Šárka5875 komentáře u knih

Je to vážně zvláštní příběh. Dočtete a nevíte, jestli to bylo celé pravda, či jen nějaký sen či výplod choré mysli hlavní hrdinky. Anna totiž psychicky úplně zdravá rozhodně není. Přesto vás nějakým způsobem kniha k sobě poutá, a pokud se do ní začtete, nepřestanete, dokud nedojdete konce. Zvláštní, zmatené, magické. Zmatená je asi i moje recenze, ale nějak se mi nedaří něco souvislého k této knize vyplodit. Přesto ji doporučuji, protože je prostě jiná, zvláštní, neotřelá. Určitě nebude pro každého, to je víc než jasné. Mě ale svým způsobem bavila, i když ani teď nevím, jak to vlastně celé bylo. Možná ani autorka by mi nedokázala konkrétně odpovědět. A možná právě to je na knize tak poutavé. Tápete, nevíte. Paradoxně se to líbilo mně, čtenářce, která nevyhledává neuchopitelné a nedovysvětlené příběhy s otevřenými konci. Možná ta omamná vůně bylin si mě k sobě připoutala. Autorka píše totiž opravdu sugestivně. Její popisy krajiny, přírody, sběru bylin jsou tak živé, že se sami ocitáte na louce mezi kvetoucími rostlinami. A co Marcela s Miluškou? Jsou to reálné postavy anebo vlastně vůbec neexistují? A návštěva nesnesitelného tchána v domově seniorů, která skončí zkrvaveným oblečením a hlubokou ránou v ruce? Za to přece nemůže přeslička... Anna tápe, ale nevzpomíná si. Možná píšu zmateně, ale příběh sám je svým způsobem zmatený také. Kdo četl, jistě mě pochopí a kdo ne, třeba právě dostane chuť na nevšední příběh, tak trochu postavený mimo realitu. Ano, možná z něj až trochu dýchá magický realismus. Prostě Annu Bolavou zkuste a posuďte sami, jestli získala oprávněně ocenění Magnesia Litera. Já za sebe říkám ANO. Čím víc totiž nad knihou přemýšlím, tím víc se mi Anna dostává pod kůži.

17 03.09.2017

Sharon J. Bolton opět předvedla, jak je výborná. Tak to je, tak to bude je vynikající, svižný thriller, kde sice dostala naše známá Lacey Flintová méně prostoru, ale zase více poznáváme šéfku vyšetřovacího týmu Danu Tullochovou. Příběh má grády, autorka nám poskytuje vodítka, abychom si mysleli, že tentokrát jistě pachatele uhodneme, a vzápětí nás vyvede z omylu, a my dál přemýšlíme, jak to tedy nakonec dopadne. Jelikož jsou námětem tohoto dílu vraždy dětí, u některých pasáží mi opravdu běhal mráz po zádech.

15 25.02.2019

Autorčin styl psaní mě oslovil už u Stvůry, klidně může popisovat jen dům, pokoje, mě to prostě baví. Vetřelec mě chytl hned od prvních stránek, až do téměř finále jsem byla rozhodnutá pro 5*. Ovšem posledních asi pět stran mi nesedlo, nemám ráda podobné konce, a začala jsem váhat. Jinak je kniha skvělá, čtivá, napínavá, netušila jsem, kdo by mohl být pachatelem a v jedné situaci jsem si i pobrečela. I když to není tedy na 100%, těch 5* nakonec dávám, protože kniha si to zaslouží a konec může ostatním naprosto sednout. To, že s ním mám problém já, je čistě subjektivní. Ale prostě tomu konci nevěřím.

