledáním s jeho tvorbou. Ze čtveřice povídek mě nejvíce zaujala "Rudá ruka" a "Velký bůh Pan". V porovnání k šroubovitému slohu HPL, kterému jsem přišel na chuť až časem, je Machenova stylizace možná ještě o něco zamotanější. Jednoduché prvky se v textu snoubí s těmi komplexními a nelze v povídkách upřít znamenitou hloubku. Ostatně Machen byl členem okultního Hermetického řádu Zlatý úsvit jehož součástí byl také proslulý kontroverzní velikán a mág Aleister Crowley. O jeho díle a působení netřeba jít do hloubky, protože pramenů ohledně Crowleyho osoby lze dohledat nemálo. Ale zpět k Machenovi. U něj se vlivy okultismu misí s realismem a dohromady tvoří zajímavou symbiózu. Ve sbírce "Vnitřní světlo" je zachován poněkud archaičtější sloh, který se pro dnešního čtenáře nečte vůbec lehce. I já měl co dělat a na mnoha místech se ztrácel. Možná z tohoto důvodu mě zaujala jen dvojice povídek zmíněná výše, jenž je docela hezky čtivá, ale i tak jsem do nich nejspíš úplně nepronikl. To mě ale neodradilo od dalšího přečtení Machenova díla, protože jeho témata, stejně jako Lovecraftova, jsou nezvykle fascinující.... celý text
Zjevení Cthulhu
2017,
Howard Phillips Lovecraft
„Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn“ ... Ne, skutečně nejde o výplod mé choré mysli, ale o výplod jiné choré mysli! :-) H. P. Lovecraft měl velmi bujnou fantazii. Překlad fráze znamená něco jako „Ve svém domě v R'lyehu mrtvý Cthulhu čeká a sní“. Lidé, co jeho tvorbu neznají, určitě nebudou mít tucha o čem je řeč. A zrovna pro seznámení s mistrovou tvorbou je "Zjevení Cthulhu" jako dělané, protože i další vydání od nakladatelství Carcosa (tj. "Barva z kosmu"), obsahuje reprezentativní selekci jeho díla. Nutno zmínit, stejně jako u "Barvy z kosmu", je toto vydání obsahově totožné s již rozebraným vydáním od Laseru - "V horách šílenství (2010)". Možná bych si troufl tvrdit, že "Barva z kosmu" je o něco vhodnějším startem, ale přesto se první dobrá nemusí podařit. Stejně jsem to měl i já. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si na typicky šroubovitý sloh HPL zvykl, ale téma povídek mě vždycky neskutečně přitahovalo. Takže pocity, že se nemůžete začíst, nejsou překvapivé. Na díle HPL se mi ale díky tomu libí jeho znovučtivost. Tím, že je sloh o něco komplikovanější, tak při opakované četbě působí stále svěže a vždy moji pozornost upoutá něčím jiným. Tím se třeba pro mě jedná o případ povídky "Stín z hlubin času"; u které jsem musel s hodnocením na plný knedlík. Co se Lovecraftovi muselo při psaní honit hlavou je až přitažlivě znepokojivé, natož na tu dobu. Jedná se o naprosto fascinující příklad a tím bych samozřejmě nekončil. Ta fascinace se dostavuje pokaždé, když se do Lovecraftova světa kdykoliv znovu ponořím. Musel jsem holt k jeho dílu dozrát, ale naprosto chápu, že mistrova imaginace a pojetí slohu bude jiným naprosto cizí. Ale tak už to zkrátka s přijetím umělcova díla bývá. Iä! Iä! Cthulhu fhtagn! Ještě dodatečná poznámka. V komentáři k "Barvě z kosmu" jsem zmiňoval, že nejhorší start je první spis "Hrobka" (2010) vydaný nakladatelstvím Plus. Samozřejmě, že to platí stále, protože Spisy jdou chronologicky, jak je HPL psal a svůj styl teprve formoval. Takže na to pozor!... celý text
Skřek šelmy
1992,
Lynn Beach (p)
Kdysi jsem "Skřek šelmy" přečetl jako malý na ZŠ a už tenkrát se mi svojí napínavostí líbila. Zde se v příběhu setkáme trochu s mystickými prvky ohledně jedné indiánské legendy. Za tak dlouhou dobu si toho člověk moc pamatovat nemůže, takže jsem tu prvně udělil trojhvězdí. Ale jelikož čtu momentálně sérii hezky posloupně, tak došlo znovu i na tento díl. Musím uznat, že se mi knížka opět líbila a bavila. Lynn Beach má obecně spíš poněkud sentimentálnější pojetí, ale to čtivosti vůbec neubírá.... celý text
Haló, tady fantom!
