RMarkéta komentáře u knih

Nejdříve jsem četla knihu od Kateřiny Tučkové a viděla i divadelní hru na Palmovce, proto jsem si chtěla utřídit, rozšířit a doplnit informace. To tato útlá knížka splnila. Bylo velmi zajímavé a příjemné se zase na čas k Žítkovským bohýním vrátit. Tenhle kout naší země probádaný nemám, táhne mě to do toho šumavského, ale rozšířit si obzory není nikdy na škodu.

13 11.02.2022

Nejdříve viděn film, ale kniha je prostě kniha. Krásný a dojemný příběh, který se odehrává ve velmi těžké době, 2.sv.válka. Nápad s vyprávěčkou byl výborný. S tím jsem se ještě nesetkala. To smekám klobouk. Je ale velká škoda, že je vyzrazena hned na začátku. Mohl s tím trošku vyčkat, kniha by tak získala jiný rozměr.

41 07.02.2022

Překvapilo mě, že něco takového může získat Literární cenu Knižního klubu, respektive vůbec nějakou literární cenu. Tuto jednohubku jsem přečetla více méně z pouhé zvědavosti. Četlo se velmi rychle. Autor si neděla těžkou hlavu s květnatou mluvou a s dlouhými souvětími, prostě jede dál. Taky si na nic nehraje. Bylo mi celkem jedno, co se stane s hlavní postavou. Atmosféra devadesátek byla povedená. Kupodivu mi nevadila vulgarita. Sem to tak nějak sedlo. Čekala jsem trochu víc. Místo toho jsem tím zmarem projela jako nůž máslem.

9 07.02.2022

Nebylo mi při čtení zrovna moc dobře po těle a ani po duši. Drtí mě, že takové hrůzy musí zažívat děti. Je to pro mě něco nepředstavitelného. Děti máme chránit, ne jim dávat do rukou zbraně a nutit je bojovat. Věřím, že tato kniha byla pro Ismaela i jistá forma terapie, že se z toho mohl vypsat a sdělit to světu. Ten totiž rád nad některými událostmi přivírá oči. Co se něděje přímo před našima očima, to prostě není. Nevidíme to. Nás se to netýká. Více takových příběhů a svědectví. Přeju mu už jenom lepší život.

8 19.01.2022

Nejdříve jsem viděla film Stevena Spielberga, který je ovšem zasazen do současnosti. Ta současnost mi přišla ale mnohem bližší. Nemůžu popřít, že pan Wells je výborný vypráveč. To mě bavilo. Před jeho umem musím smeknout. Chvilkami mi poklesla čelist a to i z roku vydání. Nedívím se, co potom tato kniha rozpoutala. Wells je jeden z Otců zakladatelů. Bez nich bychom o hodně přišli.

17 17.01.2022

Velká Německá říše byla prostě zvrácená. Tenhle příběh je taková hnusně cynická hra s lidskou nadějí. Fuj. Mám z toho pořád husí kůži. I hyeny by se od Němců (nacistů) mohly učit. Nečetlo se mi úplně snadno. Musela jsem se několikrát zastavit a zapojit mozkové závity, přesto, že jde o poměrně útlou knížku. Bohužel jsem od začátku tušila, kam to celé směřuje. Viděla jsem i filmovou adaptaci a musím říct, že Jiří Adamíra byl přímo ďábelský. Ještě teď si vybavím jeho hlas. Nevěděla jsem, že se Arnošt Lustig nechal inspirovat skutečnými událostmi, které se staly někdy v roce 1943.

19 07.01.2022

Johanna Spyriová stvořila krásný a dojemný příběh malého děvčátka a jejího dědečka, samotářského a drsného horala. Ani on neměl život jednoduchý. Dvě ztrápené duše tak k sobě mohly najít cestu. Nedivím se tomu, že mezi nimi vzniklo silné pouto. To by ani jinak nemohlo být. Jako malá jsem chtěla taky bydlet na horách a běhat po těch kopcích a loukách. No, něco málo mi z toho zůstalo i dnes. Moc hezké pohlazení po duši.