14 30.03.2023

Upřímně vám povím, že se mi kniha nečetla vůbec lehce. Nejen kvůli prolínání několika časových linií, na to si člověk postupem čtení zvykne, a navíc každá kapitola je označena letopočtem a místem, kde se děj odehrává. Ale hlavně námět knihy vás dostane do nelehkého rozpoložení, a čím víc se budete blížit ke konci, tím hůře se budete cítit. Protože tušíte, co nejspíš nevyhnutelně přijde. Autorka si nebere servítky a předkládá nám období romského holokaustu v celé své syrové skutečnosti. Místy jde opravdu o drsné čtení. Ale nebojte se, nenese se v takovém duchu úplně celý příběh, spoustu pasáží je naopak vyprávěno až poetickým jazykem. Jákob nás zavádí do světa barev. Ovšem poslední část knihy je tvrdá, drsná, syrová a emotivní. Nebrečela jsem jenom díky tomu, že jsem knihu dočítala ve vlaku mezi lidmi.
Jákobovy barvy jsou autorčinou prvotinou a já jí za ni vážně tleskám, protože napsat napoprvé právě takové náročné dílo, to opravdu klobouk dolů. Možná budete mít během četby pocity podobné mým. Nevěděla jsem, jestli se mi kniha vůbec líbí, jestli ji opravdu vnímám tak, jak autorka zamýšlela. Ovšem po dočtení, kdy vám do sebe všechny části a náznaky v příběhu zapadnou, všechno se vám to rozleží, si nakonec zdeptaní řeknete „tak to je mazec“, a určitě knihu budete doporučovat všem ostatním jako já. Období holokaustu bylo opravdu příšerné, děsivé a s lidmi, včetně i těch nejmenších dětí, bylo zacházeno jako s dobytkem, ba daleko hůře. Nelze na tu dobu zapomenout, protože ti lidé si to skutečně vytrpěli, zemřeli a je úplně jedno, jestli byli bílí nebo snědí.
Velký palec nahoru si zaslouží paní/slečna Krámková za vynikající překlad.

12 22.05.2017

Chris Carter mě svým příběhem naprosto nadchl. Chytl mě od první stránky a pustil až se samotným koncem. Čtení jsem si naprosto užívala, vychutnávala jsem si každou kapitolu, každý odstavec. Kniha neobsahuje jediné hluché místo, kde byste ztratili pozornost nebo se snad nudili. Neexistuje. Zpočátku jsem měla trochu strach, protože jsem slyšela, že autor píše dost brutální příběhy a nebojí se ani děsivých detailů. Přesto jsem se do knihy pustila a nelituji toho, naopak. Jsem ráda, že jsem poznala nového autora, jehož knihy si chci přečíst. Některé pasáže v knize jsou věnovány také psychologickým rozborům zločinců, což mě také velmi zaujalo.

Dvojitý kříž doporučuji všem milovníkům opravdu napínavých detektivek a thrillerů. Všem, kteří vyžadují svižný děj, neutuchající napětí, zvládnou drsné popisy brutálních vražd, radím, jděte do Cartera :) Je opravdu čtivý.

12 03.10.2016

Za mě je Má je vina naprosto vynikající psychothriller. Autorka si s vámi hraje a vy jí to krásně baštíte. V knize se střídají kapitoly, vyprávěné Jennou v první osobě a potom kapitoly, které jsou v er-formě a popisují nám průběh vyšetřování, a také navíc střípky ze soukromého života detektivů. Nenajdete v ní hluchá místa, pasáže, kde byste se nudili. Neexistuje. Děj je svižný a zamotaný. Ano, tak skvěle zamotaný. Musím říct, že jistý zvrat způsobil, že mi spadla čelist. A nejde pouze o jeden zvrat. Určitě knihu doporučuji.

11 03.10.2016

U knihy budete hodně přemýšlet. Také jsem přemýšlela. Uvažovala jsem, zda opravdu naplno žiju, jestli beru od života vše, co mi může nabídnout. Jestli se zbaběle někde neschovávám, místo abych třeba něco změnila. A přemýšlím stále i několik dní po dočtení.

Děj knihy plyne volně, ale u takového příběhu se to očekává. Díky anotaci jsem pojala Stellu za ústřední postavu knihy, ale snad jsem měla trošku raději Hope. Nebo možná ne raději, ale byl mi její příběh nějak bližší, přestože nemáme vůbec nic společného. No, možná malinko tou svou uzavřenější povahou mi byla blízká. Těžko to vysvětlit. Cítila jsem to tak. Zajímavé jsou rozhodně osudy všech tří postav, Stelly, Hope i Hugha. Neexistuje tak jediná hlavní postava, ale rovnou tři.

Jak jsem již zmínila, kniha je smutná a krásná zároveň. Co si budeme nalhávat, většinu z nás smrt děsí. Ovšem autorka chce ve svém příběhu poukázat především na to, abychom žili, dokud můžeme. Opravdu žili a ne pouze přežívali. Nedostaneme druhou šanci, musíme tedy využít tu jednu jedinou. Neměli bychom zabřednout v minulosti, ale posouvat se dál, byť nám to někdy připadá nemožné. Záleží pouze na nás, jak s časem, který nám byl pro život na této zemi vyměřen, naložíme.

