Seabeast
přečtené 253
Pekelný dům
1998,
Steve Jackson
Pekelný dům má v rámci série Fighting Fantasy obrovský hype. Jak jsem se na gamebook a jeho hraní těšil, tak se nemohu ubránit pocitu zklamání. Miluji hororově pojaté příběhy a tajemný dům, ze kterého se vyklube doupě temné sekty, poskytuje bravurní budování atmosféry všudypřítomného strachu. Potenciál je ale jaksi trochu nevyužitý. Mám rád, když se mohu orientovat v prostoru a zde jsem se při popisu a kreslení mapy zcela ztratil. Musel jsem si pomoci vyhledáním zpracovaného půdorysu. Dungeony mají z tohohle hlediska značnou výhodu. Každopádně zkoumání pokojů se tak při původním kreslení stalo spíše zmatečným zážitkem a nedokázal jsem se tolik do příběhu ponořit. Jak je u Steve Jacksona zvykem nejedná se o jednoduché hraní a na první dobrou je nemožné dojít do zdárného konce. Samotný systém bodů STRACHu všemu nasazuje korunu a obtížnosti přidává na hratelnosti. To by zcela nevadilo, ale koncept Pekelného domu se během průzkumu jednoduše rozsypává. Musel jsem gamebook na nějakou dobu odložit, což pro mě není moc dobré znamení. Za mě se jedná o zcela nadhodnocené dílo.... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Začnu asi tím, čeho si při uchopení knihy všimne většina. Na první pohled docela objemná bichle a po nahlédnutí dovnitř naskočí hrůza, která jímá z malých písmenek na bezmála 600 stranách! Sám jsem si říkal jestli je vůbec možné na tak obřím prostoru stále co psát, když příběh pojednává o nešťastné arktické výpravě sira Johna Franklina. Vždyť polární prostředí tolik komplexnosti, z hlediska prostoru, nenabízí - tedy aspoň jsem se domníval. Jenže Dan Simmons je naprosto geniální spisovatel! Příběh je tak vrstevnatý a omračující, že nedá do konce vydechnout. Je sice fakt, že jsem měl ze začátku problém se začíst a místy se může zdát, že "Terror" oplývá příliš popisnou nebo filozofickou omáčkou, ale chce to vydržet a člověk v pozdější fázi opravdu nebude litovat. Upřímně Simmonse obdivuji, co všechno musel nastudovat z hlediska technických vymožeností, termínů, detailů a dobových reálií, které bravurně skloubil do vybroušeného celku. Atmosféra chladu a absolutní beznaděje na vás doslova ze stránek dýchá! Jak jsem četl a četl, tak už jsem z počátečních obav počet stránek a malé písmenka přestal řešit a do vyprávění se ponořil. Pravda, je to na delší dobu, ale zatraceně se "Terror" dobře čte. Na první seznámení s autorovou tvorbou jsem byl fascinovaný a bez diskuze dávám plný počet!... celý text
Napsáno krví
2020,
Chris Carter
Po nepříjemné osobní tragédii spisovatele Chrise Cartera (úmrtí jeho životní lásky) viselo ve hvězdách zda-li vůbec bude schopen nadále psát a pokračovat v sérii s geniálním detektivem Robertem Hunterem a jeho kolegou Carlosem Garciou. Ačkoliv tato nešťastná událost bude navždy v Carterovi rezonovat, díkybohu psaní nevzdal. Někteří možná po přečtení nabydou dojmu, že došlo ke změně stylizace jeho slohu a možná je to celkem logické. Sice se tolik brutalitek v příběhu nedočkáme, ale napínavosti to nic neubírá. Právě naopak. I když tu v komentářích padlo, že se jedná o nejslabší díl, tak dle mě se naopak "Napsáno krví" řadí k těm jeho nejlepším. Ptáte se proč? Za prvé (podobně jako v zatím vrcholné "Zlobě") vybočuje z osvědčené šablony a příběh je více dramaticky vygradován. Záporáka bych dokonce přiřadil k Hunterově největšímu sokovi Lucienu Folterovi, který už od začátku pro celý policejní útvar znamená nedotknutelnou hrozbu. Za druhé, nosným hybatelem děje je více vedlejší postava kapsářky Angely Wood, jež stojí za hlavní zápletkou. Tím nemyslím, že druhé housle hraje hlavní duo detektivů, ale v ostatních knihách mi tento prvek tak signifikantní nepřišlel. A konečně za třetí, počet obětí a obvyklý morbidní způsob jejich konce také nehraje takovou roli k zamotání celého vyprávění a grandiozního finále. Výraznější podíl na zneklidnění má sled událostí týkajicí se jediného předmětu - prapodivný deník namátkou zcizený kapsářkou Angelou. Carter tím vším umně docílil neobyčejného díla, které přečtete jedním dechem!... celý text
