Bezejmenné město a jiné povídky

Moje první od Lovecrafta. Že psal horory a scífka, to mi bylo známo, ale že byl poeta, nikoli. Z některých povídek je to znát, tím příjemně překvapil. Spíš atmosférické než dějové, každopádně popsat prostředí a navodit náladu mu šlo. Povídka Bezejmenné město v poušti je toho krásným příkladem, viděla jsem skoro před očima.

25.08.2021

HPL se českému čtenáři představil už v mnoha formách, překladech a vydáních (pořád ale toho pár chybí - korespondence nebo Toshiho monumentální biografie) a já sám miluju sešitové vydání z počátku 90. let. Kdyby se mě ale někdo zeptal, co si má přečíst, aby HPL a jeho dílo poznal, aby se s ním seznámil a uviděl, zač je toho HPL, doporučil bych mu tenhle výborný výběr Ivana Adamoviče. Nejen proto, že pět vybraných povídek skvěle odhaluje většinu Lovecraftových odstínů tvorby, jejích námětů a zápletek (čarodějnictví, mýtus Cthulhu, až fantaskně popisné příběhy zdánlivě bez dějové linie), ale hlavně pro několik mistrových teoretických textů, s fenomenálním a jedním z prvních shrnutí historie horrorové a strašidelné literatury NADPŘIROZENÁ HRŮZA V LITERATUŘE. Hned první odstavec této eseje je tesatelný do kmene. Lovecrafta miluju a čím víc se šíří jeho epigonství, alegorie, kopie a lovecraftovství jako žánrový přívlastek, tím více miluju jeho jako originál. Protože ten je ryzí.

11.11.2020

velmi dobre

06.04.2020

Skvělé povídky jednoho z legendárních spisovatelů, kteří tvořili styl literatury zvaný horor. Výborná a ponurá atmosféra všech povídek. Líbila se mi i druhá část o pojednání stylu hororové literatury.

07.01.2020

Dobře, tato povídková kniha mě zaujala méně, ale i tak zůstává pro mě HPL králem "starého dobrého" hororu. Díky zdlouhavým popisům některých pasáží jsem musela přeskakovat a některé povídky jsem nedočetla, přiznávám.

09.08.2019

Jedna z těch lepších sbírek, ve které u mě bodoval Stín nad Innsmouthem a povídka sepsaná následovníkem Dědictví Peabodyů. Sbírka dále obsahuje několik statí, rad pro možné spisovatele a změť autorových nápadů - 60 %

03.09.2018

Jedna z doporučených knih ke čtení Stephenem Kingem. Polovina knihy jsou povídky, druhá polovina pojednává o začátcích hororu v literatuře.

13.12.2016

Vyber povidek je vynikajici zejmena povidka, Stin nad Innsmouthem, zhruba polovina knihy se pak venuje teorii hororu nebo napriklad rozboru a historii fiktivniho Necronomiconu, coz jsem vypustil..

06.01.2016

Asi jsem už přespříliš navyklá jinému stylu, řekněme drsnějšímu, aby mě tahle kniha dokázala zneklidnit nebo vyděsit. Ale snažila se převelice, to jí musím nechat. A snaha se cení.

05.06.2015

Vyprávění nasáklá atmosférou časů ne tak dávno minulých, přesto však působících zaprášeným nevlídným dojmem. Příběhy dovolují znovu uvěřit v nadpřirozeno v té nejčistší podobě čarodějnictví, posmrtného života a kosmického strachu. Klasická témata podtržená silou autorova rukopisu. Uff.

