Sarah11 komentáře u knih

(SPOILER) Nečekala jsem žádný zázrak, protože ani sama autorka knihu tak neprezentuje, ale tohle bylo prostě málo. Na tomhle typu knih/filmů si tak trochu ujíždím, i když jsem už věkově trošku jinde, takže asi chápeme, že není úplně těžké mě ohromit, ale musí to mít nějakou zápletku. No, tahle kniha ji bohužel nemá. Hlavní hrdinka je roky zamilovaná do nejlepšího kamaráda, potom se s ním políbí, zjistí, že už zamilovaná vlastně není, on to přejde téměř bez mrknutí a jede se dál? To samé vztah s Avou. Jsou nejlepší kamarádky, ale Mei netuší, jaké má zájmy nebo kolik má sourozenců? Narážky na seriály/filmy a podobně by mi až tak nevadily, i když nejsem fanoušek ani jednoho ze zmiňovaných, ale tady toho bylo prostě AŽ MOC. Tak nějak všeho bylo až moc. Čokolády bylo až moc.
Nápad s útržky z chatových konverzací, ač není úplně revoluční, je fajn, kniha má vymazlenou obálku i zpracování, ale co bylo totální peklo, byla ta vazba. Možná proto jsem ji četla tak dlouho, protože držet tohle víc jak hodinu je zkrátka nemožné, nebo minimálně extrémně nekomfortní. :-D Samozřejmě v tomhle směru neviním autorku, ale přišlo mi vhodné to zmínit.
Je mi líto takového hodnocení, protože Olu ráda sleduju, sedí mi její humor a všechno, ale tohle tohle mi prostě nestačilo. Určitě doporučuji pro jinou věkovou kategorii - tak 13-15, my 20+ už si z toho na zadek asi nesedneme.

6 01.12.2020

Po tom, co jsem si přečetla naprosto perfektní Illuminae od stejné dvojice autorů, věděla jsem, že si Auroru určitě pořídím. Samozřejmě s tím přišla i obrovská očekávání. No, bohužel, čekala jsem příliš.
Co musím rozhodně vyzvednout - styl psaní. Ten je prostě bezkonkurenční, naprosto miluju ten humor, ten sarkasmus, to je něco, co mi opravdu sedlo do noty.
Námět není teda úplně revoluční, už jsem četla podobné knihy, ale to by mi ani tak nevadilo, kamenem úrazu bylo to množství vypravěčů. Přidám se k většině, ale bylo jich zkrátka až příliš. Kdyby měla každá z postav nějaké typické rysy - dobře. Ale všechny jsou bohužel tak nějak stejné, takže jsem se často musela vracet, abych se podívala, jakou že postavu to zrovna vůbec čtu. Jediný, kdo se trošku odlišoval, byla právě Aurora, ale ta mi jako hlavní hrdinka vůbec neseděla. Příběh jako takový by byl asi fajn (i když tam byly zdlouhavější pasáže), ale vzhledem k tomu, že jsem měla totální guláš v postavách, to ve mně nevyvolalo požadované emoce a osudy hlavních hrdinů mi byly tak nějak jedno.

2 12.11.2020

Knihu jsem si zakoupila ani ne tak kvůli receptům, jako spíš kvůli tomu, že Karolínu již dlouhodobě sleduji na Instagramu a moc mě baví její povídání o výživě, vyvracení mýtů a podobně. Dokáže všechno podat na úrovni, ale zároveň srozumitelně pro běžné smrtelníky, kteří se třeba s chemií zrovna nekamarádí. Líbí se mi, že má k jídlu zdravý přístup a že nedělá z určitých potravin strašáky a řídí se stejnou filozofií jako já - všeho moc škodí.
Nikdy bych neřekla, že si koupím kuchařku (i když tohle samozřejmě není čistokrevná kuchařka) a už VŮBEC bych neřekla, že podle ní někdy budu i vařit. Zatím jsem vyzkoušela pár receptů a jsem více než spokojená. Nejsem žádný kuchařský mistr, ale myslím, že většinu receptů zvládne úplně každý. Za mě velký palec nahoru a pokud se autorka rozhodne vydat ještě něco dalšího, určitě kupuji.