Nejhorší večírek tvého života
2020,
Andy Rowski
Literární gamebook ve kterém sami rozhodujete v počínání hlavního hrdiny sice není špatný, ale působil na mě tak trochu nemastně neslaně. Sice jsem příběh dohrál jen do jednoho konce, ale vyloženě chuť prozkoumat další varianty mě moc nepřepadla. Možná, že se v knize více najdou dámy než pánové, protože zápletka se zdá být jaksi romantická, ale na nějaké to strašení taky dojde. Pro mě nehraje roli jestli je gamebook určen pro děti, protože si i v tomto žánrovém zařazení může dospělý najít to svoje a rozptýlit se hrou. Ale zkrátka "Nejhorší večírek tvého života" mě popravdě tolik nebavil a trochu jsem se do čtení nutil.... celý text
Virus
2017,
Jakub Spurný
Tak VIRUS teda byla jízda! Přiznám se, že sáček mi bylo škoda porušit, když je možnost si gamebook zahrát na webové appce. Jedná se o praktičtější řešení, než lovení v obskurním mapovém formátu. Teď ale k věci. Než se dostanete do zdárného konce, tak asi nemálokrát těžce pohoříte. Svoji unikátností není úplně snadné jim projít a bohužel tím přichází i kámen úrazu, protože ani není jasné jestli jste došli do zdárného konce. VIRUS tak vybízí ke čtenářově představivosti, což může hloubavé potěšit, ale jiné naopak frustrovat. Rád bych jako hráč chtěl být odměněn a vědět, že jsem gamebook dohrál. Dle slov autora prý existují zakončení dvě a z toho jedno je "únikové". Jenže kámen úrazu je v tom, že se cítíte přesně jako po shlédnutí nějakého filmu od Davida Lynche. Musíte se sami sebe a okolí ptát a hodně přemýšlet nad interpretací. K celkovému hodnocení je to takové plus i mínus gamebooku zároveň. U filmu bych to celkem pochopil, ale u herně koncipované knihy dochází ke zmatení a dojem zůstává tak trochu neurčitý. Což je možná na jednu stranu škoda. Ale každopádně abych tvůrci nekřivdil, povedlo se mu zde bravurně ztvárnit prostředí blázince (nebo vězení?) a osobního šílenství, které koresponduje se snovou atmosférou. Za to palec nahoru a nějakou tu chvíli se určitě při hraní zapotíte a na odkaz 1 se vrátíte určitě s jistotou. I tak je VIRUS velmi zajímavý a netradiční počin u něhož se dokonce možná dočkáme pokračování!... celý text
Noční můry v Elm Street 1
1992,
Jeffrey Cooper
U této sbírky se jedná spíše o přepis scénáře prvních tří filmů, ovšem značných rozdílů lze zaregistrovat u "Bojovníků ze snů". Délkou se jedná o novely než povídky s výjimkou posledního výstřelku "Život a smrt Freddyho Kruegera", který mapuje zrod maniakálního Freddyho a působí tak trochu odflákle a navíc. Nejvíc čtivá je titulní "Noční můra v Elm Street", která v kinematografii odstartovala kult Freddyho Kruegera a jeho ikonického dvou barevného svetru, klobouku a nasazovací rukavice s hroty. Přestože druhý film "Freddyho pomsta" dopadl katastrofálně, zde naopak v literární verzi působí svěže a nedělá sérii takovou ostudu. Jeffrey Cooper se každopádně v knize pěkně vyřádil a předvedl, že Freddy umí vyděsit i na papíře!... celý text
Krvelačné bestie
1994,
Jacques Vergés
Pozoruhodná kniha o sériových vrazích, kteří se nechvalně zapsali do temných a krvavých dějin lidstva poněkud zvrácenějším způsobem. Vyšla u nás v roce 1994, takže těžko lze od ní očekávat nějaké novější případy na poli kriminalistiky. Najdeme tu celkem 7 osobností defacto v chronologickém pořadí. Některé popsané kousky dokáží notně zvednout kýbl, pokud jste slabší jedinci, kterým dělá nevolno psaná forma. Tím se dostávám ke slohu, protože je psán spíše k zamyšlení hodnou formou než klasickým pojetím literatury faktu. Čtení je tak místy trochu kostrbatější a možná ne tolik záživnější, ale na druhou stranu poskytuje zajímavé množství informací. Mně osobně se nečetl tak dobře, ale fakta zachycená na papíře nepostrádají jistou působivost. Jměnovitě se tu setkáme s Jackem Rozparovačem, Hannoverským řezníkem, Düsseldorfským upírem, Johnem Haighem, Bostonským škrtičem, Tedem Bundym a Jeffrey Dahmerem. Skutečná jména přezdívek asi netřeba vypisovat, protože se lidem do paměti (nejenom díky tisku) vryla spíše pod těmito trefnými slovními spojeními. Co mi hodně vadilo bylo házení termínů "sériový vrah" a "masový vrah" do jednoho pytle, což je samozřejmě fatalní chyba. Nicméně, kniha pro "zločinožrouty" bude jistě chutně vražedným pokrmem a stojí za přečtení!... celý text