29 05.01.2022

Ano, obrazová část je krásná a dobře nafocená. Dnes by tento šikovný průvodce vypadal trošku jinak. Mě to ale vůbec nevadí. Na Vyšehrad chodím pravidelně v jakékoliv roční době. Zapaluji svíčky mým oblíbencům (Gollová, Burian, Němcová, Mácha, Čapek). Ale i ti ostatní, co tu odpočívají v pokoji, si zaslouží, aby se na ně nezapomnělo. Vyšehrad má samozřejmě neopakovatelné kouzlo a atmosféru. Úplně chápu, proč si ho kněžna Libuše vybrala a odkud věštila Praze, že její sláva hvězd se bude dotýkati. Věděla moc dobře, co dělá. Vyšehrad vyhledávají lidé vnímající energie a i milovnící paranormálních jevů. Stačí jít kolem rotundy k menhiru nebo Zardanovu kameni a nebo si to tady prošlapat celé. Zbytek si otestujte sami. Pokud jste schopni na chvilku vypnout mozek a řídit se jinými smysly. :-) Zjistíte, že po takové milé procházce,jste jako znovuzrození a máte dobité baterky. Vím, o čem mluvím. O Vyšehradu taky koluje mnoho legend a pověstí. Jedna říká, že, kdo sem zavítá v den, kdy má být úplněk a vysloví své přání, tomu se do roka splní. Ještě jsem to teda nezkoušela. Ale kdo ví? Třeba na tom něco bude. Vždyť Vyšehrad a stará Praha je magické místo.

10 05.01.2022

Velmi zajímavý námět. Čtení mě bavilo, protože se mi ten děj před očima odvíjel jako film. Dokonce bych to brala i jako minisérii v TV, pokud by se nějakým způsobem odprostilo od chaotičnosti, která mnoho lidí odradí. Ve finále jsem knihou projela jako nůž máslem. U paní autorky je poznat, že jejím oborem je psychologie. Různých manipulátorů a psychopatů je v naší společnosti mnoho. Stačí se kolem sebe podívat, když jdete po ulici nebo jedete autem. Na druhou stranu jsou tu i profese, které od svých vykonavatelů potřebují určité psychopatické rysy osobnosti.

11 03.01.2022

Velmi výstižný název knihy. To se musí nechat. Při myšlence na něj mě vždycky mrazí v zádech a píchne u srdce. Válka, Heydrichiáda a stanné právo. To je ta pohlcující tma dva mladé milence. Jejich láska vykvetla jako růže ve stínu nacistického teroru. Bohužel se nemohla plně rozvinout. Doba to byla šílená. Krásný, ale smutný příběh.

35 03.01.2022

Nejdříve jsem samozřejmě jako všichni ostatní viděla Kachyňův film s Vladimírem Dlouhým. Velmi dobře převedený příběh z australských reálií do těch moravských. Dokonce i sám Alan Marshall byl s touto adaptací spokojen. Alan Marshall byl obdivuhodný člověk. Onemocněl dětskou obrnou, ochrnul na obě nohy, ale nikdy se nepokládal za mrzáka a snažil se všechno dělat jako ostaní děti. Nikdy se ani jako handicapovaný necítil. Jakoby si snad ani neuvědomaval, jak moc je to závažná nemoc. Prožil si velmi těžké období. Díky cílevědomosti překonal všechny překážky. A jeho okolí ho v tom nenechalo. Rodiče byli skvělí a jeho kamarádi taky.

23 03.01.2022

Opravdu silný příběh,který by byl ještě silnější, kdyby ho vyprávěla sama jedna z hlavních postav, tedy žena a umělkyně Marcel Moore a ne pan spisovatel Rupert Thomson. Proti panu spisovateli nic nemám. Nemůžu mu vytknout ani to nejmenší. Napsal to upřímně a citlivě. Příběh by pak nabral úplně jiný rozměr. Byl by víc osobnější, niternější. Vztah mezi Claude a Marcel byl hodně komplikovaný. Marcel ji musela strašně milovat. Tohle bylo až nadpozemské spojení dvou osob. Jedna v druhé našla i spřízněnou duši. To je pouto, které se nedá jen tak přeseknout. Může ho přerušit až smrt.

