RyonMathrin komentáře u knih

Anotace říká vše podstatné. A přesto... Jako milovník fantasy jsem knihou nadšen, jako dlouholetý (i letitý ;-) ) hráč Dračího Doupěte jsem si vyloženě smlsnul. Prostředí je vykresleno minimalisticky - jedno město a jeho širší okolí, ale pro účely příběhu zcela dostačující. Atmosféra jednou nohou ve středověku, druhou nohou v tajemnu, tedy klasický, ale tím právě perfektní dračák. Literárně podle mě velmi dobře zpracované, vyvážená akce a vyprávění, uvěřitelné a unikátní charaktery postav, dobrý jazyk. Proto věřím, že by mohlo zaujmout i čtenáře dračákem nedotčené, že obstojí jako samostatný příběh.
Hodnotím 4* jen proto, aby hned první názor k této knize na DK byl pokud možno objektivní. (všichni s krevní skupinou D jako dračák nebo F jako fantasy ať si přidají 1k6 hvězdiček navíc :-) )

29 02.03.2020

Knihu jsem si vybral hlavně podle názvu. Jedná se o teprve mé druhé přečtené dílo od S. Kinga. Fanoušci prominou, ale nutí mne to napsat: tak tohle že je ten slovutný King? Jistě, bylo to napínavé, gradovalo to, popisy byly pěkné, nápady super - písek, dračí oči, ubrousky... Originální prvky - devítikomorák.. Ale bylo to neskutečně dlouhé, při úvahách a plánech hlavních postav, které byly nasnadě a dokola omílané to byla téměř slovní onanie. To hlavní, co mi vadilo, byl však americký styl, který jsem v bledě modrém viděl v nějakém televizním pořadu (myslím, že se to jmenovalo Pekelná kuchyně, nutno podotknout, že jsem se ani na ten jeden díl nedodíval a podobným pořadům se od té doby vyhýbám) : pár větami prozrazuje, co bude následovat, v podstatě kniha spoiluje sama sebe. Toto provedl i King v Dračích očích a několikrát. Budiž, pohádková atmosféra knihy by to snesla, možná... Lehké náznaky ve správnou chvíli jsou OK... Ale to, že ze čtenářů dělá nepokrytě blbce, když jim před koncem knihy už tak omílané indicie ještě prežvýká (opět v duchu zmíněného tupého TV scénáře "... před deseti minutami jste viděli a za deset minut uvidíte" ) to už mě vážně míchlo.
Takže shrnuto - příběh zajímavý, jen tak jej nezapomenu, ale kvůli zpracování si knihu už nepřečtu. Doporučil bych ji snad dětem, ovšem až tak od 12 kvůli pasáži se žezlem :-)
Doufám, že známější autorovy knihy budou lepší (povídka - či rozsahem spíš novela Vykoupení z věznice Shawshank nasadila laťku příjemně vysoko).

29 13.08.2019

Chvíli, opravdu jen chviličku jsem váhal, jestli dát 5 hvězd. Ale ano, kniha si to zaslouží. Je to zážitek. Je to strhující. Pokud máte rádi příběhy o všeho schopné skupince, která má proniknout na nedostupné místo, tohle je kniha (nejen) pro vás. A pokud jste dlouho nic nečetli o prostředí, kde žije ta nejhorší spodina, také vřele doporučuji. Já si takhle nějak představuji ty nejdrsnější zlodějské gildy...
Každý ze šestice hrdinů má pohnutý osud, ale v prostředí, ve kterém musejí každou minutu bojovat o svůj život nebo své pozice, přežili a stali se vlastním přičiněním
výjimečnými. Když víte, čím si zejména někteří museli projít, držíte jim palce, i když víte, že to nejsou žádní svatouškové a jen málokdy se zdráhají někoho zabít.
Velmi se mi líbil systém kouzlení , rozdělení grišů na větrostrůjce, vlnostrůjce... (i termín "materiálčik" a podobné rusismy působily spíše netradičně a svěže, než že by nějak rušily, zajímalo by mě, jestli to je jen překladem nebo to použila autorka i v originálu; ale to jen tak na okraj).
Také styl psaní mi vyhovoval - děj se věnuje velmi vyváženě každé postavě, není tam hluché místo ani v pasážích vysvětlujících historii postav. Neočekávané zvraty (klacky pod nohy hrdinům), jsou znovu vystřídány opětovnými úspěchy hlavních postav nebo nečekaným vstupem nových okolností a pak dojde zase ke krizi... ale vše je dokonale načasováno, perfektní napínák nervů.
Plynule přecházím na druhý díl "Prohnilé město" a už se nemůžu dočkat, jak to dopadne.

