Schullerka komentáře u knih

Druhý soubor povídek od Dahla se bohužel nevyrovnal tomu prvnímu. Hodně povídek mělo skvělý začátek, ale chyběl tomu právě ten nečekaný konec. Většina končila tak nějak nemastně neslaně.

27.07.2017

Nebylo to nejhorší čtení, ale i tak jsem čekala mnohem víc. Celkově mám ráda příběhy o přežití, ale když se postavy v příběhu tak nějak plácají v tom, že prý chtějí žít ale zároveň už by rádi vlezli hrobníkovi na lopatu, tak mě to fakt nebaví. Ačkoliv uběhlo x dnů a oni ušli x kilometrů, tak se příběh nikam neposunul. Čekala jsem na nějaký překvapivý konec, nebo alespoň razantní konec, ale dočetla jsem a ani jednoho jsem se nedočkala. Mám dojem, že kniha nesla (nebo se o to snažilo) nějakou náboženskou myšlenku a symboliku, ale já to tam nějak neviděla a vlastně o to ani neměla zájem. Poznámky o Bohu mě spíš vadily. Přišlo mi to zbytečné a v myšlenkách člověka, co se snaží přežít, úplně nereálné.

6 26.07.2017

K této sérii jsem se chystala už pěkně dlouhou dobu. A nezklamalo mě to. Naštěstí jsem nečekala vyloženě knihu o nájemném vrahovi, kde se objevuje jen krev, násilí a smrt. Je to přece jen YA fantasy, kde vždy alespoň trochu, s postavami třískají hormony. Ale to mi neva.

Kniha je jen rozjezd do celé série, i když má svojí vlastní zápletku jsou to jen základy pro další příběh. Nebo tak jsem to alespoň vnímala já. Zápletka knihy mě bavila, ačkoli by bylo fajn, kdyby autorka více popsala samotné zkoušky a ne se o nich zmínila jednou větou, jak to v některých případech bylo. Občas mi chybělo trochu více popisování prostorů, osob atd. Ale zase to rychle ubíhalo. Kniha je nesmírně čtivá a to je asi její hlavní plus. Navíc Celaena a další postavy v knize byly ve směs sympatické, takže mě nic od čtení neodhánělo. Na další díl se těším a jen doufám, že se pořádně rozvine silnější dějová linka, která se potáhne celou sérií.

1 25.07.2017

Příběh mě nezaujal ačkoliv byl podle pravdy. Jak autorka píše, že kdyby si ten příběh měla vymyslet jako spisovatelka, nestál by za nic. No upřímně, nevím jestli takhle za něco stál.

23.07.2017

Od této knihy jsem čekala přesně to, co jsem nakonec dostala. Romantický příběh, touhu po slávě, zničující válku, a ještě více zničující hrdost.

Knihu jsem četla dost dlouho, protože jsem jí odložila asi na dva měsíce abych se k ní potom zase vrátila. Nevím, čím to bylo, že jsem knihu odložila. Příběh mě bavil, i po té pauze, ale prostě to po té dlouhé době už to nebylo ono. Navíc první půlka knihy je trochu záživnější kvůli tomu, že v té druhé se probírá hlavně nekončící válka. Příběh během války se navzdory 10 letům ve kterých se odehrává moc neposune. Což je docela mínus, protože dost škodí tempu knihy. Na konec jsem se pak docela těšila.

Co jsem v knize ocenila byla právě hrdost a co její přemíra může způsobit. Změna charakteru postav byla v průběhu knihy očividná. Hodnoty, které měly na začátku knihy obě hlavní postavy stejné, se v průběhu pak hodně odlišili. Hlavně kvůli hrdosti.

Poslední mojí poznámkou je to že jsem byla vděčná za popis jednotlivých postav z mytologie na konci knihy, protože sama jsem řecké báje a pověsti četla už pěkně dávno. A hlavně jsem pořád přemýšlela nad Achilleovou patou, která se v příběhu neobjevila (jiná verze mýtu :D).