8 27.12.2021

Takový malý a milý halloweenský příběh. Pohádka pro dospělé, která dokáže zpříjemnit chvíle v dnešní době postavené na hlavu. Prostě čtení na dobrou noc. Upřímně, nedokázala jsem odolat a musela jsem si přečíst konec, protože by mi moje dušička nedala pokoj a bylo by se mnou k nevydržení. Za normálních okolností to nedělám a poctivě dojdu až na konec, ať je jakýkoliv. S barvou kůže jsem nikdy žádný problém neměla a nemám. Tak čarodějka Elphaba z muzikálu Wicked (Čarodějka) je taky zelená.

9 16.12.2021

Ze začátku takové nemastné a neslané. Pak se z příběhu vyklubalo velmi pekné psychologické drama, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Atmosféra byla tak sugestivní, že jsem s tím mladým horolezcem trpěla taky. Až mě z toho mrazilo v zádech. Mám totiž s výškami a hloubkami taky zvláštní problém. Ne, že bych se jich bála. Jen mě prostě po nějaké chvíli začnou magneticky přitahovat dolů. Takže, za mě je to celkem fajn námět.

15 13.12.2021

Příběhy a osudy lidí, kterým do života zasáhla Šumava a bohužel i dějiny, které se přes ně převalily jako velká voda. Nemělo by se na ně zapomínat. Ale, co se stalo, to se opravdu nedá odestát. Vše bylo výsledkem doby, ve které žili. Doporučuji si před čtením zjistit nějaké historické info. Pak bude tato kniha vnímána trošku jinak. Možná, že i s jistým nadhledem a odstupem. Nehodlám se přiklánět k jedné či druhé straně. Jsem ale ráda, že takové knihy vycházejí, že si je můžeme v klidu přečíst a samozřejmě se nad nimi zamyslet.

9 07.12.2021

Ty nejhorší zvěrstva nejsou páchány psychopaty a sadisty, ale úplně normálními lidmi vystavenými tlaku okolí za určitých podmínek. Lidmi jako jsem já nebo vy. Překročit hranici mezi dobrem a zlem je v podstatě velmi snadné. Nikdo z nás přesně neví, co je zač. Nevíme ani pořádně to, co se v hlouby naší duše ukrývá. Nikdo z nás za to nemůže dát ruku do ohně. Nikdo si tím není stoprocentně jistý. Taková jistota totiž vůbec neexistuje. Záleží na systému a podmínkách, které to nastartují a spustí jako lavinu. Zlo si vždycky najde cestu, jak se k nám dostat. My mu ji ale nesmíme ukázat a nechat se jím pohltit. Hrdinou se člověk nerodí, ale stává, opět pod tlakem okolností. Takže všechno je opět jen a jen na nás samotných a na tom čemu budeme v životě vystaveni. No, není to jednoduché čtení.

15 30.11.2021

Velké překvapení jako Petra Klabouchová. To tedy smekám. Obě dámy mě hodně baví. Zajímavá zápletka. Návrat ke kořenům je vděčný nápad a dá se vytěžit na maximum. Temné šumavské hvozdy mají něco do sebe. Zasadit příběh právě tam bylo velmi chytré. Netušila jsem nic o reemigrantech z Rumunska, kteří přišli osídlovat pohraničí. Ti si udržovali své zvyky a tradice, takže chápu, že se lidem jevili jako divní. Začleňování do širší společnosti je složité. A nedej Bože, kdyby si s nimi někdo začal. Poválečná doba byla nadějná, zlověstná ale i velmi nejistá. Každý by se měl zajímat o své kořeny. Alespoň se dozví, kam patří. Ale nemusí to být vždy procházka růžovým sadem. V každé rodině je něco.