29 06.03.2019

"Zítra tomu bude rok, co jsem opustil otcovský sakra dům..."
To je prostě nádhera. Zase jeden z kusů, které vrostly do lidové slovesnosti...

"Tak se vzájemně osolte..."

"Dotýkám se tě, princezno, poprvé..."

"...a on dupat nepřestal, a dupal, dupal stále dál.
Pořád. Neřád."

"Někdy jich chytím šest, i pět..."

"...mám zakletou dceru..." "Tohle chcete rýmovat?" "Už to mám! Byla krásná v každém směru. A teď je bledá jako smrt." "A jsme tam, kde jsme byli..."

A hledání vyřezané pecky: "Á, tady to je. ... Ne, to je jen nějaké svinstvo..."

29 04.12.2018

Pozor, spoilery!!!
Příběh dítěte, které se podle jisté tradice mělo stát mágem... Ale protože osobě předávající kouzelnou hůl do vínku novorozenci včas neřekli pohlaví toho mimina, vytvořil mága z děvčátka...
Tradičně bohatý a hravý jazyk autora popisuje magii na Zeměploše jednak z pohledu mágů a pak z pohledu venkovské vědmy.
Eskalína je sympatická hrdinka, nejvíce si pamatuji její tvrdohlavý pokus o dočasné vtělení v orla. Lahůdka. A samozřejmě Bábi Zlopočasná, to je jedna z mých oblíbených postav :-)
Miluju, jakým způsobem Pratchett píše o imaginárním světě, kde je spousta věcí zparodovaných a naruby, a přece v tom vidím náš svět. Čas od času knihy odhalí hlubší myšlenku, a přitom tak jemně a do všudypřítomného humoru to tak perfektně zapadá ... také kvůli tomu je mám tak rád.

29 11.09.2018

Cesta může být cíl.
Někdo hledá v knihách právě potvrzení, že život má nějaký smysl, něco optimistického. Každý z nás je jiný, každý má svou životní cestu (osobní příběh). Každý z nás si přece vybírá různé knihy a z různých důvodů.
Alchymista obsahuje několik jednoduchých poselství (ano, evidentně přeceďuje již známá moudra, ale to je přece jedno. O jednom tématu bývají stovky knih a stále se vydávají nové... ). Pro někoho to je ztráta času, někdo to naopak ocení (třeba ten, kdo má v osobním příběhu přečíst si tuto nebo podobnou knihu :-) ). Podle mne je to vidět i na hodnocení – často je hodnocena buď vysoko, nebo naopak nízko. Asi to souvisí i s tím, že se o knize hodně mluvilo – určitá část čtenářů pak může zažít zklamání...
Mě se kniha líbila, ale že by si z toho sedl na zadek, to bych neřekl. Jednoduché, moudré, trochu zabalené do pohádkového hávu. Tečka.

Podle mě se dá shrnout do pár slov a to shrnutí už jsem četl. Nečekaně v dětské knížce - „Obrázkové říkanky“. Paní Jelínková možná Alchymistu četla, protože tohle je podle mne v několika řádkách celá kniha (pozor, v podstatě je to trochu spoiler) :

Hloupý Honza
Hloupý Honza na své peci
cítil se jak ptáček v kleci.
Úspory si vybral v bance,
vzal si buchet čtyři rance.
I kdyby měl umřít hladem,
vypraví se za pokladem.
Opustil svou rodnou hroudu,
trmácel se na velbloudu.
Uprostřed té světa bídy
spatřil Honza pyramidy.
Marně zkoušel přijít na to,
kde by mohl najít zlato.
Pak uslyšel od mudrce,
unavený, ušlý:
To se skrývá v hloubi srdce,
jako perla v mušli.
Honza řekl: U sta hromů!
Podíval se do srdce.
Na zpáteční cestě domů
proměnil se v mudrce.

29 20.07.2018

Autentická výpověď holčičky, která se stane závislou na drogách a musí už ve 12 letech nabízet svoje tělo, aby si mohla koupit další dávku... otřesné.
Jako knihu bych ohodnotil jednou *, jako výchovný odstrašující příklad si zaslouží plný počet. Četl jsem a už to číst nikdy nechci. Vím však, že to jednou dám číst svým dětem, aby si rozšířily obzory a věděly, jak si člověk může pokazit život, když si najde špatnou partu.

