RMarkéta komentáře u knih

Měla jsem problém se do knihy začíst. Na začátku se totiž všechno ta nějak moc vleče. Možná, že by se to dalo označit za takové malé ticho před bouří. Po příjezdu na Manderley se všechno začne měnit i můj osobní přístup k této knize. V podstatě jde o velmi jednoduchý příběh, který stvořila velmi schopná autorka a naservirovala nám působivý psychologický román. Atmosféra knihy je opravdu výživná.

24 30.05.2022

Trefný název knihy a totéž platí i o samontné knižní obálce. Co si budeme vykládat, Veronika Žilková je živel, dost přímá a upřimná osoba. V šedesáti letech už má člověk samozřejmě právo na to, aby se za svým životem ohlédl a napsal své paměti. Takové bilancování není na škodu. Ovšem život této sympatické a nenapodobytelné herečky by vydal na několik románů a ty by taky stály za to. To tedy ano. Díky za to, že ji máme. S velkou chutí jsem si knihu přečetla.

9 24.05.2022

Klasická severská kriminálka, přesně taková, kterou mám moc ráda. Žádné zbytečně dlouhé kapitoly. Žádné zdlouhavé věty a souvětí. Žádné zbytečné pitvání a roztahování příběhu. Téma opět zajímavé a reálné. Jsem ráda, že Harry Hole v sukních, tedy Malin, se nevěnuje alkoholu. Mons Kallentoft stále umí. Dokonce jsem se těšila na rozmluvy mrtvých. Bylo jich tu méně, ale pořád stojí za to.

9 03.05.2022

Opět jsem se pěkně nasmála. Původně zakoupeno jako dárek pro kamarádku. Asi provedu znárodňovací proces. V jedné historce jsem se totiž našla. Nebudu se bránit nějakému dalšímu pokračování. Přidám i já jednu do placu, týká se mě a mé neteře Kájiny:
RM: "Co to pořád hledáš?"
K: "Paví očka."
RM: "Paví očka? Na louce? To jsou snad rybičky v akváriu, ne?"
Kájina dál chodí po louce a hledá.
RM: "Můžeš mi, prosím tě, ukázat, co to vlastně hledáš?"
Na kvetoucí kytce právě přistane krásný motýl.
Kájina se připlíží jako šelma a zajásá.
RM: "Vždyť to je přece Babočka Admirál."
Kájina se na mě podívá, vykulí ta svá modrá očka a pronese: "Babička generál?"
Tak asi tak.

12 22.04.2022

Bezva výplach mozku. Taková milá odpočinková jednohubka. Smála jsem se tak, až mi z toho vyhrkly slzy. Pak mi lehce zatrnulo, protože bych se tam taky mohla najít. Pohybuju se na Smíchově, Andělu, přilehlém okolí a i trochu na Vinohradech. Samozřejmě metrem a tramvají. Tam některé rozhovory vážně stojí za to. Nejvíce mě bavily bezprostřední dětské hlášky. Ty se nedají vymyslet. Mluvidla jsou prostě nebezpečná zbraň, na kterou bohužel neexistuje zbrojí pas. :-)

14 22.04.2022

Ten, již zde zmiňovaný úsporný styl psaní mi vůbec nevadil. Někdy prostě není potřeba se rozepisovat. I v přímočarosti se dá najít spoustu emocí. Člověk je rychleji vtažen do příběhu nebo spíše vhozen. S tím nemám problém. Proč něco zbytečně pitvat a chodit kolem. Kniha se hezky četla. Byl to silný příběh.

28 13.04.2022

Ať se pod Františkovem nachází tajná nacistická továrna nebo ne, tak se jedná o jedno z nejtajemnějších a dost zvláštních míst na Šumavě, kterým raději projíždím na Kvildu nebo do Borových Lad. Zastavujeme se pouze u dřevěného mostku a jdeme zapalit svíčku k pomníčku převaděčům. Jde o samostatně stojící kámen s železnou pamětní deskou.Ten se nachází na hranici lesa asi tak 150 m od silnice. Františkov na mě totiž moc dobře nepůsobí. To místo je samo o sobě dost ponuré i v letních měsících. Nechci pátrat, čím to je. Něco je tam prostě jinak. Možná, že je dobře, když to vyšumělo.

14 08.04.2022

Příjemná oddechovka. Tak v tomhle jsem se našla i s naší rodinou, akorát tedy nejsme židovského původu. U nás by to spíše hodilo na klasické bakalářské příběhy, které kdysi uváděla ČT. No, v každé rodině se najde něco a kdo říká, že ne, tak samozřejmě lže. :-)

12 01.04.2022

Řekněme si to na rovinu a bez obalu, název je to, co prodává. Ten vždycky vyvolá senzaci. Bulvární plátky jsou tím proslulé. Možná, že nastal čas navrátit se k tomu, co naše babičky uměly a my jsme dávno zapomněli. Lidové léčitelství je provázeno mnoha pověrami, které jsou založeny na zvycích a náboženských rituálech. Léčitelství existuje od pradávných dob. To je jedno z nejstarších "řemesel". Je staré jako lidstvo samo. Vždycky se najdou lidé, kteří budou věřit a budou přesvědčení, že v sobě mají nějaké zvláštní schopnosti, třeba zrovna ty léčitelské a budou svou pomoc nabízet a pak se najdou lidé, kteří takovou pomoc začnou vyhledávat a přijímat. Já tuto knihu beru jako historického provůdce se zajímavým typem na výlet, pokud bych se v tomto kraji třeba někdy v budoucnu vyskytla. Abych prostě měla něco z historie kraje nasáto. Pak je takový výlet úplně o něčem jiném.

