rottovat komentáře u knih

Oproti předchozímu dílu oceňuji střízlivost, větší uvěřitelnost a absenci přehnaných scifi scén a lá James Bond. Na druhou stranu Sestrám něco chybělo, větší spád, větší napětí, Servaz je stále stejný, čekala jsem možná nějaký posun v jeho osobním životě, zmínku o Marianne, více o Gustavovi, jediné, čeho jsme se dočkali byl krátký odstavec o jeho jakémsi citu k Charléne...Zápletka začínající v minulosti je sice poutavá, ale pak tak nějak vyprchá, závěrečná pointa sice velmi zajímavá, ale tak nějak uspěchaná, prostě nebylo to takové to jak čtete a nedokážete se odtrhnout, naopak více než často jsem se přistihla, že při čtení unikám myšlenkami jinam....

1 08.09.2019

Zkrotím krapet zdejší nadšené komentáře. Všichni víme, že autorka psát umí, píše čtivě, vybírá si poutavá až srdceryvná témata, ale když pominu Hanu, která asi jako jediná z autorčiných knih mi přišla opravdu hodně dobrá, tak ten zbytek je vlastně jen takový mainstreamový proud. Tiché roky přečtete v podstatě za víkend, příběh splní svůj účel - vypnete, začtete se, odpočinete si, ale tím to končí, žádná nadstavba se nekoná. Příběh je psán dost jednoduše, jede podle zažitého syžetu, střídá minulost s přítomností, nevybočuje ničím zajímavým, když pominu stejné věty vždy na konci a začátku každé kapitoly, což u mne však neevokovalo dojem zajímavosti, ale spíš otravnosti. Stejně tak rádoby nenápadná snaha o podání historického kontextu mi přišla zbytečná, místy až křečovitá, jako by román prostupovaly úryvky ze středoškolské učebnice dějepisu. Závěrem, kniha si rozhodně najde své čtenáře, nenáročné, s chutí si zavzlykat nad dojemným osudem, ale nic víc nečekejte.

8 24.08.2019

K odpočinku ideální, nenáročné, čtivé, leč ničím zvlášť překvapivé, od začátku do konce to jede dle syžetu žánru, téma atraktivní (mladé krásné dívky jsou unášeny a následně nalézány v kontejneru), ale děj předvídatelný a občas plný klišé.

3 29.07.2019

Tak nevím. Houbařka byla dokonalá, nejen příběhem, ale měla něco navíc, "to" něco, co ve vás ještě dlouho zůstane. Od Rekonstrukce jsem proto asi čekala podobný zážitek, ale ve výsledku se mi dostalo jen průměrného vyprávění, které postrádá onu očekávanou atmosféru, jednoduchého lineárního popisu očima hlavní hrdinky, jež vás navíc místy dost irituje, závěr mi pak přišel možná až moc "mišmaš". Za mne bohužel zklamání.

6 28.06.2019

Nic moc tedy, čekala jsem nějaké objevnější informace, jasný postup, kterým autorka dosáhne onoho zmiňovaného odpadu, který se za rok vejde pouze do jedné zavařovačky. Přišlo mi, že jsou zde omílány v podstatě již známé věci. A něco už mi i přišlo přehnané, např. přírodní kosmetika je určitě fajn, ale natírat si obličej mletým kakaem nebo kurkumou, to mi už přišlo nějak moc.

4 18.02.2019

Obsahově i vizuálně krásná kniha. A její hodnota je o to vyšší, že se nejedná o fikci, ale o reálné myšlenky jedné dospívající holky, která má o sobě pochybnosti jako většina z nás v jejím věku a která hloubá nad běžnými věcmi místy o trochu víc, než ostatní. Skvělé doplnění ke knize Magor a jeho doba. Ilustrace jsou pak už jen třešničkou na dortu celého provedení. A jediné, co vás během čtení zamrzí, že jste si nepsali podobný deník jako sama autorka.

3 15.02.2019

Velmi povedený román. Oceňuji, že autorka se vymyká současnému trendu většiny českých spisovatelek a těžištěm děje tak není hrdinka utápějící se v depresi a prožívající jednu ránu osudu za druhou. Tím ovšem nechci říct, že se jedná o nějakou humoristickou literaturu, to vůbec ne. Celý román je psán v jakési lehké nadpozemské nadsázce a dotýká se spousty otázek, ať už závažných či zcela banálních, které v určitých chvílích napadnou nejednoho z nás. Je to originální, svižné, prostě dobře napsané. K maximálnímu počtu hvězdiček by stačilo jen lehké zkrácení, v závěru se už určité obrazy až moc opakovaly.