29 19.02.2018

Četl jsem kvůli čtenářské výzvě.
Překvapilo mě, jak se povedlo přenést atmosféru stand-up vystoupení do vyprávění. Autor má skvělý vypravěčský styl. Charakter Dovika mě fascinoval. Maska humoru, anebo byl někdy skutečně nad věcí?
Také zrcadlo životu i společnosti. Soudce jako sekundující postava - výborná symbolika.
Kniha se mi těžko hodnotí jen hvězdičkami. Dal jsem 4,protože si je podle mne zaslouží. Vnitřně u ní mám spíš jen 3, protože kabaret nemám v oblibě. Ale v příběhu je narážek na tolik rovin, že z hlediska "stojí za přečtení" bych dal maximální počet. Takže nejspíš:
"Přečtěte si to, zažijte směs silných (smíšených) emocí a pěkně si projděte tím, jak budou jen pozvolna odcházet."
Doporučuji.

28 28.04.2022

Stejně jako u Staříka a Analfabetky jsem se skvěle bavil. Mix postav nehrdinů, bláznivých nápadů a nepravděpodobných událostí funguje výborně. Autor si střílí z církví, snadno oblbnutelných lidí a dalších věcí. Velmi zábavná oddechovka. Doporučuji!

28 29.10.2020

Strhující pokračování trojice hrdinů. Jako u prvního dílu - fantasáci nutně žasnou, hráči Dračího Doupěte neodolají. Úsporně popsané prostředí stále postačí, atmosféra klasický, ale tím právě perfektní dračák (dere se mi na jazyk též spojení meč & magie) . Literárně podle mě opět velmi dobře zpracované, vyvážená akce a vyprávění, uvěřitelné a unikátní charaktery postav, dobrý jazyk. Proto věřím, že by mohlo zaujmout i čtenáře dračákem nedotčené, že obstojí jako samostatný příběh.
Za mě opět 4* kvůli objektivitě, jinak všichni s krevní skupinou D jako dračák nebo F jako fantasy ať si přidají 1k6 hvězdiček navíc :-).

28 02.03.2020

Dostal jsem se k další legendě fantastiky, alespoň podle recenzí a komentářů. Je to skutečně skvělá záležitost, psaná perfektním stylem. Nesedly mi některé drobnosti ohledně světa Amberu, ale to jsou detaily. Postupné odhalování minulosti po ztrátě paměti není výjimečná zápletka, to je sice pravda, na druhou stranu právě díky tomu napětí "o co tady vlastně xakru jde?!" byla četba velice napínavá. Obdivoval jsem Corwyna, jak dlouho dokázal předstírat, že se nic neděje (že si vše normálně pamatuje). A užíval jsem si jeho glosy, kdy dokázal rozhovor obrátit tak, aby vyzněl v jeho prospěch nebo alespoň získal nad tím druhým navrch. Zejména u hostiny s Erikem, kdy mu měl připít jako novému králi: "Na Erika, posledního chudáka u mého stolu." To je prostě bomba.
Postupně se chystám na celý cyklus Amberu a tuto knihu mohu zejména příznivcům fantastiky v klidu doporučit.
(jo, a taky mi byl Corwin blízký svými osobními barvami - černou a stříbrnou :-))

28 20.02.2020

Pokračování série je překvapivé zejména v tom, kdy až se Ged objeví. Ovšem příběh Arhy je stejně strhující jako již našeho známého čaroděje. Příběh je v podstatě jednoduchý, ale ve své jednoduchosti neskutečně propracovaný. Sugestivní popis hrobek, temných sil i například dogmatického myšlení kněžek mne dostal.
V rámci žánru pro mladší čtenáře jako hodnocení nemohu dát méně než pět zářících krystalů.

28 06.01.2020

Kde jsou ty doby, kdy jsem knihu hltal a strávil nad ní tolik hodin... I když jsem všem věcem a pohnutkám bohů nerozuměl.
Nejoblíbenější pro mě byl příběh o Perseovi a Andromedě. To jsem vždy dočetl a začal ji znovu od začátku. Jo, záchrana princezny statečným chlapíkem...
Až dnes chápu, jak moc se zpracování bájí panu Petiškovi povedlo.
Méně než 100% nelze hodnotit.
Pro mladší děti úžasná záležitost, věřím, že zaujme i dnes. Nevím, jestli je v povinné četbě, ale určitě by mělo být.