10.05.2015

Než se vyjádřím ke svému klenotu v knihovničce, neboť jsem si vědom toho, že kniha vyšla v omezeném nákladu a díky problémy s autorskými právy je dnes již téměř k nesehnání, rád bych upozornil že recenzi knihy budu věnovat hlavně její druhé části a sice „Nadpřirozené hrůze v literatuře“. Pokud jde o recenzi na povídky – všechny mé recenze naleznete na cbdb.cz u Lovecraftových sešitových spisech, kde hodnotím každou povídku jednotlivě.
Nadpřirozená hrůza v literatuře a jiné texty –druhá část knihy.
Tato část knihy začíná chronologickou linií zvanou Historie Necronomiconu. Ta mne obzvláště zaujala, autor skutečnost své knihy korunoval daty s překlady a jmény a arabskými originálními názvy této smyšlené knihy. Troufám si říci, že tahle kratičká práce je jakýmsi hlavním pilířem žánru fantasy (specifičtěji si troufám říct – urban fantasy.)
Po „Historii Necronomiconu“ můžeme přečíst „Soupis hrůzostrašných motivů užívaných v literatuře“ v kterém můžeme (pokud jsme pisálci) najít ne jednu inspirativní myšlenku a ne jedno inspirativní téma, které nám Lovecraft pro příklad sepsal.
Po tomhle soupisu následuje osnova pro sepsání příběhu a velice užitečné rady při psaní příběhu. Nutno říci, že je to jistým pokladem pro začínající pisálky, neboť přesně určuje stanovy, kterých by se měl příběh držet a ačkoli jsou zde jisté pilíře do kterých autor „vpasovává příběh“ – sám nezapomíná připomenout, že nepatří mezi nejhlavnější pilíře a že pravé pilíře si člověk musí utvořit v hlavě sám. (Jsou-li vůbec zapotřebí).
A nyní již přichází na řadu samotná studie „Nadpřirozená hrůza v literatuře“.
Přečetl jsem již opravdu mnoho diplomových a bakalářských prací zbývající se rozvojem gotického románu v literatuře a rozvojem hororu ale doposud mne žádná nezaujala jako tahle, téměř sto let stará práce. Ačkoli jsem musel číst některé věty dvakrát, abych je pochopil (díky Lovecraftovu téměř básnickému slohu), je tohle dokonalý souhrn vývoje literárního hororu od minulosti po „současnost“ (chápejte jako současnost autorova období). Nejen že budeme uchváceni neuvěřitelnou autorovou sečtělostí, ale také budeme odkazování na mnohá kvalitní literární díla a projdeme „skrz chronologickou liniii hrůzy“. Autor celou tuhle studii započíná svým malým pojednáním o strachu a působením strachu a sám vynáší na povrch otázky, které nejednoho člověka donutí přemýšlet. Tahle studie se nedá číst bez papíru a tužky s odkazy na různé autory/příběhy a zvlášť dobře si dovoluji zhodnotit práci českých překladatelů, jež si dali záležet na tom, a vypsali česky přeložené díla zmíněná v „Nadpřirozené hrůze…“. Tohle je dokonalý návod nejen na to, jak sestavit hrůzostrašný příběh ale i velice originální studie zkoumající nejen literu ale i působení strachu na lidskou duši a spousty užitečných odkazů na umělecká díla. Nemohu hodnotit jinak než 100% - kdybych mohl, hodnotil bych 1000%. DOPORUČUJI – pokud se Vám ke knize podaří dostat…

10.10.2014

Vzhledem k tomu, že se mi tenhle titul dostal do ruky až poté, co jsem přečetl kompletní Lovecraftovy spisy, tak jsem se zaměřil jenom na dvě věci - povídku Dědictví Peabodyů a stať Nadpřirozená hrůza v literatuře. Povídka, dříve snad mylně připisovaná Lovecraftovi a ve skutečnosti napsaná Augustem Derlethem, je pěknou ukázkou toho, jak Lovecraft inspiroval svoje literární okolí. Originálům zejména z Lovecraftova pozdního tvůrčího období se ale Dědictví Peabodyů nerovná ani náznakem. Zato Nadpřírozená hrůza v literatuře je vesměs vyčerpávající a relativně čtivě zpracovaná historie literárního hororu, v níž jde identifikovat hned několik pramenů, ze kterých Lovecraft čerpal, a pro fanouška je to vcelku přínosná práce - nemluvě o tom, že se jedná o jedinečnou studnici inspirace pro čtenáře ochotné vyzkoušet některé ze jmenovaných titulů. Suma sumárum povedená kompilace.

03.03.2013

První věc od Lovecrafta, kterou jsem od něj četla a v tom momentě mi učaroval. Je sice pravda, že po čase se jeho povídky stanou mírně předvídatelné a způsob vyjadřování zůstává tak nějak stejný, ale ten zážitek, kdy jsem četla "Stíny nad Innsmouthem" v jeden pozdní večer, kdy venku zuřila průtrž mračen, to jsem se bála jak nikdy v životě a to jsem měla v místnosti rozsvícené velké světlo. Tohle povídkou mě tedy dostal plně do své moci.