23.07.2017

Perfektní. Téměř nad každou povídkou jsem si musela chvilku zapřemýšlet. Nad některými více, nad některými méně. Mám ráda zvláštní styly vypravování, magický realismus i nepříjemné pocity při čtení. Tohle vše tahle malá knížka má. Určitě se k některým z autorů vrátím. (+ta obálka je naprosto úžasná)

1 18.07.2017

Tak knížka pro mě byla celkem zklamání. V tomhle případě je film prostě lepší. Kniha neměla spád a vsuvky s minulými 'příteli' Jane mě moc nezajímaly. Kdybych nejdříve četla knihu a pak viděla film, tak bych byla spokojená víc. Už jenom kvůli odkazům na knihy Jane Austenové. Bohužel po filmu jsem měla očekávání a pocit, že postavy v knize znám a znám i jejich charakter. No ne docela.

Kniha je podle mě o dost jiná především v chování některých postav i ději. Není to zas až taková komedie a Jane se čas od času chová jako úplná blbka.

Poslední poznámku adresuji překladu. Některé výrazy byly mimo mísu - nadávat jako přístavní dělník? V češtině asi spíš jako dlaždič.

1 18.07.2017

Soubory povídek se hodnotí špatně. Každá povídka se člověku líbí jinak, takže se moc nedá kniha hodnotit jako celek. Musím ale říct, že Roald Dahl mě jako spisovatel oslovil a jeho styl mě zaujal a bavil. Hodlám se postupně pročíst všemi jeho sbírkami a pak se možná pustím i do jeho tvorby pro děti.

Za mě byly nejlepšími povídkami Sekáč Foxley, Skopové na porážku, Edward Přemožitel. Ne všechny povídky byly opravdu nečekaných konců, ale rozhodně na každém byl nějaký zvrat, ať už ho čtenář čekal nebo nečekal. Naprosto mě zarazila povídka Mateří kašička.. no nebylo mi z toho úplně dobře. :D Rozhodně ale měl autor originální nápady, nic podobného jsem ještě asi nečetla. Za mě rozhodně super. :)

08.07.2017

Skvělý další díl o Beatrice a její vyšetřovací partě. Poznanski prostě dokáže vybudovat zamotaný příběh, kde není jasný vrah ani motiv do poslední chvíle. Stejně jako byl předchozí díl prošpikován geocachingovými hádankami, tak v tenhle je zpestřen úryvky básní. Autorka si prostě libuje v různých slovních hříčkách a hlavolamech, jak je to vidět ve všech jejích knihách, a já si to jako čtenář velmi užívám.

A stejně jako zamotanost a nepředvídatelnost příběhu se mi líbí i vedlejší dějová linka, která postupně pokračuje v průběhu série. Vím, že některé Beatricin soukromý život moc nezajímá, ale mě to ještě více vtahuje do příběhu. Vyšetřovatelé vražd mají také vlastní životy i když prací leckdy dost omezené a když už jsem v hlavě Beatrice tak se vším všudy. Je to realistické? Je. A je to zábavné? Pro mě ano! Všechny její knihy mě vždy chytly a nepustily do poslední chvíle a Slepí ptáci nejsou výjimkou. Nemůžu se dočkat na další díl Hlasy.

2 03.07.2017

Trošku slabší kniha od mé jinak velmi oblíbené autorky. Byla jsem ráda, že pro jednou Mead napsala samostatnou knihu, ale po přečtení mám pocit, že série jí prostě jdou lépe. Příběh byl zajímavý, ale dle mého názoru až moc uspěchaný, kdyby kniha měla o sto stran více tak by to bylo možná lepší. Na necelých 250 stránkách příběh prostě neměl šanci se plně rozvinout a mnohdy byl uspěchaný s pomyslnými skoky ve vyprávění. Pro autorku byla změna z 6 dílných sérií na krátkou samostatnou knížku asi moc drastická.

2 03.07.2017

„When you can't tell the difference between your own pleasure and your pain then you're an addict.”