Toto bylo moje první setkání s panem Kulhánkem. Velice napínavé, čtivé. A ten morbidní a cynický humor... Nechtělo se mi vůbec přestat. Sice zombíky všeobecně příliš nemusím, ale akční popisy, úniky, vyžívání se ve zbraních a vůbec všecky detaily dělají z této knihy opravdu parádní záležitost. Záchrana lidstva je v rukou jednoho člověka? (Jonáš se nepočítá) Nemůžu si pomoct, tohle téma se mi pořád líbí. Ano, a taky obdivuji stroj Saladin. Sakra, ten bych chtěl jednou řídit... aspoň na chvilku.
"Vše trvalo jen asi pikosekundu..." :-)

28 24.10.2018

Pozor, obsahuje citace a tedy možné spoilery!
Bábi Zlopočasná, stařenka Oggová a Magráta Česneková ve vrcholné formě. Pratchett opět knihu napěchoval svým typickým humorem. V kontrastu s tím občas vystoupí několik trefných vět, kdy nastaví zrcadlo naší zeměkouli. Nebo ve scénách s krutostí vévody Felmeta a jeho ženy, z toho někdy až mrazilo. Ale sranda a parodie samozřejmě převažuje, narážky na čarodějnictví, království a divadlo (a Shakespeara) jsou úžasné.

„Bábi Zlopočasná jen velmi nerada pohlížela do budoucnosti. A teď měla pocit, že budoucnost pohlíží na ni.“

„... kuchař byl zvyklý na své. Vařil v pravém feudálním stylu. Když to nemělo v hubě jablko a nedalo se to upéct, nestálo to za servírování.“

„…Byl to úžasný, bohatý hlas. Každá hláska na svém místě, zvučná Ř, dokonalé sykavky a bezchybné délky samohlásek. Ten hlas byl hřejivě nazlátlý. Kdyby měl stvořitel všehomíra hlas, musel to by být tenhle. Pokud měl nějakou chybu, tak snad jen to, že jste s ním nemohli objednat například…uhlí. Uhlí objednané takovým hlasem by se změnilo v diamanty.“

„… Vtom se dveře otevřely. Otevíraly se velice pomalu a se strašlivým skřípotem. Obyčejné zanedbané dveře by nikdy tak skvěle nezaskřípaly. Museli jste se jim věnovat. Chtělo to celé týdny pečlivé práce s horkou vodou tu a nahřátými kameny tam…“

„…takové to ticho, které je mnohem zlověstnější než ty nejstrašnější výkřiky…“

„Kdyby měla co odhalovat, byla by to odhalovala její noční košile téměř vše…“

„… zvlášť její tvář mu naháněla strach. Magráta použila spoustu pudru, aby byla její tvář bledá a tajemná. V kombinaci s nešikovně naneseným líčidlem a očními stíny teď její obličej vypadal tak, že strážný měl dojem, že se dívá na dvě mouchy, které havarovaly v cukřence.“

„… trollí hospody jsou dobré tak akorát pro trolly. K pití tekutá láva, muzika tvrdý rock, vtipy kameňáky a k jídlu oblázky s tatarkou nebo kečupem.“

Také bych chtěl někdy slyšet tu oblíbenou písničku stařenky Oggové „ač je hezká, ženu ježka nikdo nepřefikne“ :-)

A nakonec jedna perla:
„… tohle bylo skutečné. Bylo to skutečnější než skutečnost. Byla to historie. Možná, že to nebylo pravdivé, ale to s tím nemělo nic společného.“

28 02.10.2018

Četl jsem kdysi na střední škole kvůli povinné četbě a moc se mi líbila. Nedávno jsem se dostal k namluvené verzi a znovu celé poslechl. A ještě víc dnes vidím, jak perfektní a současná alegorie to je, i když je jí skoro 400 let...
Labyrint světa je stále stejný, všichni máme i dnes nasazené brýle mámení a tak vidíme věci zkresleně... vlastně to bez nich ani nejde. Pořád se snažíme dostat do hradu Fortuny a pachtíme se, i když nevidíme tu marnost. I typy povolání jsou výstižně vykreslené (učenci, soudci, vojáci... ).
Ráj srdce je příliš dlouhý a poplatný době svého vzniku, je tam příliš církevní "omáčky" a rozebírání detailů. Podle mne se dá vystihnout jedinou větou - tou, kterou tato část knihy začíná (pozor, spoiler) :
"Vrať se, vrať se do domu srdce svého."
To podle mne vyjadřuje vše, co je potřeba. Trocha pokory, přemýšlení nad vlastními skutky... v dnešní době moderní slovo "meditace" :-)
Rozhodně doporučuji !

28 09.08.2018

Návrat Mrakoplaše a rovnou jeho přesunutí na neznámý kontinent. Parodie východoasijské kultury a Čínského císařství se povedla. Jména byla k popukání (Šest Blahodárných Větrů,...) Unikání před lordem Hongem bylo ale nakonec na můj vkus trochu dlouhé. I přes kvalitní Mrakoplašova moudra a Cohenovy hlášky mám celkově slabší pocit - 4*.