Čaroděj z Ohňové hory
1999,
Steve Jackson
Krom knihy "Examen de la obra de Herbert Quain" z roku 1941 od argentinského spisovatele Jorge Luise Borgese je "Čaroděj z Ohňové hory" ve své podstatě první gamebook. Resp. gamebook, tak jak jsme dle hracího systému zvyklí - dvě kostky, tužka, guma a případně pomocný papír. Zatímco zmíněné argentinské průkopnické dílo nabízelo "pouze" devět konců a čtenář si mohl zvolit, jakým směrem se bude příběh ubírat. Tolik tedy k historii. I když jsem se k hraní "Čaroděje z Ohňové hory" dostal teprve nedávno, tak už na ZŠ, díky daru od milované sestřičky, jsem se poprvé setkal s gamebookem z legendární série Fighting Fantasy vydávajícím nakladatelstvím Perseus. Byl jím "Samurajův meč", ale o něm třeba později, až si ho opět opráším. Nicméně na to, že se jedná o prvotinu, tak svou obtížností není úplně snadný. Na první pokus ho dohrajete leda s notnou dávkou štěstí. Příběh je sice prostoduchý, monstra ve většině případech slabá a kniha velmi často pomáhá s obnovením statistik, tak kamenem úrazu, jak je mnohokrát zmíněno, je závěrečný Zagorský labyrint. Dnes už v naší společnosti onen okřídlený výraz "nedělej Zagorku!" docela sedí. Autoři zde Zagorku dělají s maximální zlomyslností! Pokud si opravdu neděláte detailní mapu jste jednoduše v koncích a můžete se motat v labyrintu do aleluja. Navíc kniha má jen jedno správné řešení, což může některé frustrovat, ale díky mapě, kreslené od začátku, jde na něj hravě přijít. Z tohoto ohledu byl pro mě gamebook velmi vzrušujícím zážitkem, který doslova odtrhne hráče od reality a rozhodně nabídne smysuplné strávení času než s mobilem v ruce nebo čumením do bedny. I když zřejmě série Fighting Fantasy nabízí propracovanější a dotaženější tituly nabízející větší znovuhratelnost, tak je "Čaroděj z Ohňové hory " pěkný herní zážitek na který budu rád vzpomínat.... celý text
Reborn
2020,
Alex Scarrow
Rád bych dal lepší hodnocení, ale nemůžu si pomoci. Zatímco první díl "Remade" mě semlel od začátku do konce a nechtěl mě pustit, "Reborn" už jsem průběžně odkládal. Chvílemi nebavil, chvílemi bavil. Rozjezd nákazy v úvodní knize byl o dost čtivější, ale zde, jakoby děj povadl a líčil po většinu času přežívání izolované skupiny v interiéru. To by nijak nevadilo, jenže ve finále na tom nic moc zajímavého nebo dech beroucího nebylo. Stejně jako u "Remade" se opět nejedná o literaturu vhodnou pro děti a některé výjevy mi evokovaly Carpenterovu zfilmovanou "Věc". Literárně u nás vyšla v sešitovém vydání Poutník 3 (1991) - to jen tak pro zajímavost. V těšení na další díl mě "Reborn" neodradil, i když vyvolal ve mně lehké zklamání.... celý text
Carrie
1992,
Stephen King
Jako debut 27-mi letého začínajícího Kinga vcelku úctyhodný počin. Velmi se mi líbila forma textu, která různě přeskakovala v čase, byla složeninou fiktivních článků, úryvků z fiktivních knih, rozhovorů, reportáží apod. Tuhle King nakousne vývoj událostí, aby rozvířil znepokojivé tušení vyústění, které posléze dotáhne do konce. Kniha se četla dobře, ale dle mě postrádá místy na poutavosti. Ať už jde o volbu dialogů, vylíčení postav nebo samotná osa příběhu. Jedná se zkrátka o menší nadprůměr, který v jádru zajímavá forma nemůže zachránit. Nejvíce vtahující moment přijde bohužel později - tragédie na školním plese. Nicméně, i tak je Carrie ve finále zajímavý hororový román (nejen pro ženy). :-)... celý text