04.02.2019

Jedním slovem brak. A to jsem dosud Karikovy knihy četla ráda, ba co víc, i se mi líbily. I když je pravda, že u poslední Trhliny už to začalo maličko skřípat. Tma na mne však působí jak kdyby ji autor spíchl horkou jehlou, jako kdyby ji psal jen proto, že musí zaplatit složenky. Je to odbyté, nepropracované, celkový styl vyznívá lacině. Není to román, spíš bych to přirovnala k novele či rozsáhlejší povídce. Ale chybí mi tam prostě vše, napětí, gradace, vykreslení hlavní postavy a okolí (zasněžená Malá fatra naprosto vybízí alespoň k nějakému popisu). Celé je to prostě špatné.

Velmi nenáročné čtení, klasický Hartl, ale také bohužel pro mne nejslabší. Stylem je velmi podobný předchozím titulům, na autorovi je znát jistá "grafomanská manie", neb román čítá cca 500 stran a v závěru už toho bylo příliš. Příběh nikam moc negraduje, v podstatě se jedná o "slovní průjem" (nemyšleno zcela negativisticky), záplavu slov a poměrně velké množství postav, které prožívají jeden den za druhým se všemi možnými propady, radostmi apod. Ke konci už mne čtení vlastně ani nebavilo, nezajímalo mne, jak to celé skončí, protože bylo jasné, že žádné velké překvapení se konat nebude. Celé to prostě tak nějak plyne, sem tam se zasmějete, sem tam kroutíte hlavou nad nepočítaně "cool" frázemi (dovolená na Maledivách, značkové kufry Samsonite, oblek od Armaniho apod.), ale tím to tak končí. Je to prostě něco jako lesklý časopis, přečtete, odložíte a druhý den si na něj už ani nevzpomenete.

3 09.01.2019

Mé hodnocení nebude objektivní, neb to vypadá, že knihu v půlce odložím a nevrátím se k ní. Není špatná, ale autorka mi prostě nějak nesedla. Už s předchozím Lososem v kaluži jsem měla problém, v něm mě iritovala jak hlavní hrdinka, tak až urputná snaha o neustálý "humor". Hrdinka v pandě mi přijde stejná, tudíž mé sympatie nemá, druhá rovina z 50. let je možná zajímavá, ale celkově mi celý příběh přijde takový unylý, bez šťávy, prostě není to ono. Takže bohužel, tentokrát odkládám.

2 04.01.2019

Jedním slovem krása. Hodinky od Ašera mi sedly jako už dlouho nic, až mi bylo líto, že už jsem na konci. A proč byly tak skvělé? Těžko říct. Jsem ve věku jako hlavní hrdinové, možná i proto mi byly jednotlivé postavy tak blízké. Ale tím hlavním je asi zejména styl autorky, která propojuje určitou poetičnost s neúprosnou realitou a existenčními potížemi, které mohou potkat kohokoli z nás. Za na první pohled někdy až prvoplánovými dialogy se skrývá nejistota, touha po lásce, štěstí, pochyby, zda to, co děláme, je správné či zda to tak vlastně chceme. Nechci prozrazovat konkrétní části děje, takže dávám jednoduše pět hvězdiček a doufám, že autorka brzy přijde s něčím dalším.

2 03.01.2019

Charlotte Link je pro mne zárukou nenáročných, oddychových knih, takových těch, co si vezmete na víkend nebo když vám není dobře. Rozhodnutí mi ale úplně nesedlo, přišlo mi až příliš překombinované, nereálné, moc divoké, i toho napětí tam bylo na můj vkus méně, než by mělo. Ale jinak dobrý, přečteno za ani ne dva dny.

Oproti Historii včel je Modrá slabší, zejména pak dějová linka se Signe mi nepřišla zcela poutavá, nedokázala jsem se nějak do jejího příběhu vcítit a myšlenkami jsem občas unikala jinam. Druhá dějová linie s Davidem a malou Lou to však celé vynahradila. Takovou depresi jsem při čtení už dlouho nezažila, depresivnější je to o to víc, že se nejednalo o vzdálenou budoucnost, ale v podstatě o dobu, do které za chvíli dojdeme i my.

2 28.12.2018

Simon Mawer je pro mne autorem, u kterého se nemůžete spálit a vše, co napíše, se pro vás stane literárním zážitkem. Asi i proto jsem se na Pražské jaro neskutečně těšila a vkládala do něj možná až příliš velké očekávání. A dostalo se mi sice jako vždy skvělé čtení, ale v konečném výsledku to nebylo "to nej", co jsem čekala. Jako by příběhu něco chybělo, "to něco", co vás nutí knihu neodložit, dokud nejste na poslední straně. To jsem u Pražského jara bohužel neměla. Celý děj plynul tak nějak konstantně ve stejném tempu a nebyla tam pro mne žádná očekávaná gradace, resp. události srpna 68 byly popsány velmi dobře, stejně tak jednotlivé postavy vykreslil autor vcelku bravurně, ale něco tam prostě chybělo, abych po dočtení litovala, že už je konec.