4 09.11.2020

Když jsem zjistila, že vyjde další kniha ze světa Hunger Games, netrpělivě jsem odpočítávala dny do jejího vydání. Neexistovala pro mě možnost, že bych něco takového vynechala. Později jsem se ale dozvěděla, že do role hlavního hrdiny autorka pasovala záporáka Snowa a moje nadšení opadlo. Asi jako většina lidí jsem se bála, že Collins ze Snowa udělá chudáčka a oběť a tím se bude snažit ospravedlnit všechny jeho činy, což vážně nemám ráda. Byla jsem ujištěna lidmi, kteří měli to štěstí se ke knize dostat dřív než běžní čtenáři, že tomu tak rozhodně není, a tak jsem si znovu dovolila se na knihu těšit.
Minimálně do poloviny nebo i déle jsem si říkala, jestli nečtu jinou knihu než ostatní, protože mi vážně připadalo, že autorka se snaží Snowa ospravedlnit. Ano, samozřejmě tam byly jisté momenty, ve kterých bylo vidět, že náš hlavní hrdina nebude zas takový svatoušek, ale pořád to na mě působilo spíš tím dojmem, že je to ambiciózní dospívající kluk, na kterého jsou kladeny velmi vysoké nároky a který se stále hledá a chce dostát svému slavnému jménu, než aby na mě doopravdy působil jako záporná postava. Musím se přiznat, že v některých momentech mi ho bylo i líto. Ten pocit přetrval až do části po Hrách, kde už se zřetelně začal vybarvovat jako TEN Snow, kterého známe.
Potom tu máme postavu Lucy Gray, která pro mě v mnohém předčila Katniss. Ač Hunger Games miluju, Katniss nikdy nepatřila mezi moje oblíbence, ale Lucy Gray si mě získala stejně jako si získala Kapitol. Navenek veselá a barevná víla, která ale dokáže být nemilosrdná a mazaná jako liška a ve správné míře tajemná, že vlastně nikdy nevíte, co od ní můžete čekat.
Jestli něco Collins opravdu umí, tak jsou to propracované charaktery. Nemusíte mít její postavy rádi, ale vždycky chápete, co dělají a proč to dělají. Nejsou perfektní, ale jsou zkrátka lidské.
A ten konec? Zpravidla nejsem fanynkou konců typu "domysli si sám", ale tady to bylo naprosto dokonale zvolené, nedokážu si představit, že by to skončilo jinak.
Co ale rozhodně můžu potvrdit - je to strašně, ale opravdu STRAŠNĚ zdlouhavé. Pro mě jako pro obrovského fanouška HG to nebyl až takový problém, protože mě bavilo hledat ty všemožné náznaky a spojky s původní trilogií (ten příběh vzniku písně o oběšencově stromu, byl naprosto perfektní!), ale pokud HG až tak neholdujete, nejsem si jistá, jestli v této knize naleznete uspokojení.
I když jsem se do Panemu ráda vrátila a budu se do něj ráda vracet pokaždé, i za předpokladu, že se autorka rozhodne napsat další prequel, Balada se původní trilogii rozhodně nevyrovná, proto s těžkým srdcem hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Dobře, berme to jako čtytři a půl, protože jsou to přece Hunger Games a už chci konečně dostat knihu o Haymitchovi, prosím!

9 14.10.2020

(SPOILER) Minimálně do poloviny to pro mě bylo čiré utrpení, hrozně jsem se nudila. Potom se objevil Morriumur, Hesho a Pára, což byly elementy, které mě vážně bavily, na rozdíl od Spensy a všech ostatních hrdinů z Detritu, a kniha dostala úplně jiný spád. V některých momentech jsem z toho měla podobný pocit jako z knihy Dvě místa na slunci od Becky Chambers, kterou miluju.
Nicméně, pořád mi to přišlo strašně přitažené za vlasy - hlavní hrdinka se vydává za mimozemšťanku, přičemž nezná žádné zvyklosti jejího lidu, nezná řeč, politickou situaci mezi ostatními rasami, neví ani pořádně PROČ vlastně přiletěla a ze všeho se jednoduše vykecá a všichni jí to zbaští i s navijákem... Tři čtvrtě práce za ni odvede její loď, protože ta dokáže naprosto cokoliv a když vyklopí pravdu, skoro všichni to přejdou bez povšimnutí...
No, myslím, že ten hype, který se teď zvedl okolo Sandersona, rozhodně nesdílím.