32 29.11.2021

Velké překvapení. Smekám klobouček. Zasadit detektivku do kraje s tak bohatou minulostí, jako je moje milovaná Šumava, byl výborný nápad. Jsem se při čtení nemohla zbavit dojmu, že jsem taky součástí příběhu, protože všechna místa, o kterých paní spisovatelka píše znám. Letos v létě a na podzim jsem je opět navštívila. Jezdíme do Borových Lad a na Kvildu přes Vimperk a Horní Vltavici. Jezdím sem od útlého dětství a pořád mě tento kraj dokáže překvapit. Mimochodem, právě Horní Vltavice je oním místem, kde se náš příběh odehrává. Zmíňka o nejstarší hospodě na Šumavě mě potěšila. Františkov je opravdu velmi zvláštní místo s ještě zvláštnější atmosférou. Je to i tím, kde se nachází. Kniha mě donutila i čmuchat kolem historických událostí. A ty jsou tady bohužel i velmi bolestné. Chápu, že ti, co zde žíjí od narození a jsou s krajem srostlí o takových věcech neradí mluví. Chovala bych se úplně stejně. Zahojené rány by se neměly otvírat a mrtví by se neměli probouzet. Ale nemělo by se na ně zapomínat. O Pramenech Vltavy jsem už něco málo slyšela. Totéž platí i o Františkovu. Otázka je, co je pravda a co jsou místní legendy. Kdo ví? Atmosféra Šumavy je zde perfektně vykreslena a je přímo uchvacující. Vrněla jsem blahem jako kotě. Můžu knihu jedině chválit. Povedený kus. Chtěla bych tenhle příběh vidět zfilmovaný. Ale stále tady frčíme na Policii Modrava, tak aby to nepůsobilo jako její další díl. Nic proti seriálu. Jsem moc ráda, že jsem paní autorku objevila. Nemusím v tomto žánru mizet kdesi na severu. Promiň mi to, Harry, ale domov, je domov. PS: Nebyl na Šumavě ten, kdo nenavštívil pramen Vltavy :-)

24 18.11.2021

Už v samotném úvodu jsem byla hozená do postřed rozbouřené řeky, byla jsem nucená plavat a tak přežít. Drsný rozjezd. Nečekala jsem ho. Nebyla jsem na něj vůbec připravená. A bylo to tak samozřejmě dobře. Splnilo to účel. Korespondenčí forma a ta specifická hovorová mluva mě trochu vyhodila ze sedla. Dá se tomu ale velice rychle přivyknout. Taky jak to chudák Celie mohla sdělit a vymluvit se z toho. Jiný způsob mě nenapadá. Deníkové zapisky by nedávaly smysl. Bylo by to divné. Hltala jsem každé Celiino slovo, které vypustila z úst. Velmi působivé životní drama. Drsně realistický pohled na život, který mě hluboce zasáhl. V té poměrně útlé knize je toho až dost. Myslím si, že realita byla ještě mnohem horší.

12 03.11.2021

Kilián Nowotny byl velkou legendou mezi pašeráky. Jak už to samozřejmě bývá, tak se kolem jeho osoby vyrojilo spoustu mýtů a legend. Přeplavat močál je fakt nesmysl. Já se tomu vůbec nedivím. Doba to byla divoká. Ale byli tu i jiné postavy, o kterých vypráví tato kniha. Jejich osudy taky nebyly zrovna procházkou růžovým sadem. Dokládají to dobové materiály, které vyprávění velmi dobře doplňují a podávají důkaz o době. Státní bezpečnost byla všeho schopná. Pan spisovatel si dal opravdu velkou práci. To se týká dokumentů, archivních materiálů, fotografií a map. Zase jsem si o něco doplnila svoje šumavské znalosti. Budu se na některá místa, která na mé milované Šumavě navštěvuju, dívat zase trochu jiným pohledem. Je to tak dobře. Přesto všechno, co se za ta léta zde na Šumavě událo, zůstává krajina stále nádherná a dechberoucí.

13 27.10.2021