Nové komentáře u knih Monica J. O’Rourke
„Nemám ve zvyku ve svých komentářích ke knihám používat sprostá slova, nicméně si říkám, že u komentáře u této knihy je to tak nějak jedno, to jen tak na úvod.
Dvě hvězdy jsou za dvě krátké povídky na konci, jinak jsem byl v podstatě zklamán
Samotná „vlajková loď“, která by měla být důvodem vzniku této mini sbírky příběhů, je totiž nebetyčná sračka. Nechápete mě špatně, nejsem zrovna člověk, který by při perverzních brutálních scénách přestával číst, perverze a brutalita opravdu nejsou důvodem nízkého hodnocení. Důvodem je příběh samotný. Stranou ponechme fakt, že se jedná o literární verzi kultovní filmové prasárny I spit on your grave z roku 1978. Onen „rape and revenge" žánr může fungovat pouze v případě, že je uvěřitelná zápletka, motivace záporáků, ostatně celý děj. Když pak příběh dospěje do fáze pomsty, je o motivaci jasno. Jenže v Utrpení těla je celá premisa tak vratká a nesmyslná, že to prostě nefunguje. Autorčin záměr je totiž rozepsat se o znásilňování, vraždách a tělních tekutinách, potřebuje své postavy rychle dostat na místo, kde se může rozjet festival perverze, a vlastně ji vůbec nezajímá, že celý koncept, který vytvořila, je ve finále méně reálný a méně uvěřitelný než létající auto z Harryho Pottera. A tak nakonec vzniká příběh, který možná vyniká v tom, jak může působit zvrhle a nechutně, ale jinak je to nízký podprůměr se spoustou logických nesmyslů.
Po Utrpení těla, které v mém případě bylo spíše utrpením čtenáře, přišla na řadu povídka Jasmín a česnek a pojďme si říct jednu věc. Tady byla pointa jasná - napsat něco tak nechutného a zvráceného, že i otrlí čtenáři přestanou na chvilku číst a zamyslí se nad směřováním vlastního života. Je to hnus, velebnosti, opravdová prasárna a zvrácenost. Kvalitní popisy veškerého dění, z toho opravdu udělaly něco, o čem bych vyprávěl kamarádům, kdybych nějaké ještě měl.
Závěrečný Experiment s podstatou lidství je takovou zajímavou černohumornou tečkou na závěr. Opět mi přišlo, že motivace hlavních postav je poměrně debilní, ostatně ani hlavní aktér nám nevysvětlil svůj záměr, ale povídka má úsměvný konec.“... celý text
— Murlock77
„Knížku jsem sehnal v podstatě náhodou, když známý vyklízel knihovnu a mě zaujal její přebal. Přečetl jsem ji za jedné dlouhé cesty vlakem a v cíli cesty mě opravdu bolel krk, protože jsem nad tím jen nevěřícně kroutil hlavou. Snažil jsem za vší tou brutalitou, která tvořila nekonečnou omáčku kolem hlavní “dějové linky”, najít nějakou smysluplnost, ale ta tam zkrátka nebyla. Zápletky povídek byly neskonale triviální a vše co mi kniha poskytla byl jen detailní popis znásilnění a mučení. Osobně mi to nepřišlo ani ničím zábavné, spíš primitivní.
Přijde mi, že literatura jako taková je kolikrát v roli hlavní hrdinky z prvního příběhu-znásilněná a uvězněná ve spárech podobných pseudoautorů. Pozastavuji se nad tím, že autor, který tohle vyplodí, může chodit volně (a snad i hrdě!) po ulici.“... celý text
— Orpheus
„Knihu Utrpení těla jsem sháněla opravdu dlouho. Když se konečně objevila, byla k mání za hříšně vysokou cenu. Nakonec jsem se dočkala dotisku – a přečetla ji během dvou dnů.
Autorce se rozhodně podařilo šokovat čtenáře. Minimálně vyvolat znechucení. Místy jsem měla pocit, že už je to opravdu za hranou a že něco takového by v reálném životě snad ani nešlo přežít.
Přesto mé očekávání nenaplnila. Kromě toho, že jsem se u některých pasáží málem pozvracela a dokonce se styděla za to, že to vůbec čtu, mi děj ani jeho smysl nic nepřinesl. Příběh je velmi krátký, plný nechutností, zakončený rychlým masakrem několika postav. A závěr? Ten mě opravdu rozčílil.
Na konci knihy jsou ještě dvě velmi krátké povídky, u kterých mi zůstal rozum stát. Nechápu, co se autorce muselo v životě stát, že má takové nápady.
Utrpení těla doporučuji jen těm, kteří mají zálibu v krvi, trhání masa, mučení… zkrátka ve všech nechutnostech, které si jen dokážete představit.“... celý text
— mary2019
„Upřímně… ta obálka je jeden velký hnus, a asi dokonale vystihuje obsah. Kniha byla extrémně zvrácená a nechutná, některé pasáže jsem fakt nedávala. Možná to splnilo, co mělo — šokovat a znechutit — ale pro mě to bylo už moc.“... celý text
— Princezna22
„Jako by to bylo co nejbrutálnější schválně. Jakože na oko. Někde pod tím je asi pokus o humor. Je to jako ten horor, kde je spousta krve, bubáků a křiku.
Ale ruku na srdce, víc se bojíte u hororů, kde někdo jde po pěšince s baterkou v nočním lese, a občas se ohlédne.“... celý text
— postmoderna
Knihy Monica J. O’Rourke
| 2021 |
 Utrpení těla |
Štítky z knih
povídky hubnutí erotika znásilnění brutalita horory hororové povídky mučení sexuální úchylky, deviace
O’Rourke je 7x v oblíbených.