2 14.10.2020

Když jsem přečetla prvních pár stran, říkala jsem si "wow, super, to bude zajímavý, až se v dalších kapitolách změní vypravěč" - no, nestalo se tak... Takže moje nadšení ze světa a z toho, že se pro jednou taky nacházíme v Evropě a ne v Americe, docela opadlo a z "wow, super" se rázem stalo "achjo, tohle bude utrpení".
Začetla jsem se někdy kolem poloviny, kdy hrdina konečně začal přicházet o iluze a vydrželo mi to zhruba do třetí čtvrtiny, kde se to zase zvrtlo k něčemu, co jsem úplně nechtěla. A ten konec? Tím to dle mého názoru autorka úplně zabila.
Svět sám o sobě je skvěle promyšlený, postupný propad hlavního hrdiny ve společenském žebříčku je taky popsán bravurně, nicméně styl psaní je takový odtažitý, nemastný, neslaný... Čekala jsem víc.
PS: Nevím, proč jsem si celou dobu myslela, že to má být YA?

5 14.10.2020

Rozhodně nejslabší díl ze všech. Autorky to měly dobře rozehrané, bohužel to nedokázaly využít a z dobré zápletky se stala nuda. Pořád dokola to samé, děj se vleče, detektivní zápletka nedotažená. Já tímto uzavřela základní trilogii a do příběhu ostatních bratrů Royalových už se nejspíš pouštět nebudu.

1 06.09.2020

(SPOILER) I když už třetí díl trošku zavání telenovelou a i když máte sto chutí profackovat hlavní hrdinku za to, jak strašně sobecky a hystericky se chová, stejně si autorka pořád dokázala udržet to "něco", co vás nutí číst dál.
Musím přiznat, že jsem zrovna nebyla fanynkou Isabelina vyvoleného, ale na úplném konci jsem cítila zadostiučinění a měla jsem pocit, že to tak mělo být. A i když je vám od začátku jasné, jak to asi skončí, autorka vás nechá v napětí až do konce, až jsem se jednu chvíli bála, že to možná bude celé jinak.
No, asi se mi bude po Cousins trošku stýskat.

2 05.09.2020

Druhý díl měl dobře našlápnuto, bohužel sklouzl k něčemu, co jsem úplně nechtěla. Dost situací se opakovalo stále dokola, Belly se občas chovala přehnaně hystericky a kopala kolem sebe. Ale ten element, co mě štval, nebyla ve finále ani tak Belly jako spíš Conrad - toho jsem měla nutkání profackovat, aby se probral, a ta holka bláznivá za ním stejně pořád lezla!
Co se mi ale líbilo u prvního dílu, zopakuji i tady - autorka umí naprosto skvěle a reálně popsat, jak se postavy cítí a umí krásně vyzdvihnout rodinné vztahy se všemi strastmi i radostmi.
Kniha se netočí jen kolem romantiky, ale je o hledání sama sebe, odpuštění a smíření. A co mě překvapilo - ten název má úplně jiný význam, než jsem si zprvu myslela.

4 05.09.2020

Milá oddechovka, která vlastně není takovou oddechovkou jako jste si zprvu možná mysleli. Celé to působí tak nevinně, ale stále máte někde ve skrytu duše pocit, že tady něco nehraje a to vás nutí číst dál.
Občas mi dělalo problém se zorientovat, když autorka volně přeskakovala v čase, ale později už vám to ani nepřijde.
Co ale umí autorka bravurně, je vykreslení pocitů. Knížka si na nic nehraje, postavy si nemyslí to, co by si měly myslet a nedělají to, co měly dělat, ale dělají chyby, říkají špatné věci a myslí si přesně to, co bychom si pravděpodobně mysleli taky, jen si to nechceme přiznat a možná se za to i stydíme.
Nejvíce jsem si zamilovala Suzannu, to je člověk, kterého by měl mít v životě každý.
Celkově jsem spokojená. Není to sice knížka, která by mi nějakým způsobem změnila život, ale zároveň to není ani úplně bezduchá romantika, což by se možná podle sladké obálky a názvu nabízelo.