Když jsem knihu četla poprvé do semináře literatury, tak jsem si nebyla jistá jestli mě to baví nebo ne. Styl psaní (čteno v originále) se mi moc líbil, jen mi nesedl příběh. Tak jsem si tedy myslela, že to je. O pár týdnů později jsem se na tuhle knihu začala psát závěrečný esej a musím říct, že při druhém pročítání pasáží, co jsem měla založené, jsem se začala o obsah knihy opravdu zajímat. Začalo mi to jednoduše dávat větší smysl a začala jsem mít chuť si knihu přečíst znovu od začátku do konce. K tomu bych ještě zmínila, že na mojí hlavu je těch různých myšlenek v knize až moc, takže mně by to druhé přečtení knihy jen prospělo a víc bych si knihu užila.

Ani jedna postava v příběhu tu není proto, aby si ji čtenář oblíbil. Všechny mají své mouchy, ať už menší nebo větší. Chování postav mě mnohdy rozčilovalo, a o to víc jsem pak oceňovala části knihy, kde bylo jejich chování vysvětleno - i když ne vysloveně obhájeno. Obecně mám ráda knihy, kde jsou propracované postavy, které na sebe vzájemně působí. Myslím, že Atwood dokáže zachytit psychiku postav opravdu bravůrně. Jako autorka mě velmi oslovila a chci se pustit od dalších knih od ní. Dávám 3* hodnocení, protože jak už jsem zmínila, na mě toho bylo trochu moc v jedné knize a z prvního čtení jsem z ní nedokázala vytěžit úplně všechno, co do ní autorka vložila. :)

2 24.06.2017

Na Sběratele jsem se chystala docela dlouho a měla jsem vysoká očekávání. Ty se také naplnila a já odkládala knihu s otevřenou pusou... no skoro. Konec jsem totiž trochu čekala, ale nevím jestli to bylo kvůli tomu, že jsem nedávno četla knihu, která skončila úplně stejně (nechci jmenovat, ať někomu nespoileruju). Ta ovšem byla zasazena do současnosti a byla v některých ohledech mnohem méně stravitelná než Sběratel.

Jak tu ale někteří už psali, část kterou vypráví Frederick je zajímavější. Pro mě byl i víc sympatický, jestli se to tak dá říct. Zvláštní bylo, že jsem celou dobu myslela, že je to starší muž a on zase ve výsledku zas tak starý nebyl. Ten pocit ale plynul hlavně ze stylu jeho vyprávění, to jak se vyjadřoval atd. Mirandino vyprávění mě nebavilo hlavně z toho důvodu, že se stále vracela do minulosti a ta mě zrovna nezajímala. Nutno ale zmínit, že Miranda a její deníkové záznamy poskytly pohled na situace z té druhé strany, která si nemyslí, že je to normální.

Fowles umí naladit atmosféru tak, že má člověk pocit, že plánuje s Frederickem, jako by seděl v jeho hlavě. A to je podle mě v psychologických románech to nejdůležitější, protože když se člověk nedokáže vcítit a pochopit chování postavy, tak pak vyprávění nemá takovou sílu. Už se těším až si od tohoto autora přečtu něco dalšího, protože jestli tohle je debutové dílo, tak jaké musí být jeho další knihy?!

23.05.2017

Spíše než dojatá jsem byla znechucená. Jak tak koukám na ostatních hodnocení, tak mě tu asi všichni za můj komentář ukamenují, ale stejně si ho neodpustím.

Tak jak začít... kniha mi nepřišla vůbec, ale vůbec realistická. Nejde ani o ten vztah mezi dvojčaty, protože ano, to se bohužel stát může, ale to jak se chovali všichni ostatní okolo nich. Všichni to okamžitě chápali a brali to, že je to v pohodě. Navíc způsob vyprávění, jak už tu někdo zmínil je jednodušší, ale na můj vkus až moc. Vyprávět minulost, ale pamatovat si slovo od slova, kdo co řekl, je blbost.

