roso.mak komentáře u knih
Už dlouho jsem nečetla knihu autora s takovým citem pro jazyk vyprávění. Vtáhne do děje jako nic, nechá vás číst do půlnoci a nakonec vám naservíruje konec, který budete přežvýkávat v hlavě ještě dva dny (a střídavě budete naštvaní a střídavě se budete opájet autorovým umem). To všechno doplněné výborně vykreslenou charakteristikou doby, kdy vládla cudnost, špína a ženy nosily na hlavě vycpané ptáky.
A přesto, že je hlavní hrdinka prostitutkou, čekejte spíš realismus, než erotiku. Řazení tohoto románu mezi erotické mi připadá dost mylné.
Tohle už je nějaký čas, co jsem knížku četla. A rozhodně člověku uvízne v paměti. Možná se leckomu bude zdát trochu naivní, na postapo málo krvavá a tak vůbec. Za mě je to ale něco, co nestárne.
Musím říct, že tato kniha je na 99% stejně dobrá jako Marťan. A to říkám jako člověk, kterému Marťan opravdu vyrazil dech.
Knih se přesně stejným námětem jsem četla dost. Autor je ale geniální v tom, že dokáže stvořit hrdinu, který tváří v tvář misi bez návratu a hrozbě vymření celé planety v případě jeho selhání, neztrácí smysl pro humor.
A tak knihu procházíte spolu s geniálním sympaťákem, co to prostě nevzdává a kterého si téměř okamžitě zamilujete.
A jako bonus se trochu poučíte o kosmologii.
Mám hroznou chuť se do Tribeče podívat, neolitická naleziště, opuštěná obydlí, vypadá to, že je tam krásně. Ale autor měl pravdu, bivakovat někde v zimě, to je o život:-)
Zajímavý poloreportážní styl vyprávění se ze začátku trochu táhne, měla jsem chuť přeskakovat odstavce, ale poslední část knížky vám to rozhodně vynahradí. Jsem ráda, že dokáže takhle dobrá kniha tohoto žánru vzniknout a hlavně být vydána i v malé zemi. Nemusíme pořád číst Stephena Kinga.
Johnasson svého staříka fabuluje s neskutečnou fantazii a citem pro vtip. Vytváří tak hrdinu, který prochází životem, aby hýbal s dějinami, ale naštěstí postrádá veškerý patos Forresta Gampa. Zato ovládá schopnost nakopat spoustě lidem prdel. S úsměvem a bez zášti.
Knih, které se pokouší přenést hrůzy zákopové války na papír není málo, ale nikdo to nedokázal jako Remarque v této knize.
Vypečte se na to, že to je zařazeno jako kniha k maturitě, na rozdíl od mnoha dalších nudných byť jistě hodnotných, tahle opravdu stojí za přečtení.
Autorka má velký dar - vykreslit postavy. To je ten důvod, proč se stala kniha bestsellerem. Protože příběh o vraždě dokáže vymyslet kde kdo, ale udělat z něj napínák s postavami, které přímo vidíte před sebou a chápete je, to je opravdový kumšt.
I když mi ke konci knihy začalo být jasné, kdo je vrahem, chuť ze čtení mi to nezkazilo.
Tahle kniha není v první řadě detektivkou. Je spíš o touze po nápravě věcí, touze, která se stává pomstou.
Slibuji, že mrtvé budete nenávidět a bláznům fandit. Slibuji, že rozhodně nebudete mít mit pocit, že čtěte detektivku.
Velmi mě překvapilo, jak dobrá je to kniha. Autor dokáže vytvořit hlavního hrdinu tak, že se přistihnete přitom, že mu vlastně fandíte, aby mu jeho snažení vycházelo. A to i ve chvíli, kdy se jedná o výstavbu plynových komor.
Čímž se tato kniha stává geniálně děsivým mementem toho, že je to stále pořád v nás. A vyvolává otázku, na které straně by člověk stál, kdyby se narodil před sto lety.
Vůbec netuším, po kolikáté to už čtu. Když mi bylo asi tak deset, byla jsem schopna knihu dočíst a hned začít číst znovu od začátku.
Výstava Město jako přízrak - pražské inspirace Jaroslava Foglara, na které jsme byli v Praze, ve mně vzbudila neodolatelnou chuť si jí zase přečíst. A připadá mi pořád naprosto dokonalá.
(SPOILER) Vitejte v KLDR. Vezeni, kde se očekává, ze budete milovat sveho žalářníka.
Dokazete si predstavit, že by vás poslali na 10 let na vojnu, kde byste spali 7 h denne a míň, v zime mrzli a permanentne hladoveli? Ze by byla velka pravdepodobnost, ze o panenství prijdete znasilnenim? Že vám zemře syn hlady?
Teď už se vám nezdá, že se máte tak špatně, co?