13 25.03.2022

Při líčení krajiny jsem vrněla blahem. Měla jsem pocit, že se tam s panem Stifterem procházím taky. Bylo to moc příjemné toulání okořeněné příběhem o lásce. Jeho pomalý styl vyprávění mi krásně sedl. Nevím, proč jsem kolem tohoto spisovatele tak dlouho kroužila.

14 25.03.2022

Jak málo stačí ke štěstí. Jeden sklad a jedna inventura. Tedy ta předávací, s tou bývá mnohem větší legrace. Ještě k tomu přihodíme bandu bláznivých holek v čele s energickou šéfovou a máme dokonalé ingredience. Holky nezklamaly. Hned je o zábavu postaráno. Přesně jako ve filmu. Kouzelná komedie s inteligentním humorem. Ale že tomu Rybičkovi to dávaly pěkně sežrat. Helena tady akorát nemluví slovensky. To je takový drobný detail. Perfektní oddechovka. Doporučuju obojí, jak knihu, tak i film.

24 22.03.2022

Od první stránky jsem zavětřila přesně směrem, kam se bude příběh ubírat. Ale to mi nevadilo, protože jsem přistoupila na hru paní spisovatelky. Rozjezd je pomalejší, ale to u takových příběhů bývá. Očekávala jsem příval klaustrofobie, která mě pohltí a schramstne. Ve finále jsem byla ráda, že to tam není. Štvala mě jedna hysterická postava. Mám s takovými lidmi problém. Hysterky fakt nemůžu vystát. Jako kriminálka do TV by mi tenhle příběh vůbec nevadil.

17 21.03.2022

Víkendové čtení ke kafi o kočkách a jejich lidech. Tentokrát z našich luhů a hájů a ne těch britských. Bylo to velmi milé čtení.

25 21.03.2022

Asi všichni víme, že v historii se objevily dvě postavy,které dokázaly oživit mrtvou hmotu a stvořit z ní živou bytost. Jednou z nich byl Bůh a druhou geniální, ctižádostivý a tak trochu i posedlý, šílený vědec Viktor Frankenstein. O Viktorovi je právě tenhle příběh, který napsala žena, Mary Shelley. To mě příjemně překvapilo. Očekávala jsem mnohem větší hrůzu a děs, která by mi nedávala spát. V době vzniku to i hororová historka mohla být. O tom se přít nebudu. Na mě to ale v dnešní době spíše působí jako hra s odpovědností a jejími následky. V důsledku toho bylo zničeno mnoho lidí. Je to nahlédnutí do duše a hlavy vědce a jím stvořeného monstra, které chtělo být milováno a respektováno. Jedno takové monstrum ve filmu zahrál nezapomenutelný herec Boris Karloff.

27 18.03.2022

Od prvních řádků jsem byla vtažená do příběhu, až jsem z toho měla pocit, že jsem v něm taky, ovšem ne jako obyčejný šmírák schovávající se kdesi ve křoví nebo někde za rohem zdi, ale jako jedna z postav tohoto půvabného vyprávění. Hned od začátku jsem měla úsměv na tváři, jako když se setkávám se starými přáteli. Samozřejmě za to může nejen notoricky známý film, ale i Hrabalův popis. S jeho hrátkami s jazykem mi šla hlava kolem. Bylo fajn, že jsem všechno viděla očima Maryšky. Skvěle se do ní Hrabal převtělil a možná i já při čtení, protože jsem se odputala od toho blázince okolo mě. Takže bezva odpočinek. Akorát mi trošku chyběla ta krásná filmová poetika a atmosféra a vrněla bych blahem. Menzel to s herci moc dobře uměl a tomu za to dík.

29 16.03.2022

Pamatuju si lehce pozapomenutý film Tichá bolest s výborným Rudolfem Hrušinským v roli moudrého a osudem zkoušeného dědečka. Byl to hořkosladký baladický příběh s pohlcující atmosférou. Bohužel musím říct, že film je mnohem lepší než kniha. To se tak často nestává. Kniha je souborem historek z vojny u Pétépáků, kde sloužil mladý vojín Kadavý. Scénu s tankem asi hned tak nezapomenu. Jako ukázka toho, čeho se dopuštěli na lidech komunisti, je to dobré. Jakákoliv připomínka toho režimu se počítá.

