1. Domů
2. Autoři
3. Ian Livingstone
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 38
• Bazar 47
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha Ian Livingstone

Muži s kostkami

Názvy Games Workshop, Warhammer, White Dwarf, Citadel Miniatures a Fighting Fantasy v milionech lidí na celém světě vyvolávají silné vzpomínky. Kulturní vliv zn... detail knihy

Populární knihy

/ všech 38 knih

Nové komentáře u knih Ian Livingstone

Město zlodějů

„Město zlodějů má jednu z nejkrásnějších obálek z původních 39 dílů přeložených do češtiny, což je možná ten důvod, proč jsem si ho oblíbil, i když mezi úplnou špičku série nejspíš nepatří. Dobrodružství je hodně přímočaré a ne moc obtížné. Stačí jít systematicky dům od domu a pak mít štěstí při míchání lektvaru. Poprvé jsem zemřel až na téhle poslední překážce. Podruhé jsem se do cíle dostal za třetinu času a bez výraznějších problémů. Ian Livingstone si toho byl vědom a proto koncept městských dobrodružství dál rozvíjel. Nejnověji ve Stínu obrů, ve kterém bylo k vítězství potřeba víc předmětů - a jejich nabídka byla pestřejší. Přibyly další zkoušky a štěstí hrálo větší roli. Ani tak se zážitek nikam výrazně neposunul. K páté hvězdičce Městu zlodějů pomohly nejen ilustrace, ale i to, že je možné s trochou riskování slabší postavu vyzbrojit, aby byla schopná přežít tuhý boj o přístup do věže Knížete noci. Poprvé v sérii se mi tak zdálo, že je možná alespoň částečná volba strategie.“... celý text
— hanak_v_exilu

---

Čaroděj z Ohňové hory

„Rozhodně ne nejlepší ani nejzábavnější díl série, ale byl první, takže k němu mnoho lidí cítí lehkou nostalgii. Je vidět, že se tady autoři teprve hledali, protože některé prvky nejsou dotažené. Význam Čaroděje leží v ustanovení pravidel, která se od té doby nezměnila. Možná s jednou malou výjimkou, a tou je role štěstí v soubojích. Štěstí se zde snadno doplňuje, takže je potřeba ho neustále spotřebovávat, protože jinak jeho navyšování přijde vniveč. Když jsem jím rozmařile plýtval, bylo mi při pomyšlení na úzkostlivé skrblení bodů štěstí ve Strašlivém netvorovi trochu mdlo. Stylem dobrodružství je gamebook typický Ian Livingstone (pochopitelně mimo Zagorovo bludiště - to je naopak typický Steve Jackson). Je nezbytné posbírat několik předmětů a uzmutí několika dalších ulehčí potyčky s těžšími nepřáteli. Na první pokus se nepodaří vyhrát nikomu, takže cest bude nutné absolvovat několik. Navzdory tomu jde o lehčí díl, i když jsem si to při páté rozčilující smrti na posledních třech překážkách rozhodně nemyslel. V pozdější dílech ale oba autoři ukázali, že umí být mnohem drsnější.“... celý text
— hanak_v_exilu

---

Prokletý hvozd

„Kdybych dělal žebříček nejlepších dílů Fighting Fantasy, tak by tam Prokletý hvozd určitě nebyl. Kdybych ale dělal žebříček mých nejoblíbenějších dílů, tak by se do první trojky podíval. Možná je to tím, že mám pro příběhy odehrávající se pod koruny stromů slabost, možná proto, že jde o stylově nejčistější díl série. Všechny ostatní - zejména ty od Iana Livingstona, jsou jeho více či méně podařenými nástavbami. Tohle je ryzí Livingstone - žádné mechaniky, žádný humor, žádné logické hádanky. Jen cesta, dobrodružství a cíl někde v dáli. Tenhle přístup dosáhl svého pomyslného vrcholu v Labyrintu smrti, který je po všech stránkách dotaženější a proto právem oceňovanější. Tady se ovšem představil poprvé.“... celý text
— hanak_v_exilu

---

---

Muži s kostkami

„Skvělá autobiografická kniha popisující úžasnou životní jízdu dvou nerozlučných přátel, kteří to navzdory četným překážkám dotáhli nevídaně daleko. Doporučuji pro všechny fanoušky deskovek i gamebooků!“... celý text
— Macheta

---

Stín obrů

„Kdyby mi někdo řekl, že Stín obrů vyšel čtyřicet let po prvním díle série Fighting Fantasy, tak bych mu nevěřil, protože tohle je přesně ten typ gamebooků, které jsem hltal jako kluk. Stylem je to typický Ian Livingstone. Jedna cesta, žádná složitá pravidla, žádné přemýšlení ani bloudění. Stačí posbírat a nakoupit zhruba tucet předmětů, vyvarovat se předchozích špatných rozhodnutí a pak už jen udržovat co nejvyšší hodnotu štěstí. Výhoda je, že ten kdo se chce dostat až na konec, ten se tam taky dostane. Nevýhoda je, že od třetího pokusu dál je to dost jednotvárná cesta. Z gamebooků s podobnou strukturou, se mi Jeskyně sněžné čarodějnice zdála atmosféričtější i napínavější. Město zlodějů plyne přirozeněji je a více pohlcující.“... celý text
— hanak_v_exilu