rozvera komentáře u knih

Příběh statečné mladé matky, situovaný do krásného, ale i tvrdého prostředí skotské vysočiny, mne zaujal nejen dějem, zejména však popisem drsného kraje s proměnlivým počasím, ale i zajímavých obyvatel. Autorka dobře charakterizuje jednotlivé členy rodiny z venkovského zchudlého šlechtického sídla a hlavní aktérku příběhu , pracující jako au pair u tří totálně zanedbaných dětí, která krom této role ještě zvládá práci v pojízdné knihovně. Celý příběh je dějově bohatý, plynulý, vtipný a převelice čtivý.

7 25.02.2022

Dlouho jsem po přečtení této knížky přemýšlela, jak se k příběhu postavit. Je z mého kraje, který velmi dobře znám. I moji předci měli chalupu na samotě nad vesnicí a německou hranici Sudet měli asi sto metrů od jejich pozemku. Pradědeček měl ve vedlejší německé vesnici malou živnost, odkud byl jako Čech potupně vyhnán a do konce života nemohl zapomenout obyvatelům vesnice, pro které léta pekl chléb a housky a dobře se s nimi snášel, jejich spontánní :"Heim ins Reich." Musím objektivně ohodnotit osobní výpověď autorky, popisující strastiplné putování po skončení války za příbuznými na sever Německa i následnou změnu jejího smýšlení . Ocenila jsem hlavně druhou část knihy, kdy do svého rodiště jezdila na návštěvu k českým obyvatelům, se kterými se postupem času spřátelila.

7 07.06.2020

Knížka se mi četla velice dobře, až na to, že probudila zasuté vzpomínky na našeho známého , vynikajícího chirurga z velké nemocnice, který pro třes rukou následkem alkoholu, se musel své práce vzdát a skončil frustrovaný jako závodní lékař. Nikdo by ho neocenil "mužem roku", stejně jako protagonistu tohoto příběhu. Autorka dobře a velmi čtivě popsala prostředí chirurgického oddělení nemocnice.

7 18.11.2019

Jsem ráda, že jsem si vybrala do čtenářské výzvy tuto knihu. V první části mne zaujala vyprávěním malého indického chlapce o jeho dětství v rodinné ZOO, úvahami o zvířatech , o náboženství, kdy chtěl být zároveň hinduistou, křesťanem i islámistou, meditacemi až nedětskými.Pak v druhé části najednou přesun z poklidně plynoucího příběhu do dramatického děje, prožívaných hrůz protagonisty románu, najednou sirotka a osamělého trosečníka ve vlnách Tichého oceánu. Děj syrový krutý, hrůzný, ale velice emotivní tou urputnou snahou o přežití, i neochvějnou vírou ve vyšší moc. Syrovost a temnotu děje zjemňují krásné popisy přírodních jevů, moře i oblohy ve všech jejich proměnách, živočichů, se kterými měl co do činění, i meditace a myšlenky o žití a přežívání. Jako celek byla kniha pro mne velkým zážitkem.

7 08.03.2019

K této knížce, původně určené dětem, se vracím vždy po přečtení nějaké knihy, která mne rozrušila a potřebuji si spravit náladu moudrostí, člověčenstvím a milým humorem pana Wericha. Myslím, že tyto pohádky, psané krásnou češtinou, jsou určené pro všechny věkové kategorie, každý čtenář si v nich najde to své.

7 08.11.2017

Autorova prvotina z prostředí krušnohorského příhraničí osídleného smíšeným česko-německým obyvatelstvem , jejich vzájemné vztahy v předválečné době, v období nástupu nacistické ideologie, její následky v době 2. světové války a i po ukončení . Styl psaní mi sice zplna nevyhovoval, místy až naivně podaný, ale pro výpovědní hodnotu mě příběh velmi zaujal, už proto, že mí předkové také z příhraniční oblasti , i když z jiné části země, pocházeli a měli obdobné zkušenosti. Navíc z tohoto regionu se nejvíce začala šířit zrůdná henlainovská ideologie. Ráda se počkám na pokračování příběhu , který by se měl odehrávat v poválečné době , jak se s ním autor vypořádá.

6 13.09.2022

Snad po čtyřiceti letech jsem se vrátila k tomuto milému autobiografickému vyprávění autorky, které jsem si tehdy nedovedla pořádně vychutnat. Tento pozdně podzimní čas byl právě vhodný pro pokochání se vzpomínkami na celý průběh jejího pestrého života. Ráda jsem četla její detektivky, ale ještě raději mám toto vzpomínání na bohatě naplněnou životní cestu.

6 04.12.2020

Tuto báseň dávám do Výzvy na počest svého dědy, kterého ji naučil nazpaměť jeho spolubojovník v zákopech první světové války a děda ji až do své smrti dokázal procítěně recitovat.
"Ale svět je pořád stejný, lidé ho nezmění, plivni si stokrát do moře, ono se nezpění". Citát.

6 02.08.2020

Velmi si vážím autorky za tuto knihu, mám dojem, že v ní poskytovala psychoterapii sama sobě , výborně, se znalostí věci a šla vlastně s kůží na trh. Jako má každá mince dvě strany, tak i každý člověk a aversní strana bývá na pohled líbivější než revers a veřejností je více oceňována. Právě tento pohled na rubovou stranu je čtenáři předkládán velmi pravdivým způsobem. Oceňuji hlavně dopisovou část, i když se zdá být trochu rozvleklá, ale o osobnosti člověka dopisy vypovídají mnohé.