10 12.04.2017

Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla. Příběh zahalený nezodpovězenými otázkami, kdy k celkovému rozpletení klubka lží a tajemství dochází opravdu až na samotném konci, takže s nadšením čtete a čtete. Výborně prokreslené postavy, do kterých se hravě vžijete a vše prožíváte s nimi. Určitě doporučuji. Více v mé recenzi zde na databázi.

10 26.09.2015

Ve své čtvrté knize Do posledního dechu autor poukazuje na obrovské nebezpečí, týkající se sociálních sítí. Vážně si myslíte, že víte, kdo je na druhé straně internetové diskuze? Po přečtení této knihy si už nikdy jistí nebudete. Stačí několik kliků a z nebezpečného slizkého chlapa se stane charismatický hezounek, který vás uhrane nejen hlubokým pohledem z profilové fotografie, ale také vhodně zvolenými větami. Po pár konverzacích vás dostane, kam potřebuje. Na internetu jde totiž úplně všechno. Proto pozor na to, co kde sdílíte a komu se svěřujete. Nevíte, jestli na druhé straně nesedí nějaká pochybná osoba.

Já osobně jsem z knihy nadšená a všem milovníkům thrillerů a detektivek ji doporučuji. Autor mě baví, píše čtivě a já rozhodně chci číst další příběhy s Erikou v hlavní roli. Rovněž mě hodně oslovil námět příběhu. Člověk si kolikrát opravdu ani neuvědomuje, co všechno ze svého soukromí na internetu sdílí.

Kniha obsahuje také několik dost krutých pasáží. Nemůžu však říct, že by měl autor potřebu na nás chrlit detaily mučení v každé kapitole, spíš v nás probudí představy, a naše fantazie se potom rozjede na plné obrátky i při malé zmínce o krutostech, kterých se vrah dopouštěl na obětech.

9 05.06.2018

Kniha Virginie Grimaldi mě zaujala hned od pohledu úžasnou obálkou. Zpočátku jsem však měla trošku strach, jestli mě příběh nebude nudit, nezaujal mě tak úplně od prvních stran. Ale po několika desítkách jsem se již krásně začetla a užívala jsem si to. Autorka ve své knize předvedla, že dokáže být jak romantická, tak třeskutě vtipná i dojemná. Příběh v sobě skrývá také jistá životní moudra a poselství. A musím říct, že pokud existuje někde nějaký podobný dům pro seniory jako je autorčin Tamaris, je to pro staroušky obrovská výhra. Autorka nám také ukazuje, že se s životními peripetiemi a tragédiemi nelze vyrovnávat podle nějakého vzoru či měřítka, ale zkrátka každý sám za sebe.

Já osobně tedy knihu Pochopíš, až budeš velká určitě doporučuji. Přestože jde o oddechový román, najdete v něm také spoustu pasáží k zamyšlení. A rozhodně se pobavíte.

8 03.02.2018

Já musím říct, že jsem z knihy poněkud zklamaná. Tohle má být bestseller? Tolik opěvovaná kniha? Ano, vcelku čtivý, svižný příběh to je, ale není to trochu málo na tak populární pecku? Neoriginální, v podstatě banální námět, hlavní hrdinové naivní, zápletka nic moc, protože částečně jsem ji prohlédla, a ten konec...? Ne, za mě tedy pecka určitě ne. Lehce čtivý příběh, který ocení spíš ti čtenáři, kteří thrillery a detektivky čtou výjimečně. Ostatní, kteří mají načteno z tohoto soudku, budou možná zklamáni jako já.

8 25.04.2017

O knize jsem toho slyšela mnoho ještě před tím, než jsem se pustila do čtení. Měla jsem tedy dost veliká očekávání, která byla do puntíku naplněna. Robert Bryndza nám předložil vynikající, svižný příběh plný napětí. Opravdu jsem byla napnutá od samého začátku až do konce. Bavily mě postavy, které jsou naprosto uvěřitelné a reálné. Skvěle propracované jsou nejen hlavní hrdinové příběhu, ale i ti trošku méně důležití. Já můžu jedině doporučit.