Jsem celkově zmatená jestli kniha tedy je nebo není podle skutečných událostí. Už jen proto, že tu je zavedená jako novela (?), ale na obálce knihy je "podle skutečných událostí", vevnitř knihy, že shoda s příběhem reálné postavy je zcela náhodná (to asi těžko, běžně znám jednovaječná dvojčata, co dělají modely + to jak to dopadlo, tolik lidí asi nebude) a navíc ani strýček google nenašel žádný podobný příběh z módního průmyslu. Zkrátka a dobře, přijde mi to jako smyšlená kniha, která se tváří, že je reálná. Asi něco jako to bylo s Motýlkem. Autor tvrdil, že je to podle jeho života, ale ve skutečnosti to byl jen kousek knihy a zbytek koláž příběhů všech ostatních. A navíc tady se autor pro jistotu ani neukáže ani nepodepíše. Chudák kluk, co se nechal vyfotit na tu obálku.

A nakonec, i kdyby kniha byla nakonec podle pravdy, tak i tak je mi příběh dvojčat absolutně hnusný (a zdůrazňuji, že to není jenom kvůli incestu). To jak se chovali k sobě navzájem (jedno dvojče ovlivňuje to druhé) a i k ostatním bylo prostě hnusné. Navíc jejich matka měla taky občas hlody. (Kluci, vy jste začali kouřit! a pak si vzápětí s nimi dá cígo na balkóně... co?) A prostě celkově, byli naivní a jediné na čem jim záleželo nebyla hrdost, nějaké slušné zásady, ale peníze.

Knihu jsem měla chuť zahodit už asi ve 40 stránce, ale chtěla jsem napsat komentář. Tak jsem to dočetla, abych se vyhnula obvinění, že na to nemám právo, když nevím jak to skončilo. Vím a můj názor na tuhle knihu byl v průběhu jen horší. Ano konec byl smutný, ale když si chci přečíst něco z módního odvětví se silným příběhem, tak radši sáhnu po Isabelle Caro, děkuji pěkně.

Tahle divadelní hra mě bavila, i když vlastně nevím proč. Bylo to matoucí, jakoby nedotažené, i když úmyslně. Bylo to děsivé a napínavé, i když to byla narozeninová party. Postavy divné a hloupé, ale zároveň zajímavé... Prostě mě to bavilo, ale nevím proč. :D

07.05.2017

Ursula Poznanski prostě psát umí a všechny její v češtině vydané knihy jsou úžasné. Pět nebylo výjimkou. Čtivé a hlavně s překvapujícím rozuzlením jako u všech jejích ostatních knih.

Nejsem zrovna sečtělá v detektivkách, ale i tak podle mě není vrah někdo, koho uhodne čtenář v půlce knihy. Téma geocachingu bylo super, a i když v knize byly někdy trochu gore scény, tak se objevovaly i místa, kde se člověk mohl pobavit. Vtipná a zajímavá hrdinka, kolega, newbie i patolog. Prostě skvělá vyšetřovací parta a já už se nemůžu dočkat, až si o nich přečtu další díl. :)

2 07.05.2017

Číst jakoukoliv knihu z Měsíčních kronik je prostě slast a Winter nebyla výjimkou. Po dočtení mám chuť začít hned od začátku. Čekají tu na mě ale Hvězdy nad hlavou.

Konečný díl série, kde se všechno uzavře. Neměla jsem vůbec pocit, že tomu něco chybí, že je někde díra, kterou autorka zapomněla zaplnit. Přišlo mi to prostě dokonalé (nepochybuji, že i po dalším čtení tenhle pocit zůstane). Když si vzpomenu, jak jsem si po přečtení anotace na Cinder myslela, že to prostě nemůže fungovat a že to bude nehorázná kravina, přijde mi to hrozně vtipné. Nakonec jsem si tuhle sérii hned po první knize zamilovala a pak jen víc a víc.

Ale nechci tu hodnotit jen celou sérii. Winter byla skvělá kniha. Nejvíce mě bavilo to, že se po celou dobu ta parta rozdělovala na skupiny, dvojice a jednotlivce a vlastně se pořád nemohli sejít všichni najednou. Furt přemýšlet, kdo kde je a s kým. :D Každá postava má svůj vlastní charakter. Každý tam má prostě něco do sebe a až na pár výjimek se nenašel nikdo koho bych úplně nesnášela.