"Jak že se to říká - kdo ti píseň zpívá, ten ti sežere chleba?"
...
"Pánové, správně je: Text píše ten, kdo drží nůž na krku zpěváka."

27 10.02.2022

Paráda. Na jednu stranu 3*, na druhou 5*. V knize je toho tolik : láska, válka, generační konflikty, pohádky... Tragikomedie nebo komická tragédie, jako život sám. Odlišnost charakterů postav, které Elsa zná nebo potkává a propojení jejich životních příběhů tvoří podstatnou část knihy. Spojení s pohádkou je famózní nápad. Skoro to dává dílu punc "kniha pro děti". Inu, ale spíše radši jen pro ty "na svůj věk vyspělé".
Backmanův styl mi sedne.
Vynikající čtenářský zážitek.
Na závěr pár výňatků - zvlášť to poslední je dnes velice aktuální.

"Je mnohem těžší se hádat, když má člověk před sebou čerstvé koláčky."

"Ty by ses pohádala i sama v prázdné místnosti."
"A napadlo tě vůbec, že by si mohla začít ta místnost?"

"Řekli jí, že nesmí dělat doktorku, protože je holka?"
" Říkali jí, že nesmí dělat různý  věci, z nejrůznějších pitomejch důvodů, ale ona to stejně vždycky rozhodla po svém. Pár let předtím, než se narodila, neměly ženský právo ani chodit k volbám, a teďka zatraceně volej'. Někdy se prostě musíš postavit těm pitomcům, co se ti snaží nabulíkovat co smíš a co nesmíš. Prostě si to udělat po svým. "

27 15.06.2021

Tak tohle bylo pro mne velmi příjemné překvapení. Dostal jsem jako dárek a podle názvu jsem čekal něco trochu jiného. "Pochutnal" jsem si však na velmi dobře namíchaném koktejlu netradičních postav a originálního příběhu městské fantasy. Velmi se mi líbil autorův jazyk: nezvyklá slovesa, krásné a poetické popisy, prostě úžasný zážitek. Už jsem zmínil originalitu příběhu, který mne opravdu oslovil neotřelostí, zajímavými prvky a nečekanými zvraty.
I když musím přiznat, že i na můj vkus zde umřelo příliš mnoho hlavních postav (nebo alespoň já je jako důležité vnímal), podle mne zcela zbytečně.
A závěr... ten byl prostě epesní.
Za mne jednoznačně plná palba, český autor, který má dobře našlápnuto. Normálně bych dal tak 4*, ale chtěl jsem pozvednout průměr hodnocení, protože tohle opravdu stojí za to. Možná dám šanci i trilogii Pelyněk, kterou jsem původně ignoroval, protože steampunk mě zcela míjí, ale kvůli autorovu jazykovému umění mu možná dám šanci.
Všem vřele doporučuji!
(PS: a to bych nebyl já, abych si z toho neudělal taky trochu prču, protože mi po přečtení napadlo "Počkej, až přijde hodinář... to uvidíš ten tanec!" Zajímalo by mne, jestli pan Tučka představení Sklepáků s uvedenou scénkou viděl. Nebo jsem paranoidní a spojitost vidím, i když tam třeba není)

27 01.09.2019

Podle mne by se mělo jmenovat, jak bylo původně zamýšleno - Tma 2.0, protože se jedná o úplně jinou knihu než původní vydání Tma z r. 1998. Podle toho bych stručně označil 1. vydání jako "optimistické" a Tma 2.0 za "pesimistické". Za sebe doporučuji spíše první vydání, pokud ho někde ještě seženete.

Pozor, dále možné spoilery!

Neodpustím si srovnání s původním vydáním, kde mi příběh sedl o dost víc.
První verze knihy končí něčím, co přesahuje chápání lidstva - ve vesmírném, hvězdném měřítku. Taková sci-fi mě baví a vůbec mi to nepřišlo jako oslí můstek. Druhá verze spíše ukazuje na pravděpodobný scénář katastrofy. Pan Neff v předmluvě vysvětluje pohnutky k přepracování původního příběhu, které jsou samozřejmě pochopitelné. Ano, možná je to realističtější verze, tedy jak by to pravděpodobně dopadlo, kdyby nějaká taková katastrofa opravdu nastala. Ale - některé pasáže jsou až nechutné, z Kateřiny například autor udělal úchylnou zrůdu a podle mne zcela zbytečně. Nečetlo se to špatně, vůbec ne, ve srovnání obou verzí však preferuji tu první.

27 10.07.2019