1992,
Robert Lawrence Stine
Na Stopy hrůzy se pro mě jedná o příjemné překvapení. Rozhodně v první desítce nejzdařilejší díl! Od začátku do konce R. L. Stine výborně buduje napětí a nechává zápletku zdařile plynout. Během blížícího se závěru se nedalo moc od miniknížky odtrhnout. Jasně, je to limonáda s puběrťáky psaná pro puběrťáky, ale nemůžu si pomoci, četla se výborně.... celý text
Divná Jadie
1994,
Torey L. Hayden (p)
O selektivním mutismu jsem popravdě slyšel prvně. Kdo netuší, o čem je řeč, tak se jedná o psychickou nemoc, kdy dotyčný není schopen mluvit na určitých místech. S tím souvisí příběh v této knize a je založen na skutečné události. Vypravěčem a zároveň přímým svědkem je sama autorka Torey L. Hayden. A "Divná Jadie" je tedy neskutečná síla. Citlivěji budou brát román hlavně matky, protože zneužívané děvčátko satanistickou sektou je nejen pro ně tvrdým oříškem. Příběh se stupňuje, kdy sama pedagožka najde novou práci a v ní má na starost úzký kruh dětí na kterých se život nepříjemně podepsal. Jak si postupně získává důvěru Jadie, vyplouvají na povrch zcela znepokojující motivy chování a začínáte tušit, že něco silně nehraje. Emočně se jedná o vypjaté dílo, které některým možná nedá spát. Torey skutečně celý příběh podává tak sugestivně, že se nejde od knihy odtrhnout a čtení vám nemálo-krát vyrazí dech. Nelze tolik zacházet do podrobností, protože se "Divná Jadie" jednoduše musí přečíst. Závěrečná gradace jen potvrdí moje slova. A jak jsem zmínil hned v úvodu, tak veškeré momenty doslova šokují. Nemůžu jinak než hodnotit plným počtem.... celý text
Duna
2020,
Frank Herbert
Duna. To je dílo, které v rámci sci-fi žánru znamená velký milník. A není náhodou, že se jedná o dílo zásadní. Mé první setkání s tímto univerzem proběhlo dokonce už v mládí, když jsem docházel na první stupeň základní školy. Vzhledem k "pařanskému" období se samozřejmě jednalo o druhý stejnojmenný díl, který má pro herní svět také zásadní místo. Být ověnčen titulem jako první realtimeová strategie je role vskutku významná. Ale teď už k samotné knize. Duna v první řadě není jednoduché čtení na odreagování v této uspěchané době. Je opravdu spletitá, plná myšlenek, nemalou paletou různých postav a dějových linií, které tvoří ucelenou skládačku. Ze svého úhlu perspektivy jsem nebyl pokaždé v obraze, protože se nejedná o román, který poberete a plně vstřebáte na první dobrou. Kupodivu to ale vůbec nevadí a čtivosti ani za mák neubírá. Myslím, že si každý vyfiltruje, co je potřeba a v ději se bude, při pozorném čtení, dobře orientovat. Což je rozhodně plus. Nicméně Frank Herbert v Duně znamenitě vykreslil atmosféru písečné planety Arrakis (to jest Duny), která je zdrojem oné nejcennější látky ve vesmíru. Ta látka má název "melanž" a jedná se o speciální koření, jež prodlužuje život a poskytuje uživateli mimořádné psychické schopnosti. Je smyslem a základním kamenem všeho, co se v Duně děje. Příběh je plný intrik, zvratů a napětí, což z knihy činí jedinečné dílo. Svojí rozsáhlostí si doslova říká o opakované přečtení, protože opravdu není možné pochytit vše, jak jsem zmínil výše. I tak jsem byl na konci ohromen a jsem zvědav, kam se děj bude ubírat dále!... celý text