8 25.01.2017

Knížku jsem si půjčila na základě recenzí zde na databázi. Byla jsem zvědavá, co tak zvláštního se může odehrát na zhruba 100 stránkách. Přečetla jsem ji během několika hodin a mám chuť si ji přečíst ještě jednou. Autor skvěle vykreslil povahy lidí, jejich sny, představy, touhy a v neposlední řadě také důsledky určité duševní poruchy. Útlounká kniha, které ale rozhodně nic nechybělo, naopak. Doporučuji. Byla to moje první kniha od J. Steinbecka a rozhodně sáhnu po další.

8 28.04.2014

Pokud jste milovníci útulných kaváren, dobré kávy či čokolády, křupavého pečiva a mihotajících plamenů svíček, knihu musíte mít. Už jen ta úžasná obálka na vás dýchne báječnou atmosférou. Autorka skvěle popisuje život v Kodani, jejich pohodový styl, žádné honění se za prací, to pro ně není na prvním místě. Pěkně si sedněte, nalijte si výbornou kávičku a začtěte se do příběhu sympatické Kate. Jde o oddechové, vtipné, romantické čtení, které mi vyloženě v tuto chvíli padlo do noty, a čtení jsem si užila. Je to takové pohlazení po duši.

7 25.02.2019

Dámy a pánové, tohle byla jízda. Ano, začalo to letem, ale dál to byla grandiózní jízda. Autorka se do toho opřela hned s první stránkou. Takový strhující začátek příběhu jsem hodně dlouho nezažila. Kniha mě vcucla a já musela hltat stránku za stránkou. Opravdu začátek byl tak nabušený napětím, akcí, že jste se od příběhu těžko odpoutávali. Později možná autorka malinko zvolnila, nicméně pro mě byla tato kniha excelentní. O něco méně mě bavily návraty do minulosti, které se v knize objevovaly, ale jinak nemám nic, co bych knize vytkla. S. J. Bolton je prostě záruka vynikajícího čtení pro milovníky thrillerů.

7 25.02.2019

Od autorky jsem četla již Ztichlý dům a byla jsem nadšená. Na Podivnou holku jsem se tedy moc těšila a jsem nadšená stejně. Jenny Blackhurst stvořila parádní, napínavý příběh, skvělý psychothriller, který místy hraničí až s hororem. Příběh vás pohltí na samém začátku a v podstatě vyplivne až s poslední stránkou. Byla jsem moc zvědavá na rozuzlení a páni, ten konec... Tak takový jsem úplně nečekala.

7 25.02.2019

Za mě má příběh Mindy Mejii velké doporučení. Autorka nám předložila vynikající napínavý román, ve kterém sice pachatele odhaluje velmi pomalu, o to víc nám však motá hlavu. Děj je svižný, čtivě psaný, autorčin styl mě opravdu oslovil a doufám, že se dočkáme dalších knih. Budu vším, čím mě chceš mít patří rozhodně na váš seznam knih, které byste neměli opomenout. Já říkám skvělé.

7 14.10.2017

Určitě tuto knihu doporučuji k přečtení. Věřím, že ve vás osudy lidí z jedné anglické vesničky zanechají něco víc než jen příjemný pocit z další přečtené knihy. Příběhy v sobě nesou nejedno životní poselství, a přestože vás často bude jímat smutek a dojetí, dostane se vám i něžného pohlazení po duši.

Kromě dějové stránky knihy musím zmínit a pochválit i tu grafickou. Kniha je totiž překrásná, má úžasnou obálku a také uvnitř je nádherně zpracovaná. Za to nakladatelství Argo tleskám. Kniha bude rozhodně ozdobou mé knihovny.

7 14.10.2017

Třetí kniha Angely Marsons je za mě zatím nejlepší a moc doporučuji. V Němém křiku a poté i v Ďábelských hrách, jsem postrádala takový ten správný náboj, ovšem Tichá modlitba měla vše, co jsem očekávala. Byť pomalejší rozjezd, o to více nás autorka napínala a vrcholná gradace neměla chybu. Skvělé.

7 14.10.2017

Knihu rozhodně doporučuji všem čtenářům, milujícím hluboké příběhy. Dopisy, které nikdo nečetl, jsou silným, dojemným příběhem dvou lidí, jejichž láska vzplanula tak silně, že oheň vydržel hořet celý dlouhý život, byť sálal na dálku. Jak já oběma hrdinům fandila a prožívala příběh v duchu s nimi. Úplně jsem v jednu chvíli záviděla Jess, která dopisy našla a pročítala.

7 14.10.2017