Když to tak po sobě čtu, asi bych neměla psát komentáře hned po dočtení knihy. Nedokážu se moc dobře vyjádřit. :D Ale myslím, že každý, kdo to čte pochopil, že se mi Winter a celé Měsíční kroniky vážně líbily. :D :)

2 15.02.2017

Svižná urban fantasy, která mě velmi bavila. Mercy je vtipná a hlavně nad věcí a to je pro mě při čtení knihy dost podstatné, protože u spousty jiných ženských hrdinek mám často chuť jim jednu fláknout.

Kniha má spád i slušný děj. Chvíli mi občas trvalo se zorientovat v postavách a členech jednotlivých smeček, v celkem krátké knize se těch postav objeví docela hodně, takže pro mě byl problém si je zapamatovat všechny napoprvé. Vzhledem k rozsahu celé série se to dá ale omluvit. Celkově se mi kniha líbila a rozhodně se pustím do dalších dílů. :)

1 03.02.2017

Takže nejdříve k českému vydání: přečetla jsem asi 100 stránek a pak jsem zjistila, že hlavní hrdinka se v originále nejmenuje Lily, ani Lila, ale Blue. Ano chápu, v knize je několik narážek na její jméno představující barvu, ale stejně jako u jiných knih nechápu, proč to prostě překladatelé nevysvětlí v poznámce pod čarou jako je tomu u mnoha fantasy. Většina lidí z cílové skupiny této knihy se učí ve škole angličtinu a barvy jsou jedním ze základních slov, co se člověk naučí. Proto už jsem pokračovala čtení v angličtině.

Ale co mě neskutečně naštvalo, ne kvůli sobě ale kvůli ostatním je to, že Argo vydá první díl a pak už další ne. Chápu, kniha jim třeba tolik nevydělala, ale vydat minimálně další díl, aby viděli, jestli se situace změní a série náhodou nenabere na popularitě, to zkusit mohli. Je to strašně nefér vůči čtenářům, kteří nemají možnost sérii dočíst v AJ nebo jiném jazyce. Já kdybych tu možnost neměla, tak se do série ani nepouštím, protože bych věděla, že to nemá cenu, ale někdo jiný informace ohledně knih, které čte nedohledává, takže nepochybuji, že se najde někdo, kdo s nadšením přečetl první díl a pak zjistil, že další vydané už nejsou. A rozhodně tohle není jediná knižní série, která u nás takhle dopadla.

A teď konečně ke knize samotné. Přesto, že jsem čekala už z názvu, že se bude jednat o nějakou přeslazenou paranormální zápletku, dočkala jsem se celkem zamotaného a zajímavého příběhu. Během čtení se objevují tajemství, které se svého odhalení nedočkají ani na konci, takže očekávám, že to mě čeká v dalších dílech.

Hlavní věc, co se mi líbila, byly charaktery postav. Každý má svojí vlastní osobnost, problémy a celkově bylo zajímavé jak na sebe vzájemně působí. Vztahy (hlavně tedy zatím přátelské) v knize hrají velkou roli a do toho všeho se míchá zápletka. Občas mi přišel příběh až trochu moc zašmodrchaný a proto dávám jen 3 hvězdy, ale i tak za mě super kniha a jsem zvědavá na další díly.

2 28.01.2017

Kniha mě bavila a roztržitého Timofeje Pnina jsem si oblíbila. Některé části mě pobavily a celkově to pro mě byla taková odpočinková četba z vysokoškolského prostředí.

,,Tom si myslí, že nejlepší vyučovací metodou jakéhokoli předmětu je pěstovat ve třídě diskusi, což znamená nechat dvacet mladých pitomců a dva nafoukané neurotiky, aby rozebírali padesát minut něco, o čem ani jejich učitel, ani oni sami nemají ponětí.''

1 27.01.2017

Bavilo mě, jak v první půlce knihy má člověk stále pocit, že je něco špatně. A pak když zjistí co, tak je i tak napjatý jak to vlastně dopadne. Zvláštní příběh a skvěle napsáno.

2 25.01.2017