Ruxandra komentáře u knih
Pokud jste milovník koček, budete milovat i Boba :) Krásné, příjemné, oddechové.
Dokonalá chuť mě dokonale znechutila. Kniha mi doslova a do písmene nesedla a představa ženy, lámající propečené prsty, odřezávající proužky masa z lidského těla a následně je konzumující mi nepřipadala nijak lákavá. Dočíst knihu mi trvalo opravdu dlouho (na mé poměry), protože jsem se do toho musela nutit. Celé je to takové "prázdné" - žádná zápletka, žádná gradace příběhu, prakticky žádné vysvětlení (zabít manžela, protože se s ním celý život nudím a jsem neschopná ho opustit? to jako fakt?) a hlavní postava, kterou jsem si vážně neoblíbila. Nemám jediný důvod, proč to někomu doporučit (no možná nějakému kanibalovi, ten se bude slastí svíjet ještě týdny).
Jedna hvězdička za obálku a za to, že jsem to neodložila už na začátku...
Musím říct, že mě výklad autora, zdánlivě bez emocí, celkem vyhovoval. Na několika stránkách sdělil tolik informací, detailů a faktů, které jsem se z jiných knih, přetékajících emocemi, nedozvěděla. Touto formou vám kniha dá mnohem více - plný obrázek o hrůzách koncentračních táborů.
Bohužel jsem nečtla knihu Colette z Antverp, takže nemůžu hodnotit nakolik byl film podobný knize, ale zcela zjevně se tvůrci inspirovali i v knize Utekl jsem z Osvětimi. Několik autorových vzpomínek mi okamžitě evokovalo scény z "Colette". Musím si sehnat Lustigovu knihu, abych mohla porovnat...
Ačkoli mi ze začátku autorovo odskakování od Sinova příběhu k jiným informacím trochu vadilo, postupně jsem i vítala nové poznatky o fungování KLDR v kontextu se Sinovým útěkem (mimochodem pokud by to někoho zajímalo, doporučuji knihu Viděl jsem peklo od autora Tvrtko Vujity, jedna z kapitol je o jeho návštěvě KLDR). Je to bezesporu šokující kniha a i když jsem nedávno četla Sinovo přiznání, že některé informace pozměnil, rozhodně u mě body neztratil. Když zažijete toto, jsou detaily a zážitky o kterých prostě nejde mluvit. Doufám, že Sin najde své místo ve světě i přes psychické následky, které si s sebou už navždy ponese.
Miluji vlky a miluji knihy Jodi Picoultové, takže bylo již předem jasné, že mě tato kniha chytí a nepustí, dokud jí nedočtu. Pasáže o myšlení a životě vlků jsou nádherné, kdyby existovala kniha Luka Warrena o dvou letech s nimi, neváhala bych a četla.
Ne vše se mi na knize líbilo, ale nemůžu pominout stopu, kterou ve mě po přečtení zanechala. Plný počet.
Ačkoli knihy této autorky miluji, Desátý kruh patří mezi ty slabší. Není to špatná kniha, ale Picoult umí psát i lepší příběhy.
Jednoduše děsivé. Děsivé v tom, že se to vůbec může dít a stále děje. Jak může něco takového dělat matka svému vlastnímu dítěti? Proč to okolí přehlíží, i když ví že se to děje? Při některých pasážích se mi až zvedal žaludek a nedokázala jsem pochopit, jak Davidův otec nehne ani prstem a vědomě nechá týrat své dítě. David má můj neskonalý obdiv za to, že to všechno přežil...
Zvláštní příběh. Člověk chvíli neví jak ho správně uchopit a když už si myslí, že to má, tam mu to unikne. Takový pocit jsem z toho měla. Stojí to za přečtení, ale nejspíš nad tím budete přemýšlet ještě pěknou chvíli po dočtení.
Pomalý rozjezd, až jsem si chvílemi říkala, jak je to obyčejný příběh, už stokrát vyprávěný. A pak najednou šok! Musíte přehodnotit vše, co jste si až do té chvíle mysleli. A konec? Naprosto nečekaný! Autorka má vše krásně promyšlené, pro mě dokonalý čtenářský zážitek. Myslím, že budu muset zkusit i další knihu Gillian Flynn.
Jedna z mých nejoblíbenějších "kingovek". Náhodou jsem jí našla v tchánově knihovně a získala si mě od prvních stránek. Velmi se mi líbilo propojení s Geraldovou hrou:)
V podstatě mě to začalo bavit, až když se příběh začal odvíjet v aréně, do té doby nic moc. Celý druhý díl mi připadal takový... zrychlený. Jsem opravdu zvědavá jak to dopadne, doufám v nějaký nečekaný a překvapivý konec. Snad ne marně.
Ze začátku příběhu dýchá ta ztracenost člověka, kterému nezbylo naprosto nic a nikdo. Úplně jsem cítila zoufalství ze samoty a neznáma. Zajímavé je sledovat vývoj hlavní postavy, kdy Vlad v průběhu pochopí, že se celý svět změnil a tak se i on bude muset změnit a přizpůsobit. Tragický příběh tragického hrdiny... Považuji tento díl za jeden z nejlepších z celé série.
První kniha Jenny Nowak, ke které jsem se dostala. Až mnohem později jsem přišla na to, že je součástí většího, propracovanějšího příběhu a naprosto jsem mu propadla...
Strhující a překvapující od začátku až do konce. I když mě občas chování Abby i Travise dost vytáčelo a ráda bych je oba propleskla, příběh se mi moc líbil a velmi oceňuji, že jej autorka "nacpala" do jedné knihy a nesnažila se ho donekonečna protahovat do několika dílů. Jednoznačně perfektní oddechovka s velmi trefným názvem:)
"Ať vejde ten pravý" podle mě není knihou pro slabé povahy! Jinak fantastické čtení, napínavé, nečekané a hlavně ORIGINÁLNÍ! Což je v dnešní době zahlcené knihami o upírech docela zázrak...
Po přečtení knihy jsem si sehnala i film, který mě nadchnul, jelikož se držel knižní předlohy a měla jsem z něj stejný mrazivý pocit. Bohužel to samé nemůžu říct o nedávno vyšlé americké verzi, která přenesením příběhu do jiného prostředí uplně zničila to napětí a studeno, které z původní verze, tak jako z knihy, bylo patrné.
Předchozí vychvalovanou knihu autorky jsem zatím nečetla, i když mi leží v knihovně, tak nějak úmyslně jsem sáhla nejprve po této.
Paní spisovatelka má velmi
bohatou češtinu, ale v některých okamžicích mi to připadalo spíše na škodu, byla jsem textem a všemi přirovnáními a barvitými popisy v něm tak zahlcená, že jsem se musela vracet a číst znovu abych pochopila, docenila, vstřebala vše.
I tak je to ale zajímavý příběh, mysteriózní prvky mě velmi bavily. Nicméně mrazení, jako třeba u Trhliny pana Kariky, jsem tady neměla :)
Na tohle je škoda papíru i slov... Knihy s LGBT+ tématikou čtu už nějaký ten rok, ale tato je fakt špatně napsaná a velmi nepravděpodobná.
Knihy Colleen stále kupuji, protože doufám, že znovu zažiju to nadšení z příběhu, jako tomu bylo před lety. Bohužel u těchto nových už je to pro mě spíše průměr. Velmi čtivý a pěkný příběh dvou lidí, ale nijak to nevybočuje. Ke starším kouskům se stále ráda vracím a čtu je znovu, ale tady cítím, že 9. listopad v mé paměti zapadne a nebudu mít tu potřebu se k němu vracet. Je to škoda.