2 05.09.2020

Rozhodně nejzdařilejší ze všech dílů, je tu nejvíc akce, děj se konečně někam posunuje, ale za mě stejně se stejně stále drží průměru. Konec byl na můj vkus strašně uspěchaný, úplně jsem se děsila, jak z toho chce autorka, proboha, během těch pár stránek vybruslit a bohužel musím konstatovat, že se jí to moc nepodařilo. Nevěřím tomu, že by se vše vyřešilo tak snadno a nikdo by neprotestoval.
Sci-fi/postapokalyptický svět je v této sérii spíše jen kulisou pro romantiku, takže pokud tomuto zrovna neholdujete, ale jste romantická duše, rozhodně bych se toho nebála.
Jinak OPĚT naprosto příšerná korektura - jména jsou popletená, některá jednou přeložená a podruhé ponechána v originálním znění, spoustu překlepů a mnoho dalšího. Takhle nekvalitně provedenou knihu jsem tedy ještě nečetla, což samozřejmě není chyba autorky, ale je to dost rušivý element.

2 12.08.2020

Styl psaní je přístupný a kniha je tenoučká, takže se čte dobře, ale bohužel postrádá jakýkoliv větší zvrat a je to takové nemastné neslané.
Občasnou pravopisnou chybu nebo překlep většinou přehlédnu, ale tady už toho bylo opravdu hodně, byla popletená jména toho, kdo zrovna mluví, jméno hlavní hrdinky bylo skloňované pokaždé jinak a Medvěd byl jednou Medvěd a jednou Bear, což je samozřejmě chyba překladu a editora, ale občas to bylo dost matoucí.

2 29.07.2020

Tak tohle byla opět naprostá emociální jízda! Smála jsem se, brečela, byla šťastná, naštvaná, bezmocná... Zkrátka jsem všechno prožívala s hlavními hrdiny. Nádherný výlet do psí mysli, kdy máte pocit, jako byste se sami na chvíli stali psem.
CJ i Trent se stali mými oblíbenci, a i když to hlavní hrdinka v životě vůbec neměla jednoduché, byla jsem ráda, že se nevzdávala a nakonec našla odpuštění, smíření a klid.
Psí cesta mi přijde trošku víc zaměřená právě na lidské postavy, ale je naprosto geniálně popsána očima našeho hlavního psího hrdiny. Ocenila jsem, že autor zařadil i jiné motivy - porucha příjmu potravy, canisterapie, psi jako pomocníci při diagnostice rakoviny... Až se nechce věřit, co ti naši chlupáči všechno dokážou.
Tahle kniha je prostě jedno velké pohlazení po duši a i když na konci budete mít na krajíčku, budete cítit zvláštní smíření a uspokojení s tím, že je všechno, jak má být.

11 09.06.2020

Sympatičtí hlavní hrdinové, příjemný styl psaní, moc jsem ocenila i pohledy a osudy vedlejších postav, které byly zdánlivě nepodstatné, ale bylo krásně ukázáno, jak můžeme i úplnou maličkostí ovlivnit ostatní a jak se všechno navzájem prolíná. Jasně, je to příliš sladké a nereálné, ale já jsem od knihy ani nic jiného nečekala. Naopak jsem dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Líbilo se mi, že jsem prostřednictvím hlavních hrdinů mohla alespoň trošku nahlédnout pod pokličku jiných kultur.
Některé pasáže se trošku táhly, hádky mezi hlavními hrdiny mi taky přišly trošku na sílu, jen aby se něco dělo, ale jinak vcelku příjemné oddechové čtení a ten konec moji romantickou duši naprosto dostal.