8 15.03.2022

Nora se rozhodla zemřít. Odpočet právě začal. Jde o motivační příběh a nejde o motivační příběh. To záleží na naší optice. Můžeme číst o Nořině životě obyčejným způsobem, nebo se do něj ponořit, podrobit ho hloubkovému průzkumu a vztáhnout spoutu věci na sebe. Taky jsem to tak udělala a začala věci kolem sebe vidět v jiném světle. Je tu plno citátů a hlubokých myšlenek. Některé jsem si podtrhla. Máme se skutečně ptát, co by se stalo kdyby? Skutečně to chceme? Utopit se v toku takových myšlenek? Něco si vyčítat a litovat se? Kdybych udělala něco jinak, byla bych šťastnější? Vyhovovalo by mi to? Opravdu? V danou chvíli děláme vždy všechno podle svého nejlepšího přesvědčení, vědomí a svědomí, i když možností je nekonečně mnoho. Žijeme život jaký máme. Nemusíme mu přece vůbec rozumět a pitvat ho. Stačí, že ho žijeme tady a teď. Asi se mi to velmi lehce říká, ale je to tak. Třeba kniha spoustě lidí pomůže. Někam je popostrčí a ukáže směr. S hlavní postavou se dá velmi dobře stotožnit. Samozřejmě záleží na tom v jakou chvíli knihu čteme a v jakém rozpoložení se nacházíme. Obálka knihy je opravdu výstižná. To se tedy povedlo a k příběhu sedne naprosto dokonale.

37 14.03.2022

Tak toto byl opravdu silný příběh a vlastně o to silnější, že se skutečně stal. Příběh o vůli, vzdoru, odhodlání a velké dávce štěstí. Ta Štěstěna tu hraje opravdu velkou roli, až mě z toho mrazí v zádech a zvedají se mi chloupky na rukách. Asi jim opravdu bylo z hůry dáno, aby informovali svět o tom, co se v osvětimském pekle děje a k čemu sloužil zrůdný nacistický systém. Ale svět se tomu zdráhal uvěřit. Nějak nám to mozky neumí nebo nechtějí zpracovat. Lidé jsou bohužel schopni všeho, dokonce se dopuštět hnusných zločinů a zvěrstev ve jménu zvrácené ideologie. To je pro mě dost nepochopitelné, strašné, šílené a děsí mě to. Panu Rudolfovi se stalo dost zvláštních příhod, které vedly i k tomu, že se mu s přítelem podařilo útéct a podat dost podrobnou zprávu o Osvětimi. V koncetráku se žilo ze dne na den a kolikrát ani to ne. Jakákoliv nenávist založená na náboženských, rasových a jiných netolerantních názorech je nebezpečný a zhoubný hnus, který by měl být utnutý hned v zárodku nebo přinejmenším alespoň odsouzen. Zmíňka o hymně zpívané na poslední cestě mě zdrtila. Ještě teď mám slzy v očích. Myslela jsem si totiž, že jde o pouhou legendu. No, ono je tu víc takových momentů, ale tenhle se nedá vyhnat z hlavy. Nedávno natočený film Zpráva je pouhým odvarem této knihy. Každopádně je vůbec dobře, že se takové filmy točí a knihy stále vycházejí. Je nutné si to připomínat a i poučit se. Kniha by měla být zařazena mezi povinnou četbu. Pod Felsenbergův komentář zde se můžu s čistým svědomím a vědomím rovnou podepsat.

22 11.03.2022

Film miluju, je to jeden z nejúžasnějších fantasy příběhů z mého dětství. Ale jde o malý zlomek toho, co v sobě ukrývá a nabízí Endeho kniha. Stačí jen vstoupit a nechat se unášet na vlnách fantazie. Knihy jsou dobrými přáteli. Můžou lidem hodně pomoci, když potřebují překonat nejrůznější situace a problémy (strach, osamělost atd.). Pak je takový únik do fantazie moc příjemný. I já to ráda dělám,zvlášť v dnešní době je to potřeba, alespoň na chvíli se ukrýt do jiného světa. Ale žijeme v realitě a máme vytvářet, uchovávat a opečovávat naše skutečné vztahy tady a teď než bude pozdě. Člověk taky musí někdy přestat snít, musí používat vlastní mozek a ne jen konzumovat. Kde by lidstvo bylo bez nápadů, objevů a výzkumů. Fantazie nemá a nezná hranice. Velmi chytře vymyšlený a vystavěný příběh. Možná, že je lepší po knize sáhnout až v dospělosti, i když jde o knihu pro děti a mládež.

23 02.03.2022

Jedna malá banalita a svět se nám může otočit o třistašedesát stupňů. To se děje samozřejmě každý den, dnešek nevyjímaje. Každý svého štěstí strůjcem, že? Je to jen na nás. Jenže jsou padesátá léta. Doba, která byla velmi tvrdá a restrikce za jakékoliv oponování byla až nemilosrdná. Atmosféra padesátých let tu přímo sálá. Bylo velmi snadné všechno ztratit. Takových osobních tragédií bylo skutečně mnoho. Tím ale nechci říct, že je to příběh jako kterýkoliv jiný, ale není ani nijak geniální. Vlastně je velmi prostý. Je to tou dobou, kterou tenhle příběh dokonale zrcadlil a i osobní autorovou stránkou, kterou sem vložil. Co se stalo se nedá odestát. Není to oddechové čtení. Každá doba má své.

22 23.02.2022