Je strašné jak se vám Faber dokáže dostat pod kůži a pak vám nenabídne na konci rozhřešení. Ač příběh sám není nijak strašlivý, přesto z něj mám těžkou hlavu. Pokud chcete něco lehkého na čtení sáhněte třeba po Encyklopedii Britanice a Fabera nechte na jindy.
Dá se platonicky zamilovat do knihy? Tak, aby měl člověk pocit, že tam chce opravdu být? Že chce být Stalker? Že chce umět procházet světem, které jiné zabíjí a ne proto, že se narodil s nějakými výjimečnými fantasy schopnostmi, nebo že je prostě velkej drsňák? Ach, ano. Vemte na to jed.
A potká B, do které je zamilovaný C, ale A přemluví B, ať ho nechá a raději si hledí D, ale ukáže se, že D je zamilovaný do A, ale A ho odmítne, tak jede do Bathu a přiveze si manželku E. Mezitím přijíždí F o které se soudí, že je do ní zamilován G, který se v celé knize neobjeví a poté, že je do ní zamilován H a vůbec jí nemiluje I. Mezitím se B zamiluje do H, ale ukáže se, že je taky zamilován do A a taky se ukáže, že I je zamilován do F. A vyslyší H, I vyslyší F a B si nakonec vezme C.
V rámci příběhu je zde spoustu dalších postav z nichž dva jsou neskuteční hypochondři (jeden k velkému překvapení umře) a jedna nesnesitelná baba, jejíž monology je nutné přeskakovat. Postavu A bych praštila cepem a celé se to neskutečně táhne a dočetla jsem to jen proto, že je to tak slavné. Howgh.
Poezii takhle vzývaného typu se vážně neodvážím ohodnotit. Zvláště proto, že neumím francouzsky.
A vzhledem k tomu, že se mi dostala do ruky verze, kde jsou sloučeny všechny doposavadní překlady, tedy ty samé básně, ale v několika verzích, poznala jsem, že na překladu zatraceně záleží.
Takže je velmi možné, že básně, které mi přišly jako magořina beze smyslu, jsou ve skutečnosti poetické výlevy plné hlubokého sdělení.
O knize by se toho dalo napsat strašně moc. Snad jen:
Někteří si stěžují, že nepředává žádné pikantnosti. A já se ptám, co to sakra máte za nároky, když vám nestačí ani omrzlý penis?
Rozhodně jsem si díky této knize uvědomila, jak strašně velký problém může mít pronásledování paparazzi v zemi, kde si za jednu jedinou fotku postavíte barák.
Tato kniha mě naučila nevěřit ničemu, co se o královské rodině píše. A to ani v médiích, která nejsou bulvární. A to natolik, že pochybuji i o tom, co je napsáno v této knize. A to je dobře. Účel splněn.
Supr nápad a čtivá kniha bez výrazných logických děr. Rozhodně si nemyslím, že autorka je nevypsaná.
Líbí se mi, že tam, kde by jiní použili upíry, autorka použila rusalky a divoženky. Take se mi líbí, že použila alternativní realitu a příběh zasadila do 80. let. Tím se vyhnula všem logickým dírám, které by vznikaly při existenci moderních technologií.
Tady si zase někdo dělá reklamu na svou zázračnou dietu, co "vůbec" není dieta. Nezapomene na každé druhé stránce přidat příběh jak vyléčil někoho z rakoviny, roztroušené sklerózy a crohnovy choroby. Člověk jen čeká, kdy přijde s léčbou únosu mimozemšťanů a přejetí parníkem.
Za to zapomíná na trochu zdravého rozumu. Ohání se honbou za lektiny, které jsou ve slupkách obilovin a protože jsou v jádrech jablek (která nikdo nejí), tak pro jistotu zakáže jist taky celá jablka. A taky všechno ovoce, co má semena. A zeleninu, co má semena. A je jedno, že jsme si to utrhly u babicky zralé na zahradě. A taky spoustu dalších věcí.
Za to avokádo je pro něj spásná potravina. Natolik, že vás bude nutit jist víc jak jedno denně. Mimochodem, víte že avokádo má z potravin největší ekologickou zátěž na planetě? Já jo. Autor nikoliv.
A když se podíváte na jeho tabulky potravin, dostanete bizardniho křížence dostupnych diet, ve které se nějak zapomnely zařadit brambory. Ty nějak prestaly existovat.
A když se podíváte na jeho jídelníček, to by člověk sotva nezhubnul, když dostanete stravu ekvivalentu jídelníčku zebry v období sucha.
Muselo s tím byt hrozné práce a výsledek je při tom hrozně nudný.
Opět skvělá kniha v Backmanově stylu.
Tedy, pokud to překlopím do řeči těch, kterým Muž jménem Ove nesedl: Patetická pohádka s hrdiny, které budete ze začátku trochu, možná i více nesnášet (u mě vedla Britt- Marie), nakonec zjistíte, že to jsou skvělí lidé a konec bude takový doják, že fakt není dobrý nápad knihu číst na tajňačku v práci.