7 09.06.2020

Příjemný styl psaní, ani mě paradoxně nijak neobtěžovala ta druhá osoba, ale o čem že to vlastně bylo? Kniha je plná naprosto nesmyslných dialogů, skákání v ději, nevíte, co se děje doopravdy a co ne... Což by bylo v pořádku, kdyby autorka přišla s epickým koncem, kde se všechno vysvětlí, všechno do sebe zapadne jako skládačka a já si řeknu "wow, tak tohle jsem nečekala", ale to se bohužel nekonalo. Vůbec jsem nepochopila, co mi tahle kniha měla předat.

2 09.06.2020

Já vlastně nevím, co k tomu říct. V zásadě asi nemám úplně nic proti, ale knížka nenadchne ani neurazí.
Nápad s virtuálními světy je dobrý, ale zasloužil by si lepší zpracování. Hlavní hrdinka mi zprvu moc neseděla, připadala mi jako malé dítě, ale když vezmeme v potaz, v jaké společnosti vyrůstala, ta dětská naivita byla asi namístě. Řekla bych, že si ale později prošla slušným vývojem, odhodila růžové brýle a to se mi líbilo.
Kapitoly jsou krátké, takže máte knihu přečtenou za chvíli, ale žádný objev se bohužel nekonal.

3 28.05.2020

Po celkem ucházejícím druhém dílu jsem čekala epické finále (že já jsem vždycky tak naivní, že až do úplného konce věřím, že se mi to začne líbit), bohužel jsem dostala jednoznačně nejhorší díl celé trilogie. První polovina si ještě tak nějak držela úroveň předchozích dílů, ale druhá polovina pro mě byla čiré utrpení. Opět se budu opakovat, ale i přes všechny ty přečtené strany (a že jich je dost) a čas strávený s našimi hlavními hrdiny jsem si žádného z nich nedokázala oblíbit, všichni mi splývali dohromady a když jsme o nějakého z nich přišli, nechávalo mě to naprosto chladnou. Jediné, co bylo na celé sérii zajímavé a bavilo mě, a to jest svět, autor zničil ještě dřív, než jsme ho stačili poznat, kapitoly z pohledu postav, které se odpojily od původní skupiny mě nebavily a ubíjely, a ač autor akcí rozhodně nešetřil, vůbec jsem nebyla napnutá. Také moc nechápu, proč, když už bylo po všem, musel autor nejméně dvacet stran pořád dokola popisovat, jak je všechno ok a všichni jsou happy.
Naprosto souhlasím s tím, co říká komentář pode mnou - Nyxia je zkrátka taková rychlokvaška. Díky velmi jednoduchému stylu psaní se dobře čte, najde se tu i pár zajímavých nápadů, ale skýtá ještě opravdu mnoho prostoru pro zlepšení. 2.5/5*

3 09.05.2020

No, tak tohle byla slušná jízda. Podobnost s Příběhem služebnice a Pánem much to opravdu nezapře (občas jsem měla pocit, že se autorka od Atwoodové inspirovala až moc), ale na rozdíl od Služebnice je Prokletý rok našlapaný akcí od začátku do konce a má mnohem těžší, dusivější a depresivnější atmosféru, kterou jsem v Příběhu služebnice čekala a bohužel jsem ji nedostala v takové míře, v jaké jsem chtěla.
Hlavní hrdinka není žádná hloupá a naivní husička, naopak, kdybyste se mě zeptali, koho považuji za "silnou hlavní hrdinku", pravděpodobně by mě napadla právě ona. Zajímavým a originálním prvkem byla řeč květin a moc se mi líbil i jazyk, kterým je kniha psaná. Byl... zkrátka hezký. Rozhodně ne jednoduchý, ale ani ne přehaně květnatý a nečitelný, naopak mě to nutilo číst pořád dál a dál, až se mi nakonec povedlo knížku přelouskat za dva dny (což je na mě v mém momentálním rozpoložení vážně výkon).
Budování atmosféry i vykreslení psychiky a charakterů postav bylo naprosto neskutečné a dechberoucí. Skvělý příklad toho, čeho všeho je schopná lidská psychika a představivost ve vypjatých situacích. Nechte pár lidí, kteří jsou odjakživa svazováni přísnými pravidly, o samotě, kde je najednou všechno dovoleno a budou se dít věci. Co se týče samotné "magie", trochu jsem tušila, odkud vítr vane, ale nepovažuji to za negativum.
Část s Rykerem je trochu slabší a zdlouhavější, ale líbilo se mi vidět celou problematiku i z úplně opačného pohledu, protože nic nikdy není úplně černobílé.
Maličko mě zklamal konec, čekala jsem, že se to vyvrbí trochu jinak, ale chápu, proč se hrdinka zachovala tak, jak se zachovala. Jen si nejsem jistá, jestli jsem tu poslední stranu pochopila správně.
Sečteno a podtrženo, za mě by to bylo 4.5/5, proto zaokrouhluji na 5 hvězd.

