Kniha o Jizerských horách

11 15.09.2021

Co jiného si vzít na vandr do Jizerských hor než tuto knihu pana Nevrlého... Sice neskladné podlouhlé vydání z roku 1981 zabralo místo v krosně minimálně čtyřem instajídlům, ale knihomilové pochopí. Nelitovala jsem. Autor v knize shromažduje vedle tradičního poetického náhledu na přírodu a toulání i mnoho historických skutečností, zajímavostí daných míst, které se jinde nedozvíte (geologických, zoologických, botanických...), pověstí, názvosloví, osobních setkání s horskými podivíny, ústně předávaných tajemných příběhů.
Díky Knize o Jizerských horách jsem tuto krásnou oblast poznala mnohem hlouběji, napřeskáčku si večer ve stanu četla o konkrétních místech, balvanech, žulových skalách, lesích, rašeliništích, které jsem ten den viděla nebo uvidím zítra. A nejednou změnila a určila směr mého putování.
Věřím, že přes oblíbenost a nadšené budování asfaltových cest zde vždy budou TA skrytá místa pana Nevrlého, kde se člověk může za podzimních mlh lehce ztratit.
A přála bych si, aby někdo napsal podobně nedocenitelnou knihu o Jeseníkách, které mám po ruce.

"Smutné ale krásné je cestování po Jizerských horách! Celý den možno jít a nepotkat člověka. A když třeba listopadová mlha lehne na pláně, tehdy teprve jsou hory krajem ztracenců, několika bláznivých poutníků, kteří v ten čas procházejí liduprázdnými deštivými lesy."

5 20.03.2021

Kniha mého rodného kraje, která trvale patří do mé knihovny a k níž se stále vracím, stejně jako do Jizerek, které mi chybí už více než 60 let. Jakmile o Jizerky zavadím, pocítím jiný vzduch. (No, při srovnání s pražským to není tak překvapivé...)

1 20.01.2021

Autor pise poutavym jazykem, predklada mnoho zdroju povesti a mnohdy vyvraci jejich pravdivost. Poslouchala jsem rozhlasovy vyber povesti z knihy a musim rict, ze misty je to trochu morbidni. Samy pomnik, vrazda, sebevrazda a nestesti. Casto kroutite hlavou nad tmarskymi fantaziemi lidi (napr. povesti o slavnem a pokrokovem leciteli doktoru Kitlovi).
Nicmene bydlet trochu blize Jizerskym horam, hned si udelam vylet po zminenych mistech.

Můj roční projekt - každý měsíc si přečíst příslušnou pasáž v této knize, jež je ozdobou každé knihovny správného Jizerkomola, za mnou. Oceňuji množství a důkladnost sesbíraných historických informací, příběhů, mapu křížků ale nejvíce mě oslnily úvodní předmluvy ke každému měsíci. Takové nádherné pohlazení a pozvánka k vyběhnutí do těch našich krásných hor. Děkuji, pane Nevrlý.

3 29.01.2019

Tato kniha je takovou malou biblí milovníků Jizerek a má čestné místo v jejich knihovnách. Je v ní historie, vyprávění pamětníků, mnohaleté pátrání autora v archiváliích, jeho zážitky a dojmy z putování po horách ve všech ročních obdobích. Podle jeho vyprávění jsme hledali pomníčky, hraniční kameny, hledali krásné výhledy ze skal a rozhleden a těšili se z krásy horských přehrad. Měla jsem tu čest osobně poznat autora , vzdělaného člověka, zaníceného znalce a ochránce přírody. Snad pro to všechno, co jsem se mohla o Jizerkách dovědět, tuto knížku mám mnohokrát přečtenou a přitom stále rozečtenou.

2 12.11.2016

Po přečtení této knihy, jsem dostal chuť něco napsat o svých rodných kopcích, tak asi takto na mě Kniha o jizerských horách zapůsobila.

5 09.08.2016

Tohle je opravdu povedené povídání o Jizerských horách. Tím spíše, přihlédnu-li k době vydání. Pro mě bohužel trochu zklamání, že knihovní výtisk mapu neobsahuje, za to ale autor nemůže… Každopádně jsem si četbou (i když na přeskáčku, ale tady to vůbec nevadí) připomněla loňskou dovolenou v Hejnicích a namlsala se na tu chystanou v Bedřichově…

„…Bývaly jiné časy: když se nad Libercem nesla první sněhová fujavice, objevoval se každoročně v Pražské ulici muž. Mlčky stoupal strmou ulicí, lidé se rozestupovali. Prošel městem a neotřesitelně stoupal k horám, zdálo se, že tam, kdesi vysoko na hřebenech, je jeho místo, kde bude bílé smrti pohlížet neohroženě tváří v tvář. Kráčel pomalým, ale železným krokem, napravo nalevo se neohlédl. Měl červený svetr, chlupaté podkolenky, v pevně sevřených rtech drtil dýmku, někdy za sebou táhnul malé sáňky a jednou (ale to již nevím bezpečně) byl dokonce omotán horolezeckým lanem. Tak tehdy v mých mladistvých vzpomínkách vyrážela do svých akcí Horská služba.“