s.macuska komentáře u knih
Moje první kniha od Bukowského a asi zatím jeho tvorbu nedokážu docenit... Nebylo to ani napínavé, pro mě ani vtipné a hlavní postava mi je vyloženě nesympatická. Nicméně, čte se svižně - do tramvaje dobré :)
Jistě, tohle dílo přitahuje, vzrušuje a nutí číst. Ale nic víc nepřináší...
Moc hezké vyprávění, doplněné milými obrázky a básničkami. Ocení především ti, kteří severskou krajinu znají!
Líčení pestrého dětství Betty a jejich sourozenců se mi moc líbilo. To bylo takové milé. Pak mně knížka začala trochu nudit, ale nakonec jsem našla zalíbení v autorčiných vtipných přirovnáních a trefných narážkách na venkovský život a podivné existence v něm. Takže nakonec ve mně z knížky zůstal docela pozitivní dojem :)
Od Gottlandu jsem asi čekala trochu víc. Nicméně rozhodně jsem se dozvěděla a připomněla si spoustu zajímavých věcí, které jsou pro moji generaci pouze příhody z doslechu. Tristní příběhy s tragikomickým obalem...
Chvílemi je těžké překonat dojetí a udržet slzy. Zároveň je to skvělý obraz nám tak neznámé afgánské společnosti. Přestože konec byl pro mě trochu rozporuplný až nafouknutý, knížky si vážně cením!
"Je mnoho afgánských dětí, ale tak málo dětství."
Děj se docela vleče, z velké části se vlastně nic neděje a táhlé pasáže jsou místy takové, že mi myšlenky ubíhaly někam jinam, daleko pryč od příběhu. V závěru jsem se konečně začetla a rozhodně dílu nemohu upřít dokumentární hodnotu a zobrazení války opět z jiného úhlu pohledu, který mě zaujal. Nakonec knížce dávám slabší čtyři hvězdičky.
Pro mě to bylo první Brownovo dílo v knižní podobě, ale stačilo vidět filmy Šifra mistra Leonarda a Andělé a Démoni na to, aby člověk usoudil, jakým směrem se bude dílo ubírat a tak nějak jak celé ty "Brownovky" fungují. Tím to pro mě asi ztratilo na atraktivitě a takovém tom přirozeném napětí. Ovšem nemůžu knížce upřít to, že čtení jsem si užila, některé pasáže doslova hltala a všechno bylo opět propracované do nejmenších detailů :)
Přemýšlím, jaký vhodný superlativ pro tohle dílo použít... Ačkoliv je plné hrůzy, nelidskosti a neuvěřitelného fanatismu, působí lehce, přímo graduje a nabírá na atraktivitě. Nespornou předností je mnohokrát zmiňovaný "pohled z druhé strany". "Promiňte, ale myslím, že nechápete moje stanovisko. Není na mně, abych přihlížel k tomu, co si myslím. Mou povinností je poslouchat."
Pěkné vysvětlení a hlavně názorné příklady, na kterých je ledacos vidět. Dobře se doplňuje s knížkou Algoritmy a programovací techniky od Tomáše Töpfera, která je spíše o teorii než o příkladech.
Snad nejvtipnější knížka, kterou jsem kdy četla. Příběh na jedno odpoledne, který je zaručený lék na špatnou náladu! Ovšem divadelní představení je nepřekonatelné :)
Oceňuji, že příběh není patetický, ale ukazuje nelehkou dobu dospívání a zmatek v hlavě i chování. Prostě tak, jak se to v životě stává. Ale ten konec byl trochu podivný...
Oceňuji syrovost, se kterou je příběh napsán. Nelehká životní situace a zklamání přináší absurdní a iracionální představy. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A to kniha dobře vystihuje.
Velice čtivé a poutavé. Silné nejen po stránce individuálního příběhu, ale i historického kontextu. Snad jen americký sentiment v závěru bych oželela. Ale celkově hodnotím velice kladně!
Velice příjemné zpestření mezi literaturou zasazenou do středoevropských dějin. Uvědomila jsem si, že o tématice otrokářství a americké historii nevím vůbec nic. Čtivé, neveselé s hořko-sladkým závěrem.
Nejlepší na celé knize pro mě bylo závěrečné pojednání o tom, kdo byl Romain Rolland - obdivuhodný člověk. Příběh Petra a Lucie byl na můj vkus až příliš sentimentální.
Povídky jsme nečetla všechny naráz, ale postupně téměř rok, vždycky pro zpestření víkendové domácí pohody. Některé povídky jsou lepší, některé slabší, ale všechny srší milým svěrákovským humorem, který mám moc ráda :)
K tomuhle typu četby jsem asi ještě nedozrála. Bylo to pro mě takové abstraktní umění - něco jako nepochopený obraz. Poslední třetinu jsem si začala aspoň trochu užívat, ale stejně jsem byla ráda, že už příběh končí.
Není důležité se ztotožnit se všemi Markovými názory, ale nechat se inspirovat a klást si otázky. Rozhodně to není ideální kniha osobního rozvoje, přes to mi přinesla mnoho! :)