12 27.04.2020

Nesporně o několik levelů výš než opěvovaný první díl, ale stále nemůžu dát čtyři hvězdy. Postavy mi stále přišly ploché a nedostatečně propracované a ač se jmen objevovalo spoustu, kdyby tam nebyly, nepoznali byste, že je tam postav víc, jestli víte, co tím myslím. Zkrátka se většina od sebe nedala nějak rozlišit, neměly žádné typické rysy, zvyky... To samé v podstatě platí i o hlavním hrdinovi, o kterém sice víme, že je tmavé pleti (rasová vyváženost splněna), ale to je asi tak všechno.
Co se mi líbilo, bylo objevování nového světa, hlavně zvyklostí místních lidí, historie, života v různých kruzích a podobně, to se dle mého názoru autorovi povedlo. Je tu i mnohem více akce a poměrně dost úmrtí, ale žádné z nich mě bohužel nezasáhlo, dá se říct, že mi to vlastně bylo úplně jedno.
Největší slabostí a průšvihem byl ale konec. Čekala jsem, že se to celé nějak epicky propojí, dílky skládačky zapadnou do sebe a já budu jenom zírat s otevřenou pusou, místo toho jsem dostala slátaninu totálně vycucanou z prstu.

5 27.04.2020

Po knize už jsem pokukovala opravdu dlouho, ale až seriál mě opravdu donutil se do ní pustit. A musím říct, paradoxně, kdybych jako první neviděla seriál, tak by moje hodnocení nebylo tak vysoké. Tím, že jsem ho viděla, jsem si spoustu věcí dokázala mnohem lépe představit, než by tomu pravděpodobně bylo, kdybych se jako první pustila do knihy. Takhle už mi před očima odehrával příběh, který znám. Vyprávění je plné popisů prostředí, věcí, zkrátka všeho možného a někdy bych ho označila až za abstraktní, takže to, že už to všechno někdo vymyslel a ztvárnil za mě, mi četbu dost ulehčilo, nejsem si jistá, jestli bych si to sama dokázala nějakým způsobem přebrat. Poměrně dost mi také vadila absence přímé řeči, které je v celé knize vážně poskrovnu, ale dá se na to zvyknout. Další věc, ve které seriál knihu hodně podpořil, byl děj. Číst pouze knihu, řekla bych, že je až skoro bez děje. Chápu, že všemi těmi popisy chtěla autorka docílit pocitu zmaru, deprese a bezvýchodné situace hlavní hrdinky a na někoho to možná může fungovat, já z toho ten pocit bohužel necítila. Když to řeknu úplně blbě, prostě jsem čekala "pořádný nářez", krev, popravy a režim v celé své surovosti a i když tam tyto věci jsou, nemělo to na mě úplně ten efekt, který bych čekala.
Celkové završení příběhu je kapitola sama o sobě. Chápu, že záměrem bylo, aby si to každý domyslel podle sebe, a někomu to možná opravdu tak vyhovuje, ale pro mě to byl zahozený potenciál, kdy se takovým zvratem mohla kniha dostat do úplně jiných otáček, než tomu bylo po celou dobu.
Nápad je skvělý i ten styl psaní má svým způsobem takové zvláštní kouzlo, když mu po nějaké době přivyknete, ale myslím, že by se z toho dalo vyždímat i víc, z hrdinky udělat větší rebelku stejně jako v seriálové adaptaci... Ale možná jsem prostě jen očekávala něco jiného, než co měla autorka doopravdy v úmyslu.

11 17.04.2020