Všichni jsme utkáni z hvězd

13 23.08.2022

Příběh má v sobě spoustu lidskosti. Hlavní hrdinové řeší vztahy v těžkých životních obdobích. Líbila se mi myšlenka, že každý kdo odsud odchází chce odejít s čistým štítem. Více mne zaujala linka Hope. Stella mi nebyla moc sympatická. Zdálo se mi, že se nedovede vcítit do druhých. Místy mi příběh připadal až příliš přeslazený a měla jsem pocit jakoby se autorka snažila čtenáře za každou cenu úplně citově vyždímat.

7 21.05.2022

Opravdu moc pěkné čtení. Dojemné.
Prolínání života a smrti. Svým způsobem velmi uklidňující. Vzala jsem si z těch příběhů to, že dokud žijeme, žijme naplno ... a když má přijít konec ... stejně nám nic jiného nezbývá než se s tím smířit.

2 03.01.2022

Kniha plná velmi pěkných myšlenek. Občas trocha romantiky neuškodí :-). Až si budu zase chtít pěkně počíst a trošku občas pobrečet, tak si knihu velmi ráda zase přečtu.

2 20.12.2021

Protože po Knize vzpomínek mě Není co ztratit trošku zklamalo, se mi do čtení moc nechtělo. Ale jsem ráda, že mi ji kamarádka půjčila. Přestože na konci trošku slaďáček, je to kniha plná krásných myšlenek.. a bude ve mně dlouho doznívat

19 10.09.2021

Krásná a hodně citová knížka. Až mně bylo líto, že už mám dočteno,ale po dočtení jsem se musela znovu vrátit na začátek knížky, který jsem nejdříve trošku nechápala. Od autorky je to má 5. knížka a všechny její knížky můžu doporučit. Čtenářskou výzvu splňuje mnohokrát, těch dopisů je tam hodně a nutí k přemýšlení, jestli by před smrtí neměl takový dopis napsat každý člověk.

29 14.07.2021

"Laskavost změní všechno", řekla Grace. "Nemůžeme si dělat starosti s celým zbytkem světa, a už vůbec ne se zbytkem vesmíru. Jediné, co můžeme udělat, je podívat se doleva, potom doprava, a být laskavá ke komukoliv, koho tam uvidíte. Když jsem konečně přestala myslet sama na sebe a začala si všímat lidí okolo, kteří neměli nikoho, kdo by je ujistil, že mu na nich záleží, teprve tehdy začal můj život skutečně něco znamenat." (s. 216)

Překrásně napsaná knížka, která když Vás jednou uchvátí, už se od ní nedokážete odtrhnout. Několik příběhů se nám tu lineárně rozvíjí jen proto, aby se časem spojily a pak zase rozešly. Ty ostatní jsou sice krátké, ale o to emotivnější.
Ze začátku jsem měla trošku problém se zorientovat v ději, ale netrvalo mi to dlouho.
Všechny příběhy, i když jsou srdcervoucí, jsou vyprávěny něžně a tak nějak lehce a když najednou člověku tečou slzy z očí, ani se jim nediví, protože je to tak nějak ta nejpřirozenější reakce, co se mohla stát.
Ale pláč není jediná emoce, se kterou jsem se během čtení potýkala... byl to vztek, lítost a hlavně soucit ale zároveň údiv a radost. Druhou polovinu jsem zvládla na jeden zátah během čekání ve frontě u lékaře. Ve chvíli, kdy jsem knihu zavřela, se otevřely dveře a zaznělo mé jméno. Vesmír mi to zase krásně načasoval. Jen už teda nevím, kdy naposledy jsem měla v očích slzy u lékaře... :-)

2 12.06.2021

Když se ke mě kniha dostala, věděla jsem o ní, že je o smrti a o dopisech, které kvůli ní vznikly.
Čekala jsem, že kniha bude postavená jen na dopisech s tím, že se jemně dozvíme i něco ze životního příběhu zdravotní sestry, jež je píše.
Místo toho však čtenář dostane komplexní příběh tří hlavních postav, mezi nimiž je i již zmíněná sestra, které jsou povedeně vystavěné a zaujmou svými charaktery. Nejvíce se mi líbilo vyprávění Stelly, přišlo mi, že se jedná o vyprávění o čisté lásce, která sice projde proměnou, ale stane se ještě silnější.
Jakmile si člověk zvykne na plynulé vyprávění, dopisy slouží jako taková brzda, v pozitivním smyslu - myslím, že díky tomu jsem si víc čtení i užila. Některé dopisy byly úsměvné a dojemné (když ve svém posledním dopise vysvětluje fungování pračky) a jiné mě dojali až k slzám.
I přes těžké téma smrti jsem si knihu užila a přišla mi spíš taková oddechová.