Pnin

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Příběh „věčného exulanta“ Timofeje Pavloviče Pnina a jeho hořce komické konfrontace s americkým akademickým prostředím i se západním světem vůbec patří k Nabokovovým čtenářsky nejvděčnějším dílům. Postava nepřízní osudu stíhaného ruského profesora vyučujícího na provinční americké univerzitě v něm autorovi umožnila rozehrát řadu nezapomenutelných epizod, ale i nenápadnou a důvtipnou hru s literárními konvencemi. Román je prvním z volné řady, jež v příštích letech přinese základní Nabokovova díla v jednotné grafické úpravě....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24371/big_pnin-Sjo-24371.jpg 4.287
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Paseka
Originální název:

Pnin, 1953


více info...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Kniha Pnin

meluzena
15.08.2021

První dojem byl trochu šok: dlouhatánská souvětí a spousta jmen, v nichž jsem se dost ztrácela. Postupně jsem ale tomu zvláštnímu stylu přivykla a nalezla v něm jakési melancholické kouzlo. O Pninovi vypráví jeho blíže neurčený ruský vrstevník - poprvé se letmo setkali ve 13 letech a pak se během života opakovaně míjeli v čase i myšlenkách, nicméně mezi řádky čteme, že tenhle vypravěč měl Pnina z nějakého důvodu (jednostranně) velmi rád.
Text působí dojemně a melancholicky, skoro vtipně lehkým suchým humorem a trochu jako „pro zasvěcené“. Aby člověk knihu plně docenil i v jejích detailech, musí znát dost věcí z literatury, ruských zvyků i reálií a ideálně aspoň trochu rusky, anglicky, francouzsky, německy a latinsky, jejichž výrazy se v knize občas vyskytují bez překladu.
Po dočtení ve mně zůstal přijemný pocit jakési důvěrné, melancholické blízkosti, takže dobrý.
---
úryvek:
Téhož odpoledne jeden z Pninových studentů, Charles McBeth („Zřejmě šílenec, soudě podle jeho kompozic,“ říkával Pnin), s gustem přivezl v patologicky nafialovělém automobilu bez levých blatníků Pninova zavazadla, a po brzkém obědě v nedávno otevřené a nepříliš úspěšné malé restauraci „Vejce a my“, kam Pnin chodil z čirého soucitu se smolaři, se náš přítel pustil do příjemného úkolu pninizace svého nového bytu.

Teckovana
18.05.2021

Úsměvná kniha o neradostném osudu jednoho ruského exulanta a vysokoškolského pedagoga. Lolita to není, ale typický Nabokov ano.


Vecerkova
26.04.2020

Váhala jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale nakonec proč ne. Pro mě čtení moc příjemné, nepopírám, že některých společných rysů mezi Pninem a jinými Nabokovovými knihami si nelze nevšimnout, nicméně beru v úvahu jistou autobiografičnost.
Opět musím vyzdvihnout Nabokovovy poznámky směrem ke čtenáři (Pro tuto chvíli jsem jeho lékařem, tak mi dovolte zopakovat: pochybuji), novátorská přirovnání a velmi nenápadnou zvukomalebnost za jejíž zachování patří pochvala i překladateli (rozvláčné rozumování rozptýlilo jeho chmury nadobro).
Pnin není románem založeným na neopakovatelnosti a pět hvězdiček je především za stabilitu – vrátím-li se k němu jednoho dne, nevidím důvod, proč by mne měl bavit o něco méně než napoprvé. Naopak, dějová linka větvící se do bezpočtu milých epizod vám dává na výběr.

sika444
29.07.2019

Jak mi přirostl k srdci ten nepraktický profesor. A kolik je v té knize bolesti! Opravdu hluboký text.

soukroma
30.06.2019

Útlý svazek, šedesát let stará kombinace pana Kaplana (ovšem i profesora Parkhilla), bludného Holanďana (nebo snad i Ahasvera), Hostujících profesorů s ruskou klasikou. Škoda, že to bylo rozdrobeno do víceméně kapitol nesouvisejících, ani v čase nesrovnaných, s tématy povětšinou nedokončenými (velká pasáž o Viktorovi, synovi exmanželky, kde byl Pnin zcela upozaděn). Líbily se mi vtipné průpovídky, jazykové náhledy, rozbory času podle ruského kalendáře. Celkově to ale jako román moc neberu.

Pár střípků:

"Na seznam zájemců o přednášky z ruského jazyka se zapsali: ... Eileen, které někdo řekl, že stačí, když si člověk osvojí azbuku, a může v podstatě číst "Annu Karamazovou" v originále." (cha, to bych si tedy taky chtěla přečíst, nejen v originále...).

"Jeho život byl věčnou válkou s necitelnými předměty, které se rozpadaly, napadaly ho, odmítaly fungovat nebo se mu zlomyslně ztrácely, jakmile se ocitly ve sféře jeho bytí." (Jakoby to nebylo o Pninovi, ale o mně - nejen v tomhle vedru...).

"Na jedné straně, ... Na druhé straně, ... Na třetí straně (neboť podobné duševní stavy si neustále říkaly o nové rozměry)..." (jistě je co dodat - aspoň čtvrtý rozměr...)

"Nikdy si netroufl spát na levém boku, ani v těch tísnivých nočních hodinách, kdy nespavost podsouvá touhu po třetím boku, když dva už vyzkoušeny byly." (jak mu rozumím, i když nemám až takovou záhadnou srdeční nemoc jako Pnin)

Pozn.: závěrečný rozbor jména Pnin v souvislosti s tradicí krácení příjmení otce Repnin v případě nemanželského syna bylo pro mě nové, nu, ony v Rusku se vždycky děly věci...

DracoMalfoy
22.04.2018

Samotný příběh mě až do téměř úplného konce moc nebavil. Ačkoliv bych za normálních okolností dala 2 hvězdy, za jazyk, kterým je kniha psaná, dávám o hvězdu na víc. Každé slovo, které autor napsal, má svůj účel a působí jako pohlazení na duši. Už jen proto přeci čteme.

malkina11
14.01.2018

Tuto knihu jsem začala číst na doporučení mého kolegy. Jazykově je to vybroušené jako diamant, ale je to těžké čtení, které se nedá jen tak lehce odbýt...určitě se k ní ještě vrátím....možná ve své další životní etapě...

Hanka_Bohmova
10.11.2017

Půvabné a dojemné. Pnin je tak posmutněle roztomilý, svůj svět si táhne s sebou jako závaží i útočiště. Jeho milostný dopis v závěru knihy, to je pro mě koncentrát nálady celého díla.

1