6 15.05.2019

Výborná kniha, kde hlavní osou románu je skutečný architektonický skvost, brněnská vila Tugendhat. Kolem této osy se odvíjejí osudy fiktivních osob od prvních plánů na její postavení až téměř do současnosti. Všechny osoby, spjaté s vilou, jsou vykresleny s takovou přesvědčivostí, že čtenář má dojem, že s nimi sdílí i jejich život a osudy. Autor neobyčejně věrně vystihl období třicátých let minulého století, přes válečná léta i bouřlivou porevoluční dobu plnou paradoxů.

6 09.04.2018

Tuto knížku otevírám vždy, když si potřebuji spravit náladu, za roky, co ji mám v knihovně, už je celá ohmataná. Nedoporučuji číst v dopravním prostředku, nebezpečí rušení spolucestujících hlasitým smíchem.

6 25.02.2017

Pro mne je přečtení této knihy logickým doplňkem prvního vyprávění o šumavských samotářích a hlavně také úvodní autorovo zamyšlení a osobní vyznání o tom, co mu jeho setkávání se šumavskými "solitéry" dalo. To jsem trochu v první knize postrádala. Více přiblížil čtenáři vnitřní život, myšlení i životní filozofii známých postav, ať už Tonyho s indiánským profilem, meteorologa Romana, nezapomenutelných bratří Klišíků a dalších zajímavých nevšedních osob, samorostlých myslitelů a racionálně myslících žen. Vše doplněné spoustou krásných fotek. Závěrečný epilog je dokonalým shrnutím ideálního prožití života.

5 22.09.2020

Poezii mám ráda a tak pro mne mylo obtížné vybrat tu nejmilejší básnickou sbírku. Pod dojmem krásné přednášky renomovaného literárního historika o díle Boženy Němcové jsem v knihovně vyhledala tuto drobnou sbírku, abych také uctila svou milovanou autorku, jejíž pohádky mne provázely dětstvím a povídky, romány i listy dalším životem.
"Paní,Stolístko naše, Bůh Vám zlíbal víčka za den orlí,v kterém pro Havlíčka koupila jste věnec, mučenky mu dala, jak byla zem naše zakřiknutá, malá."Citát.

5 02.08.2020

Autorka, sama novinářka, si za protagonistku příběhu , ve kterém jde pátrání po dávno zmizelých dívkách, pro sebe s výhodou znalosti novinářské práce, zvolila také novinářku, píšící v Londýně pro dánský časopis. Koupě starého kufru s několika fotografiemi je zajímavým námětem, ze kterého novinářským úsporným stylem psaní vytvořila celý příběh, začínající docela mírně a postupem času gradující až do téměř hororového rozuzlení.

5 07.07.2020

Poprvé jsem se s touto knihou setkala před mnoha léty v době studií, kdy jsme si ji se spolužačkami rvaly z rukou, zajímal nás hlavně děj a domýšlely jsme jeho pokračování. Když jsem tento příběh znovu dočetla, ocenila jsem hlavně autorčiny jazykově vytříbené , dobře psychologicky propracované popisy přírody, osob i prostředí, do kterého je román zasazen. Nebylo od věci znovu se vrátit ke knize a popřemýšlet o ní současnýma očima.

Velice krásný příběh o konci života jedné staré dámy, ale pro mne tím hlavním motivem knihy je její název.Vyjádření vděku, ať už za život jedné malé židovské holčičky cizími lidmi ve válečné době a touha na konci životní cesty je najít a moci jim vyjádřit vděčnost za záchranu života, nebo vděk mladé svěřenkyně za péči, kterou jí stará dáma (v pravém smyslu slova) věnovala a ona se jí to snaží alespoň trochu oplácet svou příchylností. Nebo také vděčnost logopeda, který ji v rámci své profese věnuje čas, za to, že díky jí dokáže ve svém srdci odpustit svému otci utrpěná příkoří. Každý z nás má jistě pocit, že potřebuje někomu vyjádřit vděčnost.

5 27.03.2020

Tato kniha je takovou malou biblí milovníků Jizerek a má čestné místo v jejich knihovnách. Je v ní historie, vyprávění pamětníků, mnohaleté pátrání autora v archiváliích, jeho zážitky a dojmy z putování po horách ve všech ročních obdobích. Podle jeho vyprávění jsme hledali pomníčky, hraniční kameny, hledali krásné výhledy ze skal a rozhleden a těšili se z krásy horských přehrad. Měla jsem tu čest osobně poznat autora , vzdělaného člověka, zaníceného znalce a ochránce přírody. Snad pro to všechno, co jsem se mohla o Jizerkách dovědět, tuto knížku mám mnohokrát přečtenou a přitom stále rozečtenou.

5 29.01.2019

Všechny tři příběhy jsou výborně napsané, u dvou manželských je k zamyšlení, zda jsou protagonistky příběhů tak poddajné, že teprve po vyhrocených situacích se dokáží vzpamatovat ze svého ponížení a z psychologických sítí se osvobodit. Třetí povídka je nejmrazivější, tím, jak "šmejdi"dokáží využít bez skrupulí největší lidskou obavu a to o zdraví dítěte.

5 01.11.2018

V pokračování románu Ostrov se stává hlavní postavou Ingrid, dospělá, silná a energická žena, která sama prožívá strastiplné dny druhé světové války na svém ostrově. Syrový a velice silný příběh.

5 27.10.2018

Skvěle napsaný životopisný příběh zakladatele léčebny dětské tuberkulózy, lidumila, po němž je pojmenován rehabilitační ústav v Luži. Autorka, s poctivostí sobě vlastní , shromáždila nejen archivní materiály, ale i vzpomínky pamětníků na MUDr. Františka Hamzu. Cenné je zasazení příběhu do kontextu historického dění ve druhé polovině devatenáctého století, boje o uznání práv českého národa v Rakousko-Uherské monarchii, až po období 1. světové války a nelehká léta začátku budování Československa.

5 08.09.2018