3 21.12.2018

Dávám tak tři a půl hvězdičky, na debut je to velmi zdařilé, čtivé, a to nejsem povídkový typ a v podstatě je nečtu. Námětem povídek jsou především vztahy, ať už rodinné, či partnerské (jako bych místy viděla inspiraci Petrou Soukupovou), některé dialogy byly, myslím, až moc přehnané, ale jinak čím pokročilejší povídka, tím byla zdařilejší. Přečteno v podstatě za den.

08.12.2018

Nenáročné, vcelku příjemné čtení, ale co si budeme povídat, chvílemi to byla už trochu nuda a předvídatelnost, kdy a jak se jednotlivé příběhy propojí, byla možná až moc okatá. Každopádně rozsah cca 200 stran byl tak akorát, aby kniha nezačala nudit příliš, a příběh byl tak v pravou chvíli ukončen.

2 05.12.2018

Dávám necelé tři hvězdičky. Pokus o román (navíc román v románu) je to dobrý, ale celé mi to přišlo takové nesourodé, nevtahující, autorka vždy nakousla nějaké téma, které se mohlo rozvíjet dál, ale nestalo se tak tomu. Oceňuji trefné pasáže týkající se rodinného života, tam je vidět, že autorka ví, o čem píše, jinak ale jednotlivé postavy byly mdlé, jakoby bez života. Pasáže s historickou tématikou mi pak přišly zcela z cesty, román ničím neobohatily, naopak byly až rušivé a nezajímavé.

1 16.11.2018

Po první vydařené kapitole s Petrem, u které jsem se velmi bavila, jsem si říkala, že Víkend v Londýně bude svižná, dobře napsaná oddychovka. Bohužel celkový dojem je nakonec rozpačitý. Ještě do doby, než se děj začne odehrávat v Londýně, je to dobré, ale pak mi najednou přišlo, že celý příběh přestal postrádat smysl a ucelenost, zejména pak koncové kapitoly vyprávěné okrajovými postavami mi přišly nesourodé, neprovázané, jako kdyby na sebe byly křečovitě nalepené, ale ve výsledku vlastně každá byla o ničem. Škoda.

13.11.2018

Tak já nevím....Radku Třeštíkovou mám jako spisovatelku ráda, její styl psaní mne baví a např. To prší moře bylo z mého pohledu skvělé. Stejně tak Osm, tam se to sem tam muselo brát jako nadsázka, ale i přesto mi to přišlo velmi dobré. Na Veselí jsem se tak dost těšila a bohužel přišlo spíše zklamání. Do cca 260 s. mě vlastně kniha moc nebavila, celý styl psaní mi tentokrát přišel povrchní, prvoplánový, jako by dialogy byly záměrně konstruované do tzv. "lidové řachandy", chvílemi jsem si prostě přišla jako kdybych seděla v kině na mainstreamové komedii, kde se většina diváků směje přihlouplým vtipům, které odhadnete ještě než přijdou (opakované vtipy s hovnocucem, laciné slovní hříčky typu - došel chleba, paní Nejezchlebová snědla čtyři krajíce apod.) Naštěstí v poslední třetině knihy mi to začalo celé připadat mnohem lepší, dialogy konečně získaly lehkou ironičnost, děj se prohloubil a celkově mi závěr přišel propracovanější než předchozí část knihy. Co se týče příběhu jako celku, v postavě Elišky jsem chtě nechtě viděla samotnou autorku. Je zcela evidentní, že touto knihou se snažila "vypsat" z určité části svého života, postava otce i matky koresponduje s několika autorčinými statusy na facebooku. Možná to je však právě tato osobní rovina, snaha zachytit jednu z etap, která už je pryč, co z tohoto románu dělá dílo pouze průměrné. Škoda, příště to snad bude zase lepší.

2 06.11.2018

Román sepsaný třemi autorkami je rozhodně zajímavý počin a celkový výsledek mohl být skvělý. Johanin příběh je slibný, od počátku vás vtáhne, ale po chvíli zjistíte, že klouže jen tak po povrchu, chyběla mi tam hloubka, více emocí a místy mi bohužel připomínal encyklopedii, resp. snaha vysvětlit dobové reálie byla chvílemi až moc urputná, suchá, prostě jako z učebnic. Škoda, kdyby se Johančin osud rozpracoval více do hloubky a byl celkově rozsáhlejší, mohl z toho být román roku. Takhle jde pouze o nenáročnou, oddychovou knížku, kterou si zpestříte víkend a v pondělí si na ni už ani nevzpomenete.

3 14.10.2018